Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Církev

21A) Vztah církev – stát ve středověku a raném novověku

Dost pitomá otázka, ale snažila jsem se co to šlo…

  • Doba převládajícího cesaropapismu (6.-10.st)
  • Východ –císař („cesaropapež“) + patriarcha, propojení světské a duchovní obce, císař zasahuje do církevní legislativy, svolává synody a koncily, dosazuje do úřadů, zásahy i do liturgie a věrouky – vrchol za Justiniána (to se projevilo např. i u Franků – francký cesaropapismus, šířili křesťanství a nehleděli na názory Říma)
  • Západ – císař X papež, propojení světské a duchovní moci, panovník jako představitel státu zasahuje do církevních záležitostí (obsazuje úřady), na druhou stranu papež korunuje hlavu světské obce – znak nadřazenosti
  • 754 – Pippinova donace – francký král – darování samostatného území papeži, základ pro vznik papežského stát, potvrzeno i Karlem Velikým, ten byl papežem roku 800 korunován na císaře
  • 9.st. – falsifikace – Collectio Pseudo Isidoriana – o tom že Konstantin daroval papežům Řím, do 15.st. považováno za pravý
  • Misie – šíření křesťanství do pohanských oblastí, tam jej panovníci přijímali (u nás C+M 863 – Rastislav / Michal III.)
  • Doba polarizace moci církevní a světské (11.-14.st)
  • emancipace církve, dualismus, velké schizma, rozluka církve na Z a V větev (1054), zásluhou církve je treuga dei (boží spolek), vyvinulo se v pax dei (boží mír, feudálové mezi sebou nesměli v určité dny vést války)
  • boj o investituru - Jindřich IV. a Řehoř VII. V 11.st., spor o jmenování církevních hodnostářů, Řehoř sepsal Dictatus papae (církev může lid zbavit špatného panovníka), boj o investituru vyřešen až 1122 Konkordátem Wormským – investitura duchovní (berla a prsten) a investitura světská (žezlo) – polarizace, ani jedna moc nemá převahu, zaručuje aby na druhé straně nedocházelo k nepravostem, každá rozhoduje ve svojí oblasti
  • 1164 – Clarendonské konstituce – Zásahy krále do dosazování biskupů a do církevního soudnictví, Thomas Becket se jim odmítal podřídit → zavražděn
  • 1302 – Bonifác VIII. – Bula Unam Sanctam – teorie dvou mečů (nad mocí světskou a duchovní), oba drží církev a moc světskou jen propůjčuje panovníkovi (moc světská podřízena moci duchovní)
  • Doba papežského schizmatu, konciliarismu a reformace (14.-16.st.)
  • Papežské schizma – boj mezi papeži, který je ten pravý, to řešil Kostnický koncil, zvolil nového papeže
  • Konciliarismus – myšlenka, že koncil stojí nad papežem
  • Galikanismus – Francie, snaha o nezávislost francouzské církve na papeži (Pragmatická sankce Karla VII.)
  • Konkordáty – ujednání mezi církví a světskou mocí, pomáhaly řešit krize
  • Inkvizice – církevní souzení, světské trestání
  • Reformace – výsledek skandálního a nákladného papežského dvora, nezdar reformy církve
  • 11.-16.století – křížové výpravy – vyhlášené papežem, prováděné světskou mocí
  • Od 16.století – koho země, toho víra (1555 Augšpurský náboženský mír, neplatí pro kalvíny, to až 1648 po Vestfálském míru)

