Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


32. Dvojkolejnost rakouské správy, správa zeměpanská a samospráva

  • revoluční rok 1848 přinesl základní změny ve struktuře i činnosti rakouské správy
  • za nejpodstatnější můžeme označit tyto změny
    1. Zavedení samosprávy a tím i dvojkolejnosti veškeré správy vůbec
    2. Dovršení dlouhého procesu postátnění správy tím, že správa patrimoniální (vrchnostenská) byla zrušena a nahrazena důsledně správou státní (zeměpanskou)
  • důsledky těchto změn byly dalekosáhlé
    • poprvé se nám tento vztah ukazuje jako vztah svobodného a nezávislého občana, který je v oblasti správy rovnocenným partnerem státu, přestává být poddaným státu/vrchnosti, manipulovatelným objektem, jehož postavení závisí na libovůli státních orgánů (nové vztahy se projevily např. zavedením správního soudnictví)
    • toto podmíněno liberálními představami (rovnost), ale zvláště v oblasti volebního práva se ještě neuznávala rovnost majetných s nemajetnými
  • základy nového uspořádání založeny
    • dubnovou ústavou
    • zrušením poddanství a patrimoniální správy
    • císařským nařízením č.268/1849 o nové organizaci soudní
    • č.295/1849 o nové organizaci správy
    • prozatimní zákon obecní ze 17.3.1849, kterým byla svobodná obec prohlášena za základ svobodného státu
  • schéma organizace správy

Správa zeměpanská

  • tzv. správa politická, schválena císařem, pak postupně zaváděna
  • celá soustava vstoupila 1.1.1850 v život, stát požádal prozatimní soudy a úřady patrimoniální, aby ještě fungovaly. Zavedeny okresy, kraje a země.

a) OKRESY

  • nově zavedené okresy se staly nejnižší složkou státní zeměpanské správy (v Čechách zavedeno 79 okresů, Morava 25, Slezsko 7)
  • v čele okresní hejtman
    • právnicky vzdělaný, měl k dispozici odborný úřednický personál (okresní komisař, sekretáři, zřízenci aj.)
    • rozsah působnosti okresního hejtmanství byl vyložen v zásadách pro organizaci politických správních řádů z roku 1849
    • měl dbát na vyhlašování a provádění zákonů, starat se o bezpečnost, veřejný pořádek a pokoj v rámci správního obvodu
    • taxativně vypočtené povinnosti → evidence obyvatel, statistická evidence, pomoc při doplňování stravování a ubytování vojska, dohled nad správou obecní, církevní, školskou, nadačními záležitostmi, péče o hranice, udržování silnic a vodních cest, činnost při vybírání daní, záležitosti zemědělské, dozor nad spolky, tiskem a shromážděními, sestavování seznamu porotců
  • nová organizace politické správy byla zavedena na základě kabinetního přípisu císaře ze dne 31.12.1851 a prováděcími nařízeními ministrů vnitra, spravedlnosti a financí z r. 1853 a uvedena v život od 1855
    • dochází ke spojení soudnictví a správy v tzv. smíšených okresních úřadech
    • počet okresních hejtmanství rozšířen na 208, tj. správa zeměpanská sledovala územní organizaci soudní, která měla menší obvody než původní správní okresy (do roku 1855 připadalo na jeden správní obvod několik obvodů soudních)
    • v čele nových okresů stáli tzv. okresní představení, kteří byli odpovědni za nerušený chod správy (personál – adjunkti, knihovníci, sluhové aj.)
      • pravomoc – kryla se s pravomocí bývalých okresních hejtmanů, přibyla pravomoc soudní
      • nově zdůrazněna pravomoc v otázkách manželství (dávali souhlas - konsens manželský, bez něj nemohlo být manželství uzavřeno)
    • instituce okresních hejtmanství opět zavedena po r. 1868 na základě prosincové ústavy
      • ta důsledně oddělila pravomoc soudní a správní
      • hejtmanství sloužilo opět jako 1. instance, a správní obvod označen jako politický okres - v Čechách jich bylo 89 (v jeho rámci několik okresů soudních)
      • statutární města tvořila samostatný okres, nebyly součástí žádného politického okresu (např. Praha, Liberec)
      • vedení okresních hejtmanství budováno na principu jednoho odpovědného vedoucího úředníka – hejtmana (nesl plnou odpovědnost za chod okresu)
      • od počátku nové správní soustavy neexistovala nikde ve státní správě kolektivní odpovědnost ani kolektivní rozhodování
      • rozrůstal se úřednický aparát a nové funkce – např. zeměpanský okresní lékař, berní referenti aj.
      • nově přibyly kompetence v souvislosti s volbami - okresnímu hejtmanství příslušela příprava voleb do říšské rady i do zemských sněmů (např. vyhlašování voleb, pořizování volebních seznamů)
      • právo dohledu nad orgány samosprávnými

