Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


07. Vývoj volebního práva v ČSR (volby obecní, parlamentní, ostatní)

Zákon o prozatímní ústavě (č. 37/1918 Sb. z. a n.)

  • v tomto zákoně není speciální ustanovení o volebním právu
  • Národní shromáždění vzniklé rozšířením pléna Národního výboru mělo 256 členů; jednotlivé politické strany získaly zastoupení dle výsledků posledních voleb do vídeňské říšské rady v r. 1911; případné doplnění volných míst v parlamentu mělo být provedeno stejným způsobem
  • Národní shromáždění kromě své zákonodárné činnosti volilo prezidenta i vládu
  • prezident republiky byl volen kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou přítomných za účasti nadpoloviční většiny poslanců
  • vláda byla závislá způsobem svého vzniku na Národním shromáždění, které volilo stanovený počet 17 ministrů, včetně předsedy

Zákon č. 75/1919, kterým se vydává volební řád v obcích republiky

  • obsahuje především podmínky volebního práva, ustanovení o překážkách a omezení volebního práva a o volební povinnosti
  • volit mohl občan ČSR bez rozdílu pohlaví (i ženy!!), starší 21 let, který má bydliště v obci alespoň po dobu 3 měsíců; každý občan směl vykonávat volební právo pouze v jedné obci, přestože např. bydlel ve více obcích
  • z volebního práva byl vyloučen ten, kdo byl soudně zbaven práva volně nakládat se svým majetkem, kdo je v donucovací pracovně (ústav sloužící k nápravě asociálních živlů), kdo byl odsouzen pro zločin, díky kterému nastává ztráta volebního práva do obcí; ztráta pomine u zločinů nejdříve po 3 letech
  • do obecních orgánů mohou být voleny osoby, které mají právo volit, je jim 26 let a bydlí v obci alespoň 1 rok; členy obecní rady a komise zároveň nemohou být manželé, rodiče a děti, tchán (tchýně) se zetěm (snachou), sourozenci a švagři
  • povinnost volit má každý vyjma osob starších 70 let, lékařů a osob, které se nemohou dostavit pro nemoc, nebo proto, že jsou od místa volby vzdáleni více než 25 km; zaměstnavatel je povinen upravit v den volby službu tak, aby se zaměstnanci mohli k volbám dostavit
  • každý volič je povinen přijmout úřad, do kterého ho lidé zvolili, vyjma žen a osob starších 60 let

Ústavní listina ČSR – zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina ČSR

  • velká část je věnována volbám do Národního shromáždění
    • Národní shromáždění se skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu
    • PS má 300 členů volených na 6 let; je zde všeobecné, rovné, přímé a tajné hlasovací právo; aktivní volební právo má občan starší 21 let, pasivní od 30 let
    • Senát má 150 členů volených na 8 let; aktivní volební právo má občan starší 26 let, pasivní starší 45 let
    • volby se měly konat vždy v neděli
    • platnost voleb posuzoval volební soud
    • žádný občan nemohl být současně členem obou sněmoven
  • volba prezidenta
    • zvolen mohl být občan ČSR starší 35 let
    • volily jej obě sněmovny Národního shromáždění kvalifikovanou 3/5 většinou za přítomnosti minimálně poloviny svých členů
    • prezident republiky byl volen na 7 let, zvolen mohl být však maximálně dvakrát po sobě

Zákon č. 330/1920 o volbách župních zastupitelstev a okresních výborů

  • aktivní volební právo při volbách do župních zastupitelstev a okresních výborů měli občané starší 21 let, kteří v oblasti župy bydleli alespoň 3 měsíce
  • pasivní volební právo měli občané nad 30 let s bydlištěm alespoň 1 rok
  • zastupitelstvo mělo 35 členů
  • tento zákon byl změněn zákonem č. 126/1927 o volbách zemských a okresních zastupitelstev
    • aktivní volební právo měli státní občané starší 24 let s bydlištěm v zemi alespoň 1 rok,
    • pasivní občané nad 30 let s bydlištěm v zemi alespoň 2 roky
    • zemské zastupitelstvo mělo 120 členů, fční. období bylo 6 let

Volby do Prozatímního Národního shromáždění 1945

  • 25. srpna 1945 podepsal Edvard Beneš ústavní dekret prezidenta republiky č. 47/1945 Sb. o Prozatímním národním shromáždění (PNS); tento poválečný předpis navazoval na londýnský dekret ze 4. prosince 1944 o národních výborech a Prozatímním Národním Shromáždění, jehož platnost později potvrdilo usnesení vlády a vyhláška ministra vnitra č. 43/1945 Sb. z 3. srpna 1945
  • podle čl. 1 ústavního dekretu o PNS vykonávalo PNS zákonodárnou moc pro „pro celé území československého republiky“, a to až do doby, „než se sejde Národního shromáždění“ zvolené podle všeobecného, rovného, přímého a tajného volebního práva a podle zásady poměrného zastoupení
  • zákonodárnou činnost tak PNS vykonávalo do 18 července 1946, kdy se na základě výsledku voleb z 26. května 1946 sešlo Ústavodárné národní shromáždění
  • volby do PNS se konaly na základě vládního nařízení č. 48/1945 Sb. o volbě do Prozatímního národního shromáždění prostřednictví delegátů národních výborů a správních komisí na zemských sjezdech
  • země česká a moravská tvořily jeden volební obvod a připadlo na ně 200 poslanců a stejný počet náhradníků, Slovensko tvořilo další volební obvod se 100 poslanci
  • nejsilnější stranou ve volbách byla KSČ

