Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


B.29 Daňové řízení nalézací

  • Daňové řízení podle daňového řádu je řízení (tedy postup správce daně vedoucí k vydání rozhodnutí), které se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady.
  • Daňové řízení má standardně dvě roviny - rovinu nalézací, při které se daň stanoví, a rovinu platební, kdy se daň vybere, případně vymáhá.
    • Na rozdíl od ostatních řízení (občanské soudní řízení, správní řízení, trestní řízení, apod.) zpravidla nalézací a platební rovina běží současně, daňový subjekt má současně povinnost tvrdit a současně má povinnost i daň platit.
  • Daňové řízení se pak skládá z dílčích řízení (včetně opravných prostředků proti nim):
    • Řízení nalézací, kterými jsou:
      • Řízení vyměřovací, jehož účelem je stanovení daně.
      • Řízení doměřovací, jehož účelem je stanovení změny poslední známé daně.
    • Řízení při placení daně, kterými jsou:
      • Řízení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky.
      • Řízení o zajištění daně.
      • Řízení exekuční.

Stanovení daně

  • Daň je nutno stanovit, tedy autoritativně určit její výši.
  • Stanovení daně může proběhnout buď rozhodnutím správce daně (klasický model).
    • Světovým trendem, ke kterému se chce přihlásit i Česká republika, je však model samovyměření, kdy se daň nestanoví rozhodnutím správce daně, ale stanoví se přímo ze zákona na základě jiné právní skutečnosti, kterou je zpravidla podání (nebo nepodání) daňového přiznání.
    • V současné době je samovyměření pilotně testováno u daně z hazardních her. V plánu je zavést samovyměření u prakticky všech daní.

Lhůta pro stanovení daně

  • Daň lze stanovit pouze v průběhu lhůty pro stanovení daně (§ 148 daňového řádu), která standardně činí 3 roky (subjektivní lhůta) a nejvýše činí 10 let (objektivní lhůta).
  • Lhůta pro stanovení daně počne plynout dnem v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení.
  • Lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících běhu lhůty došlo k
    • podání dodatečného daňového tvrzení
    • oznámení rozhodnutí o stanovení daně
    • zahájení řízení o mimořádném opravném prostředku
    • apod.
  • Zahájení daňové kontroly, podání řádného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání řádného daňového tvrzení v průběhu lhůty pro stanovení daně má za následek, že tato lhůta začne běžet znovu.
  • Lhůta pro stanovení daně se staví po dobu
    • soudního řízení
    • trestního stíhání
    • atd.
  • V případě pravomocného rozhodnutí soudu o daňovém trestném činu lze daň stanovit do konce druhého roku, po roce v němž rozhodnutí soudu nabylo právní moci. A to i když uplynula objektivní lhůta pro stanovení daně.
  • V případě podání daňového přiznání a současné úhrady daně pro účely zániku daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti lze daň stanovit bez ohledu na běh lhůty pro stanovení daně.
    • V minulosti došlo k případu, kdy pachatel uhradil daň po lhůtě pro stanovení daně, trestní řízení bylo skončeno z důvodu účinné lítosti, ale daň již nebylo možné stanovit. Zaplacená daň se tak stala vratitelným přeplatkem (nešla předepsat do evidence daní) a správce daně ji musel vrátit.

Dělená správa

  • Některá peněžitá plnění se vyměřují podle jiného právního předpisu než podle daňového řádu. Podle daňového řádu se tak postupuje pouze v platební rovině. Například
    • soudní poplatky, které se stanovují podle občanského soudního řádu.
    • pokuty, o kterých se rozhodne ve správním řízení.
  • Takováto peněžitá plnění se označují jako peněžitá plnění v dělené správě.

Daňové tvrzení

  • Základním institutem pro nalézací řízení je daňové tvrzení. Daňovým tvrzením je
    • Daňové přiznání
    • Hlášení
    • Vyúčtování
  • Daňové tvrzení může být řádné, opravné a dodatečné.
    • Řádné tvrzení: (řádné) daňové přiznání, (řádné) vyúčtování, (řádné) hlášení.
      • Daňový řád bohužel nepoužívá explicitně přívlastek „řádný“. Z textu tak občas není jasné, kdy myslí řádné tvrzení a kdy myslí libovolné tvrzení.
    • Opravné tvrzení: opravné daňové přiznání, opravné vyúčtování.
    • Dodatečné daňové tvrzení: dodatečné daňové přiznání, dodatečné vyúčtování, následné hlášení.
  • V důsledku informační asymetrie mezi správcem daně a daňovým subjektem je zásadně pouze daňový subjekt obeznámen s podklady, na základě kterých lze určit výši daně (například výši a strukturu jeho příjmů).
  • Povinnost podat daňové tvrzení musí stanovit přímo konkrétní daňový zákon.
  • Pokud je třeba upravit údaje v podaném daňové přiznání nebo v podaném vyúčtování pak:
    • Před uplynutím lhůty pro podání řádného daňového přiznání nebo řádného vyúčtování se podává opravné daňové přiznání resp. opravné vyúčtování.
      • Opravné daňové přiznání resp. opravné vyúčtování nahradí původní daňové přiznání nebo původní vyúčtování.
      • V řízení se dále postupuje podle opravného daňového přiznání resp. opravného vyúčtování.
      • Podané opravné daňové přiznání resp. opravné vyúčtování lze před uplynutím lhůty pro podání řádného daňového přiznání resp. řádného vyúčtování opravit opravným daňovým přiznáním resp. opravným vyúčtováním i několikrát.
    • Po uplynutí lhůty pro podání řádného daňového přiznání nebo řádného vyúčtování se podává dodatečné daňové přiznání resp. dodatečné vyúčtování.
      • Pro podání dodatečného daňového přiznání resp. dodatečného vyúčtování je stanovena subjektivní lhůta do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém se dozvěděl o tom, že daň má být jiná než je poslední známá daň.
      • Tato lhůta je v zásadě nesmyslná a v praxi se těžko hlídá. Uvažuje se proto o jejím zrušení.

