Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


27. Všeobecný občanský zákoník rakouský, jeho systematika, nejdůležitější instituty

Kodifikace občanského práva před ABGB

  • od poloviny 18. Století je snaha o úpravu majetkových poměrů obyvatelstva, jakožto důsledek rozvoje hospodářství a potřeb nové buržoazie, do té doby stále platné městské právo 16. Století (Koldínův zákoník 1579) a OZZ (1627, případně pro poddané předpisy z oblasti vrchnostensko-poddanského práva)
  • práce na kodifikaci začaly 1753 - vytvořena kompilační komise, jež měla za úkol vypracovat návrh zákoníku občanského práva → Codex Theresianus universalis
    • základem byly platné kodexy ze 16. A 17. Století + předpisy z absolutismu, při mezerách se má použít „obecné přirozené právo“
    • rozdělen podle vzoru Justiniánských institucí (prvé 3 části pojednávaly o právech osob, právech věcných a obligacích)
    • jinak ale dílo nepraktické, bylo spíše učebnicí, příliš rozsáhlé (kolem 5000 paragrafů), spíše vykládalo právní pojmy, než je formulovalo → proto zákoník vrácen císařovnou k dalšímu přepracování
  • po nástupu Josefa II. došlo k dalšímu postupu v kodifikaci občanského práva → vydání Všeobecného občanského zákoníku (autorem byl Jan Bernard Horten) 1. 11. 1786
    • přirozenoprávní koncepce, princip svobody a rovnosti občanů
    • 5 částí, první 2 se zabývaly obecnými ustanoveními, ostatní upravovaly vztahy mezi rodiči a dětmi, postavení sirotků a osob marnotratných
    • Zahrnuty i předpisy, které vyšly po 1781 → například omezení fideikomisů, zrušení nevolnictví, toleranční patent (připustil i protestanty k nabývání nemovitostí a všem občanským právům), manželský patent, patent o dědické posloupnosti, rovnosti manželských a nemanželských dětí

