Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


23. Prozatímní státní zřízení ČSR v emigraci

Vznik prozatímního státního zřízení ČSR v emigraci

1. Kontinuita právní existence ČSR

  • vytvořením Protektorátu Čechy a Morava a vyhlášením samostatného slovenského státu přestala Československá republika fakticky existovat
  • podle československých právníků a politiků však ČSR právně existovala dále:
    • základem tohoto tvrzení se stal protest, který proti německému postupu v Čechách a na Moravě podaly vlády Velká Británie, Francie, USA a SSSR
    • Prezident Beneš už 16.3.1939 protestoval proti vytvoření Protektorátu formou telegramů u představitelů velmocí a Společnosti národů
    • E. Beneš se postavil do čela „druhého československého odboje“
    • základem jeho činnosti se stala teorie právní a politické kontinuity, podle níž Československo nikdy nepřestalo právně existovat jako subjekt mezinárodního práva, nemělo však žádné vládní orgány
    • mnichovská dohoda byla podle Beneše od počátku neplatná mezinárodní smlouva, protože:
      1. byla Československu vnucena za hrozby silou ze strany Německa
      2. československé Národní shromáždění ji nikdy ústavním způsobem nepřijalo
      3. Německo ji vlastním jednáním v březnu 1939 porušilo
  • výrazem mezinárodněprávního trvání Československé republiky byla podle Beneše ta československá vyslanectví a konzuláty, které i po 15.3.1939 fungovaly v těch státech, které rozpad Československa právně neuznaly.

2. Vznik zahraničního odboje

  • dlouho se nedařilo vytvořit prozatímní exilovou vládu, která by mohla zastupovat čsl. stát
  • situaci komplikovaly osobní a politické spory ve vedení čsl.odboje a odmítavý postoj Francie a Velké Británie vůči koncepci obnovy státu v předmnichovských hranicích
  • o vedoucí postavení v odboji usilovali Beneš, Štefan Osuský (čsl.vyslanec v Paříži), Milan Hodža (bývalý čsl.premiér) a Lev Prchala (generál čsl.jednotek v Polsku).
  • 17. 10. 1939 – byl vytvořen pouze Československý národní výbor vedený Benešem
    • jeho členy jsou i Šrámek, Outrata, Ingr, Osuský, Ripka, Slávik a Viest.
    • do konce roku 1939 jej uznala Francie i Velká Británie jako orgán, který měl zastupovat v zahraničí československé národy a řídit čsl. armádu ve Francii
  • vojenské jednotky začaly ve Francii vznikat na základě československo-francouzské smlouvy z 2.10.1939 o obnovení československé armády ve Francii
  • byly uzavřeny i dohody o leteckých jednotkách, a čsl. vojenském soudnictví na fr. území, vzniká 1. čsl. pěší divize
  • v rámci Čsl. národního výboru dochází ke vzniku tzv. Správ národního výboru, které zajišťovaly administrativu záležitostí čsl. emigrantů; nejvýznamnější z nich byla Správa vojenská
  • proti politice Československého národního výboru se zorganizovala opoziční Slovenská národní rada v čele s Hodžou
    • v r. 1940 se přetvořila na Česko-Slovenskou národní radu.
    • jejím programem je respektování autonomie Slovenska po skončení války a vytvoření středoevropské federace Polska, Česka a Slovenska, příp. dalších států

3. Mezinárodní uznání Československého národního výboru

  • Beneš a celý Čsl. národní výbor se snažil dosáhnout uznání za prozatímní čsl. vládu, čehož však dosáhl až po vojenské porážce Francie
  • Velká Británie uznala Československý národní výbor za prozatímní československou vládu s výhradami, které se týkaly poválečných hranic a jurisdikce nad čsl. příslušníky německé národnosti na britském území (dopisy lorda Halifaxe z 18. a 21.7.1940)
  • tak vzniká Prozatímní státní zřízení Československé republiky tvořený prezidentem republiky, exilovou vládou a Státní radou.
  • prezidentem se prohlásil Beneš, který je ale zpočátku uznáván pouze de facto
    • Beneš argumentuje tím, že jeho rezignace byla učiněna pod nátlakem
    • až do r. 1942 se odvolává na trvání sedmiletého funkčního období, 3.12.1942 ho prodloužila exilová vláda s poukazem na § 58 ústavní listiny a na zákon o volbě prezidenta, a to až do doby, než bude možné zvolit nového prezidenta

