Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Poměr státu a církve a vývoj kanonického práva do 19. století.

Tretera, doděláno s učebnicí

-vedle římského práva zásadní systém také KANONICKÉ PRÁVO ( řád vytvářený církví) – důležité především ve středověku -dualismus mezi právem světským a církevním - církevní a světské normy se kryly, obec světská součástí moci náboženské – teokracie – vláda církve byla rozhodující

  • • pro kněží - personální princip
  • • pro ostatní občany je kanonické právo obecným pouze v některých oblastech – např. manželské právo (až do 16.st.)

- kanonické a římské právo označováno na univerzitách jako práva učená – titul JUDr. = doktor obojího práva – myslí se římské a kanonické - v římském právu předobraz moderního práva soukromého, v kanonickém předobraz práva veřejného - ve středověku dělení na kanonisti a legísté (lex) - kánon – znamenalo v přeneseném slova smyslu zákon, šlo o hlavně zákony církevních sněmů - nomokánon – světsko – kanonické zákony

- kanonické právo prochází proměnami až do dnešní doby – sjednocené v Corpus Iuris Canonici, platí až do roku 1917?

- právo konfesní – začíná se vytvářet po roce 1800 – státní právo církevní – výklad o souboru právních předpisů, které vydával stát, aby se jimi církev řídila – ochrana věřících i nevěřících, svoboda vyznání …

====== VZNIK KŘESŤANSTVÍ A ZALOŽENÍ KŘESŤANSKÉ CÍRKVE


- slovo církev vzniká z řeckého obratu ekklésiá tú Kýriú (= shromáždění pánovo), pánem je míněn Ježíš z Nazareta

Ježíš z Nazareta - židovský myslitel z rodiny tesaře v Nazaretu - kolem r. 27 vystoupil veřejně jako rabi = učitel, často používal podobenství – snadno zapamatovatelné, k jeho nauce patří přesvědčení, že je Mesiáš (Spasitel) , kterého Židé očekávají →první křesťané vyjadřovali tak, že ke jménu Ježíš (v řečtině Ijesús) připojili titul který v řečtině vyjadřoval mesiáše – Christos, původně tedy Ježíš je Kristus – ne příjmení, ale charakteristika!

- Ježíš vyhradil zvláštní postavení mezi svými žáky 12 v čele se Šimonem Petrem z Betsaidy= apoštolové – první instituční spojení uvnitř počínající církve – měli hlásat a předávat Kristovo učení

- Ježís prohlášen za buřiče proti náboženství, dostal se do konfliktu s náboženskými představami rozhodujících skupin v židovské společnosti a byl předán římské moci k potrestání (soudil ho Pilát Ponský) → zemřel v Jeruzalémě na kříži v pátek o svátku velké noci (řec. pascha), roku 30 nebo 33, za vlády Tiberia → křesťané přesvědčeni, že vstal z mrtvých třetí den po ukřižování tj. v neděli po Velikonocích

-jeho království není původem z tohoto světa – základ pro pozdější dualismus

- 7. neděli po Velikonocích jsou židovské svátky letnice – lidé byli shromážděni v Jeruzalémě, když přišla událost nazývaná seslání Ducha svatého – po Petrově řeči se církev rozrostla o prvních 3000 věřících – přijati křestem (právní akt vstupu do církve a současně velmi symbolický teologický obřad)

- v Jeruzalémské církevní obci mnozí prodali své majetky a peníze dali do společné pokladny tzv. spotřební komunismus – společný majetek i společné stravování a soc. pomoc– ale nebylo povinné! – společné stravování na zahradách domů nebo v domech – nutní lidé k organizaci → jáhnové (diakonoi) – kněží, jejich dalším úkolem bylo kázání evangelia ( radostná zvěst o Kristu) a udílení křtu nově příchozím

- první křesťan, který zemřel násilnou smrtí byl jáhen Štěpán – na jeho ukamenování se podílel i Pavel z Tarsu- později obrácen na křesťanství – stal se 13. apoštolem – hodně psal – Skutky apoštolů, epištoly, založil řadu nových kř. obcí v Malé Asii, Makedonii a Řecku

