Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


74. policejní a justiční spolupráce v trestních věcech

Okruhy:

a) Vztah národních a unijních pravomocí v trestních věcech

b) Metody a nástroje spolupráce ve věcech trestních (policejní a justiční spolupráce)

VZTAH NÁRODNÍCH A UNIJNÍCH PRAVOMOCÍ V TRESTNÍCH VĚCECH


* úprava hlavně v čl. 82 – 89 SFEU → součást úpravy prostoru svobody, bezpečnosti a práva * patří mezi sdílené pravomoci (přičemž podle Tomáška je otázka sdílení dost nejasná a nikdo zatím moc neví, jak to v praxi bude vypadat) – změna oproti dřívějšímu konceptu výslovně odevzdaných pravomocí vs. pravomocí ponechaných státy (do nichž spolupráce v trestních věcech patřila)

Zásadní změna s Lisabonskou smlouvou (LS) – dříve samostatný 3. pilíř → spolupráce probíhala spíš metodami známými z MPV – mezivládní úroveň, s LS dochází k

* změna rozhodovacích postupů (jednomyslnost → většina) * posílení postavení EP * změna formy právních aktů (rámcová rozhodnutí, akční plány, společné postoje apod. → standardní legislativní akty) * rozšíření jurisdikce Soudního dvora EU (na oblast bývalého 3. pilíře)


Obecně přirozená tendence států ke sbližování právní úpravy včetně trestních věcí, ALE konflikt s tendencí zachovat si tento významný díl suverenity – LS představuje výrazný posun k europeizaci trestního práva.

Nicméně i před LS tu nebyla úplně stoprocentní hranice, viz ESD případ Cowan– britský turista ve Francii byl okraden, francouzská policie nikoho nechytla a Cowan žádal po Francii náhradu škody podle francouzského předpisu – Francie namítala, že předpis se vztahuje jen na občany Francie, Cowan to považoval za diskriminační – ESD dal Cowanovi za pravdu, vzal to skrze volný pohyb služeb, Cowan konzumoval ve Francii služby (případ byl rozhodován v době, kdy ještě neexistovala úprava volného pohybu osob, dnes by se rovnou mohl odvolávat na něj), každopádně to dokazuje, že byť trestní právo zůstalo ve výlučné pravomoci států, nesmí být vykonáváno v rozporu se základními svobodami EU.

Dále např. případ Casati – volný pohyb kapitálu

Komise vs. Rada – Rada vydala rámcové rozhodnutí ohledně harmonizace skutkových podstat trestných činů proti životnímu prostředí, životní prostředí ale byla pravomoc komunitární, tj. v působnosti Komise – konflikt kompetencí. ESD rozhodl ve prospěch Komise a rámcové rozhodnutí zrušil –> další zasahování dřívějšího 1. pilíře do dřívějšího 3. pilíře, skutkové podstaty TČ tak byly definovány komunitárním právem (po LS tenhle rozpor odpadá)


VÝVOJ:

- Spolupráce v oblasti justice a vnitra reaguje na využívání čtyř základních svobod. Neformální vývoj v rámci skupiny TREVI (zkratka francouzských výrazů pro terorismus, radikalismus, extremismus a mezinárodní násilí) – zástupci čl. států pro oblast policie a vnitra

- V 80. letech první komplexní úprava, ovšem mimo půdu společenství – Schengen

- Institucionalizace na komunitární úrovni – Maastrichtská smlouva (1992) – utvoření 3. pilíře

- ten obsahoval jak oblast víz, přistěhovalectví, azylu a civilního soudnictví, tak i justiční a policejní spolupráci v trestních věcech (JPSTV)

- Amsterdamská smlouva (1999) – většina 3. pilíře přesunuta do 1., jen JPSTV zůstala samostatnou(bývalá hlava VI SEU) a podržela si mezivládní charakter

- na druhou stranu určité rozšíření komunitárních pravomocí – větší zapojení Komise do procesu

-nástroje unijního práva, zajišťující minimální harmonizaci trestního práva (nejdůležitější nástroj – rámcová rozhodnutí)

