Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


39. Právní úprava ekonomických vztahů 1948-1964

Znárodnění, likvidace soukromých živností a právní úprava plánování a státem řízené ekonomiky

  • Rozvijí se otázka dalšího znárodnění. Požadavek dalšího znárodnění se objevuje i jako ústřední heslo na celostátním sjezdu závodních rad a odborových organizací v únoru 1948, Gotwaldova vláda Národní fronty jej zařazuje do „Akčního programu“, opět národní správy
  • V dubnu provádí konečný krok k provedení druhé vlny znárodnění Národní shromáždění. Dochází k novelizaci několika původních znárodňovacích dekretů z roku 1945 a vydávání nových zákonů
  • Rozšiřuje se na střední a malé podniky i na obchod a živnosti. Formálně byla stanovena hranice pro znárodnění na 50 zaměstnanců, a to pokud podniky dosáhly tohoto počtu po 1. ledna 1946. V oblastech klíčových (veřejný zájem), se znárodňovaly všechny podniky (velkoobchod, veřejná doprava,…)
  • Například se jedná o ty to zákony: č 114 a 115/1948 z 28. dubna 1948 pozměňující dekrety prezidenta č . 100 a 101 z roku 1945. Dále zákony o organizaci velkoobchodní činnosti a znárodnění velkoobchodních podniků, o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodním vlastnictví atd….
  • Krom jiného se objevují kritéria technického vybavení či výrobní kapacity
  • Znárodňovací zákony překračovaly - ke konci r.1948 nebyly podniky nad 20 zaměstnanců
  • Vlastníkům znárodněného majetku měla být poskytována náhrada, nicméně se rozšířil počet osob, které na náhradu neměly nárok (v praxi bylo vyplacení náhrad občanům spíše výjimečné), pokud byla vyplacena, byla znehodnocena peněžní reformou 1953
  • Fond znárodněného hospodářství řešil finanční otázky a vazbu znárodněného majetku na státní rozpočet, tento majetek byl organizován ve formě národních podniků
  • Znárodnění se tedy stává nedílnou součástí socialistické ekonomické a sociální reformy, i Ústava 9.května - hospodářská soustava je založena na znárodnění…
  • Od podzimu 1948 dochází k útokům na živnostníky (propagandou, finančními nástroji, administrativní šikanou) - snaha přimět je ke vstupu do státních, komunálních, družstevních podniků
  • Nebyly zrušeny dosavadní předpisy o živnostenském podnikání, nicméně živnosti jsou rušeny a převáděny do „vyšších forem socialistického podnikání“
  • Živnosti povolovalo přímo KNV, vyžadovala se odborná kvalifikace a státní spolehlivost, místní šetření ONV
  • Převádění živností do družstev zastřešovala Ústřední rada družstev, v praxi převážilo soustřeďování dosavadních řemeslných živností do národních podniků a na vesnici do JZD
  • Nejdříve zlikvidován maloobchod, dále řemesla, pohostinství, vlastníci činžovních domů
  • Proces socializace byl dokončen v letech 1957 až 1960, kdy byla zrušena většina přežívajících živností (právně byl tento proces založen na směrnicích ministerstva místního hospodářství o postupu NV v živnostenských záležitostech z června 1957)
  • Vznikají drobné provozovny národních výborů nebo povolování soukromníkovi omezeno max na 1, 2 roky
  • V roce 1948 je dokončena i přeměna československého bankovnictví, zůstává zachována jen banka pro krátkodobý úvěr v českých zemích (Živnostenská banka) a na Slovensku Tatrabanka, pro dlouhodobé úvěry funguje Investiční banka
  • Ústava z 9. května upravuje jednotný hospodářský plán jako základ ekonomického systému státu
  • Ekonomika byla také koordinována od r. 1949 na základě spolupráce RVHP