- v čele církevních obcí biskupové (episkopoi, dohlížitelé) nebo starší (presbyteroi) – pověřeni apoštoly, z Pavlových záznamů lze usuzovat, že v jeho době mezi nimi nebylo rozdílu - výraz presbyter se později začal ztotožňovat s lat. výrazem sacerdos (kněz)

- r. 50 – Jeruzalémský koncil – apoštolové a starší, -řešili se otázky, co je nutné pro přijetí člověka ke křesťanům - prosadilo se,že bývalí pohané přistupující do církve nemají být podrobeny starým židovským rituálům - křtěni i otroci, ženy atd. – výrazné zlepšení jejich postavení

====== RANNĚ APOŠTOLSKÁ LITERATURA (70 – 150)


- v průběhu 1.st. napsáno 27 svazků - v průběhu 2. a 3. st. sebrány – Nový zákon - 4 evangelia, Skutky apoštolů, 21 epištol a Zjevení Janovo - neřadíme mezi apoštolskou literaturu - apoš. lit. sepsána v letech 70 – 150 prvními apoštoly a jejich žáky

Učení dvanácti apoštolů (Didaché tón dódeka apostolón) - pravidla postní praxe, přenesení sobotního odpočinku na neděli

První list římského biskupa Klementa I. - poprvé se objevuje pojem laik jako protiklad ke kněžím – věřící, ale nezastává žádný úřad

Listy biskupa Ignáce Antichojiského - zmínka o tripartici kléru – biskupové, presbytariáni (kneží) a jáhnové - první písemná zpráva, kde je použito slovo katolická

- z doby před uznáním církve státem se dochovali tři soubory předpisů Didascalia apostolorum Traditio apostolica Sancti Hippolyti – upravuje volbu biskupa a vznik nižších stupňů kléru Canones apostolici aegyotiaci – Apoštolské církevní zřízení – doklad o užívání slova kánon pro církevní předpisy

- od 2. a 3st. – dekrety papežů - právní ustanovení celibátu – záznam o usnesení synodu hispánských biskupů kolem roku 300, zatím jen lokální

====== ZÁSAHY ŘÍMSKÉHO STÁTU VŮČI CÍRKVI


- * edikt císaře Claudia (r.49) – postiženi jak křesťané, tak Židé – všechny je z Říma vypoveděl

- * pronásledování křesťanů po požáru Říma r. 64 – císař Nero, křesťané pomlouváni, vyobrazeni jako nepřátelé společnosti, prý zapálili Řím – hromadně upalováni a pronásledováni

- * pronásledování za císaře Domeniciána – odmítali zbožštění císaře, ale jinak mu byli poslušni

r. 112 – Traianův respcript – jak postupovat proti křesťanům - je zde vidět dvojí postoj římské státní moci vůči křesťanům – na jedné straně poměrně tolerantní, na druhé straně vyžadovány božské pocty římským císařům - konec 2.století – rétor a právník Tertullianus – křesťanů se zastává

r. 212 – všem obyvatelům udělen status občanů – Constitutio Antoniniana, císař Caracalla – pronásledování mění svůj charakter, nejde o ojedinělé zásahy lokální moci ale o celostátně organizované kampaně

- doby pronásledování střídají období klidu

- císař Gallienus – vydává toleranční edikt – vyrdží prakticky 40 let

- * poslední pronásledování propuká roku 303. za císařů Diokleciána a Galeriuse – ten však před svou smrtí pronásledování zastavil

====== DOBA STÁTNÍHO UZNÁNÍ


- křesťanství se pokojně šíří, v zemích mimo Řím se šíří dokonce lépe a rychleji - 313 – císař Konstantin vydává Edikt Milánský – křesťanství tolerováno - začíná kooperace mezi římským státem a církví

- později zaveden sedmidenní týden – neděle volná, zakázáno vraždění otroků a dětí, kněží nemuseli zastávat světské úřady, když na ně padl los , daňové úlevy církvi - vzniká první forma privilegia fori – výlučná příslušnost církevního soudu pro civilní žaloby proti biskupům