b) KRAJE

  • zatímco okresy byly novou složkou státní správy, kraje i krajská správa byly dědictvím dlouhého historického vývoje
  • od r. 1850 stará feudální krajská správa přebudována, v Čechách vytvořeno 7 krajů (Praha nebyla součástí kraje), na Moravě 2 a ve Slezsku 1 kraj
  • v čele stály krajské vlády
  • kraje měly vytvořit vyšší územní mezičlánek mezi zeměmi a okresy
    • tvořily druhou instanci a odvolání od nich šla k ministerstvu prostřednictvím zemských místodržitelů (ale nebyly mu podřízeny, kraje odpovědny přímo ministerstvu ve Vídni)
    • kraje měly přispět rozhodující měrou k rozbití politické a správní soudržnosti někdejšího českého státu a bylo tak v oblasti správy projevem centralistických a protičeských cílů rakouské vlády
  • v této podobě reforma uskutečněna nebyla → podle kabinetního listu z r. 1851 byly krajské úřady jen dohlížecími orgány nad správou okresní; zrušeny samosprávné krajské orgány, počet krajů zvýšen na 13 a krajské úřady podrobeny pravomoci místodržitelů
  • i v instančním postupu nebyly pravidelnými orgány – 1. instancí byli smíšené okresní úřady, 2. pak zemská místodržitelství
  • účel krajských úřadů byl tedy spíše dozorský a zprostředkovatelský
  • jejich slabá a nedostatečná kompetence byla zaměrná a také při nejbližší příležitosti, kdy pominuly důvody, pro které krajské úřady vznikly, byly pod záminkou finančních úspor zrušeny v r. 1862, jen jako poslední ohlas na někdejší krajskou správu byla svěřena roku 1868 okresním hejtmanům v sídle někdejších krajů úloha dozorčího orgánu nad okresními politickými úřady na území bývalých krajů

