Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


75. CHARAKTERISTIKA JEDNÉ Z NÁSLEDUJÍCÍCH POLITIK EU: ZEMEDĚLSKÁ, DOPRAVNÍ, OCHRANY SPOTŘEBITELE A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

(užitečná poznámka – minimálně v roce 2009/10 platí, že konkrétní politiku u zkoušky vybírá zkoušený, ne zkoušející)


* všechny tyto politiky patří do vnitřních a nadnárodních politik, státy nedisponují právem veta * všechny patří do sdílených pravomocí (čl. 4 SFEU) * při jejich provádění je tedy třeba mít na mysli princip subsidiarity, EU má pravomoc uplatňovat jen jsou-li unijní prostředky vhodnější, lepší, efektivnější pro dosažení kýžených cílů – kdo to posuzuje? Dříve monopol ESD, po LS platí i předběžná (ex ante) kontrola národními parlamenty, dojde-li jich třetina k závěru, že akt není v souladu s principem subsidiarity, EK musí návrh znovu přezkoumat. Dojde-li k tomuto závěru většina národních parlamentů, EK ho také znovu přezkoumá, ale pokud ho nijak nezmění, nenavrhne znovu, pak má konečné slovo o tom, jestli pokračovat v legislativním procesu, Rada a EP. Rada většinou 55 % a EP prostou většinou odevzdaných hlasů rozhodnou, jestli se návrhem budou i přes nesouhlas národních parlamentů zabývat, nebo ne. * Kromě toho mají národní parlamenty i aktivní legitimaci k SDEU pro žalobu na neplatnost aktů přijatých v rozporu se subsidiaritou



ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA

čl. 38-44 SFEU

Po LS:

* Nově je ze společné zemědělské politiky (SZP) vyčleněna společná rybářská politika * vyčlenění oblasti zachování biologických mořských zdrojů do výlučné pravomoci EU


Možná nejvýznamnější politika EU, rozhodně nejvýznamnější z hlediska rozpočtu – každoročně konzumuje přes 40 % rozpočtu EU (v některých letech i k 50 %).

Základní zásady:

* volný pohyb zemědělských výrobků při společných regulovaných cenách * zvýhodnění produkce EU před produkcí ze třetích zemí * finanční solidarita, udržující systém společných cen, záruční mechanismy, dovozní zemědělské dávky, vývozní aspekty * podpora strukturálních aspektů zemědělství – hlavně rozvoj venkova


Cíle:

* zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly * zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství * stabilizovat trhy * zajistit plynulé zásobování * zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny

nutno při jejich dosahování přihlížet ke zvláštní povaze zemědělství, vyplývající ze sociální struktury, rozdílů mezi přírodními oblastmi, nutnosti provádět úpravy postupně a propojení zemědělství s celým hospodářstvím


Vznik a vývoj:

* v době vzniku EHS patřilo zemědělství k nejklíčovějším částem národních hospodářství, bylo značně dotováno, soběstačnost států (a potažmo ES/EU) ve výrobě potravin považována za velmi důležitý cíl –> vysoká podpora, která přetrvala do dnešních dob i za cenu určitých absurdit (viz dále – některá konkrétní opatření budu uvádět pro ilustraci toho, jak je zemědělská politika plná absurdit), včetně období děsivých nadprodukcí * v 60.- 80. letech hlavním nástrojem systém vysokých garantovaných výkupních cen * sice vedl k dosažení cílů smluv, zároveň ale k ohromné nadprodukci (hlavně másla, masa, obilí) – „hory másla“, „jezera vína“, nespotřebovaná produkce se buď musela nákladně skladovat, nebo nákladně (vysoké exportní dotace) vyvážet na trhy třetích zemí → destabilizace světových trhů těchto produktů * 1992 první zásadnější reforma zemědělské politiky – postupné snižování garantovaných cen (až na úroveň cen světových) * ALE záruka zemědělcům, že se nesníží jejich příjmy – náhradou přímé kompenzační platby – přímé platby v závislosti na typu pěstovaných plodin (různé platby za obilí, řepku, vojtěšku), dobytka apod. –> vede k absurdnímu stavu, kdy farmář produkuje čistě to, na co dostane nejvyšší dotace + dotace i za nepěstování (opatření proti nadprodukci) * 2003 další reforma – další snižování intervenčních cen + úprava systému přímých kompenzačních plateb * přímé platby odděleny od produkce – zjednodušení systému → jediná přímá platba * zemědělec dostává v závislosti na velikosti své farmy jedinou přímou platbu a rozhodnutí o tom, co bude produkovat, je na něm – tržněji orientované, než předchozí systém * zvýraznění úlohy politiky rozvoje venkova * LS – výraznější uplatnění řádného legislativního postupu, zdůraznění požadavku ochrany životních podmínek zvířat jako vnímajících bytostí v čl. 13 SFEU + vyčlenění společné rybářské politiky