První pětiletka

  • První pětiletka měla navázat plynule na dvouletý plán a to roku 1949. Pětiletka se nechala vést sovětským modelem plánování, byla nerealistická a krom jiného se zaměřovala především na těžké strojírenství a zbrojní výrobu, dochází tedy ke strukturálním změnám v ekonomice
  • Plán se nesl v duchu zvýšení žívotní úrovně, přestavby hospodářství, omezit kapitalistické prvky, podpora znárodněného průmyslu, zvýšit produktivitu práce, vzorem SS, založeno na výsledcích dvouletky
  • Plnění úkolů pětiletky vycházelo především z usnesení IX. sjezdu KSČ (počítala s ním i Ústava 9.5.), provázanost se stranickými direktivami
  • Zákon o prvním pětiletém plánu rozvoje Československé republiky byl na návrh Antonína Zápotockého schválen Národním shromážděním 25. října 1949, podepsal ho K. Gottwald a byl publikován pod číslem 241/1948 Sb.
  • Koncipováno podobně jako dvouletka s tím, že ambice zahrnout celé hospodářství
  • Vláda byla zákonem zmocněna, aby připravila roční, popřípadě čtvrtletní prováděcí plány, jimiž stanovila závazné úkoly. Vláda tak činila vládními nařízeními a přepokládalo se vydávání prováděcích vyhlášek ministerstev, možnost měnit úkoly podle ekonomické situace
  • Pětiletka přinesla změny v řízení národních podniků. To bylo svěřeno resortním ministerstvům a generálním ředitelstvím - nadřízené nár. podnikům v rámci prům. odvětví)
  • V roce 1950 byl vydán zákon č. 103/1950 o národních podnicích průmyslových (tj. podnicích v oboru působnosti ministerstev průmyslu,… Následoval i nový statut národních podniků (vyjadřoval vztah národních podniků k provedenému znárodnění, ideologický, řízení podniku a jejich právní postavení)
  • Sovětský model ekonomiky se definitivně prosazuje v roce 1951, roste počet resortních ministerstev (přímé řízení nár. podniků), na minesterstvech sovětští poradci
  • Ve způsobu řízení národních podniků došlo ke zrušení generálního ředitelství a k jejich náhradě tzv. hlavními správami
  • 1951 změna úkolů (vliv RVHP, studené války) - navýšení úkolů pro průmysl a stavebnictví, nereálné cíle -) vážné ekonomické a sociální problémy, upadala popularita režimu
  • V období let 1950 až 1964 je též charakteristické tím, že v něm neexistuje žádný zákoník, který by souhrně upravoval právní vztahy v ekonomice. Nový občanský zákoník z roku 1950 převzal funkci obchodního kodexu (konec cca 90 let rak. obch. zak.), jeho vydání předcházelo přijetí zákona č. 99/1950 o hospodářských smlouvách a státní arbitráži, který v sobě již obsahoval prvky později zakotvené v občanském kodexu
  • Základním institutem hospodářských vztahů se staly hospodářské smlouvy, měly zabezpečovat plnění příslušných hospodářských plánů(OZ stanovil nové smlouvy jako smlouva zasilatelská, nákladní..)
  • Tak byl přijat směneční zákon č. 191/1950 Sb.
  • Do roku 1964, kdy byl vydán hospodářský zákoník, bylo vydáno mnoho novel, často se jednalo o podzákonné právní akty např. vládní nařízení o organizaci státních statků, vládní nařízení o podnicích státního obchodu, o darech ve prospěch státu, atd…

