Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


31. Ústava 9. května

  • ústavní rámec pro poúnorové období představovala hlavně právě Ústava 9.května 1948 (dále jen Ú48)
  • do jejího vydání formálně platila Ústava z roku 1920
    • ale v její podobě byla pozměněna pomnichovským vývojem, dekrety prezidenta republiky, normotvornou činností SNR a legislativní činností poválečných parlamentů
    • změny se dotkly podoby vlády a parlamentu, volebního práva, státního občanství, postavení menšin a občanských práv vůbec
    • zásadní změnou prošel i systém veřejné správy → základem se stala soustava Národních výborů
    • měněna i soudní soustava
  • návrhy Ú48 byly připravovány v Ústavodárném Národním shromáždění
    • obsahovaly prvky limitované a socializující demokracie poválečného období
    • platily v nich i některé principy parlamentní demokracie z Ú20 → koncepce dělby moci, zajištění základních občanských práv a svobod doplněné o katalog práv sociálních
      • vědomé navazování na některé prvky Ú20 a také období po 2.sv.v. zdůrazňovala i důvodová zpráva k Ústavě
    • po únoru 1948 se charakter nového komunistického režimu projevil tím, že návrhy jednotlivých částí ústavy projednávaly nejen vláda, Národní shromáždění a jeho ústavní výbor, ale zejména předsednictvo KSČ a Národní fronta
    • sporná zůstávala otázka státoprávního uspořádání československého státu → vedoucí představitelé KSS chtěli rozšířit pravomoci slovenských orgánů → návrhy pozměňující ústavu → na podnět Gottwalda většina zamítnuta
    • návrh ústavy nakonec vyšel z připravených plánů ÚNS → nejvýznamější změny v preambuli a v koncepci tzv. základních článků + v pasážích týkajících se znárodnění, ekonomiky a národních výborů
      • jednotlivé části ústavy nejprve schvalovalo předsednictvo ÚV KSČ, pak ústavní výbor
      • koordinátorem dosavadní generální zpravodaj profesor Procházka
      • ústavou se zabýval též Ústřední akční výbor Národní fronty (návrh schválil v polovině dubna) a rozhodl, aby se o ústavě vedla tzv. všenárodní diskuze (byla pouze formální)
      • ještě před přijetím ústavy přijalo NS řadu zákonů, které obsah ústavy předznamenávaly a charakterizovaly cíle novéo režimu (předpisy o znárodnění, pozemkové reformě, národním pojištění)

Přijetí Ústavy

  • 9. května 1948 ve Vladislavském sále Pražského hradu
  • jednomyslně ji přijalo 246 přítomných poslanců
  • hlasovalo se jednotlivě o jednotlivých částech ústavy - o preambuli, základních článcích a o následujících kapitolách
  • předseda vlády Gottwald při projevu k přijetí ústavy připomíná symboliku data přijetí - výročí osvobození „slavnou sovětskou armádou“
  • prezident Beneš odmítl ústavu podepsat → před nabytím její účinnosti 7.června odstoupil, ústavu tak podepsal až Gottwald
  • přijata jako ústavní zákon č.150/1948 Sb.