4. Výkon zákonodárné moci v exilu

  • normotvorná činnost byla v rámci exilového státního zřízení vykonávána tzv. ústavními dekrety, dekrety prezidenta republiky a nařízeními vlády
  • právním základem pro jejich vydávání se stal ústavní dekret č. 2 Úředního věstníku čsl. o prozatímním výkonu moci zákonodárné z 15.10.1940
    • řešila se nemožnost svolat Národní shromáždění v podmínkách okupace
    • tam, kde ústava vyžadovala k výkonu pravomoci prezidenta souhlas národního shromáždění, nahrazoval jej souhlas exilové vlády
  • to se realizovalo 16. 12. 1941, kdy vydali prezident a předseda vlády Šrámek prohlášení, že je ČSR ve válečném stavu s Německem, Maďarskem a všemi nepřáteli spojenců
    • podle § 2 ústavního dekretu je zákonodárná činnost vykonávána v „nezbytných případech“ ústavními dekrety a dekrety prezidenta vydanými na návrh vlády a spolupodepsanými prezidentem a předsedou vlády, resp. ministry.
      • po vydání ústavního dekretu č. 12/1942 Úředního věstníku čsl. si prezident před vydáním dekretu musel vyžádat poradní zprávu Státní rady
    • již podle důvodové zprávy k dekretu o prozatímním výkonu zák. moci se předpokládalo, že dekrety po válce budou podléhat dodatečnému schválení zákonodárného sboru – tzv. ratihabici
    • většina dekretů se týkala ustavení exilového státního zřízení, jeho státních rozpočtů a čs. fungování vojenských jednotek
    • poslední období normotvorby je věnováno obnovení právního pořádku a státního zřízení osvobozeného Československa

5. Exilová vláda

  • první exilovou vládu v Londýně jmenoval Beneš 22. 7. 1940, v jejím čele stál po celou dobu Msgr. Jan Šrámek
  • důležitými ministerstvy byly:
    • národní obrany (Ingr), zahraničních věcí (Jan Masaryk), financí (Outrata), vnitra (Slávik), sociální péče (Němec) a tři ministři bez resortů (Osuský, Nečas, Feierabend)
  • prozatímní vláda byla kromě Velké Británie uznána dalšími exilovými vládami v Londýně a francouzským Národním výborem gen. de Gaulla
  • definitivně byla uznána 18. 7. 1941 po vstupu SSSR do války (do té doby Moskva postupovala podle paktu Ribbentropp-Molotov, uznala Slovenský stát a uzavřela čsl. vyslanectví)
  • SSSR uznal de iure Beneše i exilovou vládu za představitele ČSR a souhlasil s vytvořením československých jednotek na svém území
  • Tentýž den Velká Británie uznala prezidenta Beneš de iure dopisem min. zahraničí Anthony Edena
  • USA pokládaly nadále za představitele státu vyslance ve Washingtonu Vladimíra Hurbana, exilovou vládu uznaly dopisem amerického velvyslance z 31. 7. 1941 a definitivně až v říjnu 1942
  • původní složení exilové vlády se měnilo, došlo ke zřízení nových ministerstev, k personálním změnám, na roveň ministerstvům byl postaven Nejvyšší kontrolní a účetní úřad
  • ústavním dekretem č. 1 Úř. v. čsl. byla se zpětnou platností k 21.7.1940 zřízena Státní rada jako poradní orgán prezidenta a prozatímního státního zřízení v emigraci
    • měla 40 členů, jmenoval je prezident na 1 rok
    • měla podávat prezidentovi a vládě poradní zprávy o otázkách, které jí prezident dal k posouzení,
    • měla omezenou kontrolu vlády a měla připravovat poválečné zákonodárství.
    • po úst. dekretu č. 12/1942 úř. v. čsl. posuzovala dekrety prezidenta
  • systém exilového státního zřízení doplnila Právní rada, vytvořena usnesením vlády a rozhodnutím prezidenta 4. února 1942
    • poradní a quasi soudní orgán, který psal posudky při přípravě osnov normativních aktů a posuzoval stížnosti čsl. státních příslušníků proti rozhodnutím orgánů exilového zřízení
    • Právní radu mohl o posudek požádat prezident, Nejvyšší účetní a kontrolní úřad nebo československý státní příslušník