-LS proces europeizaci prohlubuje, ALE ponechává určitá specifika v rozhodovacích postupech– kompromis mezi zastánci a odpůrci těsnější integrace


ZMĚNY V LEGISLATIVNÍM A ROZHODOVACÍM POSTUPU:

právní akty se přijímají:

- na návrh komise - z podnětu čtvrtiny členských států


Právní akty přijímány řádným legislativním postupem, s výhradou využití postupu čl. 82(3) a 83(3), - tzv. záchranná brzda, kdy má stát možnost vznést námitku, že akt týkající se některé z oblastí minimální harmonizace (viz otázka 71) by se dotkl základních aspektů jeho trestního soudnictví, Evropská rada se tímto pak musí zabývat a snažit se dosáhnout konsensu, nedojde-li ke konsensu, mají ostatní státy možnost opatření přijmout v rámci posílené spolupráce (opět viz ot. 71).


FORMA PRÁVNÍCH AKTŮ:

před LS – 3. pilíř upraven formou rámcových rozhodnutí a jiných aktů bez přímého účinku

po LS – standardní akty sekundárního práva, tj. nařízení, směrnice, rozhodnutí, se vším, co k nim náleží – přímý účinek, odpovědnost státu za škodu, možnost žaloby Komise proti členskému státu pro porušení povinnosti při implementaci směrnice, přímá použitelnost nařízení, etc)


problém – co s dosavadními akty, přijatými podle původního smluvního rámce?

Řeší Protokol o přechodných ustanoveních týkajících se aktů přijatých na základě hlav V a VI smlouvy o Evropské unii před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost


Čl. 9:

Právní účinky aktů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie přijatých na základě Smlouvy o Evropské unii před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost jsou zachovány až do zrušeíi, zániku nebo změny těchto aktů za použití Smluv.


Čl. 10:

1. Jako přechodné opatření a v případě aktů Unie v oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, které byly přijaty před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, jsou pravomoci orgánů ke dni vstupu uvedené Smlouvy v platnost tyto: pravomoci Komise podle článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie se nepoužijí a pravomoci Soudniho dvora Evropské unie podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii ve znění platném před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zůstávají stejné, a to i v případě, že byly uznány podle čl. 35 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii.

2. Změna určitého aktu uvedeného v odstavci 1 vede k použití pravomoci orgánů uvedených v daném odstavci, jak jsou stanoveny ve Smlouvach.

3. Použitelnost přechodného opatřeni uvedeného v odstavci 1 v každém případě končí pět let ode dne vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.


* Platí, že „když se na to nešáhne, zůstane to tak jak to je“. Závisí na vůli čl. států, jestli budou chtít původní akty přetransformovat do „polisabonské“ podoby, tj. podoby standardních legislativních aktů, nestane-li se tak, zůstanou tyto v platnosti jako jakási „zbytková opatření“. Není zde žádná lhůta. ALE k rozšíření pravomocí Komise (čl. 258 SFEU) a jurisdikce SDEU dojde nevyhnutelně.

* nové akty pod ně budou spadat přímo * dosavadní akty, u nichž dojde k nějakému pozměnění, od chvíle pozměnění * ostatní akty, které nebudou do konce pětiletého přechodného období pozměněny, uplynutím období


UK má pro tuto oblast vyjednán opt-out. Nejpozději 6 měsíců do konce přechodného období může oznámit Radě, že nepřijímá rozšíření pravomocí EK a SDEU na zbytková opatření. Na druhou stranu se tohle rozhodnutí musí vztahovat na VŠECHNA zbytková opatření (zabránění „vybírání rozinek“) a UK má povinnost náhrady škody vzniklé neúčastí na provádění těchto aktů.


LIDSKÁ PRÁVA A TRESTNÍ PROCES

(před LS) - ESD ve věci Pupino judikoval nutnost eurokonformního výkladu národního práva i ve vztahu k aktům 3. pilíře (šlo o nutnost výkladu národního práva ve světle rámcového rozhodnutí)

Dnes nutnost vykládat národní právo v souladu s Listinou základních práv EU, včetně práv v trestním řízení – především ne bis in idem, spravedlivý proces, presumpce neviny.


