10. Pozemková reforma 1.ČSR

• výrazný zásah do sféry pozemkového vlastnictví fyzických a právnických osob, proběhla i v mnoha evropských zemích
• průběh mezi roky 1918 – 1936, kdy byla přechodně zastavena z nedostatku finančních prostředků i zájemců o půdu ze strany obyvatel
• jakési „odčinění Bílé hory“ (B.h.: majetkové důsledky = přesun pozemků z domácích vlastníků na cizí šlechtu)→ převod do rukou českých a slovenských vlastníků
• rozhodující vliv na přípravu a provedení reformy měla agrární strana vedená A. Švehlou ( s podporou široké vrstvy obyvatelstva)
• Pozemkový úřad měl na starosti realizaci záborového procesu (funguje do 1935, pak funkci přebírá ministerstvo zemědělství), předseda + 2 náměstci, předseda agrárník

1. Zák. 32/1918 Sb. z. a n. o obstavení velkostatků

• znemožňoval dosavadním vlastníkům jakékoli dispozice s nimi, avšak vlastnické právo nerušil

2. Zák. 215/1919 Sb. z. a n. tzv. záborový zákon

• rámcový zákon, který byl rozveden řadou předpisů
• o zabrání velkého majetku pozemkového, tím se rozumělo soubory nemovitostí náležící do vlastnictví jedné osoby jejichž výměra na území ČSR převyšovala 150 ha zemědělské půdy (pole, louky, zahrady, vinice, chmelnice) či 250 ha půdy celkem - podle jejich výběru
• zákon připouštěl výjimky vzhledem k místním poměrům apod., maximální rozloha vyjmutého pozemkového vlastnictví pak byla stanovena na 500 ha
• vyloučeny objekty právně i hospodářsky samostatné, které nesloužily hospodaření na zabraných nemovitostech, dále pak majetek zemský, okresní a obecní s výhradou zvláštních zákonných ustanovení o jejich úpravě
• vyvlastněný pozemkový majetek mohl stát ponechat pro obecně prospěšné účely, nebo jej v omezené rozloze přidělit do vlastnictví či pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, bytovým, spotřebním a zemědělským družstvům, obcím (popř. dalším, zákonem stanoveným)
• konfiskace zní nepříjemně, nazváno expropriace, konfiskována půda bývalé vládnoucí dynastie

3. Zák. 81/1920 Sb. z. a n. tzv. přídělový zákon

• vymezení zásad přidělování půdy a jejího právního režimu
• přidělováno do vlastnictví nebo pachtu bylo zejména jednotlivcům či družstvům (každá osoba v družstvu mohla dostat pouze tolik půdy, kolik by dostala kdyby se ucházela jako jednotlivec)
• rozsah přídělů: 6 – 15 ha
• „zbytkový statek“ – vytvářeny z důvodu, že nebylo možné veškerou zabranou půdu účelně rozparcelovat a bylo nutné zajistit její efektivní hospodářské využití, tudíž se nepřidělovaly
• Pozemkový úřad byl také zmocněn k vyjmutí i větší plochy než stanovené záborovým zákonem k účelům ekologickým, popř. k ochraně historické památky, s podmínkou, že se vlastník musí podrobit podmínkám stanoveným PÚ ( tj. možnosti jejich využití veřejností, vědou apod.)
• nepřidělována také lesní půda - často se zde vytvořily vojenské prostory (př. Brdy) sloužící pro státní účely

4. Zák. 329/1920 Sb. z. a n. tzv. náhradový zákon

• podrobná specifikace náhrady za zábor pozemkového vlastnictví, ne vždy se tak stalo, ne vždy v té výši, jak bylo stanoveno
• náhrada za zabraný majetek nepříslušela příslušníkům nepřátelských států a příslušníkům bývalé panovnické rodiny habsbursko-lotrinské a dále pak neodporovalo-li to mírovým smlouvám

Průběh

• Pozemkový úřad oznámil vlastníku zabraného majetku, které nemovitosti hodlá převzít (prostřednictvím soudu, doručení oznámení s výzvou), pokud odsouhlaseno -) vklad vlastnického práva pro čs. stát nebo rovnou na nového vlastníka
• Pozemková reforma byla koncipována na principu soběstačnosti – tj. výnos za převod půdy pokryl i s ní spojené nezbytné administrativně správní výlohy.
• !kritika: některé pozemky nezahrnuty pod různými výmluvami: existence památek na půdě, alejí…→ roku 1947 – zákon o revizi první pozemkové reformy = prohlídka zamítnutých a přidělovaných aktů

• Karel Malý a kolektiv autorů: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, 3. přepracované vydání, str.413-419
• přednášky