Členění Ústavy

  • po formální stránce → prohlášení, 12 článků (v nich byly vyjádřeny základní ústavní zásady) a na podrobná ustanovení ústavy (10 kapitol, 178 paragrafů)
  • úvodní preambule
    • rozsáhlá, reflektuje ideologii nového režimu → československý lid je „pevně rozhodnut vybudovat osvobozený stát jako lidovou demokracii, která nám zajistí pokojnou cestu k socialismu“
    • Č a ČS státnost - interpretována z marxistických a „národně-pokrokových“ pozic
  • 12 základních článků
    • státní zřízení - lidově demokratická republika
    • čl. I - zásada že jediným zdrojem moci je lid
    • čl. II - jednotný stát dvou rovnoprávných slovanských národů
    • čl. III - základní občanská práva a svobody všem občanům bez rozdílu pohlaví (vč. nových sociálních práv → právo na vzdělání, práci, odpočinek po práci, spravedlivou odměnu, zaopatření při nezpůsobilosti k práci), tento článek zároveň vymezuje dvě občanské povinnosti (práce ve prospěch celku, obrana státu)
    • čl. IV-VII + XI - definice formální koncepce dělby moci
      • volební právo do 1komorového Národního shromáždění mělo být obecné, rovné, přímé, tajné
      • Prezident - hlava státu, volen NS, 7 let
      • Vláda - nejvyšší orgán moci vládní a výkonné, jmenovaná/odvolávaná prezidentem, odpovědná NS
      • soudní moc - formálně nezávislá, ústava předpokládá nejen soudce z povolání, ale i soudce z lidu, kteří si byli při rozhodování rovni (soudci byli sice nezávislí, ale vázáni právním řádem lidové demokratické republíky)
    • čl. VIII a XI - potvrzení zachování slovenských národních orgánů - Slovenské národní rady, Sboru pověřenců (jako představitelé svébytnosti slovenského národa)
    • čl. X - „nositelé a vykonavatelé státní moci“ a „strážci práv a svobod lidu“ jsou národní výbory (v obcích, okresích, krajích)
    • čl. XII - potvrzení sociální a ekonomické proměny poválečného období
      • hospodářství viděla založené na
        • znárodnění nerostného bohatství, průmyslu, velkoobchodu a peněžnictví
        • vlastnictví půdy podle zásady „půda patří tomu, kdo na ní pracuje“
        • ochraně drobného a středního podnikání
        • nedotknutelnosti osobního majetku
      • jednotný hospodářský plán → řízení hospodářské činnosti státem, mělo to zajistit to, že hospodářství slouží lidu
  • podrobná ustanovení ústavy
    • základní články blíže rozvedeny
    • první kapitola - práva, svobody a povinnosti občanů
      • deklarace zásady rovnosti před zákonem
      • základní občanská práva a svobody (např. osobní, domovní, tajemství listovní, svoboda pobytu, svědomí a vyznání, projevu, právo petiční a svoboda shromažďovací + spolčovací)
      • doplněno již o zmíněná sociální práva, právo na vzdělání
      • povinnosti občana vůči státu a společnosti - branná povinnost, povinnost pracovat dle svých schopností, zachování věrnosti republice, ctění ústavy a zákonů, dbát zájmů státu
      • vlastenecká povinnost - udržování a zvelebování státního majetku
      • veřejné funkce, k nimž je lid povolán, mají být vykonávány svědomitě a poctivě v duchu lidově demokratického zřízení

Ústava v praxi

  • ustanovení ústavy často jen proklamací, kterou režim nemínil v praxi dodržovat
  • obcházena, následně měněna a uzpůsobovaná sovětskému vzoru
  • zejména ustanovení o základních občanských právech měla pouze proklamativní charakter
  • rozpor mezi ústavou „de facto“ a „in iure“
    • samotný text ústavy umožňoval její obcházení → tomu napomáhala taky neexistence ústavního soudu, likvidace NSS a ovládnutí formálně nezávislého soudnictví komunistickou stranou
    • příklad - shromažďovací právo jen pokud se jím neohrožuje lidově demokratické zřízení nebo veřejný pokoj a řád, svoboda osobní porušována novými represivními předpisy, např. zákonem o táborech nucené práce
    • rozpor textu ústavy a praxe i u dělby moci - faktickým mocenským centrem nebyly ústavní orgány, ale orgány KSČ → všechna významná rozhodnutí ústavních orgánu byla projednávána nejprve „politickými“ orgány, hlavně předsednictvem ÚV KSČ
    • personální propojení ústavních funkcí a stranické hierarchie
  • změna významu parlamentu
    • volebními zákony a faktickým průběhem voleb dokázal kontrolovat komunistický režim jeho složení, proměna i jeho postavení
    • NS po únoru „továrnou“ na přijímání zákonů, připravených vládou a politicky nejprve odsouhlasených orgány KSČ
    • ÚZ č.47/1950 Sb. o úpravách v organizaci veřejné správy → rozšíření nařizovací pravomoci vlády za spolupodpisu prezidenta republiky, což doplnilo vládní nařízení č. 5/1953 Sb. o nové organizaci vládních prací → řada otázek tak nemusela být vůbec parlamentem projednána a schvalována
    • počet zákonu přijatých NS mezi lety 1949 a 1955 neustále klesal
  • vláda
    • zosobnění centralizace státní správy a jejího ovládnutí KSČ
    • prohlášena nejvyšším orgánem moci vládní a výkonné
    • formálně odpovědná NS, předsedu a členy jmenoval prezident
    • předseda vlády + náměstci + ostatní členové - ministři a státní tajemníci
    • 50.léta - růst významu v legislativním procesu
    • řada právně relevantních otázek nebyla upravována zákony NS, ale vládními nařízeními - zejména vyhláškami jednotlivých resortů
    • postavení posíleno též právním pojetím „pětiletek“ - pětiletých hospodářských plánů
    • v pravomoci rušit a zakládat ministerstva, upravovat jejich působnost
  • soustava národních výborů
    • Ú48 potvrdila dosavadní komunistické pojetí NV jako nového poválečného typu státních orgánů státní moci a jednotlivé lidové správy
    • soustava měla být upravena dle dle nového územně-správního členění státu → předpokládalo vytvoření místních, okresních a krajských NV, podřízených vládě, změna uvedena zákonem č. 280/1950 Sb.
  • přestože byl zřejmý rozpor mezi ústavou na papíře a ústavou v praxi, nebylo uvažováno o její podstatnější změně (z důvodů propagandistických a politických)

