Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Francie

28A) Prameny práva ve Francii do 1789

  • Souhrn hlavních rysů – primát mají právní obyčeje, omezení zákonodárné pravomoci panovníka, partikularismus teritoriální a stavovský, silné ovlivnění křesťanstvím a ŘP
  • Základní zákony království – viz 30A
  • Právní obyčej – nejdůležitější, spontánní vznik, dlouho přijímaný a závazný, trvalý charakter, specifikum Francie bylo, že byla rozdělena na 700 oblastí obyčejového práva, tvoří se tu 2 hlavní právní oblasti, tj. severní – právo obyčejové nepsané, jižní – právo psané (též obyčejové, ale více ovlivněno ŘP), právní obyčeje zapisovány do soukromých sbírek, právních knih s velkou autoritou (Kniha bovézského kraje ze 13.st.)
  • Nařízení panovníka – panovník upravuje vztahy obyčejem nezachycené a vytváří tak nová pravidla (ordonace – např. Velké ordonace Ludvíka XIV., nutnost registrace ordonací u parlamentu, ten pokud registraci odmítne, panovník se dostaví do parlamentu, zaujme trůn spravedlnosti a odejme tím na moment parlamentu pravomoci, ordonaci schválí a zase zmizí, edikty – např. Edikt Nantský Jindřicha IV., privilegia), za absolutismu se královská legislativa výrazně rozvíjí
  • Učená práva – římské (přehledné, exaktní, překonáva partikularismus) a kanonické právo (manželství, rodičovství…)

29A) Státoprávní vývoj Francie do 1789

  • vývoj - posilování moci panovníka, od opravdu slabého formálního vládce až k absolutistickému
  • 843 – Verdunská smlouva, ZFŘ, Karel Holý – Karlovci
  • Rozdrobený lenní stát – slabý panovník, decentralizace moci do provincií, sjednotícím prvkem je lenní pyramida (vazal mého vazala není mým vazalem), Kapetovci, vláda formální, první mezi rovnými, ovládá jen Ile de France
  • Překonávání rozdrobenosti – hospodářské oživení, nárůst obyvatel, panovník podporuje církev, církev podporuje panovníka, rozšiřování královské domény (hl Filip II. August) a založení parlamentu (Ludvík IX., soudní orgán, registrace ordonací), jednotná měna
  • Stavovská monarchie – 1302 první svolání Generálních stavů (legislativní sněm, šlechta, duchovenstvo, třetí stav, svolávány králem, jednání jednotlivých stavů oddělené), upevnění suverenity a moci monarchie (Filip IV. Sličný), dynastie Valois
  • Stoletá válka – proti Anglii, Francie vítězem, to znamená další expanzi královské domény a posilování moci, vzestup GS (naposledy svolány 1614, pak až 1789)
  • Absolutní monarchie – charakterizovat, král je nejvyšší soudní autorita, neomezený výkon pravomocí, byrokratický aparát, omezení GS, náboženské konflikty (Edikt Nantský 1598), Ludvík XIV. – vrchol, merkantilismus, Velké ordonace (o civilním a trestním procesu, pozemním obchodu, námořním právu), katolictví, expanzivní politika
  • 1789 – počátek VFR, Ludvík XVI. Nucen svolat GS
  • Je to státoprávní vývoj – můžem teda asi mluvit i o pramenech práva

30A) Základní zákony Francouzského království

  • Charakter nedotknutelných právních obyčejů, nejvýznamnější principy organizace státu, musí je dodržovat i absolutističtí panovníci, jakási ústava monarchie, zprvu řeší hlavně otázky nástupnictví
  • Sálský zákon (Lex Salica, 507-511) – primogenitura s vyloučením žen, francký zákon
  • Statutární teorie – koruna se nedědí, ale předává, statutem království je dopředu znám panovník
  • Ve Francii král neumírá – následník je králem v momentu smrti předchozího („Král je mrtev, ať žije král!“)
  • Francouzský král je vždy plnoletý (když ne, vládnou regenti), nemůže disponovat korunou (vzdát se jí, někomu ji přenechat, nemůže zbavit nároku na trůn svého legitimního následovníka), je katolickým křesťanem, není na nikom závislý (ale čelí dominanci císaře SŘŘ a papeže)
  • Nezcizitelnost královské domény – král se nemůže zřeknout žádného majetku, který nabyl s korunou, disponovat může jen s územím, které sám za své vlády nabyl