Snaha ČSL. státního zřízení v emigraci o mezinárodněprávní obnovu ČSR

  • exilové státní zřízení za dobu své existence uzavřelo celou řadu mezinárodních smluv, které pomohly mezinárodněprávně zajistit obnovu Československé republiky v předmnichovských hranicích, upravovaly vztahy mezi státy a vytvořily mezinárodněprávní rámec fungování čsl. exilového státního zřízení
  • 25. října 1940 – uzavřela vláda s Velkou Británií smlouvu o čsl. ozbrojených silách na území VB
    • podle ní se organizovaly čs. letecké jednotky v Royal Air Force (RAF)
    • poskytnutí vojenských sil pro boj s Německem se stal důležitým úkolem
  • 10. prosince 1940 – uzavřel ministr financí Outrata finanční dohodu s VB o poskytnutí úvěru pro armádu a prozatímní státní zřízení
    • součástí bylo, že po válce dojde ke spojení zdrojů pro poválečnou obnovu obou zemí
    • britská strana se zavázala poskytnout suroviny a československá vláda souhlasila s tím, aby zlato deponované za války v Anglii bylo použito na financování britského úsilí
  • podobné smlouvy, o vybudování vojenských jednotek a o úvěru. uzavřela vláda i se SSSR
  • obnovu Československa ovlivnily zásadním způsobem vztahy se Sovětským svazem
    • v r. 1943 iniciativa prezidenta Beneše uzavřít bilaterální smlouvy se SSSR a Velkou Británii (ta ale respektovala dohodu neuzavírat smlouvy s menšími spojenci, a tak odmítla)
    • 12. prosince 1943 - byla uzavřena dohoda o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci se SSSR
    • oba státy se zavázaly respektovat nezávislost a suverenitu smluvních stran a nevměšování se do vnitřních záležitostí, závazek poválečné hospodářské spolupráce, na 20 let
    • dohoda ponechává dalším státům možnost se připojit (hlavně Polsku)
    • v době postupu Rudé armády je uzavřena smlouva se Sovětským svazem 8. května 1944 smlouva o poměru mezi čsl. správou a sovětským vrchním velitelem po vstupu sovětských vojsk na čsl. území
  • československá a polská reprezentace jednaly v průběhu války o možnosti vytvoření československo-polské konfederace
    • v listopadu 1940 vydaly prohlášení o svém úmyslu vytvořit konfederativní společensvtí otevřené dalším státům středoevropského regionu
    • v lednu 1942 přijaly vlády Protokol s detailním návrhem
    • na nátlak SSSR a kvůli neshodám o Těšínsko jednání skončila