Peněžní reforma z roku 1953

  • Na jaře 1953 došlo k otevřené hospodářské krizi. Stát se pokusil neblahý vývoj zastavit peněžní (měnovou reformou)
  • Do poslední chvíle tvrdili, že žádná reforma nebude, je to poslední úder proti kapitalistům, hlavně zastavit rostoucí inflaci, zredukovat množství oběživa (rostla kupní síla, ale ne nabídka)
  • Reforma byla provedena usnesením vlády a ÚV KSČ ze dne 30 června 1953.
  • Obsah stručně: Stáhnutí všech peněz a náhrada novými, hospodářská čísla se přepočítávala v poměru 5:1, do 300 korun výměna hotovosti 5:1 občanům, kteří nezaměstnávali námezdní sílu, nad 300 50:1, vklady převáděny do 5000 v poměru 5:1, od 5000 do 50 000 odstupňované v poměru 6.25-25 : 1, vklady vyšší 50:1, dále byly provedeny převody hospodářských JZD, hospodářským rozpočtových a jiných organizací atd…., byl uzákoněn nový zlatý obsah koruny a zrušena jeho vázanost na dolar, mzdy, platy stipendia, penze atd. byly propláceny též v poměru 5:1
  • Jako zlehčení situace režim vyhlásil zrušení lístkové systému a dvojího systému ceny
  • Ztráty nemohlo kompenzovat ani zvýšení mezd…
  • ŠOK :), státem řízená krádež, nespokojenost, právě dělníci nejradikálněji vystoupili, stávky, demonstrace, přísně trestáno

Druhá pětiletka

  • Druhý pětiletý plán vzhledem k problémům se splněním prvního bezprostředně na první pětiletku nenavazoval, dokonce byl v prvních dvou letech prováděn na základě ročních plánů stanovených vládou
  • Až roku 1958 byl se zpětnou vazbou vydán zákon č. 63/1958 Sb. o druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství, a to pro léta 1956-1960, byla to stručná norma, ale dále rozšiřovala zmocnění vlády vydávat k provádění plánu vládní nařízení s mocí zákona

Hospodářské právo do roku 1964

  • Ústava z roku 1960, přesněji článek 7 zakotvuje zespolečenštění výrobních prostředků, stejně jako plánovité řízení národní ekonomiky
  • specifickými útvary hospodářského života se stávají po sovětském vzoru orgány státní arbitráže již v roce 1950, řeší spory vznikající v rámci hospodářské činnosti (bylo poukazováno na to, že soudní řízení je příliš zdlouhavé a nevyhovuje účelům hospodářského života), nepřímo se podílejí na řízení národního hospodářství, působí jako strážce disciplíny při plnění státních plánů
  • v letech 1950-1953 existují arbitrážní komise, od roku 1953 jsou vytvářeny rezortní a družstevní arbitráže a roce 1962 je zavedeno označení hospodářská arbitráž
  • důsledné oddělování vnitrostátních poměrů od zahraničního obchodu
  • z počátku dekretem prezidenta republiky č. 113/1945 byl ministr zahraničního obchodu zmocněn k úpravě, řízení a kontrole dovozu, tranzitu i vývozu, později již projev direktivního řízení ekonomiky, byl přijat zákon č. 119/1948 Sb. o státní organizaci zahraničního obchodu a o mezinárodním zasilatelství
  • zahraniční obchod je v rukou ministerstva zahraničního obchodu (výlučně v rukou státu), které stavuje krátkodobé a dlouhodobé plány zahraničního obchodu + vznikají specializované podniky zahraničního obchodu, byly odděleny od domácí podnikové sféry
  • zahraniční obchod měl duální charakter- jiná pravidla pro země s tržní ek., jiná pro socialistické - především členy RVHP
  • RVHP od 1949 zakládající členové Bulharsko, Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko a SSSR, později též např. NDR nebo Kuba. Dále s RVHP spolupracovaly také např. Finsko či Irák
  • do konce 50. let nebyly obchodní vztahy v rámci RVHP nijak zvlášť upraveny a realizovaly se na základně všeobecných dodacích podmínek. Nejdříve sjednávány bilaterálními smlouvami a později nahrazovány multilaterálními
  • jistým předělem se stává v roce 1959 přijetí Statutu Rady vzájemné hospodářské pomoci. Na jeho základě byly vytvářeny postupně Stálé komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci
  • po přijetí ústavy v roce 1960 bylo konečně přistoupeno ke komplexní úpravě právních vztahů v hospodářské oblasti, byl přijat zákoník mezinárodního obchodu (ZMO) a hospodářský zákoník