Jedním z důvodů obtížnější harmonizace oblasti trestního práva je i konflikt angloamerického adversárního procesu a kontinentálního inkvizičního procesu. Ale právě oblast ochrany lidských práv je prvek, který, vnáší do kontinentálního systému prvky systému angloamerického a tím přispívá ke sbližování právních řádů (tento odstavec je čistě Tomáškova, cituji, „širší abstrakce“).



Zdroj – Když se řekne Lisabonská smlouva, str. 80-88, přednáška

METODY A NÁSTROJE SPOLUPRÁCE VE VĚCECH TRESTNÍCH

hlavní metody a nástroje:

- minimální harmonizace trestního práva - vzájemné uznávání rozhodnutí justičních orgánů - harmonizace dalších trestních procesních institutů


instituce:

* Eurojust – orgán soudní spolupráce, složený ze zástupců čl. států, má právní subjektivitu * pro boj proti trestným činům pošozujícím finanční zájmy Unie možnost vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce – Rada o tom rozhodne jednomyslně se souhlasem EP, přičemž při vetu některého státu je možno navázat posílenou spolupráci mezi alespoň 9 státy * Evropská soudní síť – mezi ústředními správními orgány odpovědnými za mezinárodní spolupráci, cílem usnadnění spolupráce


Ad 1)

* čl. 83 SFEU * vymezení trestných činů a sankcí – jakési „unijní trestné činy“ *  oblasti terorismu, obchodu s lidmi, sexuálního vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchodu s drogami, se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, kyberkriminality, organizované trestné činnosti * další oblasti závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem, o nichž takto rozhodně Rada jednomyslně se souhlasem EP * dále sem spadá odškodňování obětí trestných činů, trestněprávní ochrana životního prostředí (upraveny směrnicemi) a harmonizace některých procesních předpisů


Ad 2)

* před LS významné prvky sbližování národních úprav skrze rámcová rozhodnutí (dnes obsolentní forma – podobné směrnicím, ale dle Svobody bez přímého účinku) * oblast vzájemného uznávání a výkonu národních rozhodnutí, vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut


Ad 3)

* Evropský zatýkací rozkaz (eurozatykač) – předávání za účelem trestního stíhání, vzetí do vazby či uvěznění, nahradil extradiční (vydávací) řízení, omezen na taxativní výčet trestných činů za předpokladů oboustranné trestnosti (výjimkou je 37 vyjmenovaných trestných činů) * otázka ústavní konformity s nepřípustností vyhoštění vlastních občanů – dle ÚS v pořádku, jde o dočasné opatření, nikoli trvalé vydání do ciziny * probíhá pouze na základě rozhodnutí soudu, není do něj nijak zapojena exekutiva ← státy si věří, že mají všechny dostatečně vysoký standard lidských práv * Evropský důkazní prostředek - zajištění předmětů, listin a údajů pro trestní řízení, rozhodnutí k zajištění důkazů v přeshraničních případech automaticky uznáno a vykonáno justičním orgánem v jiném čl. státě * Zohledňování předchozího odsouzení při novém trestním řízení * výměna informací z trestního rejstříku skrze Evropský informační systém * konfiskace výnosu majetku z trestné činnosti


METODY POLICEJNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH

* čl. 87-89 SFEU


hlavní instituce:

* Europol – agentura financovaná z rozpočtu EU, má právní subjektivitu, orgán policejní spolupráce pro všechny závažné přeshraniční trestné činy, výměna informací mezi policejními strukturami členských států přes informační systém (centrální jednotka v Haagu) * Evropská policejní akademie


obsah:

* spolupráce policie, celních orgánů a dalších donucovacích orgánů specializovaných na předcházení trestným činům, jejich odhalování a objasňování, řádným legislativním postupem (ovšem s možností výhrady členského státu, viz dále posílená spolupráce) jsou přijímána opatření týkající se shromažďování, zpracování, analýzy a výměny příslušných informací, podpory vzdělávání a výměny zaměstnanců a společných kriminalistických metod při odhalování organizované trestné činnosti * zvláštním legislativním postupem Rada přijímá opatření ohledně operativní spolupráce mezi těmito orgány – jednomyslně po konzultaci s EP * nedaří-li se dosáhnout jednomyslnosti, minimálně 9 států může požádat o předložení návrhu Evropské radě, která má 4 měsíce na to, aby se pokusila dohodnout, podaří-li se, vrátí se návrh Radě a pokračuje se v legislativním postupu * nedosáhne-li se dohody, může skupina alespoň 9 států navázat v této oblasti posílenou spolupráci, jejíž založení se do jisté míry odlišuje od běžné posílené spolupráce (viz otázka 8)


* řádný legislativní postup je charakteristický větším omezením suverenity čl. států skrze většinové hlasování, nicméně v oblasti JPSVT je zachována alespoň výhrada základních aspektů trestního soudnictví (viz dále). Zvláštní legislativní postup je jakýmsi zbytkem 3. pilíře – nutnost jednomyslnosti, zároveň ale s ústupkem – když je skupina propagátorů daného opatření dostatečně silná (min. 9 států), „vnutí“ Evropské radě hledání kompromisu a i bez nalezení kompromisu mají zájemci aspoň možnost posílené spolupráce


* POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE V OBLASTI JPSVT: * několik variant, resp. cest, jak se k ní dostat – vždy v oblastech, v nichž je v nějaké formě třeba vyjádřit (byť i mlčky) jednomyslnost, ale nedaří se to – ať už prostým nevyjádřením jednomyslnosti nebo využitím záchranné brzdy (emergency brake) * kompromis – legislativní postup v oblasti JPSVT nahrává spíše zastáncům pomalejší integrace, ale přes posílenou spolupráci mohou zastánci rychlejší integrace efektivně a rychle spolupracovat * u legislativních aktů přijímaných řádným legislativním postupem dle čl. 82 (vzájemné uznávání soudních rozhodnutí) a 83 (minimální harmonizace) SFEU může členský stát sám (pokud se domnívá, že by se návrh dotkl základních aspektů jeho trestního soudnictví) pozastavit legislativní postup (záchranná brzda) a poslat návrh do Evropské rady, která by se měla do 4 měsíců pokusit vyjednat kompromis, když se ani tam konsensu nedojde, může minimálně 9 států požádat o posílenou spolupráci * u zvláštního legislativního postupu (tato procedura je již zmíněna o několik řádků výš, ale pro ucelení je zde zopakována) podle čl. 87 (policejní spolupráce) je nutná jednomyslnost, takže rovnou stačí nesouhlas jediného státu (bez odvolávání se na základní aspekty trestního soudnictví apod., prostě stačí nesouhlas) a celý návrh může padnout, ale skupina minimálně 9 států může požádat o proceduru hledání konsensu, nedojde-li ke konsensu, může skupina minimálně 9 států založit posílenou spolupráci * u případu vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce podle čl. 86 opět nutná jednomyslnost + souhlas EP, ale vetuje-li nějaký stát, nastupuje procedura hledání konsensu, nedojde-li se k němu, pak možnost posílené spolupráce pro minimálně 9 států * → ve všech těchto případech platí rozdíl oproti běžné posílené spolupráci – není třeba povolení Rady, jen je nutno tento záměr OZNÁMIT EP, Radě a EK.


KONKRÉTNÍ OBLASTI SPOLUPRÁCE

* Haagský program – harmonizace definice organizované trestné činnosti * Corpus Iuris – teoretická práce, shrnující 8 „evropských trestných činů“, na nichž se evropské státy shodnou (opět obchod s lidmi apod., útoky proti určitým právním zájmům EU – finančním (dotační podvody)) * Boj proti organizovanému zločinu na evropské úrovni zahrnuje terorismus, obchodování s lidmi, praní špinavých peněz, korupci, pirátství, kyberkriminalitu, ohrožování finančních zájmů EU – zde vybrány remarkabilnější oblasti: * Boj proti terorismu – základem Strategie EU pro boj proti terorismu (2005) – zahrnuje spolupráci s Schengenským informačním systémem, biometrické prvky v cestovních pasech a dokladech, civilní ochranu, solidaritu členských států v případě teroristického útoku * Praní špinavých peněz – prevence zneužití finančního systému k praní peněz a podpoře terorismu, kontrola pohybu peněžní hotovosti, evropský konfiskační rozkaz * Boj proti korupci a podvodům – Evropský úřad pro boj proti podvodům – OLAF (od 1999), kontrolující mj. nakládání s dotacemi * Počítačová kriminalita – Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací


Do tématu zřejmě může patřit i zmínka o správníspolupráci orgánů členských států podle čl. 74 (rozhoduje o ní Rada kvalifikovanou většinou po konzultaci s EP na návrh Komise nebo v případě JPSTV čtvrtiny členských států) a spolupráce a koordinace mezi vnitrostátními orgány členských států za účelem posílení vnitrostátní bezpečnostipodle čl. 73(tady není Komise nijak zapojena a je prováděna mezi členskými státy a na jejich vlastní zodpovědnost –> další reziduum toho, že se před LS jednalo o úpravu unijní, tj. mezivládní, a ne komunitární).

Eurozatykač


Zdroje:SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 275.

Pl. ÚS 66/04

* individuální právní akt vydaný soudem členského státu EU, kterým se vyžaduje zatčení a předání požadované osoby od jiného členského státu * do českého právního řádu implementován na základě rámcového rozhodnutí Rady EU č. 2002/584 * vláda ČR chtěla původně doplnit čl. 14 Listiny o pátý odstavec, který měl znít: „Občan může být předán členskému státu EU k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody, pokud to vyplývá ze závazků ČR jako členského státu EU, které nelze omezit ani vyloučit.“ X návrh byl zamítnut PS * poté byly novely trestního zákona (§21 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb.) a trestního řádu (§ 403 odst. 2, § 411 odst. 6 písm. e), § 411 odst. 7, § 412 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb.) přijaty Sněmovnou i proti vetu prezidenta republiky, který argumentoval jejich protiústavností * skupina poslanců a skupina senátorů poté podala k Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o zrušení jednotlivých ustanovení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) 

Pl. ÚS 66/04 ze dne 3.5.2006

Argumenty navrhovatele – skupina poslanců a skupina senátorů

* rozpor s čl. 14 odst. 4 Listiny – občan nesmí být nucen k opuštění své vlasti; Listina neumožňuje omezení tohoto základního práva zákonem * je nutno hledat objektivní smysl čl. 14 odst. 4 Listiny nezávisle na historických motivech přijetí této ústavy * komparativní hledisko * novela slovenské ústavy vypustila ze svého textu („Každý občan má právo na svobodný vstup na území Slovenské republiky. Občana není možné nutit, aby opustil vlast, není ho možné vyhostit ani vydat jinému státu.“) slova „ani vydat jinému státu“  na Slovensku se implementace eurozatykače projevila změnou ústavy  mělo by tomu tak být i v ČR (např. „Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti; je však možné jej vydat jinému státu.“) * Německo, Francie – také ústavní změna * rozpor s čl. 39 Listiny – porušení principu „nullum crimen et nulla poena sine lege“ → bude možné, aby český státní občan byl předán k trestnímu stíhání do zahraničí, aniž by šlo o předání pro čin, který je podle českého práva trestný * např. obchod s odcizenými vozidly – v některých státech stačí zavinění ve formě nedbalosti → občané by museli detailně studovat cizí trestní předpisy * napadené Rámcové rozhodnutí není přímo aplikovatelné → nepřipouští se jeho eurokonformní výklad, a nemůže tedy modifikovat čl. 14 odst. 4 Listiny