- ekumenické koncily = všesvětové – všechny obecné koncily se tak nazývali - r. 325 - Nikajský koncil – kvůli novému názoru, jež se objevil v Alexandrii – popírali tam božství Ježíše = ariánství - odsouzeno , i když se dále uctívalo ještě asi 50 let - r. 375 císař Gracián jako první rezignoval na úřad pohanského velekněze, zakázal ariánství 391 – císař Theodosius – zakázal používání obětí v křesťanských chrámech, zakázal ariánství i pro východní oblasti, křesťanství se de fakto stalo státním náboženstvím - definitivně potvrzeno až na druhém ekumenickém koncilu v Konstantinopoli – založen papežský stolec??

**PRÁVNÍ ŘÁD CÍRKVE**


- církev se skládala z místních církví, v čele biskupové - co město, to místní církev, na venkově stále polyteismus - proto slovo pohan odvozeno od slova venkov (pagus – paganus) - od 4.st. územní celky diecéze – velikost velké farnosti, neboli územně totožné provincie – v čele stál biskup provinčního města (metropole) tedy metropolita - metropolité v nejvýznamnějších městech na V – Alexandrii a Antiochie měli status patriarchy – přednostní postavení - zcela zvláštní postavení měl biskup římský – ujal se název papež – současně jediný patriarcha na Z

- důležité otázky věrouky, soudnictví i církevní legislativy řešila shromáždění biskupů – synody či koncily (mohli být provinční i ekumenické)

- poměrně pozdě, ve 4.st. vzniká nově mnišský (řeholní) stav – představení kláštera opati, v ženském abatyše

- od vydání milánského ediktu nastává intenzivní rozvoj církevního práva = právo kanonické - jeho prameny tvoří rozhodnutí jednotlivých biskupů, koncilů i papeže - koncilová rozhodnutí se nazývají kánony, papežská dekretáty - i nadále zůstává pramenem církevního práva právní obyčej

==== DOBA ROZPADU IMPÉRIA A ZÁNIKU ZÁPADNÍ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ ====


- r. 395 – rozdělení říše na V a Z - samostatný vývoj vztahu církve a státu Východ – dotváří se systém jednoty státu a církve – byzanstský ceasaropapismus Západ – myšlenka dualismu moci církevní a světské – usnadněno tím, že germánská království byla ariánská autorita císaře slabá

- Augustin (biskup v Africe) - myšlenka polarizace vztahu moci církevní a světské - dílo O boží obci – teoretický základ pro budoucí středověké dvojí obce - také ovlivnil doktrínu manželského práva

- papež se po odstěhování císaře do Ravenny (402) stává v Římě nejvyšší autoritou – podpořili výrazné osobnosti v průběhu 5.st. – zabrzdili úpadek Říma – Lev I. Veliký (tvrdí, že papež je Kristův náměstek na zemi, nástupce apoštola Petra na římském stolci – cathedra Petri, ochránil město před Huny (Attila) i před Vandaly) - Gelasius I. – zárodečná podoba středověkého učení o dvojí moci – královská a církevní – královská se má církevní podřizovat ve věcech náboženství a spásy, nesou odpovědnost za panovníka

- dochází k rozvoji řeholní komunity

=== PRÁVNÍ DĚJINY CÍRKVÍ OD 6.ST. DO 20.ST. ===


Byzantská říšecaesaropapismus – nepříliš šťastné řešení – církev a stát do sebe příliš včleněni - utužení za Justiniána I. – zrušil platonskou akademii v Athénách – tak dovršen Theodosiův obraz z roku 391 - i tak jistá polarizace mocí – projevila se v období ikonografických bojů probíhajících o dvě století později, od r. 726

Francká říše - přijali křesťanství rovnou v katolické podobě, bez předchozího ariánství - francký cesaropapismusa

- postupně se katolictví rozšiřuje do všech oblastí – Vadalové, Vizigoti, Langobardi atd..