Lhůty pro podání řádného daňového tvrzení

  • Daňový řád obsahuje obecnou lhůtu pro podání daňového přiznání (§ 136 daňového řádu). Jednotlivé daňové zákony však někdy upravují lhůtu odchylně.
  • Pokud má zdaňovací období nejméně 12 měsíců a vyměřuje se za toto období, činí lhůta pro podání daňového přiznání 3 měsíce od konce zdaňovacího období.
    • Lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů tak typicky končí 1. dubna následujícího roku (lhůta počíná běžet ode dne, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek jejího běhu - § 33 odst. 1 daňového řádu).
    • Pokud má daňový subjekt zákonem uloženu povinnost mít závěrku ověřenou auditorem, nebo pokud přiznání podává poradce (tedy advokát nebo daňový poradce), činí lhůta 6 měsíců.
  • Pokud má zdaňovací období 12 měsíců a vyměřuje se na toto období, podává se daňové přiznání do konce prvního měsíce tohoto období
    • Většinou tedy 31. leden daného zdaňovacího období.
  • Pokud je zdaňovací období kratší něž 12 měsíců, podává se daňové přiznání do 25 dnů po jeho uplynutí.
    • Například zdaňovacím obdobím daně z hazardních her je kalendářní čtvrtletí, daňové přiznání za první čtvrtletí do 25. dubna daného roku.
  • Se lhůtou pro podání daňového přiznání je zpravidla spojena splatnost daně.
  • Hlášení se pak podává do 20 dnů po uplynutí měsíce, ve kterém nastala skutečnost, která je předmětem hlášení.
  • Vyúčtování se podává do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku.

Vyměření daně

  • Vyměření daně probíhá ve vyměřovacím řízení. Cílem vyměřovacího řízení je stanovení daně, tedy vydání rozhodnutí označovaného jako platební výměr.
    • Namísto platebního výměru lze v zákonem předvídaných případech vydat takzvaný hromadný předpisný seznam (například v případě místních poplatků).
  • Daň se vyměřuje buď na základě řádného daňového přiznání, nebo na základě řádného vyúčtování, anebo z moci úřední.
  • Pokud se vyměřuje daň neodchylující se od daně tvrzené, tak se platební výměr nemusí oznamovat daňovému subjektu, pokud to daňový subjekt nepožaduje.
    • Jde o tzv. konkludentní vyměření.
    • Za den vyměření se tak považuje zásadně konec lhůty pro podání řádného daňového přiznání resp. řádného vyúčtování.
  • Pokud je vyměřená daň vyšší než tvrzená daň, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru.

Doměření daně

  • Rozhodnutí o stanovení daně nepředstavuje překážku věci rozhodnuté. V průběhu lhůty pro stanovení daně tak lze o dani rozhodnout po vyměření znova. Toto nové stanovení daně se označuje jako doměření daně a rozhodnutí se označuje jako dodatečný platební výměr.
  • Daň lze doměřit na základě dodatečného daňového přiznání, dodatečného vyúčtování nebo z moci úřední.
    • Z moci úřední lze doměřit daň pouze na základě daňové kontroly. Doměřovat tedy nelze čistě od stolu.

Výzva k podání daňového tvrzení

  • Pokud nebylo podáno řádné daňové tvrzení, vyzve správce daně daňový subjekt k jeho podání a stanoví mu k tomu náhradní lhůtu.
  • Pokud lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanoví mu k tomu náhradní lhůtu.
    • Pokud daňový subjekt ve lhůtě výzvě nevyhoví, může mu být daň doměřena podle pomůcek.