Argumenty Poslanecké sněmovny

* existují dva typy předání občanů ČR: * předání k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného léčení nebo ochranné výchovy ← podmíněno souhlasem občana ČR; § 411 odst. 6 písm. e) trestního řádu * předání občana ČR jinému členskému státu EU k trestnímu stíhání ← není podmíněné souhlasem občana ČR * historický výklad: čl. 14 odst. 4 je dobovou reakcí na akci „Asanace“ z období normalizace, ústavodárce chtěl ochránit své občany před vyhošťováním, pojem „nucení k opuštění vlasti“ chápe jako nevratný proces (vyhoštění), nikoli jako dočasné předání k trestnímu stíhání ← to je podle něj povoleno * komparativní výklad: novela slovenské ústavy rozlišuje pojmy „nutit, aby opustil vlast“ od „vydání jinému státu“  zákaz nucení k opuštění vlasti tedy ještě neznamená zákaz vydání občana jinému státu (tady je zajímavé, jak obě protistrany argumentovaly stejným článkem slovenské ústavy, i když každá v jiném světle) * eurokonformní výklad: nepřijetím prováděcí úpravy by došlo k porušení čl. 1 odst. 2 Ústavy * i kdyby čl. 14 odst. 4 Listiny zakazoval předání občanů do ČR jinému státu, nešlo by o protiústavnost, nýbrž o kolizi s čl. 1 odst. 2 Ústavy * princip teritoriality – na občany ČR dopadá působnost trestních zákonů platných na území jiných států EU

Argumenty Senátu

* předání k trestnímu řízení v členském státě EU je něco jiného než vyhoštění, protože nenarušuje státoobčanský svazek * státy s přednostním používáním principu teritoriality osoby vydávají * občané ČR jsou též občany EU → mají široká práva → měli by mít i povinnosti * všechna jednání prolamující oboustrannou trestnost jsou trestná také podle českého práva, akorát jsou jinak pojmenována

Argumenty ministra spravedlnosti

* česká Ústava nikdy neobsahovala zákaz vydávání občanů do ciziny → neobsahuje jej ani dnes * nullum crimen sine lege je zásada hmotněprávní X adaptace eurozatykače do českého právního řádu upravuje procesní institut * trestnost skutku nebude podle českého práva posuzována jen při kumulativním splnění dvou podmínek: * jde o TČ, za který je možné v členském státě uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 3 roky nebo nařídit ochranné opatření spojené s omezením svobody v délce nejméně 3 roky * jde o TČ, který spočívá v jednání uvedeném v § 412 odst. 2 trestního řádu * všechna jednání vymezená v dotčeném § 412 odst. 2 tr.řádu jsou trestná ve všech zemích EU X nezáleží na tom, že se skutkové podstaty nazývají jinak

Vyjádření navrhovatele

* nejde o kolizi čl. 14 odst. 4 Listiny s čl. 1 odst. 2 Ústavy, protože přihlášením se k závazkům MP nechtěla ČR oslabit vnitrostátní standard ochrany * v čl. 1 odst. 2 Ústavy jde o závazek státu, ne jednotlivců → jeho poměřování s Listinou je irelevantní * „nikdo nesmí být nucen k opuštění vlasti“ ← narušuje to svazek občana se státem, přitom stát by měl chránit své občany, jelikož je suverénem (a to i po vstupu do EU)

