Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


19. Proces v zemském soudě v době stavovské

Stručný vývoj z doby předchozí

  • Pravidla řízení se vyvíjela na základě obyčejů, soudní praxe a zásahů panovníka (zřejmě od Břetislavových Dekret)
  • Nejstarší české právo nerozlišovalo mezi spory (i procesy) ve věcech majetkových a trestních - trestný čin byl útok proti soukromé osoby, nikoliv proti společnosti → soukromoprávní charakter procesu se projevoval zejména v tom, že šlo o proces obžalovací a iniciativa zahájení musela vycházet od soukromé osoby (poškozeného či jeho blízkých)
  • Charakteristické rysy z předhusitské doby – veřejnost, ústnost, zásada projednací, soukromá iniciativa stran, ordálové důkazní řízení (poslední zanikly v husitském hnutí, přísaha ve stavovském procesu ztratila svůj ordálový původ - ordály viz. 04. Ordály a jejich uplatnění v českém soudním řízení)
  • snaha odstranit protiprávnou svémoc (mimosoudní vyřizování sporů pomocí násilí, např. krevní mstou)
  • nepřipouští užití tortury (prostředek k vymáhání přiznání na obžalovaném za pomoci užití násilí)

Proces na zemském soudu v době stavovské

  • Navazoval na starší právní obyčeje a rysy
  • 3 části

1. Přípravné řízení

  • začínalo půhonem - písemná formulace žalobního nároku, s nímž hodlal žalobce (původ) vystoupit proti žalovanému (pohnanému) na soudu
  • Dále obsahoval jméno komorníka, který jej měl doručit (aby se komorník ochránil před nařčením veřejnosti, že půhon nepředal, skládal po návratu přísahu a dokládal ji např. třískou z domovních dveří pohnaného – asi nedůležité, nicméně Malý o tom na semináři mluvil snad 10 minut, takže na zlepšení případného pošramoceného dojmu to bude dobré;-)), doručení bylo pro tehdejší proces velmi důležité, záleželo na něm dostavení se pohnaného k soudu, resp. procesní důsledky jeho nedostavení
  • obsaženo bylo také datum soudu, ke kterému byl pohnaný poháněn
  • V průběhu 16. Století byl půhon postupně vytlačován obesláním – úřední forma předvolání, předvolával zpravidla král (např. před soud komorní) – v Obnoveném zřízení zemském z r. 1627 je pohánění zakázáno

2. Líčení pře (přelíčení)

  • Zemský soud zasedal původně třikrát, později čtyřikrát do roka o tzv. suchých dnech (další vsuvka Malého – bylo to hlavně o církevních svátcích (Velikonoce, adventní dny, letniční dny, o sv. Jeronýmu 30. září - z toho důvodu, že lidé obecně v těchto dnech nepili a tak byla jistota střízlivého jednání ze strany soudců i ostatních ;-))
  • Před vlastním soudem proběhlo tzv. svědčení půhonu – přečtení za přítomnosti stran (ještě v 15. st. za přítomnosti soudců)
  • Strana, která se k soudu nedostavila (pokud se po třetím vyvolání neohlásila) dle stanného práva („stát“ na svém právu) spor prohrála – obžalovaný definitivně, žalobce jen spor, ale ne procesní nárok a tak mohl znovu pohánět
  • stanné právo bylo to v té době jediný prostředek, jak strany donutit dostavit se k soudu
  • Důkazy – zemské desky, listiny, svědectví, ohledání místa činu, přísaha
  • Na závěr přelíčení svolal zemský sudí ostatní soudce v potaz (poradu), po něm byli dva přísedící vyzvání k vypracování nálezu, který byl po opravení stranám přečten a následně zapsán do zemských desek; o formulaci nálezu se rozhodovalo většinovým hlasováním, s tím, že názor a hlas krále nebo purkrabího měl přednost
  • Proti nálezu zemského soudu nebylo možné odvolání (vyplývalo to z podstaty tohoto soudu)

3. Exekuce

  • výkon nálezu – velmi složitá ve sporech majetkových, ale ani u sporů trestních nebyl nález vykonán ihned – čekalo se na iniciativu nebo rozhodnutí vítěze, zda bude trvat na trestu pro obžalovaného, či zda mu trest promine
  • Exekuce na majetek se lišila podle toho, zda šlo o movitosti (např. peníze) či nemovitosti – bylo možno při neochotě nebo neschopnosti zaplacení dlužníka hojit se na jeho nemovitém majetku
  • Formy (stupně) exekuce
    1. Úmluva – upomínka, vítěz pře vyzýval odsouzeného, aby plnil své povinnosti; musela být provedena do 3 let a 18 neděl (tj. v zemských letech), jinak oprávněný svůj nárok promlčel
    2. Zvod – uvedení vítěze ve statek odsouzeného – nebylo to ale uvedení v držbu – držitelem byl nadále odsouzený
    3. Obranný list (jen při exekuci na vydání nemovitosti) – konečná fáze při exekuci na vydání statku, úřední výzva purkrabího, aby odsouzený vydal statek pod hrozbou trestu smrti za odporování právu; neuplatňoval se při exekuci na peníze
    4. Panování (trojnásobné, jalové) – po zvodu při exekuci peněžité částky; vítěz třikrát navštívil statek odsouzeného s komorníky (od zemských desek) a oznámil, že si vezme tolik obilí a dobytka, kolik bude třeba na pokrytí úroku ze sumy, kterou vysoudil
    5. Odhádání – úředně provedený odhad nemovitosti dlužníka za účelem zjištění jeho hodnoty v poměru k prosouzené částce, kterou dosud nezaplatil
    6. Panování skutečné (vdědění) – poslední exekuční stupeň; vítěz s pomocí komorníků shromáždil poddané, přijal slib poddanosti (člověčenství) a symbolicky spálil došek ze střechy stavení (doložil právo skutečného vlastníka – dělá si se statkem, co chce) – odpor panování byl také odpor právu (trest smrti)

Prameny

  • Učebnice Dějin českého a československého práva do roku 1945 od K. Malého a kolektivu (4. Vydání) na straně 115 a 118
  • pár hlodů ze semináře Malého v ZS 2010
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code