Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Moderní dějiny

16B) Ústavní právo v 19. A 20.st.

  • Počátky ústavního vývoje na evropském kontinentě v 18.století → 1.pol.19.st. – historicky první polská Ústava inspirovala francouzskou a později ústavy celé Evropy
  • Hlavní cíle: zakotvení základních občanských práv (obsah nebyl ustálen, v dobách restaurace opouštěna a vynechávána, některé ústavy omezují např. volební právo cenzem, mnohé země ústavy rychle mění - Francie) + rozdělení kompetencí VM a ZM (VM > ZM, VM – většinou dědičný monarcha, který není na nic vázán, požadavek kontrasignace vlády, ta je vázána na důvěru parlamentu, do roku 1848 je vliv zákonodárných sborů většinou minimální, horní komoru jmenuje panovník, dolní si lidé volí)
  • 1831 – Belgická Ústava, stabilní, zakotvena občanská práva a dělba moci
  • 1848 – v důsledku revolucí vznik nových liberálních ústav, ale ty většinou ani nevstupují v platnost
  • 2.pol.19.st. – ústavy evropských mocností, akceptace dělby moci, rozdělení kompetencí VM / ZM, základem stability státu, obsahují i postavení soudcovské moci (zprvu okrajově, potom důsledné dokončení dělby moci)
  • 20.st. – zatěžkávací zkoušky pro ÚP – světové války, agresivní ideologie (ty zneužívají ústav na cestě k moci, pak je relativizují a opustí nebo fungují jen v deklaratorní rovině), občanská práva v totalitních státech ignorována, nebo propagandisticky zdůrazňována ale nedodržována, centralizace moci do rukou jedné strany, dělba moci teoretická, zmocňovací zákony (zmocňují exekutivu k legislativní činnosti)
  • Po 2.sv.v. – snaha o poučení z chyb v minulosti, SRN omezuje moc prezidenta, též v Itálii (monarchie → republika), SSSR si ponechává režim, kdy potlačuje práva a dělbu moci, v 90.letech pak vznikají ústavy postkomunistických zemí
  • Ve 20.století – demokracie (dělba moci, decentralizace, dekoncentrace), totalita (teoretická dělba moci, centralizace, koncentrace)
  • Ústavní vývoj v jednotlivých zemích (podrobněji v otázkách týkajících se těch zemí):
  • Oblast Německa – Bádenská a Bavorská Ústava 1818, Saská Ústava 1831, Revoluční Ústava 1849 (nevstoupila v platnost), Ústava Pruska 1850, Ústava SN spolku 1867, Ústava Německa 1871, Výmarská Ústava 1919, Zmocňovací zákon 1933, Ústava NDR + Základní zákon SRN 1949, NDR 1968+1974, Základní zákon pro znovusjednocené Německo 1990
  • Apeninský poloostrov – Statuta Albertova 1848 (Sardinské království, vzor pro ústavu Italského království), Ústava Italského království (asi!!) 1861, Zmocňovací zákon 1922, Ústava Italské republiky 1948
  • Francie – Ústavy 1791, 1795, 1799 (po VFR), Konstituční charta 1814, Ústava po červencové revoluci 1830, Ústava 2.republiky 1848, Ústava 2.císařství 1852, Ústava 3.republiky 1875, Ústavní zákon 1940, Ústava 4.republiky 1946, Ústava 5.republiky 1958
  • Španělsko – Cádizská Ústava 1812, Ústavy 1837, 1845, 1876, Ústava – Organický zákon 1966, Ústava 1978
  • Rusko – Ústava Sovětů 1918, Ústava SSSR 1924, Stalinská Ústava 1936, Novela Ústavy 1957, Ústava 1977, Ústava RF 1993
  • Rakousko – Ústava 1920, Spolkové ústavní zákony 1934 a 1938, Předběžná Ústava 1945, Státní smlouva 1955