2B) Ústavní zřízení Francie 1789 – 1814

  • Monarchie za revoluce (1789-92)
  • svolání GS Ludvíkem XVI., chtěl nechat schválit daně, třetí stav požadoval reformu – zdanění privilegovaných stavů a transformoval se do Ústavodárného shromáždění, prvním velkým počinem bylo přijetí Deklarace práv člověka a občana – individuální svobody, právo na odpor, trestní zákonnost, vlastnické právo, politické principy)
  • 1791 – Ústava – součástí deklarace, dělba moci (ZM – Národní shromáždění, VM – dědičný král, soudní – soustava soudů)
  • Srpnová revoluce, nesouhlas s téměř absolutní dělbou moci, moc má provizorní vláda, která svolává Národní konvent – 1792 zrušil monarchii, ustanovil republiku
  • První republika (92-99)
  • Nestabilita a radikalizace, jakobínský konvent – ústava, nenabyla účinnosti, byla demokratická, pak thermidorský převrat, byla přijata konzervativní Ústava 1795, ustanovila vládu Direktoria, cílem zabránit navrácení monarchie, nastolit stabilitu s vyváženou dělbou moci (ZM – Rada starších, Rada 500, VM – Direktorium), málo efektivní politický systém
  • Napoleonská diktatura (99-1814)
  • Napoleonův převrat, vláda má napomoci stabilitě, návrh nové ústavy
  • 1799 – Konzulská ústava, zanechává republikánskou formu, ale nastoluje v podstatě diktaturu, pragmatická (ZM – Státní rada, Senát, Legislativní sbor, Tribunát, VM- 3 konzulové, Nap první a doživotní)
  • Napoleon – nejprve konzul, pak doživotní konzul, pak císař
  • Stabilita, reformy, prosperita, hospodářský vzestup – za cenu bojů, válek
  • Rozvoj práva, přirozenoprávní teorie, kodifikace (1804-1810, viz 40B)
  • 1814 – abdikace Napoleona, restaurace Bourbonů (Ludvík XVIII., Konstituční charta – něco jako oktrojovaná ústava, VM – král, ZM – Panská a Poslanecká sněmovna)

4B) Ústavní zřízení Francie 1814-1870

  • Konstituční monarchie (1814-1848)
  • Restaurace Bourbonů, na trůn Ludvík XVIII., vydává Konstituční chartu – ústava oktrojovaná králem, ten je suverénem z boží milosti, obnova šlechty ale ne jejich privilegií, akceptace výsledků revoluce a ponechává Napoleonské kodifikace (40B)
  • Dvoukomorový parlament – Panská sněmovna (dědičně, doživotně) a Poslanecká sněmovna (volena na 5 let, majetkový cenzus), zákonodárná iniciativa náleží panovníkovi
  • Karel X. – snahy o obnovení absolutismu, povstání – červencová revoluce 1830, král musel Francii opustit
  • 1830 – Ústava – ve smyslu Konstituční charty, změna vlajky z bílé na trikoloru, snížení majetkového cenzu
  • 1848 – revoluce, monarchie definitivně svržena
  • Druhá republika (1848-1852)
  • Požadavek všeobecných voleb (pro muže), ustanovení Ústavodárného shromáždění
  • 1848 – Ústava druhé republiky, problematická, laická, suverenita lidu a dělba moci (ZM – jednokomorové Zákonodárné shromáždění, VM – prezident Ludvík Bonaparte, 4 roky), LNB poté převrat – fce prezidenta na 10 let, posílení moci a 1852 přijímá císařskou korunu
  • Druhé císařství (1852-1870)
  • Autoritářský režim, slabá opozice, v 60.letech postupná demokratizace
  • 1852 – Ústava – vzorem Konzulská, veškerá moc v rukou prezidenta (LNB), výhradní právo zákonodárné iniciativy, ZM dělena mezi prezidenta a Senát, Státní radu, Zákonodárný sbor
  • Modernizace hospodářství, ekonomický vzestup, ekonomický liberalismus
  • 1870 – kapitulace LNB ve válce s Pruskem, abdikace, dobrovolné zajetí, následuje třetí republika

5B) Ústavní zřízení Francie 1870-1940 + okupace

  • Třetí republika (1870-1940) - Stabilita ústavního zřízení, parlamentní republika
  • 1870 – prohra ve válce s Pruskem, abdikace LNB, prozatímní vláda vyhlašuje republiku, ústavně zakotvena až 1875
  • 1871 – povstání pařížské komuny (příčiny – vojenské neúspěchy, nerozhodnost, sociální politika republikánů, nezaměstnanost, růst cen), občanská válka
  • Spory monarchistů a republikánů o budoucí podobě státu, nakonec vítězí republikáni, shoda na principu parlamentarismu
  • 1875 – Ústava třetí republiky, schválena jako provizorium, ale platila až do okupace, ZM – Národní shromáždění (dvoukomorové, PS volena všeobecnými, tajnými, rovnými a přímými volbami muži, Senát volen poslanci a zástupci departementů, takže nerovně a nepřímo), VM – prezident 7 let, volen NS), skutečná exekutiva v rukou ministrů, respektování výsledků voleb, paradoxy – vzorem republikánské ústavy, i když byla schválena monarchistickým parlamentem, nebyla ucelenou právní listinou ale sledem několika pružných zákonů, původně provizorní ale bez podstatných změn až do okupace
  • Časté střídání vlád, velký počet politických stran, ZM > VM, po 1.sv.v praxe zmocňovacích zákonů (kritika)
  • Okupace (1940)
  • Novela ústavy – veškerá moc v rukou maršála Petaina, ten kapituloval před Německem a ústavním zákonem byl vyhlášen Francouzský stát (1940 až vylodění v Normandii, centrum ve Vichy, jih, kolaboranti, neokupovaná zóna Francie), protidemokratické zákonodárství
  • Generál Charles de Gaulle – zahraniční odboj a vznik prozatímní vlády republiky, pozdějším prezidentem Francie