Zákoník mezinárodního obchodu

  • v roce 1963 byl pod č. 101/1963 Sb. přijat zákoník mezinárodního obchodu, o právních vtazích v mezinárodním obchodním styku, který byl účinný od 1. dubna 1964 a zrušen byl až k 1. lednu 1992. Doprovázel ho zákon č. 98/1963 Sb. o mezinárodním styku a výkonu rozhodčích nálezů
  • ZMO se členil do 5 hlav a 26 dílů
    • 1. Hlava - obsahovala úvodní ustanovení a účel tohoto zákona (souborným způsobem upravit majetkové vztahy v mezinárodním obchodním styku)
    • 2. Hlava - byla věnována společným ustanovením a vymezení základních pojmů (např. osoby, právní úkony, plná moc… )
    • 3. Hlava - se nazývala,,obecná ustanovení o závazkových vztazích„, obsahovala ustanovení o vzniku závazkového vztahu, vzniku a změnách smluv, jejich účastnících, způsobech zajištění závazků, způsobech řádného plnění závazků, následcích nesplnění závazku i jejich zániku
    • 4. Hlava - věnována nejdůležitějším smluvním typům (především kupní smlouvě - podrobná úprava včetně ujednání, která byla v souvislosti s ní uzavírána např. smlouva o výhradním prodeji a odběru). Dále se věnuje např. úpravě smlouvy o vázaných obchodech, výměně, půjčce a výpůjčce, různé druhy smluv o bankovních obchodech, pojistné smlouvy, zprostředkovatelské smlouvy atd.
    • 5. Hlava - obsahovala ustanovení zvláštní, závěrečná a přechodná

