Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


37. Právní úprava občanských práv a svobod v druhé polovině 19. století

Zakotvení práv a svobod v ústavách

  • Dubnová ústava (duben 1848, nikdy však neplatila)
    • formulovala a zakotvila demokratické svobody - svobodu osobní a náboženskou, svobodu tisku, ochranu listovního tajemství, ústnost a veřejnost soudního řízení, národní rovnoprávnost
  • Březnová ústava (březen 1849)
    • Listina základních občanských práv (pro země rakouské mimo Uher) byla vydána k ústavní listině
      • ve 13 paragrafech zakotvila svobodu vyznání, vědy a vyučování, tisku, slova, zákaz cenzury, právo petiční, svobodu shromažďovací a spolčovací, nedotknutelnost osoby, svobodu domovní, ochranu listovního tajemství
      • Zároveň ale v §12 byla zakotvena možnost, aby vláda zastavila působnost těchto práv na určitý čas
  • Bachovský absolutismus (1851-1859)
    • první ze Silvestrovských patentů prohlásil ústavu za zrušenou, jen se výslovně potvrzovala rovnost občanů před zákonem a zrušení poddanství a roboty
    • druhý prohlásil občanská práva za zrušená (výslovně jen slíbil ochranu církvím státem uznávaným)
    • třetí patent odstranil veřejnost ústního řízení, zrušil poroty a zaváděl státního zástupce jako žalobce v trestních věcech
  • Únorová ústava (únor 1861)
    • Nezakotvovala občanská práva, neznala odpovědnost ministrů, ochranu národnostních práv
      • Činnost nového parlamentu se tak soustředila hlavně na zakotvení občanských práv
      • Podařilo se však přijmout jen zákon tiskový (6/1863) a zákon o ochraně svobody osobní (87/1862), na ochranu svobody domovní (88/1862). Teprve později, před vydáním prosincové ústavy, byly schváleny zákony spolčovací a shromažďovací (134 a 135/1867).
  • Prosincová ústava
    • Přinesla širokou chartu občanských svobod, na které navázala i československá republika
    • Byla zakotvena rovnost před zákonem, rovný přístup ke státním úřadům, volnost stěhování i vystěhování, svoboda osobní, listovní a právo petiční, právo shromažďovací a spolčovací, svoboda slova a tisku, víry a svědomí, vědy a volby povolání, ochrana národností a soukromého vlastnictví.
    • Měla i rysy negativní – možnosti policejních zásahů do spolkové činnosti a zákon z r. 1869 o omezení činnosti porotních soudů ve výjimečném stavu
    • Rozvoj kapitalismu si vynutil v rakouském právním řádu zakotvení instituce kapitálových asociací, na požadavky dělnictva reagovalo rakouské právo jak protisocialistickým zákonodárstvím, tak i sociálním zákonodárstvím – krátila se pracovní doba, omezovala se práce dětí, objevila se nová instituce pojištění
    • Na rozdíl od práva feudálního vychází moderní právo z koncepce všeobecnosti práva, jeho obecné platnosti a rovnosti před zákonem. Tím rakouský stát nabývá podobu právního státu

Právo spolčovací, shromažďovací a koaliční

  • Cestu k zakotvení spolčovací svobody otevřela dubnová ústava, která slibovala právo občanů vytvářet spolky
  • Dle březnové ústavy závisel vznik spolků na jejich účelu, cílech (tzn. spolky nesměly mít protistátní charakter), byl nad nimi zaveden policejní dohled
  • Patentem 246/1851 jsou zakázány všechny politické spolky (výrazem omezení politického života v Rakousku)
  • Základem spolkového života byl pak spolkový patent z r. 1852 - proveden jen zčásti
  • Obnovení ústavnosti v r. 1861 znamenalo obnovení spolkové a shromažďovací svobody, které byly právně zakotveny až zákony 134 a 135/1867
    • Zákon spolkový 134/1867
      • Rozlišoval spolky politické a nepolitické, politické → podíl na oblasti zákonodárství a veřejné správy
      • Zákon se nevztahoval na společnosti, které měly obchodní a výdělečný charakter a na společnosti podpůrné a náboženské
      • Policejní úřady sice nemohly dávat souhlas se založením spolku, mohly ale spolek zakazovat, pokud jeho založení odporovalo zákonu, právu, nebo bylo-li státu nebezpečné
      • Pokud se úřady ke vzniku spolku nevyjádřily, mohl začít fungovat, protože se mělo za to, že jej vzaly na vědomí
      • Rozhodování o vzniku spolku patřilo do kompetence zemského místodržitelství
      • Konkrétní dohled pak okresním hejtmanům či policejním ředitelstvím
        • Těm musely spolky hlásit jména členů, oznamovat konání schůzí, politické úřady měly právo na ně vysílat zástupce.
      • Přísnější ustanovení pro spolky politické - členy nesměli být cizinci, ženy a nedospělí, nesměly vytvářet spolky pobočné (affiliace)
    • Dohled policejních orgánů sloužil hlavně k opatřením proti dělnickým spolkům a organizacím.
    • Rakouský právní řád vůbec neupravoval postavení politických stran, které existovaly pouze fakticky, nikoliv právně
      • Zatímco každý spolek byl právnickou osobou, mohl vystupovat jako nositel práva a povinností, nabývat vlastnictví, strana existovala jen de facto
  • Zákon shromažďovací 135/1867
    • Bylo dovoleno konat shromáždění
    • Až na nepatrné výjimky muselo být každé shromáždění ohlášeno policii 3 dny předem
    • Zákon rozlišoval mezi shromážděním lidu, všeobecně přístupným shromážděním a shromážděním omezeným na zvané hosty
    • Policie měla právo vysílat na shromáždění zástupce a rozpouštět je
    • Za přestoupení zákonů bylo ukládáno vězení do 6 týdnů nebo pokuta 400 Kč. Ve skutečnosti se udělovaly tresty daleko vyšší
  • Od spolků a hnutí je nutno odlišit koalice
    • Koaliční zákon 1870
      • Úmluvy podnikatelů, vlastníků výrobních prostředků, atd.
      • Cílem bylo dosažení zhoršení mzdových či pracovních podmínek dělníků, případně zvýšení cen a jiné výhody (kartel)
      • Nebo to mohla být úmluva pracujících, jejímž cílem bylo dosáhnout zastavením práce zlepšení pracovních a sociálních podmínek (stávka)