14B) Totalitní stát a právo

  • Popření právního státu, nabourání právní jistoty občana, občanská práva ignorována nebo propagandisticky zdůrazňována, ale nedodržována, volební právo redukováno na pouhé potvrzení předem vybraných kandidátů, prorůstání státních a stranických aparátů, dělba moci fasádní – v rukou jedné strany, neexistence nezávislého soudnictví, zřizování soudů na odstranění politických nepřátel, v soukromém právu je všudypřítomný zájem státu, silný vůdce, ideologická propaganda
  • SSSR – právo je nástroj komunistického státu, právo je to, co stát za právo prohlásí, občanská práva pouze fasádně deklarována, před dodržováním platných zákonů mělo přednost politické rozhodování, dané stranickým sekretariátem, popřen dualismus práva (neexistuje SP, všechny vztahy ve státě považovány za veřejnoprávní, státní zájem > soukromý), odmítá římské právo, právo nereflektuje aktuální společenské zájmy, neplatí nullum crimen sine lege, za Stalina socialistický právní pozitivismus (důraz na dodržování platného práva), právo je prostředkem k čistkám a politickým procesům, absence soukromého vlastnictví, centrálně plánovaná ekonomika (19B + 24B)
  • Faši Itálie – Národní fašistická strana, program Velké Itálie, 8h pracovní doba, korporativismus, národní milice, teroristické metody, militarizace, centralizace státní správy, vůdcovský princip, stát = nadtřídní organizace, zákony tu opět platí jako prostředek k posilování moci a k represím → zmocňovací zákon, zákon o atributech a prerogativech hlavy státu, o právu VM vydávat normy se silou zákona, charta práce, lateránské dohody, trestní zákoník a trestní soudní řád, občanský zákoník… trestní represe proti antifašistům, mimosoudní cesty, neplatí formální rovnost stran, smluvní svoboda omezena státními zásahy, pružná a nepřesná ustanovení, likvidace práv (13B)
  • Naci Německo – právo je to, co německému lidu prospívá, neprávo to, co mu škodí, analogie práva, NSDAP, program Velkého Německa, likvidace nezaměstnanosti, Hitler kancléřem (jeho vůle = vůle národa = zákon), podřízení společnosti, centralizace, likvidace místní a zemské samosprávy, politických stran a odborů, policie = nástroj k prosazování nacistického „pořádku“, zákony omezující svobody (o ochraně německého národa – zákaz shromažďování, o ochraně německého národa a státu – omezení svobod tiskových, spolčovacích, shromažďovacích, projevu), zmocňovací zákon, zákon o hlavě německé říše, norimberské zákony (10B)

21B) Korporativní stát – Evropa 20.st

  • Korporativismus je nejvíce spojen se třemi fašistickými státy Evropy – Itálie, Španělsko a Portugalsko, po 2.sv.v. částečně v Jugoslávii, dnes se uplatňuje demokratický neokorporativismus například ve Španělsku a Rakousku
  • Je to vlastně forma zásahu státu do tržní ekonomiky
  • Itálie – zakotveno 1927 Chartou práce, vytvořeny syndikáty (svazy zaměstnanců a zaměstnavatelů), které byly sdruženy do 22 korporací, organizovaných profesně, řízených Mussolinim, charakter pracovního vztahu ze SP → VP, kontrola cen a pracovněprávních otázek, včetně cen, nové pracovní soudy, potlačení svobod zaměstnavatelů i zaměstnanců / na druhou stranu zaručena minimální mzda, pojištění u Národní fašistické sociální pojišťovny… V roce 1938 byl nahrazen parlament Komorou svazů a korporací
  • Španělsko – zakotveno 1938 Pracovním kodexem, ale fakticky už za Prima de Rivery od 1923, ten přebírá italský korporativní model, ale má ekonomické problémy a odstupuje, generál Franco → korporativistická koncepce společnosti, národně-syndikalistická báze, syndikáty dle jednotlivých výrobních odvětví, podřízení ekonomiky politickým záměrům, státní intervencialismus (zásahy státu do tržní ekonomiky), zároveň sociální smír (minimální mzda, sociální zabezpečení)
  • Portugalsko – zakotveno 1933 Národním pracovním statutem a Ústavou korporativistického státu – parlament ztratil funkci kontroly vlády, legislativní fce omezena i činností Komory korporací, rozšíření korporativismu na celou společnost