6B) Ústavní zřízení Francie 1946-dodnes

  • Čtvrtá republika (1944-1958) – po osvobození otázka – má být zachována kontinuita třetí republiky nebo reforma? Referendum rozhodlo o vytvoření nové ústavy, proběhly první poválečné volby (i ženy)
  • 1946 – Ústava čtvrté republiky, podobala se předchozí, zakotvila Deklaraci práv v preambuli, přejmenovala orgány (PS je Národním shromážděním, Senát Radou republiky a obojí se nazývá parlament), nerovnost komor NS > RR (ta se podílela na volbě prezidenta a dalších státních orgánů), parlamentní zřízení, odmítnutí kolonialismu jako principu – Francie nyní „vede“ národy ke svobodné samosprávě a demokracii, politická nestabilita
  • Alžírská krize – boj Alž o nezávislost na Fr, tento boj otevřel dveře de Gaullovi, ten je jmenován hlavou prozatímní vlády a vydává zmocňovací zákony – pravomoc vypracovat referendum pro návrh nové ústavy, delegování ZM na vládu na dobu 6 měsíců ⇒ referendum to přijalo, vznik páté republiky, 1962 Alžírsko nezávislé
  • Pátá republika (1958-dodnes)
  • 1958 – Ústava páté republiky, součástí deklarace, dekolonizace (kolonie, které ji nechtějí přijmout, získávají nezávislost), ZM parlament, nutný souhlas obou komor (Národní shromáždění, Senát), dělba moci, VM - prezident a premiér (kohabitují), VM > ZM, Ústavní rada (dohlíží na ústavnost), Státní rada (nejvyšší správní soud), od přijetí 15x novelizována – 1962 – přímá volba prezidenta, 2000 – funkční období prezidenta ze 7 na 5 let (kontrasignace, neodpovědnost, rozpouští NS), vláda (v čele premiér, odpovědná NS)
  • Zdrojem norem je i mezinárodní právo a právo EU

40B) Kodifikace právních odvětví ve Francii na poč. 19.st.

  • Za revoluce zrušena privilegia a starý právní řád bylo nutno nahradit novým
  • Ústavní právo – Ústavy (1791, 95, 99, 1814, 1830, 1848, 1852, 1875, 1940, 1946, 1958)
  • Napoleonské kodifikace – upravena většina právních odvětví, velice kvalitní dílka
  • 1804 – Občanský zákoník (Code Civil, Code Napoleon), 3 zdroje – ŘP, obyčeje, přirozné právo, zákaz retroaktivity, 3 knihy – osoby, věci, obligace, je jasný, přesný, obecný, rovnost před zákonem, nedotknutelnost osobního vlastnictví, jistota v právních vztazích, trojí svoboda – osobní, vlastnická, smluvní, soudce jej doplňuje a vykládá, mnohokrát novelizován, ale platí dodnes (v historii platil i mimo Francii – Itálie, Španělsko, byl předlohou pro mnohé další kodifikace)
  • 1806 – Občanský soudní řád, zásady: rovnost stran, ústní, sporný (kontradiktorní – sporné strany samy předkládají důkazy, soud rozhoduje), dispozitivní (sporem disponují strany, možnost stáhnout žalobu), procesní koncentrace (aby se neprotahovalo řízení, předkládání určitých námitek, důkazů, atp. jen v určitých fázích řízení), volní hodnocení důkazů
  • 1807 – Obchodní zákoník, doplněk k občanskému, mezerovitý, proces dekodifikace (množství zákonů týkající se obchodního práva je upraveno jinde)
  • 1808 – Trestní řád, veřejné, ústní, kontradiktorní řízení, volné hodnocení důkazů, akuzační princip v hlavním řízení, právo na advokáta, presumpce neviny, v přípravném řízení inkviziční princip (to mizí s novelizací na konci 19.st)
  • 1810 – Trestní zákoník (Code Penal), zásada zákonnosti TČ, rovnosti před zákonem, 3 kategorie TČ – přečin, zločin, přestupek, soudce může posoudit okolnosti, navýšení trestu smrti, zavádí doživotní vězení a tělesné tresty, má mít odstrašující charakter, mezerovitý, nelogický, početné novelizace, nahrazen 1994 novým TZ
  • Po Napoleonově pádu jsou ponechány kodifikace v platnosti
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code