Právo tiskové

  • Požadavky tiskové svobody byly ve spojitosti s požadavky svobody projevu
  • Jejich východiskem byl předpis z března 1848 (který však nenabyl platnosti) a nařízení ministerské rady z 18.5.1848, kterým bylo pro rozhodování o tiskových deliktech u nás poprvé zavedeno řízení před porotními soudy
  • Zrušením předběžné cenzury byla zavedena trestní odpovědnost autorů, vydavatelů i tiskařů tiskopisů za jejich obsah, právní předpisy zajistily dohled policejním orgánům
    • Zakotveno v tiskovém patentu z r. 1849 (161), v uvozovacím patentu k trestnímu zákonu z r. 1852 a v tiskovém řádu z r. 1852
  • Pro vydávání časopisů se vyžadovalo složení peněžité jistoty (kauce), kterou musel vydavatel složit, aby se z ní mohly uhradit případné peněžité tresty
  • Tiskový řád umožňoval zastavení každého časopisu, který byl nepřátelský monarchii, náboženství, veřejné mravnosti, společenským základům státu a to na libovolně dlouhou dobu
  • Definitivně bylo tiskové právo upraveno po obnovení ústavnosti zákonem 6/1863 a zákonem o tiskovém řízení 7/1863, které byly později novelizovány zákonem 142/1867 a 32 a 32/1869
    • Tyto zákony znovu zavedly do tiskového soudnictví porotní soudy.
  • Tisková svoboda
    • Východiskem pro úpravu tiskového práva byl čl. 13 zákona 142/1867 → zakotvil právo každého „mínění své v mezích zákona slovem, písmem, tiskem nebo vyobrazením volně pronášeti“ a současně byla zakázána předběžná cenzura → tím formálně zakotvena svoboda tisku
    • Úřady (státní zastupitelství, policejní ředitelství, okresní hejtmanství) dostaly právo zakázat vydání časopisů, rozšiřování tiskovin, který byly zakázány a sledovat a kontrolovat časopisy, které se k nám dostaly z ciziny
    • Každý tiskopis musel být jako povinný výtisk odevzdán příslušnému policejnímu úřadu, popř. státnímu zastupitelství → v případě že se v jeho obsahu nalezl trestný čin, mohlo být zahájeno trestní řízení proti autorovi, nebo dokonce jen proti obsahu tiskopisu
    • Ustanovení o povinnosti skládat peněžité kauce pak postihovalo zvláště dělnické časopisy (závislé na příspěvcích svých členů)
    • Rakouské tiskové právo pak bylo převzato ČSR (kauce byly mezitím zrušeny)