c) ZEMĚ

  • po r. 1848 se podstatně změnila i státní správa v zemích
  • dosavadní gubernia přejmenována na místodržitelství; v našich zemích vznikla 3 místodržitelství – v Praze, Brně a Opavě
  • v čele stál místodržitel
    • jeho pravomoc byla v prvých letech značně omezená
    • byli zároveň hlavou zemských školních úřadů, zemských finančních úřadů
    • přidána správa zdravotní a zemské stavební ředitelství
  • v letech 1850-55 (z důvodu snahy vlády o maximální centralizaci) prakticky neplnila místodržitelství funkci druhé instance, kterou vytvářeli kraje, ačkoli nad kraji mělo místodržitelství vykonávat dozor (spíše formální)
  • teprve s omezením úlohy krajů se zvýšila jejich pravomoc a stávají se pravidelnou druhou správní instancí, dochází k růstu aparátu místodržitelství (v Praze je to vedle místodržitele dalších 102 úředníků a 132 praktikantů)
  • pravomoc místodržitele
    • rozsáhlá, zahrnovala především úseky státní správy (svěřené císařem nebo ministry)
    • byla to policie, péče o zachování veřejného pořádku, dozor nad tiskem, pravidelné a soustavné informování vlády o situaci v zemi, dohled nad obchodem a podnikáním (policie živnostenská), záležitosti spolkové a divadelní, pasová/cizinecká agenda, vyřizování stížností na podřízené úřady, lenní záležitosti, publikace zákonů, dozor nad okresní samosprávou, správa církevních záležitostí, aj.
    • dával koncese k provozování určitých druhů živností (např. tiskáren aj.)
    • návrhy na obsazení míst nižších funkcionářů státní správy, ostatní jmenoval a měl nad nimi disciplinární moc
    • nebylo zde kolegiální rozhodování; jednotliví funkcionáři měli jen poradní hlas
  • po vydání prosincové ústavy se stal základem organizace místodržitelství se stal zákon z r. 1868
    • místodržitelé zastupují císaře při slavnostních příležitostech a dále pak zájmy vlády vůči zemskému sněmu
    • rozšířena pravomoc, zvláště v oblasti policejní, staly se 1., popř. 2. instancí ve věcech živnostenských, zdravotních, četnických, železničních, domovských, spolkových a shromažďovacích, tiskových, lenních, vojenských, hnaneckých
  • v záležitostech které byly vysloveně správními záležitostmi ze zákona (např. bezpečnost) → podřízeni ministerstvu vnitra
  • v ostatních záležitostech, které na ně byly převedeny jednotlivými ministry byli odpovědni těmto ministrům
  • postupně se místodržitelství staly všemocné úřady, jejichž kontrole podléhal veškerý veřejný život v zemích
    • podávají hlášení do Vídně (o stávkách, pobuřujících článcích, schůzích apod.)

Samospráva

  • pro Čechy a českou politiku v Rakousku měla daleko větší význam, než odpovídalo jejímu oficiálnímu charakteru
  • již od pádu feudalismu a od samého počátku fungování samosprávy v ní viděla česká politická reprezentace především základní pozice české národní politiky, základnu k vytvoření samostatné české politické linie
  • samosprávě byl tedy dáván význam protistátní, resp. protirakouský, bylo to jakýmsi voláním po české autonomii
  • důvody pro vznik samosprávy po r. 1848 můžeme spatřovat ve dvou skutečnostech:
    1. rozhodné revoluční požadavky liberálního měšťanstva, které žádalo přístup k politické moci, resp. účast na ní
    2. praktické důsledky zrušení správy patrimoniální, jejíž agendu by prostě stát nemohl převzít pro obrovské finanční náklady
  • zároveň bylo nutné vykonávat tuto samosprávu pod kontrolou a dohledem státu
  • základním předpisem o samosprávě se stal Prozatimní obecní zákon ze 17.3.1849, v němž byla zakotvena zásada „základem svobodného státu je svobodná obec“ (městská i venkovská dle stejných zásad)
  • správa veřejných záležitostí svěřena části obyvatelstva → majetná vrstva, proto v určitých obvodech dostanou povahu veřejné korporace – právní subjektivita, měli právo na vlastní samosprávu. „Fyzické osoby mají přirozená práva, tyto korporace také.“
  • Stadiónova březnová ústava – počítala se vznikem samosprávy na řadě míst: obce, okresy, kraje a celý stát je jakoby samospráva; ve skutečnosti jen samospráva obecní, 49 prozatimních obecních zřízení (Stadionova zřízení), vyšší složky aktivovány nebyly: každé sídliště bude obcí, či bude k nějaké obci přiřazeno, tzv. osady
  • konstrukce tzv. dvojí působnosti
    1. samospráva přirozená (samostatná) – to, co se dotýká místního obecního zájmu a bylo to možno vyřídit vlastními materiálními a finančními prostředky obce (např. správa jmění, bezpečnost osob a majetku, udržování pořádku na silnicích, školy aj.)
    2. samospráva přenesená – všechny záležitosti, které spadaly do sféry správy zeměpanské, které byly z různých důvodů přeneseny na obecní samosprávu (např. v soudnictví – ohledání mrtvol, vydávání úmrtního listu, číslování domů, spoluúčast při vojenských správních věcech – odvody aj.)
      • tak také zásadně jen tato společná oblast zájmu tvořila styčné body v agendě obou „kolejí“ veřejné správy
      • společným bodem byla i dohledací pravomoc správy zeměpanské nad samosprávou
  • prozatimní obecní zřízení, budované na struktuře obec, okres, kraj, bylo obecně závazné
    • jen pro některá větší města (hlavní zemská a krajská) mohly být vyžádány zvláštní statuty; tato města byla pak nazývána statutární a nevztahovala se na ně platnost obecního zřízení
  • v každé obci byly zřízeny obecní orgány: obecní výbor, obecní představenstvo a starosta
    • obecní představenstvo a starosta byli výkonnými orgány obecní samosprávy
    • obecný výbor byl orgánem kolegiálním, ale měl jen funkci kontrolní a usnášecí
    • všechny samosprávné orgány byly voleny na tři roky, nad nimi byla zavedena dohledací pravomoc vyšších orgánů (nad místní obcí dohled okresních starostů, nad okresní obci krajských starostů), dohledací právo omezené - skutečnou moc měly státní orgány
  • v r. 1862 byl vydán rámcový říšský obecní zákon, na jehož základě byly vydány obecní zákony v jednotlivých zemích