- postavení papežství upevnil v 6st. první mnich na papežském stolci Řehoř I., působil v Konstantinopoli - rozmnožil a obratně organizoval patrimonium petri – pozemkový majetek, pozdější základ církevního státu

- v 7st. se byzantská říše musí utkat s rozmachem islámu – boje -r. 721. pronikli Arabové na Iberský poloostrov, zničili Vizigótskou říši a založili maurskou říši – v islamizaci zde ale nebyli tolik úspěšní jako jinde, na dříve dobytých územích - r. 732 arabskou expanzi zastavil až Karel Martel – francký majordomus z rodu Karlovců v bitvě u Poitier – vytlačil Araby až za Pyreneje

- r. 751 – Pippin Mladší (Krátký) – poslední majordomus francké říše poprosil papeže, aby mu do rukou vložil moc – ten vyhověl a Pippin donutil posledního merovejského krále k abdikaci a sám se pomazal na krále - daroval papeži území – Pippinova donace – rozšíření patrimonium petri

- poté se ujal vlády Pippinův syn Karel Veliký ( 768) - r. 800 ho papež korunoval na císaře římského – založila se tak tradice korunování papežem – posílení papežovi moci ve vztahu k světské moci

- boj i ikony – už sme slyšeli??

r. 910 – založil Vilém z Akvitánie klášter v Cluny – s úmyslem napomoci reformě církve - nepodléhal žádnému světskému panovníku, ani biskupovi, podřízený přímo papeži - převzalo více jak 1200 dalších klášterů = obroda clunyjská – snaha o emancipaci církve a následná bohatá právní tvorba Otto I. Veliký - zavedl propůjčování říšských statků biskupům – stali se mocnými,ale přitom spolehlivými vazaly panovníka – mělo za následek obsazování biskupských úřadů podle královy vůle

** PRÁVNÍ ŘÁD CÍRKVE**

- od 9st. se při obsazování biskupských úřadů začíná zavádět investitura = udělení úřadu světským panovníkem

- dalším zásahem do autonomie církve je institut vlastnictví kostelů – zakladatel kostela k němu měl vlastnické právo ( veškeré příjmy, dosazování duchovních správců atd.)

- privilegium fori (z roku 355. – viz. výše) se týká již i knězů a jáhnů

- synodální soudy – rozhodují o trestních činech proti životu, mravnosti, majetku atd., - od 10.st. spadá manželství do výlučné příslušnosti církevních soudů

- používány ordály – zakázány v první pol. 13.st. Řehořem IX. - vznikají různé právní sbírky Africké sbírky Vizigótské sbírky Francké sbírky - vytvořeno několik významých falzifikací - nejznámější z nich třídílná Collectio Pseudo - Isidoriana (Isidorská sbírka- vznik kolem r. 850 v Galii) – do druhého dílu zařazeno již dříve pořízené falzum Konstantinovo darování – zcela vymyšlený text, podle něj měl císař Konstantin darovat Řím i další provincie (Itálie, západní území) papežům a uznat papežský primát i nad církvemi východu - odvíjí se od toho pozdější údajný papežský nárok na světovládu

== Doba polarizace moci církevní a světské a směřování k papocaesarismu (11. Až. 14. St.) ==


- významný spolek v jižní Francii (1040) – treuga Dei = Boží spolek – zavedli pax Dei = Boží mír = od středy večer až do pondělí, o advent a postní dobu platil mír = přísný zákaz bojů mezi feudálními rivaly, - klerici, ženy, sedláci, kupci a mniši chráněni stále, stejně jako církevní majetek, jejich nářadí atd.

- r. 1054 nastává velké schizma – vzájemná exkomunikace papeže a ekumenického patriarchy konstantinopolského – kvůli vzájemnému politickému odcizení a lpění na maličkostech - zdůraznění ortodoxní/pravoslavná v názvu apod.