Průběh nalézacího řízení

  • V daňovém nalézacím řízení se uplatní obecná ustanovení o daňovém řízení podle daňového řádu:
    • Daňový subjekt činí podání správci daně podle § 70 až § 77 daňového řádu.
    • Správce daně daňovému subjektu doručuje podle §39 až § 51 daňového řádu.
    • Úřední osoby správce daně i osoby zúčastněné na správě daní jsou vázány mlčenlivostí podle § 52 až § 55 daňového řádu.
    • O řízení se vede spis podle § 64 a § 65 daňového řádu.
    • Důkazní břemeno leží na daňovém subjektu (§ 92 odst. 3 daňového řádu)
  • Pokud podá daňový subjekt daňové tvrzení, u kterého má správce daně pochybnosti o jeho správnosti, průkaznosti nebo úplnosti, uplatní se postup k odstranění pochybností podle § 89 a § 90 daňového řádu.
    • Správce daně vyzve daňový subjekt k odstranění pochybností a určí mu k tomu lhůtu.
    • Pokud postup k odstranění pochybností neodstraní pochybnosti, zahájí správce daně daňovou kontrolu.
  • Správce daně není omezen na podklady, které mu předloží daňový subjekt:
    • Při správě daní se uplatní zásada materiální pravdy (§ 8 odst. 3 daňového řádu).
    • Správce daně může sám vyhledávat důkazní prostředky v rámci vyhledávací činnosti (§ 78 daňového řádu), případně může provést místní šetření (§ 80 daňového řádu) či daňovou kontrolu (§ 85 až § 88 daňového řádu).
    • Pokud daňový subjekt neunese důkazní břemeno a daň nelze stanovit na základě dokazování, může správce daně uplatnit pomůcky podle § 99 daňového řádu.
      • Pomůcky jsou náhradní důkazní prostředek, například srovnání s obdobným daňovým subjektem.
    • Pokud nelze daň stanovit ani podle pomůcek daň se sjedná.

Navigace

Skupina A

01. Finanční politika | 02. Měnová, devizová a rozpočtová politika | 03. Finance, finanční vztahy a finanční činnost | 04. Předmět, systém a prameny finančního práva | 05. Finančněprávní vztahy a jejich charakteristické znaky | 06. Subjekty finančněprávních vztahů | 07. Státní dozor a dohled na úseku finanční činnosti | 08. Finanční kontrola ve veřejné správě a kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu | 09. Rozpočtové právo, jeho ústavní základy a ostatní prameny | 10. Zásady rozpočtového práva | 11. Rozpočtová soustava a obsah veřejných rozpočtů | 12. Příprava, sestavování a schvalování veřejných rozpočtů | 13. Rozpočtové hospodaření, jeho kontrola a uzavření | 14. Fondovní hospodaření | 15. Veřejná podpora | 16. Měnové a devizové právo | 17. Směnitelnost měny a směnárenská činnost | 18. Hotovostní peněžní oběh | 19. Bezhotovostní platební styk | 20. Finanční arbitr | 21. Právní úprava a postavení České národní banky | 22. Činnosti České národní banky | 23. Pojem, druhy a činnosti bank | 24. Bankovní soustava a regulace | 25. Pojišťovny a penzijní společnosti | 26. Finanční trh – pojem, členění a charakteristika | 27. Subjekty finančního trhu a jejich kategorizace | 28. Instrumenty finančního trhu | 29. Investiční služby a regulované trhy cenných papírů | 30. Investiční společnosti a investiční fondy

Skupina B

01. Daňová soustava a principy jejího uspořádání | 02. Poplatková soustava a principy jejího uspořádání | 03. Základní a ostatní prvky právní konstrukce daní | 04. Pojem, funkce a druhy daní, poplatků a cla | 05. Subjekty a předmět daně z příjmů fyzických osob | 06. Zdaňování příjmů ze závislé činnosti | 07. Zdaňování příjmů ze samostatné činnosti | 08. Zdaňování příjmů z nájmu a ostatních příjmů | 09. Základ a sazba daně z příjmů fyzických osob | 10. Daň z příjmů právnických osob | 11. Správa daní z příjmů | 12. Daňové odpisy a daň vybíraná srážkou | 13. Daň z pozemků | 14. Daň ze staveb a jednotek | 15. Silniční daň a daň z hazardních her | 16. Daň z nabytí nemovitých věcí | 17. Subjekty a předmět daně z přidané hodnoty | 18. Základ, sazba a správa daně z přidané hodnoty | 19. Spotřební a energetické daně | 20. Státní, místní a ostatní poplatky | 21. Mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění a metody zamezení dvojího zdanění | 22. Subjekt a předmět cla | 23. Základ, sazba a správa cla | 24. Charakteristické rysy, principy a základní zásady správy daní | 25. Správce daně a osoby zúčastněné na správě daní | 26. Daňová kontrola a místní šetření | 27. Právní prostředky ochrany při správě daní | 28. Řízení registrační a řízení o závazném posouzení | 29. Daňové řízení nalézací | 30. Placení a vymáhání daní

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code