Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


64. Pojem hospodářské a měnové unie

Historický vývoj

* 60. léta - první myšlenka – 4 základní svobody nejsou dostačující

některé státy byly konkurenceschopnější na základě své měnové politiky

* 1964 - úvahy o koordinaci měnové politiky > vymezit rozdíly mezi státy, které mohou nastat * konec 60. let - výbor > Wernerova zpráva – Zpráva o hospodářské a měnové unii 1970 * původně měly být tři etapy – realizována jen první. * zúžení kurzového rozpětí národních měn - ± 2,25% * další postup evropské měnové integrace by měl být: * vytvoření společné měny, sjednocení měnové politiky, možnost vytvoření dohledové instituce nad centrální měnovou politikou * 1973 – založení Evropského fondu pro měnovou spolupráci * vyrovnání sald mezi centrálními bankami za použití zúčtovací jednotky * 1975 - Tindemansova zpráva o EU - model odstupňované integrace – neúspěšný * polovina 70. let – ropná krize > zásek měnové integrace * konec 70. let – evropský měnový systém – 1979-99

1)mechanismus směnných kurzů - exchange ratement mechanism – ERM

* předpoklad, že kurzy měn měly vzájemně kolísat v úzkých pásmech * centrální parita – stanovený „ideální“ (střední) kurz * od ní se měly kurzy vychylovat o ± 2,25 % * > mělo dojít ke sblížení kurzů > a poté k zavedení nové měny

* 90. léta – liberalizace volného kapitálu * > velký pohyb kapitálu mezi státy > výkyvy měny * pokud kurz dosáhl krajní hodnoty (tzn. intervenčního bodu), byly banky povinné intervenovat nákupem emisí jiné měny, dokud se kurz nestabilizoval * > v 90. letech banky nebyly schopny takto intervenovat> kolaps * > vyvstává otázka: Má smysl pokračovat v integraci a jak? * 1993 – Bruselský kompromis - do roku 1998 (€ v bezhotovostní formě) * rozšíření koridoru - ± 15% > ERM 2 * pro přijetí € musí být stát 2 roky v ERM aniž by devalvovala měna * v ERM 2 není - státy platící € + Švéd., Bulh., Rum., ČR, Maď., Pol.

2) ECU- European Currency Unit – zúčtovací jednotka

* 1979 – 98 – evropská zúčtovací jednotka – ne měna! * měna musí být podložena centrální bankou a měnovou politikou a obchodovatelná na mezinárodních trzích * zanikla 1.1.1999 > převedena na Euro 1:1 * podložená košem měn členských států - pevný poměr - určován poměrem vůči dolaru * měl být pravidelně přezkoumávám, zda odpovídá síle zúčastněných měn - stalo se jen dvakrát – 81, 86

Právní základ HMU – Maastrichtská smlouva – 1992

* podporovat vyvážený a trvale udržitelný ekonomický a sociální pokrok zavedením hospodářská a měnové unie, postupně zahrnující jednotnou měnu


Stadia hospodářské a měnové unie – vytyčil Jacques Delors - 1989

* všechny členské státy jsou součástí hospodářské a měnové unie, ale v různých etapách * 1987 – Jednotný evropský akt - cesta k již plně integrovanému jednotnému vnitřnímu trhu * stanovil počátek první etapy uskutečňování HMU na 1.7.1990 * 2. etapa (přechod na euro) měla být ukončena 1997 * předpokladem bylo, že podmínky splní alespoň polovina členských států * ECU zanikla 1.1.1999> převedena na Euro 1:1 * € přijali – Belg., Fin., Fr., Ir., It., Luc., Něm., Niz., Port., Rak. a Šp. (Řecko - 1. 1. 2001) * 1. etapa – 1990-93 - zrušení všech překážek volného pohybu kapitálu a plateb * dosažení ekonomické konvergence a dohled nad vývojem národních hospodářských politik * 2. etapa – 1.1.1994 - příprava na zavedení jednotné měny * vytvoření nezbytných institucionálních a organizačních předpokladů * vznikl Evropský měnový institut (EMI) – Frankfurt - předchůdce ECB * příprava nástrojů a postupů pro jednotnou měnovou politiku * dohled * vyhodnocení, zde členský stát plní podmínky pro zavedení Eura * kontroluje Evropská komise a Evropská centrální banka * plnění 5-ti Maastrichtských konvergenčních kritérií (viz dále) * pokud neplní – možno podat doporučení, zveřejnit ho, uložit sankce (pokuty) * státy, které si vyhradily vstup do měnové unie- proces opting out (× opting in) * vyhradily si účast, ale nebudou bránit ostatním * VB – napořád, Dánsko – musí rozhodnout v referendu – již několikrát ne * × Švédsko - přistoupilo už když bylo rozhodnuto * > nemůže použít opting out – tzn. musí zavést * ale obyvatelstvo proti > schválně jedno konvergenční kritérium neplní * 3. etapa - zavedení jednotné měny * Madrid 1995 - název „euro“, nejprve bezhotovostní platby, pak i v hotovosti * Zelená kniha – 1995 * zajistit jednotnou vynutitelnost a ochranu eura na území všech čl. států * měnové pravomoci přechází na Evropskou centrální banku * 2 mechanismy – přechodné období – zdlouhavé - postup přes „virtuální“ euro * velký třesk – rychlý přechod - státy, které nově přistpují * právní nástupnictví - přechodem na Euro nebudou dotčena žádné závazky * přepočítací koeficient – neměnný - přepočet zaniklých měn na Euro * nařízení 2866/1998 – ve znění pozdějších předpisů * stanovení koeficientů * zákaz zaokrouhlování koeficient - lze pouze u výsledných hodnot * na nejnižší existující (tzn. existující mince) jednotku * rozsudek Estager – popsán mechanismus