ABGB

  • Ke konci vlády Josefa II. práce komise na kodifikaci opět obnovena (výrazně se na ní podíleli třeba prof. Martini a prof. Zeiller), konečné dílo 1797 uvedeno na zkoušku v Haliči
    • původní vzor komise byl Koldín a OZZ, tito tvůrci si dali za vzor hlavně právo římské (jež plnilo hlavně roli podpůrného pramene práva) a také přirozeno právní teorie.
    • 1. 6. 1811 vyhlášen s platností od 1.1. 1812 pod názvem Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (ABGB)
    • „Kniha všeobecných zákonů občanských (měšťanských)“ - český překlad
    • krátce platil i v Uhrách (padesátá léta 19.st.)
  • nevztahoval se na Uhry, kde nadále platilo feudální právo
  • všeobecný, výlučný, přirozenoprávní teorie, na svou dobu moderní
  • srovnává se s BGB - je srozumitelnější a vyzná se v něm i laik
  • vynikající právnické dílo, recepce římského práva (také ale i na Koldínově zákoníku městských práv)
  • odvolával se na přirozenoprávní teorii – zákon se odvolával na „přirozený smysl zákonů“, nebo „přirozená základní pravidla“ (§7) při rozhodování soudců a také přiznával člověku „vrozená, již rozumem poznatelná práva“ (§16)
  • základním rysem byla jeho všeobecnost a výlučnost (zrušil starší právní úpravu a platil bez výjimky pro všechny obyvatele státu bez ohledu na společenské postavení)
  • výslovně odmítal otroctví a nevolnictví (§16)
  • základem občanského práva i po roce 1848
  • ABGB byl do československého práva přijat zákonem č. 11/1918 Sb. zákonů a nařízení státu československého, známým jako recepční norma pro české země (na Slovensku platí právo uherské), sjednotit se občanské právo za první republiky i přes snahy nepodařilo
  • u nás odstraněn až tzv. právnickou dvouletkou (1950 - Střední občanský zákoník), až na ustanovení o smlouvě námezdní, která platila do vydání zákoníku práce v polovině 60.let
  • ABGB je v Rakousku stále platným zákoníkem, 3/4 textu neprošly žádnou novelou
  • V Chorvatsku /Jugoslávii) platil ABGB do roku 1946, na území polské Haliče platil ABGB do konce roku 1946, na území Lichtenštejnska platí ABGB dodnes
  • Struktura zákoníku
    • měl 1502 paragrafů, strukturovaně odpovídá Institucím
    • předcházel mu vyhlašovací patent (č. 946/1811 Sb. zákonů soudních z 1811) a sestával z úvodu (§ 1 – 14) a tří dílů
      1. Díl – (§ 15 – 284), právo osobní (právo manželské, vztahy mezi rodiči a dětmi, poručenství, opatrovnictví,…)
      2. Díl – (§ 285 – 1341), právo k věcem (dělil se na 2 oddíly)
        • první oddíl = rozdělení věcí, ustanovení o držbě, vlastnickém právu, dědění
        • druhý oddíl = osobní práva k věcem, tj. ustanovení o smlouvách
      3. Díl – (§ 1342 – 1502), společná práva osobní a věcná
  • Vlastnictví
    • ABGB zakotvoval představy o neomezeném vlastnictví („vše, co někomu náleží, všechny jeho hmotné a nehmotné věci, nazýváme jeho vlastnictvím…jako právo, jest vlastnictvím oprávnění nakládati podle libosti podstatou a užitky věci a každého jiného z toho vyloučiti“)
    • Obsahoval úpravu tzv. děleného vlastnictví (= zbytky feudální koncepce vlastnických vztahů), ponechání koncepce lenního práva (dědičných pacht, purkrecht), přežitkem bylo také ustanovení o lenních poplatcích
    • Ke změnám došlo po roce 1848 (porážka feudalismu a potřeba ekonomického rozvoje), tato ustanovení v zákoníku zůstala už jen jako mrtvá, institut lén zrušen zákonem č. 103/1862 o zrušení lenních vztahů (proveden až 1867 - 1893 alodifikačními zákony
    • Zásahy do koncepce neomezeného práva vlastníka nad věcí přinesla řada zákonů, které měly umožnit např. provádění vodních staveb, stavbu železnic, apod.
    • 2.pol. 19.století - rozvoj obchodu si vynutil uzákonění splátkového obchodu, rozvoj dopravy vedl k uzákonění odpovědnosti provozovatele za provoz železnic, odpovědnost za způsobené škody
  • Právo rodinné a manželské
    • § 44 - § 136
    • základem předpisy kanonického práva, které jsou autorizovány státem a realizovány pod jeho dohledem
    • ABGB hledí na manželství jako na smlouvu, jejímž uzavřením se manželé zavazují k plnění vzájemných povinností, představa o smluvní svobodě
    • Manželství může uzavřít každý, komu nabrání nějaká překážka (§47)
      • Vynucení souhlasu, omyl v osobě manžela, fyzická nezpůsobilost, odsouzení k těžkému trestu, trvající manželství, příbuzenství, švagrovství, vražda či vražedné úklady vůči manželovi, zákaz manželství řeholníků a řeholnic, rozdíl v náboženství (křesťan x nekřesťan), cizoložství s budoucím manželem
      • do r. 1859 numerus clausus o sňatcích Židů, k nimž dával souhlas krajský úřad, dle duchu židovskéo systému z roku 1726, který povoloval sňatky pouze nejstarších synů židovských rodin
    • Při uzavírání manželství do roku 1867 vyžadován politický konsens = souhlas orgánů veřejné správy
      • Nutno prokázat že žadatel je schopen uživit sebe i svou rodinu a že je fyzicky i mravně způsobilý
      • Souhlas nebyl udělován nemajetným ze strachu, že by rozmnožili řady chudých
    • Překážkou manželství mohlo být i povolání - státní úředníci museli získat povolení představených, manželství osob vojensky činných prakticky možné až po splnění vojenské povinnosti, u důstojníků peněžitá kauce
    • Nerovnoprávné postavení ženy, vedoucí úloha muže → hlava rodiny, manželka byla podřízena jeho moci (musí ho následovat a pomáhat mu v hospodářství a obydlí, plnit jeho nařízení)
    • Manželství mohlo být zrušeno
      • prohlášení o neplatnosti
      • rozluka (tj. v podstatě rozvod do roku 1949)
        • katolíci → jim byla zakázána, mohli uplatnit jen instituci rozvodu od stolu a lože → neznamená zánik manželství a slib věrnosti trvá, ale manželé spolu nemusejí žít
        • nekatolíci → mohli být rozloučeni
        • židé z uznaných důvodů → vůle manžela, cizoložství manželky, vzájemná dohoda
        • evangelíci → nebyla možná vzájemná dohoda, ale důvodem bylo cizoložství, odsouzení do žaláře a 5 let a více, zlomyslné opuštění manžela, úklady o jeho život, zlé nakládání či nepřekonatelný odpor
      • smrt (či prohlášením za mrtvého)
    • Základem této úpravy jsou předpisy kanonického práva (které také třeba zmocňovaly církevní orgány k rozhodování o vzniku manželství), manželské spory ale v kompetenci soudů civilních (včetně rozvodu a rozluky)
    • Podstatnou změnou v období bachovského absolutismu po zavedení konkordátu v roce 1855 byla na čas obnovena moc církevních soudů v manželských otázkách, ovšem po pádu konkordátu došlo k obnovení moci světských soudů a k zavedení subsidiárních civilních sňatků (v případě že církev sňatek upírala pro důvody občanským právem neuznané) → tento stav až do roku 1949, kdy došlo k zásadní sekularizaci manželství a civilní sňatek se stal obligatorním
    • O vztazích mezi rodiči a dětmi pojednávala III. Hlava ABGB → vedoucí úloha muže, který dával jméno dětem, rozhodoval o jejich výchově, spravoval jejich majetek, bez jeho souhlasu nemohly děti vstupovat do platných závazků
      • po rozluce/rozvodu připadaly děti do péče otci, pouze chlapci do 4 let a dívky do 7 let matce
      • teprve dílčí novelou upraveno, že o svěření dětí do výchovy rozvedených rodičů rozhodoval soud se zřetelem na zájmy dětí, postavení rodičů, či důvody rozvodu
      • zakotvena nerovnoprávnost nemanželských dětí s manželskými
      • vzájemná vyživovací povinnost otce/matky vůči dětem a naopak