Prostředky:

* společná organizace zemědělských trhů * společná soutěžní pravidla * koordinace různých národních systémů regulace * evropská organizace trhu – v praxi nejuplatňovanější * posun, před 2007 bylo systémů regulace kolem 20, byly speciální pro každou komoditu, resp. skupinu komodit – obilí, vejce, hovězí maso, drůbeží maso…) – sjednoceno nařízením v rámci simplifikace * stejné nařízení pak uvádí další metody regulace: intervenční ceny (není-li farmář schopen produkt na standardním trhu prodat, úřad je povinen produkt odkoupit za danou cenu), exportní refundace a licence (refundace ve výši rozdílu mezi cenou na trhu EU a ve třetích zemích – tuhle politiku ale narušuje podpora biopaliv, s níž se vyplatí obilí nevyvážet, ale spalovat na biolíh, dokonce i třetím zemím se vyplatí ho vozit do EU, než spotřebovat doma), dovozní cla a licence (ochrana před cizí produkcí), produkční kvóty, speciální podpory (např. podpora chovatelů bource morušového, až 133 EUR za box s vajíčky!) * koordinace úsilí v oblasti odborného vzdělávání a výzkumu * společná opatření na podporu spotřeby určitých produktů

Rada může na návrh Komise schválit poskytování podpor k ochraně podniků, znevýhodněných strukturálně či přírodními podmínkami nebo v rámci programů hospodářského rozvoje


Politika rozvoje venkova

* vedle podpor jakýsi druhý pilíř SZP * má sloužit k modernizaci farem, podpoře mladých farmářů, podpoře odborného vzdělávání farmářů, podpora zemědělství ve znevýhodněných oblastech, zlepšování infrastruktury * např. dotace farmářům nad 55 let, kteří předají/prodají/převedou farmu někomu pod 35 let, dostávají pak do 70 podporu 20000 CZK měsíčně


Institucionální aspekty

* hlavní slovo má Rada a EP * ale hlavní slovo při provádění mají orgány státní správy členských států – kontroluje OLAF (ten ale nemá sankční pravomoc – dojde-li k vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce, ten bude moci přímo žalovat) * financování – Evropský zemědělský záruční fond (financování přímých plateb) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (financování politiky rozvoje venkova)


DOPRAVNÍ POLITIKA

čl. 90-100 SFEU

* Odůvodnění úpravy – dopravní infrastruktura je klíčem k umožnění naplnění základních svobod EU, volný pohyb čehokoli je na ní závislý, vzájemné propojení jednotlivých regionů, zvyšování sociální, ekonomické a územní soudržnosti. Cílem je hlavně zvyšování bezpečnosti v dopravě a zavádění jednotných pravidel pro mezinárodní dopravu.


V původních zakládacích smlouvách se členské státy nedokázaly dohodnout na obsahu úpravy, proto smlouvy neobsahovaly žádné hmotněprávní ustanovení, pouze mechanismus a nástroje zavádění společné dopravní politiky (SDP). Navíc Rada mohla přijímat opatření v rámci SDP pouze jednomyslně → do poloviny 80. let pouze minimumtěchto opatření.