29B) Trestní právo v totalitních režimech

  • Totalitní státy a režimy – fašismus (Itálie, Portugalsko) / nacismus (Německo) / komunismus (SSSR a satelitní státy) + definice totalitního státu
  • Německo, nacismus – právo je nástrojem proti nepohodlným občanům, právo je to, co říši prospívá, neprávo to, co jí škodí
  • Zrušen zákaz analogie práva, takže právo je analogické, nové skutkové podstaty trestných činů (např. sňatek a pohlavní styk s židy), porušování principu presumpce nevinny, připuštěna zpětná účinnost zákona, tresty smrti za pouhé protiněmecké projevy a držení zbraně
  • Norimberské zákony – 1935
  • Analogie práva - neplatí zásada nullum crimen sine lege, aplikace ustanovení zákona na jiný případ, který není právně ustanoven
  • Stanné právo – omezení práv a principů na řádný proces, zkrácený a zrychlený trestní proces se zpřísněním trestů (často s trestem smrti), bylo vyhlášeno i v Česku a to po útoku na Heydricha květen 1942, viz 10B
  • SSSR – masový teror, právo jako nástroj represe obyvatelstva, likvidace elity (Trestní zákoník 1922)
  • Negativní vztah k LP a obecným přirozenoprávním principům, jen ojediněle náznaky humanismu (nástroj propagace, fasádní, pragmatismus), odmítání presumpce neviny, velký význam měly nepřímé důkazy, nucená doznání, trestní odpovědnost vznikala už jen příslušností k nepřátelské třídě
  • Zprvu kolektivní odpovědnost (Dekret o rudém teroru 1918), za TČ může špatná výchova a vliv společnosti – pojem trest je nahrazen pojmem prostředek sociální ochrany/výchovy (Základní zásady trestního zákonodárství 1924) – později opět individuální vina (Základy TP 1958)
  • Koncentrační a pracovní tábory (gulagy), zastřelení → odstrašující charakter
  • Kolektivní vina – provinění skupiny osob, kdy je míra odpovědnosti nejasná a trestáni jsou všichni stejně (dle toho, jak se to hodí režimu), v demokracii nepřípustné, u nás například při odsunu sudetských Němců
  • Analogie práva (TZ22, zakázáno ZTP58), extrémní právní pozitivismus (právo je to, co za právo stát prohlásí, nutné dodržování, ZTP58), povolení tortury (Směrnice o tortuře 1934), psychologický teror (80.léta – nepohodlní zavíráni do blázinců)
  • 1918 – Dekret o rudém teroru, 1922 – Trestní zákoník, 1934 – Zákony o vlastizradě a tortuře, 1958 – Základy TP (reforma), 1990 – Akt o obnově práv obětí represí

30B) Trestní právo v 19. A 20.st.

  • 19.století – století liberalismu, příklon k positivismu, principy právního státu, pozornost právníků má trestní právo a proces, humanizace trestů, zásady zákonného procesu (právo na zákonného soudce, presumpce neviny)
  • Franz von Liszt – německý teoretik TP, sociologická teorie – trest má být prostředkem výchovy, socializace a ne odplata, zdůraznění sociálních kořenů trestního jednání, člověk je ovlivněn prostředím, ve kterém žije, a je možná jeho převýchova → projevuje se hlavně v 20.století, kdy je upraveno TP mladistvých, podmínečné tresty
  • Rozpracování TP pojmů (pokus, omyl, účast…), tyto pojmy přejímány do zákoníků vznikajících v 19.st v celé Evropě (Francie: 1808 Trestní řád, 1810 – Code Penal, Německo: 1871 Trestní zákoník, 1877 Trestní soudní řád, Itálie: 1865 Trestní zákoník a soudní řád)
  • 20.století – demokratické státy –snaha o humanizaci TP, TP mladistvých, zrychlení procesu, zákonné procesní záruky, zlepšeny podmínky pro výkon trestu, zrušení trestu smrti, účelem trestu je stále častěji resocializace
  • Totalitní státy – viz 29B
  • Znát pojmy analogie práva, stanné právo, kolektivní vina

22B) Civilní a trestní proces v 19. a 20.st.