Hospodářský zákoník

  • Hospodářský zákoník (zákon č 109/1964) nabyl účinnosti 1. července 1964 a byl zrušen stejně jako ZMO
  • ke kodifikaci tohoto odvětví bylo přistoupeno na základě usnesení ÚV KSČ z prosince 1960
  • přijetí hospodářského zákoníku zapadalo do tehdejší celkové koncepce nezávislosti oddělení jednotlivých právních odvětví. (Počátkem 60. let byly přijaty samostatné kodexy občanského práva a ZMO, protože tyto zákoníky byly na sobě nezávislé, obsahoval každý z nich zvláštní obecnou část a neexistovala zde možnost subsidiární platnosti. V důsledku toho docházelo také k duplicitní úpravě základních pojmů a institutů)
  • v úvodních 10ti článcích HZ byly stanoveny základní postuláty socialistického pohledu na tuto oblast práva. Především zde bylo řečeno, že národní hospodářství ČSSR tvoří nedílný celek, který je pod vedením KSČ řízen na základě principu demokratického centralismu. Dále byla zdůrazněna úloha státních plánů a úkoly socialistických organizací
  • tento kodex upravoval vztahy mezi socialistickými organizacemi jak v horizontální, tak i ve vertikální linii (podrobně možné přečíst přímo v § 1 který se nachází v učebnici na straně 584)
  • přesto se však právní úprava u některých oblastí omezila na podobu obecných zásad a vlastní úprava byla přenechána prováděcím předpisům, které mělo vydávat Ministerstvo financí, Ministerstvo zemědělství, Státní arbitráž ČSSR, Ministerstvo národní obrany, Správa hmotných rezerv, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo pro technický a investiční rozvoj, jednotlivá dodavatelská ministerstva a vláda ČSSR
  • veškeré normy vydané v přecházející době byly s výjimkou vyhlášky 127/1962 zrušeny
  • Hospodářský zákoník se po formální stránce rozpadal do 12ti části, který předcházela preambule a uvedených 10 základních článků nazvaných „Zásad hospodářskoprávních vztahů“
  • části HZ
    • část I. Obecná ustanovení
    • část II. Hospodářská činnost státních organizací
    • část III. Hospodářská činnost družstevních organizací
    • část IV. Hospodaření společenských organizací
    • část V. Podnikový rejstřík
    • část VI. Společná ustanovení o hospodářských závazcích
    • část VII. Hospodářské závazky při dodávce výrobků
    • část VIII. Hospodářské závazky v investiční výstavbě a při dodávkách vývozních investičních celků
    • část IX. Hospodářské závazky v nákladní přepravě
    • část X. Hospodářské závazky při jiných způsobech spolupráce mezi socialistickými organizacemi
    • část XI. Platební a úvěrové vztahy
    • část XII. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
  • celá matérie HZ se věcně rozpadala do několika oblastní
  • první z nich je problematika řízení národního hospodářství, hlavními nástroji bylo plánovaní, financování a organizace hospodářské činnosti. Klíčovou roli hrálo plánování v souladu s cíly Komunistické strany. Nejznámější byly střednědobé pětileté plány
  • druhou základní oblastí úpravy vlastnické vztahy. HZ rozeznává několik typů socialistického vlastnictví
    • a) státní vlastnictví - je vlastnictvím všeho lidu, jediným vlastníkem všech věcí je stát, zákoník zná také institut národního majetku, kterým ,,jsou veškeré věci ve státním socialistickém vlastnictví a veškeré pohledávky a jiná majetková práva státu“. Jednotlivé části tohoto majetku byly ve správě státních organizací
    • upraveno již dříve, v hospodářském zákoníku věnována zvláštní pozornost způsobům jeho převodu a správě národního majetku
    • b) Družstevní vlastnictví - forma socialistického společenského vlastnictví, spočívala především na společné činnosti kolektivu členů družstva, nositelem vlastnických práv byla jednotlivá lidová družstva případně vyšší stupně družstevních organizací, úprava pouze rámcová a deklaratorní
    • c) vlastnictví společenských organizací - jedna z forem socialistického společenského vlastnictví (zejména předměty společenské potřeby, výrobní prostředky mohly být ve vlastnictví těchto organizací pouze pokud je potřebovaly k zajištění vlastní činnosti)
  • další oblastí je právní úprava socialistických organizací
    • a) státní hospodářské organizace - převládající forma, ve vztahu k ostatním organizačním formám se vymezovaly specifickými znaky:
      • 1) byly zřizovány, řízeny a rušeny státními orgány případně národními výbory
      • 2) hospodářskou činnost vyvíjely na základě principů tzv. podnikového chozrasčotu (chozrasčot je speciální ekonomický pojem vycházející z ruského sousloví, znamenající hospodaření podle rozpočtu (až na předem stanovené výjimky měly být příjmy těchto organizací vyšší než jejich výdaje spojené s jejich hospodařením