22A) Právní dějiny církve ve středověku a raném novověku

  • Prameny církevního práva – Bible (např. Desatero), kánony (rozhodnutí koncilů), dekretály (papežské), právní obyčeje, rozhodnutí biskupů
  • Vychází z ŘP ale přebírá i germánské předpisy a ordály
  • Privilegium fori – pro duchovní – duchovní byli za trestněprávní věci stíháni kanonickým právem, církevním soudem, civilní věci před biskupem a nevylučovaly ani řízení u světského soudu
  • Synodální soudy – církev přejímá vliv v manželských a mravnostních záležitostech
  • Institut vlastnických kostelů – zakladatel kostela k němu měl vlastnické právo, právo na příjmy a obsazování duchovních správců
  • Římská říše: 313 – křesťanství povoleno a 380 – jediné náboženství
  • Sbírky církevního práva – africké (6. A 7.stol), francké (Collectio Dionysio-Hadriana, 802), vizigótské (Collectio Hispana, 635), falsifikace (Collectio Pseudo Isidoriana, 9.st. – vymyšlený text, Konstantin měl věnovat území Říma papeži)
  • 1059 – zavedení volby papeže kardinály
  • 12.stol. – patronátní právo – institut církevního léna, ekonomické zajištění nositele církevního úřadu
  • 12.st. – Graciánův dekret – polarizace práva církevního a světského, oddělení církevního práva od teologie, základ vědy církevního práva, 5 knih
  • 1357 – Egidiánské konstituce – „ústava“ papežského státu, ustanovení týkající se správy papežského státu, z papežské domény stát, oddělení světských a duchovních záležitostí
  • Od 13. Do poč. 16.stol. vzniká postupně pět knih které jsou základem nejdůležitějšího díla, kterým je Corpus Iuris Canonici, přijatý po Tridenském koncilu 1582, jako protireformační snaha, platil do roku 1917(8), kdy byl nahrazen dílem Codex Iuris Canonici, CIC tyto následující knihy obsahuje
    • Liber Extra – dekretály Řehoře IX.
    • Liber Sextus – Bonifác VIII.
    • Constitutiones Clementinae – Klement V. (umřel, vydal to Jan XXII.)
    • Extravagantes Communes + Extravagantes Ioannis Vicessimi Secundi – Jan Chappuis
    • + Graciánův dekret

35B) Právní dějiny církve v 19. a 20. St.

  • 19.století – VFR – Deklarace zakotvuje svobodu vyznání, následuje ale vyvlastnění majetku církve, proticírkevní opatření, rušení kostelů a klášterů
  • 1801 – Konkordát Napoleona a církve, snaha o smír, katolictví = náboženství většiny francouzů, nicméně následně se nechal papežem korunovat na císaře, obsadil papežský stát (ten obnoven po Vídeňském kongresu)
  • Při procesu sjednocování Itálie je na poč. 70. Let připojen i Řím, papež se prohlásil za vatikánského vězně a odmítl garanční zákon – ten by mu zaručoval nedotknutelnost, rentu a papežský palác)
  • Německo za Bismarcka poté proti církvi vyhlásilo kulturní boj, likvidace struktur katolické církve, zákaz řádů a dozor státu nad církví, trestní zákon rozšířen o kazatelnicový paragraf (kazatelé nesměli mluvit o veřejných věcech), zlepšení až 1880
  • 1869 – první vatikánský koncil – formulace teze o neomylnosti papeže v oblasti nauky a mravů
  • 20.století – Francie přerušila styky s apoštolským stolcem, 1905 zákon o odluce státu a církve, styky obnoveny 1920
  • Itálie – 1929 – Lateránské dohody – 3 smlouvy, 3 roviny – politická (papež je suverén ve Vatikánu), náboženská
  • (římskokatolické náboženství je státním náboženstvím), finanční (Itálie převzala jisté závazky za Vatikán)
  • Nacismus – tichý boj proti církvi, rozpuštění
  • Codex Iuris Canonici – schválen 1917, v platnost o rok později, jednotný, výlučný, dělen podle ŘP na osoby, věci a žaloby, 5 knih, zrušil předchozí CIC, ale nechal v platnosti některé mezinárodní smlouvy a právní obyčeje
  • 2.vatikánský koncil – reforma kanonického práva, 60.léta
  • Nový Codex IC – 1983, Jan Pavel II., 7 knih, odlišná systematika, přehodnocení některých tezí, církev je boží lid, zmocňující normy (důsledek uplatňování partikulárního práva), stručnější, platný pro latinskou oblast
  • Codex Canonum Ecclesarium Orientalum – pro východní církve, 1991
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code