Maastrichtská konvergenční kritéria

* předpoklad pro zavedení jednotné měny * stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské Unie * měnová kritéria - monetární

1) dlouhodobě udržitelná cenová stabilita a míra inflace-hard law-exaktní hodnoty

* způsob výpočtu hranice: 3 státy, které měly v uplynulém roce nejlepší výsledky > aritmetický průměr > + 1,5% = výsledná hodnota

2) dlouhodobá nominální úroková sazba- soft law

* způsob výpočtu hranice: 3 státy, které měly v uplynulém roce nejlepší výsledky > aritmetický průměr > + 2% = výsledná hodnota

3) fluktuační rozpětí

* ERM2 – dodržováno alespoň 2 roky aniž by došlo k devalvaci měny * fiskální kritéria - rozpočtová

1) schodek veřejných financí

* 3% - poměr plánovaného nebo skutečného schodku veř. financí k HDP * může být i vyšší, pokud má trvalý sestupný trend a blíží se doporuč. úrovni

2) veřejné zadlužení

* 60% - poměr veřejného dluhu a HDP * může být i vyšší, pokud má trvalý sestupný trend a blíží se doporuč. úrovni


Cíle hospodářské a měnové unie

* jednotná měna – euro, vymezení a provádění jednotné měnové a devizové politiky, cenová stabilita, zásada otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží


Hospodářská politika

* Rada přijímá na doporučení Komise návrh hlavních směrů hosp. politik členských států * člen. státy poskytují Komisi informace o důležitých opatřeních v oblasti své hosp. politiky * Rada sleduje hospodářský vývoj v každém členském státě na základě zpráv předkládaných Komisí, a soulad hospodářských politik s hlavními směry HMU. Pokud nejsou v souladu nebo by mohly ohrozit fungování HMU může Komise vydat varování. Rada může podat nezbytná doporučení - nepřihlíží se k hlasu dotčeného státu * členské státy se vyvarují nadměrných schodků * Komise sleduje dodržování fiskálních konvergenčních kritérií * nesplňuje-li je členský stát, vypracuje Komise zprávu * rozhodne-li Rada, že nadměrný schodek existuje podá doporučení, rozhodování se účastní jen státy eurozóny * nepřijme-li stát ve lhůtě opatření může doporučení zveřejni,t následuje varování, poté může Komise přijmout opatření proti státu: povinnost členského státu zveřejnit informace před vydáním CP, přehodnocení úvěrové politiky EIB, pokuta * Fond soudržnosti - beneficienti – HDP nedosahuje stanovené průměrné úrovně EU * Strukturální fondy - např.: Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) * snižování rozdílů mezi úrovněmi (v případě EFRR) různých regionů * Evropská investiční banka – EIB - právní subjektivita – nezávislá na společenství * statutární orgán – Rada guvernérů – ministři financí členských států * podpora méně rozvinutých oblastí EU, modernizace, přestavba, vytváření nových pracovních míst, financování společných investičních záměrů


Měnová politika

* Evropský systém centrálních bankESCB - tvoří ho ECB a národní centrální banky * základní cíle a úkoly – cenová stabilita, vymezení a provádění měnové politiky EU, provádění devizových operací, držba a správa oficiální devizové rezervy člen. státu * Evropská centrální banka (viz otázka 61) * Hospodářský a finanční výbor - každý čl. stát, Komise a ECB jmenuje max. 2 členech * vydává stanoviska, sleduje hospodářskou a finanční situaci členských států a Unie a podává zprávy Radě a Komisi, posuzuje alespoň 1 ročně situaci v oblasti pohybu kapitálu a volnost plateb


Státy tvořící Eurozónu - práva a povinnosti:

* držba a používání povinných minimálních rezerv, spolupráce v mezinárodních finančních institucích, uskutečňování úkolů ESCB, udržování minimálních rezerv


Členské státy, na které se vztahuje výjimka - ty, které nemají euro

* nepoužije se pro ně přijetí hlavních směrů hospodářské politiky, které se vztahují k eurozóně, donucovací opatření k nápravě nadměrných schodků, cíle a úkoly ESCB, vydávání eura * vyňaty z práv a povinností v rámci ESCB * jednou za dva roky nebo na žádost členského státu Komise a ECB podávají zprávy Radě o pokroku dosaženém „členskými státy s výjimkou“ při plnění závazků uskutečňování hospodářské a měnové unie - tzn. plnění měnových konvergenčních kritérií * pokud podmínky splní, Rada zruší výjimku a stanoví přepočítací koeficient na euro * od LS země eurozóny musí kvalifikovanou většinou doporučit Radě zrušení výjimky, to můžou udělat do 6 měsíců od podání doporučení Komise Radě * mohlo by dojít ke zpomalení a ohrožení vstupu nových čl. st. do eurozóny


Vliv Lisabonské smlouvy

* Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou téměř ve všech otázkách HMU * zvýšená autonomie rozhodování členů eurozóny * SFEU – Euroskupina – ministrové financí a hospodářství členských zemí - do LS neformální

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code