a) OBECNÍ ZŘÍZENÍ

  • Právo domovské
    • každá nemovitost musela ležet v obvodu obecní působnosti, vyjma nemovitostí, které sloužily ke stálému nebo dočasnému pobytu císaře nebo nejvyššího dvora
    • každý občan musel být příslušný do některé obce, přičemž domovské právo k obci se získávalo buď narozením, nebo udělením
    • v obci se rozlišovaly tři druhy občanů
      1. příslušníci obce – mají k dispozici domovské právo
      2. společníci obce – mají s obcí společné zájmy (daňové a jiné)
      3. přespolní osoby
    • význam domovského práva spočíval zvláště v péči o chudé, neboť bylo povinností obcí, aby se postaraly o své nemajetné příslušníky a zajistily jim obživu
    • nikdo nesměl být vypověen z obce, ke které má domovské právo
  • Orgány obce
    • podle § 13 byly orgány obce obecní výbor a představenstvo, v jejichž čele stál starosta
    • Obecní výbor – působnosti samostatné (jmenování úředníků a služebníků, stanovení jejich platu, volba obecního představeného, propůjčování domovského práva)
    • Starosta – zastupoval obec navenek, řada oprávnění (disciplinární vůči zaměstnancům obce); odpovědný obci, popř. vládě + představenstvo (nejméně 2 radové)
    • počet členů těchto orgánů se řídil počtem voličů
    • volební období tříleté
  • Působnost
    • na obecní řád z r. 1849 navázala nová úprava i tím, že vycházela z rozdělení pravomoci obce:
      1. Vlastní (samostatná) – správa obecního jmění, péče o bezpečnost osob a majetku, starost o obecní silnice a mosty, zdravotní péče, stavební dohled, péče o chudé, správa škol, policie dopravní/mravnostní, pořádek na trhu apod.
    1. Přenesená – záležitosti soudní (ohledání mrtvol, zřizování porot), politické (vyhlašování zákonů), zemědělské, živnostenské, poštovní, daňové, vojenské, atd.
      • charakterizována jako povinnost obce přičiňovat se na veřejné správě
  • Majetkové poměry obce
    • obec jako korporace byla odpovědná i za škody, které by občanům vznikly u opomenutí povinností uložených jí zákonem
      • policie bezpečnostní/požární apod., stanovení pravidel hlasování a platnosti usnesení
    • celá složitá obecní samospráva mohla fungovat jen za předpokladu finančního zajištění
    • nemohla tedy počítat s dotacemi ze státního rozpočtu
    • základním pramenem příjmů bylo kmenové jmění (pozemky, domy, kapitály ve fondech, tzv. obecní spravedlnosti – mýta, poplatky), nejběžnější byl pronájem pozemků
    • každoročně musel představený obce předkládat rozpočet příjmů a výdajů, přezkum obecním výborem
  • Dohled nad samosprávou
    • dohled nad obecní samosprávou se rozpadal na tři úseky
      1. Dohled nad zákonností opatření samosprávy
      2. Dohled nad hospodařením samosprávy
      3. Dohled nad výkonem přenesené pravomoci
    • v případě, že by orgány obecní samosprávy překročily meze své působnosti a porušily zákon, vykonávala státní správy (v tomto případě okresní hejtman) právo dohledací
      • okresní hejtman měl právo zastavit účinnost usnesení obecního zastupitelstva, rozpustit obecní zastupitelstvo, právo rozhodnout o tom, kdy byl porušen zastupitelstvem zákon
        • proti opatřením okresního úřadu měl obecní výbor právo stížnosti k zemskému místodržitelství (nešlo se odvolat pokud šlo o manželský konsens nebo domovské právo)
    • za plnění přenesené pravomoci výhradně odpovídal starosta, mohl dostat i pokutu
    • vrchol zásahů byl v tom, že zemské místodržitelství mohlo rozpustit obecní zastupitelstvo (do 6ti neděl musely být nové volby)