Změny Ústavy v 50.letech

  • v letech 1948 až 1960 byly doplňovány některé části ústavy novou úpravou
  • týkalo se to např. státního občanství, voleb, soudnictví, národních výborů
  • nejčastěji byly změny prováděny jen na úrovni prováděcích předpisů
  • nejvýznamnější změny
    • zákon o zlidovění soudnictví a ústavní zákon o soudech a prokuratuře (č. 64/1952 Sb.)
    • zákon o nabývání a pozbývání československého státního občanství (č. 194/1949 Sb.)
    • ústavní zákon o řízení národních výborů vládou (č. 81/1953 Sb.)
    • ústavní zákon o národních výborech (č. 12/1954 Sb.)
    • ústavní zákony o volbách do NS a SNR (č. 26 a 27/1954 Sb.)
      • změny ve způsobu volby do parlamentu, prezentované jako demokratizace voleb, na podstatě voleb se v totalitním režimu však nic nezměnilo
      • zrušení pevně daného počtu poslanců NS
      • úprava volebních obvodů (dle zásady, že počet poslanců má odpovídat určitému počtu obyvatel → 1/35 000)
        • teoreticky to mělo vést k větší zodpovědnosti poslanců a jejich úzkou vazbu na své voliče
      • konec institutu náhradníků při uprázdnění poslaneckého mandátu → nové volby
      • kandidáti do NS = automaticky kandidáti za Národní frontu (ta je „svazem dělníků, rolníků a pracující inteligence“ a za kandidáty měli být voleni ti nejlepší z dělníků, členů JZD či příslušníků pracující inteligence
        • vliv vládnoucího režimu maskován údajně větším rozhodováním lidu
      • 1954 - na základě těchto předpisů volby do NS i SNR
    • Osud kapitoly V., která pojednávala o slovenských národních orgánech
      • 1954 - obnovení diskuzí o jejich postavení, tím i diskuze o vztahu Čechů a Slováků
      • SNR byla na počátku padesátých let postižena personálně politickými procesy a perzekucemi, v letech 1950-53 prakticky nezasedala
      • duben 1956 - Politické byro (neboli politbyro) ÚV KSČ přijalo usnesení o nutnosti zvýšení pravomocí slovenských národních orgánů → neměla tím být ohrožena pozice komunistické strany, ani krok směrem k federalizaci či autonomii
      • usnesení bylo provedeno ústavním zákonem (č. 33/1956 Sb.) z 31.července 1956, pravomoci SNR a Sboru pověřenců se zvýšily v oblasti školství, kultury, zdravotnictví a zemědělství
  • změny politické situace
    • 1953 zemřel Stalin, hned po něm Gottwald
    • nebyly naplněny naděje na větší politické změny a mocenské přesuny
    • NS zvolilo prezidentem Antonína Zápotockého (další „dělnický vůdce“)
    • ÚV KSČ přijalo v září 1953 usnesení o zahájení „nového kurzu“, ale snažilo se tak spíš vyhovět doporučení sovětského svazu
    • XX. sraz KSSS - Chruščov, kritika Stalina (kult osobnosti, nezákonnost jeho vlády) → KSČ se poté měla také podívat na svoji minulost, zejména na politické procesy → část komunistů proreformní, zlepšení situace
    • odbory - důraznější vyjadřování svých zájmů ohledně ochrany zaměstnanců, požadovaly větší podíl na řízení podniků
    • Národní fronta - vyšší počet přijímaných členů
    • celostátní konference KSČ 1956 → usnesení o likvidaci byrokratismu, změny v řízení ekonomiky, reflexe nejkřiklavějších příkladů nezákonnosti (požadavky novelizací trestního zákona a trestního řádu), ale pak proběhly prověrky v důsledku událostí v Polsku a Maďarsku (snažili se tam odstranit stalinistický režim) a zástánci významějších změn byli umlčeni
    • 1957 - prezidentem Novotný (první tajemník ÚV KSČ) → opět propojení stranické a státní funkce
    • druhá polovina 50.let - zaměření na ekonomické a sociální problémy, dovršení základů socialismu, cílem zmírnit společenské napětí, nepřipustit vyhrocení vztahu strany a společnosti → to potvrdil i XI. sjezd KSČ 1958
    • Z hlediska dalšího ústavního vývoje bylo důležité, že nejvyšší orgány KSČ začaly hovořit o dovršení první fáze komunistického režimu a soustředily se na „dobudování základů socialismu“. To se promítlo do diskuzí o přípravě nové ústavy a do následných zásadních změn právního řádu.

Prameny

  • Vývoj ČS práva 1945 až 1989, Kuklík a kolektiv, strany 117 až 122, 143 až 146
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code