Novelizace ABGB

  • Dílčími novelami došlo k částečnému omezení vlastnického práva, vlastní reforma zákoníku avšak nikdy neprovedena (ačkoli byla připravována desítky let
  • prvá osnova - kodifikační komise složená z výkvětu rakouských civilistů (např. Unger, Randa, Klein) byla neúspěšná vzhledem k věku členů
  • ministerstvno vnitra později předložilo vlastní návrh novely „O změně a doplnění některých ustanovení občanského zákoníku“ - ten projednán v panské sněmovně, ovšem kvůli 1.sv.v. se už nedostal do poslanecké sněmovny → parlament se nescházel
  • osnova reformy provedena v podobě tzv. 3 dílčích novel (roky 1914, 1915, 1916)
    1. Dílčí novela = stanovila lhůty k prohlášení za mrtvého, podmínky způsobilosti žen ke svědectví, změněny otázky poručenství, péče o nezletilce v otcovské moci, péče o děti při rozvodu, právní postavení nemanželských dětí, otázky dědictví - svědectví o posledním pořízení, zákonná dědická posloupnost příbuzných manželského a nemanželského původu, zákonné dědické právo manžela
    2. Dílčí novela = stručnější, hlavně ohledně otázek úprav hranic pozemků
    3. Dílčí novela = nejobsáhlejší, ustanovení o osobních právech, práva věcná, právo obligační, dědické, promlčení zákonné lhůty
  • u všech novel byl patrný vliv BGB z 1900, snaha o modernizaci občanského práva

Prameny

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code