Práva jazyková

  • protifeudální revoluce čerpající z ideí revoluce francouzské, pokud jde o uplatnění požadavků základních občanských práv, otevřela i v Čechách naléhavou otázku realizace práva národa a jednotlivce na užívání vlastní národní řeči → součástí revolučních požadavků
  • české národní požadavky dosáhly uznání hned ve dvou právních aktech - kabinetní list císaře z 23.3.1848 přiznal právo užívat češtinu jako rovnoprávnou s němčinou a kabinetní list z 8.4.1848 výslovně připustil rovnoprávnost jazykovou ve všech větvích státní správy a veřejného vyučování → čeština pak byla až do Bacha vedle němčiny i tzv. vnitřní úřední řečí (ve styku mezi úřady), k výkonu veřejných úřadů a soudnictví se vyžadovala znalost obou jazyků
  • Dubnová ústava stanovila, že „Všem kmenům národním zaručuje se nedotknutelnost národnosti a jazyka jejich“
  • Také návrh Kroměřížské ústavy obsahuje tezi o rovnosti národů a „nedotknutelné právo k hájení a pěstování své národnosti a jazyka zvláště“, stát měl zaručovat stejná práva všech „jazyků v zemi obvyklých ve škole, úřadě a veřejném životě“
  • Ústava březnová má jen formulaci o rovnosti národů s nepochybným cílem nadvlády němčiny (centralizační tendence), přesto však oficiální říšský zákoník vycházel nejprve v 10ti jazycích, od roku 1852 však už jen německy
  • Bachovský režim zavedl výnosem ministra práv Krause v r. 1852 u soudů zvláštní řeč vnější (pro styk se stranami) a vnitřní (pro úřadování). Vnitřní již byla vedena jen německy.
  • Prosincová ústava obsahovala zásadu národnostní rovnoprávnosti (hrála v českém politickém hnutí ústřední úlohu)
  • Fundamentální články z r. 1871
    • V českém politickém programu hrála jazyková otázka ústřední úlohu, koncepce jazykové rovnoprávnosti
    • Předpokládaly vytvoření územních celků – okresů, které by byly jednojazyčné
    • Každá obec si zvolí svůj úřední jazyk s tím, že pokud 20% obyvatelstva tvoří jiná menšina, jsou její jazyková práva plně respektována
    • Obdobně to mělo být upraveno na úrovni okresů, pokud byla alespoň jedna obec jazyka německého
      • Jazyk okresního zastupitelstva určoval současně jazyk státního okresního úřadu a soudu
      • Zároveň ale bylo zachováno právo stran, pokud užívaly jiného jazyka, aby v něm činily podání a požadovaly vyřízení
      • V zemských orgánech se měla zavést obecná povinnost dvojjazyčnosti
    • Program nebyl právnicky dokonalý, avšak je z něj patrna snaha o spravedlnost (jazykovou, národní)
    • Fundamentálky nebyly provedeny, protože Rakousko se změnilo ve spojence Německé říše a rezignovalo na požadavky o státoprávní řešení česko-německé otázky
  • Program svatodušní(1899)
    • Ani po neúspěchu Fundamentálek to neznamenaly konec snah o rovnoprávnost jazyků
    • Na české návrhy prezentované v návrzích zákonů zemského sněmu a v tisku odpovídala německá strana v Čechách svými protinávrhy (tj. tzv. Program svatodušní), návrhy zákonů v poslanecké sněmovně na zavedení němčiny jako oficiální státního jazyka však na zemském sněmu neprošlo
  • Nařízení Stremayerova(1880)
    • Také vláda reagovala vydáváním nařízení → nespokojenost na obou stranách
    • Určeny orgánům podřízeným ministerstvu vnitra a práv, tedy úřadům politickým a soudům
    • Byla jimi potvrzena dosavadní praxe u soudů → vnější jazyk se řídil jazykem podání, vnitřní jazyk byl německý
  • Pražákova nařízení vrchnímu soudu v Brně(1882)
    • další vládní nařízení
    • u některých slezských soudů se přijímala česká podání a někde i polská
    • další nařízení Pražáka umožnila, aby úřední vyřízení české se nemuselo překládat do němčiny (1886)
  • Po rozdělení pražské univerzity se ukázala necitlivost v národnostních a jazykových otázkách
    • 1881 aktivována česká univerzita, 1882 v Praze pod společným názvem fungují univerzita česká a německá, pod názvem jednotným - Karlo-Ferdinandova univerzita
    • Pro českou právnickou fakultu byla povinnost konat teoretickou státní zkoušku v německé řeči, aniž by se požadovala podobná znalost české řeči na německé univerzitě
      • 1889 požadavek zrušen, ale jen při zkoušce právně-historické
  • upevnění nadvlády němčiny v rakouském státě se projevovalo i v jiných oblastech státního života - zavedení vnitřního německého jazyka pro správu železnic apod.
  • Punktace(1890)
    • úmluvy mezi zástupci vlády a zástupci staročeské strany a německých stran (mladočeši nebyli přizváni, aby případný politický zisk posílil jen staročechy) – měly řešit národnostní problematiku
    • punktace se týkaly zemské školní rady, menšinových škol, zemědělské rady, změny soudních obvodů aj.
    • punktace znamenaly v podstatě kapitulaci české politiky v jazykových otázkách a opuštění požadavku rovnoprávnosti obou jazyků
  • Badeniho jazyková nařízení(1897)
    • zaváděla jazykovou rovnoprávnost vnitřní i vnější úřední řeči, tj. dvojjazyčnost úředníků
    • vyvolala odpor Němců → nahrazena Gautschovými nařízeními (1898), záhy zrušena → nahrazena Claryho nařízením (1899), jimi se vrátil stav užívání německého a českého jazyka vrátil před r. 1897

Prameny

  • Karel Malý a kol. – Dějiny českého a československého práva
  • vakobobři – otázky ke státnicím
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code