Snaha o oduznání mnichovské dohody

  • Velká Británie tvrdila, že dohoda byla uzavřena jako řádná mezinárodní smlouva, která se stala neplatnou až německou vojenskou aktivitou v březnu 1939
  • navíc nechtěla uznat čsl. hranice v předmnichovské podobě, ani nepřiznávala Benešovi právo rozhodovat o záležitostech československých Němců
  • Beneš se snažil o dohodu s představitelem německých emigrantů ve VB W. Jakschem, ale nehodlal akceptovat požadavek zvláštního státoprávního postavení německé menšiny v Československu, který přesahoval i původní požadavky Henleinovců
  • stále častěji se objevuje požadavek odsunu Sudetských Němců z Československa (hlavně po nástupu Heydricha)
  • v srpnu 1942 zasílá Anthony Eden (ministr zahraničí VB) Janu Masarykovi dopis, kde prohlašuje, že Velká Británie je zbavena jakýchkoliv závazků vyplývajících z mnichovské smlouvy, neboť Německo porušilo dohodu
  • konečné rozhodnutí ve věci odsunu německých menšin ze střední a východní Evropy bylo přijato na Postupimské konferenci 3 vítězných mocností
    • v článku XIII. je zakotven princip spořádaného odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska za dozoru velmocí
  • podle výboru de Gaulla byla Mnichovská dohoda neplatná od samého počátku,
    • Francie neuznala žádné územní změny, ke kterým po Mnichově došlo
    • zavázala se podporovat obnovu Československa v předmnichovských hranicích
  • nová italská vláda 26. 9. 1944 odsoudila politiku fašistického režimu k Československu a prohlásila mnichovskou dohodu za neplatnou od samého počátku
  • čsl. diplomacie se aktivně účastnila na vytváření protihitlerovské koalice
    • čsl. vláda se připojila k Atlantické chartě prohlášením ze srpna 1941 – tento dokument byl prakticky do konce války jediný, ve kterém byly shrnuty cíle Spojenců a zásady poválečné rekonstrukce
    • dále k Deklaraci Spojených národů z ledna 1942 o potrestání válečných zločinců a k deklaraci o neplatnosti majetkových jednání uzavřených pod tlakem okupace
  • Československo se podílelo na zřízení OSN, účastnilo se konference v Bretton Woods v červenci 1944, kde byly uzavřeny dohody o Mezinárodním měnovém fondu a Mezinárodní rekonstrukční bance, přistoupilo i k Dohodě o Správě Spojených národů pro okamžitou pomoc a první obnovu (UNRRA)

Závěrečná fáze činnosti exilového zřízení

viz ot.25. Obnovení právního pořádku 1944-1945

  • v posledním roce svého fungování se exilové státní zřízení soustředilo na přípravu aktů pro zajištění obnovení právního řádu a st. orgánů osvobozeného Československa
  • stále zřetelnější vlivy názorů moskevského vedení Komunistické strany Československa
  • na základě výše zmíněné smlouvy se SSSR o poměru mezi čsl. správou a sovětským vrchním velitelem po vstupu sovětských vojsk na čsl. území, vydal prezident ústavní dekret č. 10/1944 Úř. v. čsl. o dočasné správě osvobozeného území Republiky československé
    • správu měl vykovávat Úřad pro správu osvobozeného území vedený vládním delegátem
    • ten se měl řídit předpisy vydanými do 29. září 1938, prezidentskými dekrety a nařízeními exilové vlády (byl jím František Němec)
  • základem československého poválečného právního vývoje se stal ústavní dekret č. 11/1944 Úředního věstníku čsl. o obnovení právního pořádku
    • konečnou podobu dostal zákonem prozatímního Národního shromáždění č. 12/1946 Sb., kterým se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku
      • první hlava - o obecných právních normách
        • předpisy vydané v tzv. době nesvobody (po 30. září 1938) nejsou součástí právního řádu
        • na přechodnou dobu mohou být používány ty předpisy, které se svým obsahem nepříčily československé ústavní listině
        • v žádném případě se nemohlo použít předpisů občanského a trestního soudního řízení a občanského a rodinného práva
        • o tom, který předpis vyhovoval této podmínce, rozhodl soud
        • zároveň byla potvrzena zásada, že všechny předpisy prozatímního státního zřízení podléhaly dodatečné ratihabici
      • druhá hlava – individuální správní rozhodnutí a soudní rozsudky
        • ty bylo možno na návrh stran měnit nebo rušit, pokud se příčily ústavě
        • za nicotné byly prohlášeny ty rozsudky, ve kterých byl někdo odsouzen za čin, který nebyl trestný podle československého práva
      • třetí hlava - stanoví, jak budou odčiněny škody vzniklé důsledkem mimořádných poměrů
      • čtvrtá hlava – ponechala vládě možnost určit, které ze soudních a správních orgánů zřízených v době nesvobody mohly dočasně úřadovat i po osvobození
  • (doba nesvobody skončila 4.5.1945)
  • dalším významným ústavní dekretem, vydaným ještě v londýnském exilu, se stal ústavní dekret č. 18/1944 Úř. v. čsl. o národních výborech a prozatímním Národním shromáždění
    • na osvobozeném území měly vznikat jako prozatímní orgány veřejné správy místní, okresní a zemské národní výbory, podřízené vládě
    • z národních výborů mělo vzejít prozatímní Národní shromáždění, jakožto prozatímní nejvyšší zákonodárný orgán ČSR
  • dne 22. února 1945 vydal prezident republiky ústavní dekret č. 3 Úř. věst. čsl. o výkonu moci zákonodárné v přechodné období
    • prezident se zmocňoval na osvobozeném území vydávat dekrety, než se ustaví prozatímní Národní shromáždění, již netřeba zprávy Státní rady (ta zanikla)
  • při přípravě na návrat do osvobozené vlasti vydal prezident ještě sérii dekretů a hlavně dekret č. 16/1945 Úř. věst. čsl. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech
    • stanovoval pro dobu zvýšeného ohrožení republiky, tj. od 28. května 1938, přísnější trestní sazby pro v dekretu uvedené trestné činy a
    • zřizoval pro jejich rozhodování mimořádné lidové soudy
  • při faktické obnově ČSR došlo k významným změnám ve výše uvedené Benešově koncepci – především kvůli vývoji na Slovensku, vzestupu vlivu komunistické strany a postupu SSSR na Podkarpatské Rusi