- boj o investituru - mezi papežem a císařem – jde o prosazení kanonické volby biskupů a opatů - papež Řehoř VII. a panovník Sv. .ř. ř. Jindřich IV. - papež Jindřicha exkomunikoval a zprostil jeho poddané poslušnosti – králi hrozilo sesazení, proto přijel za papežem do Canossy, kde se papež se strachu skrýval v rouchu kajícníka a papež mu odpustil - boj se znovu rozhořel r. 1080, kdy byl Jindřich znovu exkomunikován – Jindřich reagoval jmenováním protipapeže, od něhož se nechal později korunovat na císaře - Řehoř umírá o rok později v exilu - Řehoř se snažil o teologická podklad – Didactus Papae – tvrzení, že papež může lid zprostit poslušnosti vůči špastným pánům

– k řešení přispěl biskup Ivo ze Chartres svou myšlenkou rozdělení na investituru duchovní (berla a prsten) a světskou (žezlo) - řešením byl Konkordát Wormský (1122) – panovník uděluje žezlo, církev berlu a prsten

  1. mezi císařem Jindřichem V. a papežem Kalixtem II.

- v zemích Království německého – nejprve předání léna, pak svěcení – panovník tedy může kandidáta odmítnout - Itálie a Burgundsko – nejdříve svěcení, pak léno – nemůže odmítnout kandidátu - vyrovnaný vztah mezi církví a státem – papežům nestačilo → chtěli se stát nejvyšší světskou silou

→ papež Inocence III. obratnou politikou donutil většinu ev. panovníků mimo Sv.ř.ř. aby uznali svůj lenní vztah l papežskému stolci = papaocaesarismus – nikdy plně neprosadilo! - vrcholným způsobem papežské nároky na supremacy (vládu) vyjádřil Bonifác VIII. – bula Unam Sanctum (‘1302) – teorie dvou mečů - meč moci duchovní má užívat církev sama, meč světský propůjčuje světské moci pouze proto aby jej používala pro církev „Babylonské zajetí církve“ – po debaklu Bonifáce III. kdy papeži přesídlili z Říma do Avignonu – zesílil francouzský vliv, toto opatření míněné jako dočasné, mělo negativní vliv ve vztahu k Sv.ř.ř. – spor Jana XXII. a císaře Ludvíka Bavora – papež císaře suspendoval a císař reagoval zákonem upravujícím naprostou nezávislost císařské moci na papežství – již nemusí být schvalován ani korunován císařem . císař kolem sebe shromažďoval autory a teoretiky konciliarismu (ekumenický koncil stojí nad papežem) ==

PRÁVNÍ ŘÁD CÍRKVE ==


- zavedena volba papeže kardinály (1059) - v průběhu 12.st. vzniká patronátní právo – souvisí se založením institutu církevního léna, obročí – sloužilo k zajištění nositele církev. úřadu, získal také právo navrhovat kandidáty církev. úřadu - došlo k likvidaci instituce vlastnictví kostelů

Gratianus – mnich a učitel na boloňské univerzitě sepsal pro své studenty sbírku všech dosud vydaných církevních předpisů – Usmíření rozporných kánonů, žáci začali užívat název Graciánův dekret – kanonické právo se tímto oddělil od teologie - považován za zakladatele vědy církevního práva - mělo velké množství vykladačů a glosátorů = dekretisté

- dekrety pozdější jsou uspořádány do kompilací – vzniká Compilatio Prima (Bernard z Pávie) – děleno na 5 knih - Compilatio Nova (Rajmund z Penafortu) – sbírka veřejná a výlučná ( rušila všechny papežské předpisy a kanonické normy, pokud nebyli uvedeni v ní, nebo v Graciánovi) - dekretály Řehoře IX. neboli Liber Extra – druhá největší sbírka kanonického práva

- spolu s rozvojem práva se rozvíjí se inkvizice – vyhledávání osobo podezřelých z hereze, ústředně řízená založena papežem Řehořem IX.

- Bonifác VIII. vydává Liber Sextus (je jakoby šestá vedle pěti knih Liber Extra) – veřejná a výlučná - Klement V. (zemřel před vyhlášením – vyhlásil Jan XII.) vydává Constitutiones Clementinae – veřejná a nevýlučná

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code