b) OKRESNÍ SAMOSPRÁVA

  • obecní zákon z r. 1862 dal možnost zřizovat obce vyššího druhu – okresní, župní a krajské
  • pokud jde o okresy, jejich obvod souhlasil s obvody okresní správy smíšené
  • když pak došlo k oddělení správy od soudnictví, změnil se i vztah územních obvodů okresních orgánů samosprávných a zeměpanských; samosprávné sledovaly obvod soudu, byly obvody zeměpanských okresů podstatně větší
  • samosprávný okres měl také povahu územní korporace (právnické osoby)
  • do působnosti okresní samosprávy patřila správa hospodářská, silniční, zdravotní, vydržování ústavů pěnežních, dobročinných, spořitelen, pojišťoven aj.
    1. přenesená působnost se týkala zvláště ubytování vojska, jeho zásobování aj.
    2. samostatná působnost okresního zastupitelstva byla poměrně široká; zahrnovala všeobecnou působnost v záležitostech okresních i obecníxh
  • jedinými zeměmi Předlitavska, kde existovala okresní samospráva byly Čechy, Halič a Štýrsko. Na Moravě ani ve Slezsku ne
  • v okresech fungoval: okresní starosta, okresní výbor a okresní zastupitelstvo (3leté funkční období)
    • okresní starosta byl volen zastupitelstvem a musel být potvrzen císařem
    • podobně volen i okresní výbor, sestávající ze starosty a šesti členů
    • okresní výbor byl výkonným orgánem okresního zastupitelstva, zastupoval okres navenek

c) ZEMSKÁ SAMOSPRÁVA

  • pouze u zemské samosprávy se nesetkáváme s dvojí působností, je zde pouze působnost samostatná, kterou vykonával zemský sněm a zemský výbor
  • do působnosti sněmů patřilo zákonodárství, které nebylo výslovně vyhrazeno říšské radě prosincovou ústavou
  • dále pravomoc v oblasti hospodářství, schvalování rozpočtu aj.
  • zemský výbor působil jednak jako výkonný orgán sněmu, jednak jako samosprávný orgán; byl volen na schůzi zemského sněmu z poslanců (předsedou zemský maršálek)
  • rakouský samosprávný systém se lišil od všech jiných samosprávných vzorů (ať Anglie či Francie)
    • samospráva vycházela vedle svých přirozenoprávních základů z historických státoprávních tradic (základem české politiky)
    • rakouská samospráva se stala vlastně státem ve státě a tím byl vytvořen i dvojí byrokratický aparát, jehož zaměření i hodnocení se od sebe podstatně lišilo

Prameny

  • Malý, K. a kol. autorů, Dějiny českého a československého práva do roku 1945 str. 247-261
  • vypracované otázky ke státnicím od neznámé slečny
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code