Argumenty ÚS

* extradice = vydání osoby do ciziny * klasická - § 391 an. trestního řádu, tři fáze: * předběžné šetření – státní zástupce zjišťuje, zda jsou splněny podmínky pro vydání * rozhodování soudu, zpravidla krajského, a to na návrh státního zástupce, o přípustnosti vydání * povolení a realizace vydání – rozhoduje o tom ministr spravedlnosti * předávací proces podle Rámcového rozhodnutí Evropské rady o evropském zatýkacím rozkazu ← daleko rychlejší + celý proces je v rukou soudů → odpadá intervence moci výkonné * ÚS uznává doktrínu ESD o přednosti komunitárního práva X pokud je toto v rozporu s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu, je ÚS oprávněn posoudit soulad norem EP s českým ústavním pořádkem * implementace ponechává členskému státu prostor pro uvážení → členský stát může přezkoumat výsledek z hlediska souladu s vlastní ústavou * povinnost implementovat rámcové rozhodnutí není vynutitelná ESD X pouze politickým tlakem EK * sám ESD nestanovil, zda princip přednosti se vztahuje i na rámcová rozhodnutí ← belgický Cour d´Arbitrage již tuto otázku předložil ESD → překážka litispendence, český ÚS to už udělat nemůže * občan předaný k trestnímu řízení do členského státu EU zůstává i v době trvání tohoto řízení pod ochranou českého státu + po skončení řízení mu nic nebrání vrátit se zpět na území ČR * obsahuje čl. 14 odst. 4 Listiny jenom zákaz vyhoštění, nebo i zákaz vydání? → ÚS se přiklání k restriktivnímu výkladu * historický výkladListina nikdy nezakazovala extradici, zakazovala pouze vyhoštění, aby se zabránilo tomu, co bylo za komunismu známé pod pojmem „Asanace“ * eurozatykač nahrazuje spolupráci ústředních orgánů státní správy členských států EU přímou spoluprací justičních orgánů * vyšetřování a potírání trestné činnosti v evropském prostoru, není možno úspěšně realizovat v rámci jednotlivého členského státu, ale vyžaduje širokou mezinárodní spolupráci * vydání k trestnímu stíhání do jiné země EU je možné, pokud je garantováno, že po skončení trestního řízení bude občan (na vlastní žádost) předán k výkonu trestu do ČR * popření komparativního výkladu navrhovatele – v některých zemích sice měnili kvůli eurozatykači ústavu X existuje spousta zemí, kde extradice nikdy zakázána nebyla (Řecko, Dánsko, GB, IRL, Malta) * naše Ústava extradici přímo nevylučuje, pouze ji neupravuje není nutná změna Ústavy * všechny členské státy EU jsou signatáři evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod * osoba, která je předána do jiného státu EU, má stále právní ochranustížnost proti OČTŘ + ústavní stížnost * rámcové rozhodnutí: „nikdo by neměl být odsunut, vyhoštěn ani vydán do státu, ve kterém existuje vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému zacházení“ * ne bis in idem – žádost o předání bude zamítnuta, pokud tato osoba byla v ČR nebo cizím státě za tentýž skutek již odsouzena pravomocným rozhodnutím (a trest byl již vykonán nebo je právě vykonáván) nebo pokud trestní řízení již pravomocným rozhodnutím skončilo * trestní řízení probíhající na území ČR má přednost před eurozatykačem * ve státě, kde k TČ došlo, bude trestní řízení rychlejší, efektivnější a spravedlivější pro případnou oběť * čl. 39 Listiny omezuje ČR v její vlastní trestní jurisdikci, neupravuje extradici ani předání osoby; § 412 trestního řádu nedefinuje TČ ← k uplatnění tohoto ustanovení musí být TČ definovány v zákoně státu požadujícího vydání osoby → čl. 39 Listiny se aplikuje tam, kde si ČR přeje danou osobu trestně stíhat * § 412 odst. 2 tr.řádu je procesněprávním ustanovením, slouží pouze k postupu soudu → neporušuje čl. 39 Listiny, předání podle eurozatykače ještě není uložením trestu ve smyslu čl. 39 a 40 Listiny → přijetí tohoto paragrafu neznamená, že by se TP všech zemí EU stalo aplikovatelným na území ČR! * požadavek oboustranné trestnosti (pojistka proti státům majícím smluvní povinnost vydat někoho k potrestání za jednání, které samo o sobě nedává k trestnímu postihu důvod) byl opuštěn ← všechny státy EU dodržují LP * princip teritoriality mj. zahrnuje možnost státu stíhat jednání, ke kterému sice došlo mimo jeho území, ale následky zasáhly jeho území * dojde-li ke spáchání TČ dílem v zahraničí, dílem v ČR → trestní stíhání bude probíhat v ČR * Rada EU může po konzultaci s EP rozšířit seznam TČ uvedených v čl. 2 odst. 2 Rámcové rozhodnutí, o další druhy trestné činnosti, a to pouze jednomyslným rozhodnutím → pouze se souhlasem zástupce ČR ← bude přihlížet k požadavkům českého ústavního pořádku

Výrok

Návrh na zrušení § 21 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění, a na zrušení § 403 odst. 2, § 411 odst. 6 písm. e), § 411 odst. 7 a § 412 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění, se zamítá.



Zdroje: Když se řekne Lisabonská smlouva, přednáška, Úvod do evropského práva

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code