Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


72. Zvláštnosti právního režimu SZBP

Zakotvení SZBP jako součást hlavy V, kap. II, čl. 23 a násl. SEU

Otázka zahraniční a bezpečnostní spolupráce v členských státech Evropských společenství stála dlouhou dobu na okraji politického zájmu a poprvé je Společná zahraniční a bezpečnostní politika (dále jen SZBP) zmíněna až v Jednotném evropském aktu v roce 1987 (tehdy pod starým označením Evropská politická spolupráce).

S přijetím Maastrichtské smlouvy však dochází k podstatným změnám. Předně je SZBP ustanovena jako samostatný II. pilíř, tzn., že patří mezi oblasti mezivládní spolupráce, kde převládají výlučné pravomoci členských států. SZBP je následně revidována Amsterodamskou smlouvou a v tomto znění zůstává zachována až do Lisabonské smlouvy.

- SZBP před Lisabonem

Společná zahraniční a bezpečnostní politika obsahuje otázky, jež se zabývají bezpečností EU, včetně postupného vymezování společné obranné politiky, což by v budoucnu mohlo vést ke společné obranné strategii, rozhodne-li tak Evropská rada. V rámci SZBP nejsou přijímány legislativní akty, pouze tzv. „operativní nástroje“ jako rozhodování o společných strategiích, vymezování zásad a obecných směrů SZBP, zaujímání společných postojů, posilování spolupráce. Instituce – Evropská rada (vymezuje SZBP na té nejobecnější úrovni), Rada EU (výkonný orgán v oblasti SZBP – přijímá rozhodnutí, reprezentace navenek prostřednictvím předsednického státu EU). Rozhodovací procedura – kvalifikovaná většina, právo veta členských států, o vojenských a obranných otázkách se hlasuje jednomyslně. Veškeré administrativní a operativní výdaje jsou hrazeny ze společného rozpočtu, nerozhodne-li Rada EU jinak.


- SZBP po Lisabonu

V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky přináší Lisabonská smlouva několik klíčových změn, přesto její základní vlastnost jako oblasti mezivládní spoluprácezůstává netknuta (projevuje se např. tím, že se hlasuje jednomyslně), členské státy zde sdílí určité pravomoci s EU. Členské státy si tak i nadále zachovaly své výlučné postavení v rozhodovacím procesu a Evropská komise není klíčovou institucí pro SZBP.SZBP patří mezi vnější činnosti EU.<sup>2</sup>Stále platí, že v SZBP nejsou přijímány legislativní akty, nýbrž nástroje jako vymezení obecných směrů SZBP, rozhodnutí vymezující akce, které má Unie provést, postoje EU a posilování systematické spolupráce mezi členskými státy.

Evropská rada dále bude určovat strategické zájmy a cíle Unie a vymezovat obecné směry SZBP, včetně záležitostí spojených s obranou. Stejně tak Rada EU zůstává výkonným orgánem, který provádí rozhodnutí. Rada EU i Evropská rada budou svá rozhodnutí přijímat jednomyslně, pokud Smlouvy nestanoví jinak. Evropská rada může jednomyslně rozšířit oblasti, v nichž se rozhoduje většinově (nelze u obrany a vojenství). Lisabonská smlouva však zahrnuje i možnost hlasování kvalifikovanou většinou. To v případech, kdy Rada EU přijímá rozhodnutí, kterým se provádí již dříve přijatá rozhodnutí, nebo když přijímá rozhodnutí na základě podnětu od Evropské rady. Přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou však může člen Rady EU „ze zásadních důvodů státní politiky“ zablokovat a prosadit jeho předložení Evropské radě k jednomyslnému rozhodnut

Za nejvýznamnější změnu v oblasti SZBP lze považovat zřízení funkce vysokého představiteleUnie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (slučuje dosavadní funkce generálního tajemníka a komisaře pro vnější vztahy). Vysoký představitel je obligatorním místopředsedou Komise a kombinuje v sobě zvláštní postavení udělené mu zmocněním Radou při výkonu SZBP, pro ostatní záležitosti, spadající do působnosti Komise, je však jen jejím „normálním“ členem. Klíčové je, že propojuje SZBP a Evropskou komisi. Vysoký představitel může sám podávat návrhy pro SZBP a dále je oprávněn vést politický dialog s třetími stranami, rozuměj nečleny EU, jakož i prezentovat postoj Unie v mezinárodních organizacích, včetně Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (čl. 34 SEU) = reprezentuje Unii navenek. Tyto změny reagují na zánik role předsednického státu(jednání Evropské rady již nepovede hlava státu či předseda vlády členského státu předsedajícího Unii v Radě, ale předseda Evropské rady). Při plnění své funkce se vysoký představitel bude opírat o nově zřizovanou Evropskou službu pro vnější činnost(jakýsi společný diplomatický servis).

Negativem úpravy je nejasnost v otázce zastupování Unie při SZBP, neboť není vyřešen vzájemný poměr mezi Vysokým představitelem a předsedou Evropské rady. Předseda Evropské rady zajišťuje vnější zastupování Unie v záležitostech SZBP, aniž by však byly dotčeny pravomoci vysokého představitele (čl. 15, bod 6 SEU).

Další zvláštností SZBP je, že v SZBP nemá Soudní dvůr pravomoci jako v jiných oblastech. Soud nemůže přezkoumávat akty přijaté v rámci SZBP. Nicméně bude moci posuzovat legalitu přijímaných sankcí v rámci SZBP vůči jednotlivcům.

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code