Vývoj volebního práva 1946-1948

  • na rozdíl o Ústavy 1920 a prvorepublikové právní úpravy se volební právo výrazně změnilo
  • 21. února 1946 byl po politických dohodách v Národní frontě a se Slovenskou reprezentací přijat zákon č. 28/1946 Sb. o stálých seznamech voličských
    • volební právo do Národního shromáždění bylo vázáno na „zápis“ do těchto seznamů a volič mohl volit jen v té obci, kde byl do seznamu zapsán
    • volit mohli jet občané ČSR české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti; nemohli volit příslušníci německé a maďarské menšiny (přesto, že jim dle Benešových dekretů občanství zůstalo)
    • do voličských seznamů se nezapisovaly ani osoby, proti nimž bylo zahájeno přípravné soudní vyšetřování pro trestný čin podle velkého retribučního dekretu nebo nařízení SNR č. 33/1945 Sb. n. a také osoby odsouzené dle malého retribučního dekretu
    • překážkou ve výkonu vol. práva bylo v určitých situacích i trestní oznámení pro retribuční delikt či členství v organizacích, jejichž seznam přineslo prováděcí nařízení - tzv. překážka volebního práva
    • tímto zákonem se také snížila hranice aktivního vol. práva z 21 na 18 let a vol. právo bylo rozšířeno také na vojáky a členy bezpečnostních sborů (SNB), což mělo ještě dále posílit radikální levici
  • volebního práva a vůbec podoby Ústavodárného národního shromáždění (ÚNS) se týkal především ústavní zákon č. 65/1946 Sb. z 11. dubna 1946 o Ústavodárném národním shromáždění
    • volilo se dle všeobecného, rovného a tajného práva podle zásady poměrného zastoupení
    • potvrdil též aktivní volební právo čs. občanů české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli hranice minimálně 18 let, pasivní volební právo = 21 let
    • ÚNS bylo jednokomorovým orgánem, který měl 300 členů; v jeho čele stál 24 členný Stálý výbor; platila pro něj ustanovení Ústavy 1920 o poslanecké sněmovně; zrušen byl však volební soud, který nahradil ověřovací výbor ÚNS
  • volební přepisy byly doplněny zákonem č. 67/1946 Sb. o volbě Ústavodárného Národního shromáždění z 11. dubna 1946
    • 28 volebních krajů (13 v Čechách, 6 na Moravě a 9 na Slovensku)
    • byla stanovena povinnost volit a tomu, kdo by volit nešel, hrozila pokuta do 10 000 korun (s výjimkou osob starších 70 let, nemocných, vzdálených od místa volby nejméně 100 km, výkon neodkladné povinnosti úřadu nebo povolání)
    • byl zachován princip poměrného zastoupení a vázaných kandidátek; kandidovat mohly jen strany NF
    • volby vypsal ministr vnitra svou vyhláškou 19. dubna 1946
    • v českých zemích i na Slovensku tak kandidovaly vždy 4 strany; voliči, kteří nesouhlasili se stávajícím režimem či se nerozhodli pro žádnou stranu, měli možnost vhodit ve volbách tzv. „bílý lístek“ - s tímto nápadem přišli komunisté, politici z ostatních stran byli spíše proti; bílé lístky však odevzdalo pouze 0,4% voličů
    • strany NF se navíc společně dohodly, že nebudou ve svých předvolebních kampaních napadat dosavadní vládu, prezidentské dekrety a vyhnou se i osobních útoků
    • ve volbách zvítězila KSČ, která dominovala především v českých zemích a celkově získala v novém Ústavodárném národním shromáždění 114 mandátů, národní socialisté 55, lidovci 46 a slovenští demokraté, kteří dominovali na Slovensku, 43 mandátů; sociální demokraté se spojili se slovenskou Stranou práce a získali 39 mandátů, Strana slobody 3 mandáty
  • Zákon o volbách do Národního shromáždění 75/1948
    • odkazuje na zákon o stálých voličských seznamech a ještě více omezuje volební právo - vol. právo neměli lidé, kteří byli vyřazeni z veřejného a politického života - ti co hanobili vládu (poslouchali cizí rozhlas, ilegální tiskoviny, nepravdivé zprávy, …)
    • NS 300 poslanců, 1 komora, 6 let, jednotná kandidátka, KSČ vítěz

Změny ve volebním právu po přijetí Ústavy 9. května

  • změny spojené s vydáním Ústavy 9. května viz otázka Ústava 9 května - ústavní zákony č. 26 a 27/1954 Sb. o volbách do Národního shromáždění a o volbách do Slovenské národní rady, respektive o volbách do Národního shromáždění
    • zavedeny jednomandátové volební obvody dle sovětského vzoru
  • Volební zákon 113/1967 - zavedeny opět vícemandátové volební obvody, počet kandidátů musel převyšovat počet mandátů, nevolilo se podle něj, voby odloženy

Zdroje

  • Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Karel Malý a kol., 4. přepracované vydání, str. 322-327, 335-347
  • Vývoj česko-slovenského práva 1945-1989, Jan Kuklík a kol, 2009, str. 61-65, 141-146
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code