  • 19.století – civil –> liberalismus, právní pozitivismus, zakotvování procesních zásad (veřejnost, ústnost, volní hodnocení důkazů, dispozitivnost, kontradiktornost, koncentrace, opravné prostředky – to vše již vysvětleno jinde), vliv Občanského soudního řádu 1806, Trest –> pozornost právníků, definice pojmů, ochrana před volným zatýkáním VŠECH obyvatelů (známka rovnosti), TČ – nutno naplnit zákonné podmínky trestnosti, institut veřejného státního žalobce, základem jsou veřejnost, ústnost, presumpce neviny, viz 30B
  • Německo – neexistence centrálního soudnictví až do sjednocení, potom 1877 Zákon o organizaci soudnictví (sjednocení struktur v celé říši) a Říšský trestní procesní řád (opravné prostředky, státní zástupce, presumpce neviny)
  • Francie po revoluci – vzorem, v poč. 19.st. za Napoleona vznikají kodifikace procesního řízení, nejvyšší civilní soud je Kasační soud (zkoumá pouze procesní správnost, může zrušit rozsudek a předat věc ke znovuprojednání jinému soudu), procesní zásady v civilu (rovnost, kontradiktornost, koncentrace, volní hodnocení důkazů, dispozitivnost), opravné prostředky (apelace – ovolání k vyššímu soudu, kasace – zrušení napadeného rozsudku, restituce – obnova řízení), trestní proces (poroty, senát, trojinstančnost), viz dějiny Francie
  • 20.století – záleží, zda šlo o stát demokratický, či totalitní
  • Totalitní: civil –> není tu nezávislost soudců (ani v trestu), z totalitní povahy státu za nacismu a komunismu bývá zvýšen zájem státu na civilním řízení, Trest –> porušování principů právního státu, právní nejistota, omezený počet opravných prostředků, analogie práva, zásahy policie, teror státní moci, drakonické tresty a tresty smrti, koncentrační a pracovní tábory, prostředek k likvidaci opozice, viz 29B
  • Demokratické státy: právní specializace, soustavy soudů dle práva, nezávislost soudů
  • Německo – změny až za nacistů (už se nehodlám posté opakovat :D), po válce v NDR nemůžeme mluvit o nezávislosti soudů, v SRN ano, vznik specializovaných soudů
  • Umět vysvětlit pojmy (jestli nevíš, hledej šmudlo) – inkviziční X akuzační princip, volní hodnocení důkazů X formální, dispozitivnost, kontradiktornost, koncentrace, presumpce neviny, atp.

36B) Rakousko 20.stol

  • 1918 – konec 1.sv.v, rozpad R-U, zákon proti Habsburkům
  • 1919 – Saint-germainská mírová smlouva – Rakousko = viník války, reparace
  • 1920 - Ústava – Hans Kelsen (právní teoretik, právní filozof a státovědec), republika, federativní uspořádání (zbytkový model, co není výslovně v kompetenci spolku, mají v kompetenci země), dělba moci – VM – prezident, slabý (do novely 1929) a Spolková vláda, ZM – Spolkové shromáždění – Národní rada a Spolková rada, ke změnám ústavy je potřeba lidového hlasování, přejalo některá ustanovení z dob R-U
  • 1934 – Spolkový ústavní zákon – přijat bez lidového hlasování, jediné povolené pol. sdruž. = Vlastenecká fronta , Zmocňovací zákon = Spolková vláda – pravomoci měnit ústavu, ruší lid.hlasování
  • 1938 – Anšlus Rakouska, připojení k Německu – Spolkový ústavní zákon o znovusjednocení R s Něm
  • 1939 až 1945 byla 2.sv.v, po válce R rozděleno do okupačních zón, zrušení ústavního práva vzniklého po roce 1933, a zákony které se neslučovaly se zásadami demokracie po roce 1938
  • Okupační teorie – R existovalo i za okupace, jen omezená suverenita, platí MS z tohoto období
  • 1945 – Předběžná ústava – provizorní do 1.svobodných voleb, poté Ústava 1920 (1929)
  • 1955 – Státní smlouva – R = suverénní, nezávislý stát, demokratický + ústavní zakotvení neutrality
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code