      • 3) byly správci národního majetku
    • b) Rozpočtové organizace - zřizovány zejména na úseku státní správy, řízení hospodářství, kultury a zdravotnictví, hospodářskou činnost vykonávaly v míře nutné pouze pro zabezpečení jejich základních úkolů, zřizování a zásady upraveny ve zvláštních předpisech
    • c) Příspěvkové organizace - příjmy většinou nestačily pokrýt náklady (byly dotovány ze státního rozpočtu), později zavedeny obdobné formy organizací např. účelové fondy
    • d) Družstevní organizace - byla lidová družstva (dále dělená na jednotná zemědělská družstva JZD, družstva meliorační, výrobní, spotřební, stavební bytová, a družstva vzájemné občanské pomoci), svazy družstev, družstevní podniky nebo společné družstevní podniky
    • e) společenské a jiné organizace - působící v kulturní, politické a sociální oblasti
    • jak je patrné za socialistické organizace nebyly považovány např. právnické osoby organizované v kapitálové či spolkové formě, stejně jako církevní organizace
  • institut podnikového rejstříku, který byl upraven v 5. části HZ se týkal jak hospodářských organizací, které vyvíjely svou činnost v tuzemsku, tak dle zákona č 101/1963 Sb. i podniků zahraničního obchodu
  • podnikové rejstříky byly vedeny u tzv. rejstříkových soudů, což byly okresní soudy v sídlech krajských soudů. Podrobnosti o podnikovém rejstříku upravila vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 114/1964
  • jádrem celého zákoníku byla úprava hospodářských závazků, ty byly chápány jako majetkové vztahy mezi socialistickými organizacemi, které vznikaly v rámci jejich hospodářské činnosti
  • šestá část HZ obsahovala společná ustanovení týkající se všech druhů hospodářských závazků, které byly pak podrobně upraveny v dalších jeho částech
  • zásadní význam pro vznik hospodářských závazků měli tzv. základní podmínky dodávky pro určité skupiny výrobků a prací. Vydávala je dodavatelská ministerstva a to na základě dohody s ministerstvy, kterých se věcně týkaly. Tyto podmínky upravovaly příslušné dodavatelsko-odběratelské vztahy a jejich úkolem bylo usnadnit socialistickým organizacím uzavírání hospodářských smluv
  • v hospodářských vztazích hrála roli existence tzv. kontraktační povinnost subjektů těchto vztahů. Principem kontraktační povinnosti byla povinnost dodavatele na základně vůle příslušného odběratele. Hlavním smyslem kontrakční povinnosti bylo zajistit splnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství.(Zkráceně z knihy na straně 589 „Organizace nesmějí odmítnout uzavření hospodářské smlouvy na dodávku výrobků, jestliže převzetím závazků není ohroženo plnění jejich jiných povinností“)
  • další oblastí hospodářských závazků podrobně upravenou HZ byly závazky v investiční výstavbě a při dodávkách vývozních a dovozních investičních celků. K zabezpečení takových činností byl vytvořen složitý systém smluvních typů. Např. smlouva sloužící k vlastnímu provedení investiční výstavby – smlouva o dodávce stavebních prací, smlouva o dodávce souboru strojů a zařízení atd.
  • úprava závazků v nákladní přepravě byla nesystematická a nacházela se shodně ve třech kodexech OZ, MZO, a HZ(9. část). Základem plnění byly měsíční přepravní plány a smluvním typem byla přepravní smlouva
  • desátá část HZ obsahovala úpravu nejrůznějších smluvních typů, které často nebyly chápány jako zvláštní hospodářské smlouvy, protože byly odvozeny od občanskoprávních smluv a lze je obecně řadit pod kupní smlouvu, smlouvu o dílo čí příkazní smlouvu. V dikci HZ se označovali jinak. Byly to na příklad hospodářské smlouvy o převodech správy národního majetku, jeho dočasném užívání a převodech vlastnictví, dále smlouvy o uskladnění atd.. Posléze sem byly zařazeny i další smluvní typy jako smlouva zasilatelská, veřejná soutěž atd.
  • zvláštní skupiny úpravy představovaly závazky při platebních a úvěrových vztazích a to proto, že tyto závazky nevznikaly z hospodářských smluv. Z tohoto důvodu byla návaznost této úpravy z jedenácté části HZ na jeho ostatní části pouze omezená. HZ v tomto případě sice sjednotil roztříštěnou úpravu, ale nevytvořil úpravu komplexní
  • poslední část HZ obsahovala rozsáhlá zmocňovací ustanovení
  • HZ byl postupně doplněn téměř 80ti právními předpisy

Prameny

  • Vývoj ČS práva 1945 až 1989, Kuklík a kolektiv, strany 122-129, 217-220, 579-591
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code