Dvě skutečnosti – úspěšná žaloba EP na nečinnost Radyv oblasti dopravy (13/83) a JEA, který umožnil přijímat opatření v oblasti dopravy většinou hlasů, vedly ke změně a od přelomu 80. a 90. let mnoho opatření na poli dopravy, vedoucí postupně k liberalizaci do té doby uzavřených a regulovaných trhů dopravních služeb členských států. V LS pak posun do oblasti sdílených pravomocí, přičemž namísto původní kvalifikované většiny se použije řádný legislativní postup.


Opatření v oblasti dopravy

* společná pravidla pro mezinárodní dopravu do nebo z některého členského státu nebo přes jeho území (nebo několika států) * podmínky, za nichž budou k provozování dopravy v členském státu připuštěni dopravci, kteří tam nesídlí (tzv. kabotáž) * tato dvě opatření slouží k umožnění volného pohybu služeb v oblasti dopravy * opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy * veškerá jiná potřebná pravidla


Mohla-li by některá z opatření takto přijímaných mít vážný dopad na životní úroveň a zaměstnanost v regionech či na dopravní zařízení, už po LS není nutná jednomyslnost v Radě, k těmto okolnostem se pouze přihlédne. → změkčení, zjednodušení podmínek harmonizace.


Zpravidla jsou opatření přijímána pro každý druh dopravy zvlášť, přičemž ustanovení této hlavy SFEU se použijí pro všechny druhy dopravy (silniční nákladní, autobusová, železniční, vnitrozemská vodní) kromě letecké a námořní, pro něž je EP a Rada MOHOU přijímat harmonizační opatření (taky po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů). Narozdíl od ostatních druhů dopravy tu není povinnost EP a Rady konat, jen možnost, nadto oproti dřívější úpravě vzrostla role EP (oslabila se výlučná pravomoc Rady).


Pro jednotlivé oblasti dopravy existuje obrovské množství různých směrnic a nařízení, např. čtveřice nařízení sloužících k vytvoření Jednotného evropského nebe, nařízení o volném poskytování služeb v oblasti námořní dopravy, směrnice o rozvoji železnic, nařízení o přístupu na trh silniční nákladní přepravy a stovky dalších… Obecně všechny slouží k rozvoji či aplikaci základních tržních svobod na jednotlivé oblasti dopravy a k harmonizaci jednotlivých úprav.


POLITIKA OCHRANY SPOTŘEBITELE

čl. 12, 169 SFEU

* spadá mezi sdílené pravomoci * horizontální, průřezový cíl – hlavní úprava sice v čl. 169, ale relevantní ustanovení i např. v úpravě zemědělství (čl. 39 a 40 SFEU) či hospodářské soutěže (čl. 101, 102, 107 SFEU) * zvláštní zájem na ochraně zdraví, bezpečnosti a koupěschopnosti fyzických osob jakožto spotřebitelů * pojem spotřebitele – definován v různých směrnicích, definice se ale mírně liší podle účelu a smyslu směrnice, vymezení je spíše funkční – ochrana se vztahuje na konkrétní osobu v konkrétní situaci - spotřebitelem je každá fyzická osoba jednající za účelem osobní spotřeby mimo svou profesní činnost ve vztahu k podnikateli * v LS nedošlo k významným změnám oproti předchozí úpravě, jen se osamostatnil čl. 12 SFEU → zvýšení jeho významu * cílem tedy zůstává zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele a podpora zájmů spotřebitele * ochrana zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitele, podpora práva spotřebitele na informace a vzdělávání, podpora práva spotřebitelů se k ochraně svých zájmů sdružovat * opatření v oblasti úpravy smluvního práva (nepřiměřené klauzule ve smlouvách, podmínky spotřebitelského úvěru, podomní a zásilkový prodej), odpovědnosti (za bezpečnost výrobku, za vady, náhrady a pomoc cestujícím v letecké přepravě), kvalitativních standardů (technické požadavky na výrobky) a informování spotřebitele (označování výrobků, klamavá reklama) * opatření v této oblasti přijímána buď na základě harmonizačního čl. 114 SFEU (dnes převažující způsob) nebo na základě čl. 169 (3) SFEU (za účelem vytváření a fungování vnitřního trhu) řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem * zachován i princip minimální harmonizace (čl. státy mohou v oblastech s minimální harmonizací přijímat i přísnější opatření za účelem vysoké ochrany spotřebitele za podmínky jejich slučitelnosti se Smlouvami, povinnost oznámit tato opatření Komisi)



POLITIKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

čl. 191-193 SFEU

* sdílená pravomoc * oblast minimální harmonizace (čili možná i přísnější úprava členských států)


cíle:

* zachování, ochrana a zlepšování kvality ŽP * ochrana lidského zdraví * uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů * podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů ŽP a boj proti změně klimatu


zásady:

* vysoká úroveň ochrany * obezřetnost a prevence * odvracení ohrožení především u zdroje * „znečišťovatel platí“


vývoj:

* zakládací smlouvy neobsahovaly výslovnou úpravu, ES neměla pravomoc v této oblasti, přesto v 70. letech jaksi „oklikou“ vydávány právní akty, které do oblasti ŽP zasahovaly * požadavky ekologické politiky se časem stávaly součástí ostatních politik EU * vydávání akčních programů, jejich cíle – stanovení základních priorit, požadavky harmonizace průmyslové politiky podle potřeb oblasti ochrany ŽP, prevence * JEA – ochrana ŽP se stala součástí primárního práva * Maastrichtská smlouva zakotvila princip předběžné opatrnosti * další akční programy – zdůraznění implementace práva ŽP, principy trvale udržitelného rozvoje * LS k prvním třem cílům (viz výše) přidala podporu opatření na mezinárodní úrovni, důraz na boj proti změně klimatu, EU je jedním z nejaktivnějších hráčů na tomto poli a staví se do pozice leadera tohoto boje na mezinárodním poli, snaha o sbližování rozdílných názorů znečišťovatelů * aktuální otázka – nová podoba závazků po vypršení Kjótského protokolu ve 2012 a hlubší zapojení rychle se rozvíjejících zemí * procesní stránka – větší zapojení EP, k dosažení cílů (viz výše) se postupuje řádným legislativním postupem (EP + Rada po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů) * oblast daní, uspořádání a užívání území, správy vodních zdrojů a jejich dostupnosti, využívání půdy a výběru státu mezi zdroji energie se v Radě rozhoduje zvláštním legislativním postupem jednomyslně (po konzultaci EP a výborů), nebo je možno rozhodovat řádným legislativním postupem, ale o použití tohoto procesu musí jednomyslně rozhodnout Rada na návrh Komise (po konzultaci příslušných orgánů) * akční programy obecné povahy stanovují prioritní cíle, přijímány řádným legislativním postupem, opatření k jejich provádění přijímány jednomyslně Radou nebo řádným legislativním postupem Radou s EP (podle toho, které oblasti se týkají) * pravomoc uzavírat vnější smlouvy v této oblasti ale zůstává členským státům



Zdroje: Když se řekne Lisabonská smlouva, Úvod do evropského práva, učebnice Evropské právo (staré (3.) vydání), přednáška

(pozn. autora: Ano, otázka je nechutně dlouhá, ale nezapomeňme, že je v zásadě třeba se fakt dobře naučit jen jednu z těch politik)


1 Výjimkou je nějaká smlouva uzavřená ještě s GATTem, tady ESD neuznává přímý účinek, neboť USA to také odmítají.

2 K vnějším činnostem viz Čl. 21 SEU

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code