Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


7. Pozastavení a zánik členství v EU

Ani po přijetí Lisabonské smlouvy nelze členský stát z Evropské unie vyloučit. Zánik členství musí být v každém případě dobrovolný. Jako nejsilnější donucovací prostředek může být použito pozastavení členských práv.


* Vystoupení z Evropské unie:


Tuto možnost Lisabonská smlouva výslovně zavádí, a to článkem 50 SEU (možnost vždy existovala, jen nebyla výslovně upravena, postupovalo se podle obecných zásad mezinárodního práva; Grónsko, závislé území Dánska, opustilo EHS v 80. letech):


1. Každý členský stát se v souladu sesvými ústavními předpisy může rozhodnoutz Unie vystoupit.

2.Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkáchjeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 SFEU (tj. podrobný postup sjednávání a uzavírání smluv s 3. zeměmi a mez. organizacemi). Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

3. Smlouvy přestávají být pro dotyčný stát použitelnédnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámenípodle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty. (tzn. k dohodě nemusí dojít + nevyžaduje se svolení ostatních čl. států k vystoupení)

4. Pro účely odstavců 2 a 3 sečlenEvropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutíchEvropské rady nebo Rady, která se jej týkají.

Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. b) SFEU (tj. 72% členů Rady zastupující čl. státy s min 65% obyvatel EU).

5.Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku 49 SEU (viz. vznik členství v EU).


* Pozastavení členských práv:


Článek 7 o pozastavení členských práv připsala do SEU Amsterodamská smlouva (1997, účinná 1999). Článek říká, že některá z práv členských států mohou být pozastavena, např. právo hlasovat v Radě, jestliže tento stát vážně a trvale porušuje principy, na kterých je Unie založena - svoboda, demokracie, respekt k lidským právům a základním svobodám a vláda zákona. I po pozastavení členských práv státu nicméně zůstávají v platnosti jeho povinnosti. Lze jej pravděpodobně využít i jako prostředek vynucení plnění povinností ze Smluv:


Článek 7


1.Na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského parlamentuneboEvropské komisemůže Radavětšinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku 2(tj. Článek 2: Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů. ). Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechneRada daný členský stát a může stejným postupem podat tomuto státu doporučení.


Rada pravidelně přezkoumává, zdadůvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.


2.Na návrhjedné třetiny členských státůneboEvropské komisea poobdržení souhlasuEvropského parlamentumůže Evropskáradajednomyslně rozhodnout, že došlo kzávažnému a trvajícímu porušeníhodnot uvedených v článku 2 ze strany členského státu, poté co tento členský stát vyzve, aby se k této věci vyjádřil.


3.Bylo-li učiněno zjištěníuvedené v odstavci 2, může Radakvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacíchpráv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob.

Povinnostidotyčného členského státu vyplývající ze Smluv jsou pro tento stát v každém případě i nadále závazné.


4.Rada může pozdějikvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší opatřenípřijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.


5.Pro účely tohoto článku se v Evropském parlamentu, Evropské radě a Radě použijí pravidla hlasovánístanovená v článku 354 Smlouvy o fungování Evropské unie.


- Agentura EU pro základní práva:

Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) se sídlem ve Vídni byla zřízena nařízením Rady (ES) č. 168/2007.

Agentura poskytuje příslušným orgánům a úřadům Společenství a jeho členským státům pomoc a odborné znalosti o základních právech při provádění právních předpisů Společenství, při přijímání opatření a při rozhodování o postupech. Mimo jiné sleduje i dodržování základních hodnot, jejichž porušení aktivizuje článek 7 SEU.


(„Jak již bylo řečeno, uvedený článek dává Unii pravomoc zásahu, která je rozdílná od pravomoci, kterou již má vůči členským státům, aby se zajistilo dodržování základních práv, jestliže členské státy provádějí právo Unie. Dává totiž Unii možnost zasáhnout mimo oblast působnosti práva Unie, tedy v oblastech, které spadají do samostatné činnosti členských států. Stanovený postup se ostatně neomezuje na nedodržování základních práv. Ve skutečnosti článek 7 odkazuje na všechny zásady uvedené v čl. 6 odst. 1: zásady svobody, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod.“

http://ec.europa.eu/justice_home/news/consulting_public/fundamental_rights_agency/communication_com2004_693_cs.pdf)

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code