Slovensko

  • koncem 1943 – na Slovensku došlo k vytvoření Slovenské národní rady, jako společného ústředního orgánu občanského a komunistického protifašistického odboje
    • jejím programem se stala tzv. Vánoční dohoda, která požadovala obnovu ČSR, ale na principu „rovný s rovným“
    • o definitivní podobě poměru slovenského národa k českému měli rozhodnou svobodně zvolení zástupci slovenského národa
  • Slovenská národní rada se pokusila převzít moc po vypuknutí Slovenského národního povstání a 1. září 1944 vydala prohlášení, podle něhož přebírala na Slovensku nejvyšší zákonodárnou a výkonnou moc
    • dále převzala řízení povstání a vyhlásila, že chce postupovat v souladu s čsl. zahraničním odbojem a pracovat na vytvoření nové ČSR. To bylo potvrzeno nařízením č. 1/1944 SNR
    • zákonodárnou moc hodlala SNR uskutečňovat nařízeními
  • Slovenská národní rada pokládala čsl. exilovou vládu za reprezentanta ČSR v zahraničí, ale postavila se proti Benešovu pojetí právní a politické kontinuity ve vnitrostátním měřítku
  • znovu potvrdila požadavek obnovení ČSR jako státu rovnoprávných národů
  • mnoho dekretů prezidenta nebylo aplikováno na slovenském území a došlo k asymetrickému uspořádání čsl. orgánů
  • po ustavení nové vlády k Košicích vydával prezident své dekrety s celostátní působností pouze po dohodě se SNR a politicky řešila tuto situaci dohoda mezi vládou a SNR, zvaná První pražská dohoda
  • namísto stávající slovenských ústředních orgánů byla zřízena tzv. pověřenectva a Předsednictvo Slovenské národní rady
  • s vývojem na Slovensku se nechtěla smířit exilová vláda a Beneš

Podkarpatská Rus

  • Benešova teorie kontinuity a obnovy ČSR v předmnichovských hranicích byla kromě vývoje na Slovensku ohrožena i postupem Sovětského svazu na Podkarpatské Rusi
    • nakonec byli Beneš a čs. exilová vláda nuceni akceptovat odtržení Podkarpatské Rusi
    • po válce tento stav stvrdila československo-sovětská smlouva z 29.6.1945
  • londýnskému čsl.státnímu zřízení v emigraci nebylo umožněno, aby se vrátilo ve své původní podobě do osvobozené vlasti
  • na nátlak komunistické strany bylo rozhodnuto, že bude vytvořena nová vláda a že londýnská vláda podá demisi
  • v březnu 1945 odjel Beneš do Moskvy, kde se za účasti dalších politiků jednalo o složení nové vlády
  • program nové vlády byl vyhlášen v Košících

Prameny

  • učebnice 503-517 (vakobobři opravení dle učebnice)
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code