Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


60. Omezení volného pohybu unijních občanů

- volný pohyb osob patří v evropském právu k tzv. základním svobodám jednotného vnitřního trhu EUspolu s volným pohybem zboží, služeba kapitálu

- v praxi je volný pohyb osob zajištěn především odstraňováním jakýchkoliv překážek, které by mohly bránit v přesunu do jiného členského státu, a to bez ohledu na to ať ji to za prací, podnikáním, studiem či třeba turistikou

- stejně tak to platí i v zemích Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku


- právo volného pobytu a volného pohybu= občan Unie se může v každém členském státě bez diskriminace volně pohybovat, libovolně si zde zvolit bydliště a členský stát opět opustit

- volný pohyb osob, zahrnující fyzické a právnické osoby, má základ v primárním právu

- právo pobývat v členském státě za účelem samostatné výdělečné činnosti nebo pracovního poměru vyplývá z čl. 45 a 49 SFEU a při poskytování nebo přijímání služeb z čl. 56 SFEU – lze se jich přímo dovolat vůči vnitrostátním orgánům členských států

- čl. 21 SFEU – zaručuje právo pobytu a pohybu občanům Unie zcela obecně, kromě výdělečně činných osob zahrnuje též ostatní skupiny osob, studenty a osoby, které nejsou výdělečně činné, pokud tyto osoby nejsou již chráněny základními svobodami podle čl. 45 a 49 SFEU, resp. jejich konkretizací v sekundárním právu

- oblast ochrany čl. 21 SFEU je blíže rozvinuta v sekundárním právu a může být tímto právem též omezena

- občan Unie se může obsahu čl. 21 SFEU dovolat bezprostředně, pokud sekundární právo toto právo v přípustném rozsahu neomezuje a splní podmínky jím stanovené

- právo na volný pohyb může být omezeno pouze na základě odůvodnění veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo veřejným zdravím

- odstranění překážek volného pohybu, zejm. v podobě hraničních kontrol, obsahují Schengenská úmluva z r. 1985 (Schengen I.) a Schengenská úmluva z r. 1990 (Schengen II.)

- předpokladem volného pohybu osob je oprávnění k pobytu zahrnující oprávnění vstupu, přijetí zaměstnání, oprávnění podnikat a setrvat i po ukončení aktivní činnosti


Omezení

- členský stát je oprávněn omezovat svobodu pohybu z důvodů:

* veřejného pořádku * veřejné bezpečnosti nebo * veřejného zdraví


- tyto důvody nesmějí mít ekonomický podtext

- omezující opatření musí respektovat zásadu proporcionality

- mohou být aplikována pouze na základě osobního chování dotčené osoby, které musí představovat skutečné a dostatečně vážné ohrožení týkající se základních zájmů společnosti

- nelze je odůvodňovat okolnostmi, které nemají vztah ke konkrétnímu případu anebo jsou založeny na úvahách generální prevence

- za účelem zjišťování, zda dotčená osoba představuje nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost, může členský stát požádat členský stát původu osoby nebo jiné členské státy o zaslání informace týkající se policejního nebo trestního registru dotčené osoby

- nemociodůvodňující omezení svobody pohybu, musí být choroby epidemického charakteru a potenciálu tak, jak jsou definovány Světovou zdravotnickou organizací anebo jiné infekční nebo parazitní choroby, které jsou předmětem právní úpravy použitelné na občany hostitelského členského státu

- nemoci, které se vyskytnou u dotčené osoby po třech měsících od počátku pobytu, nejsou důvodem pro vyhoštění z území hostitelského členského státu

- výjimečně může členský stát požadovat, aby se osoby před uplynutím tří měsíců od počátku svého pobytu podrobily lékařské prohlídce


Sankce, vyhoštění a právní ochrana

- důsledkem nesplnění podmínek k pobytu je vyhoštění

- směrnice rozlišuje mezi vyhoštěním z důvodu veřejného pořádkunebo veřejné bezpečnosti a z důvodu veřejného zdraví


* Vyhoštění z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti

- hostitelský členský stát je povinen vzít v úvahu: dobu pobytu osoby, věk, zdravotní stav, rodinnou hospodářskou situaci, sociální a kulturní integraci do hostitelského státu, význam jejích vazeb ke státu jejího původu

- nesmí vyhostit občany EU či jeho rodinné příslušníky bez ohledu na jejich občanství, kteří mají právo trvalého pobytu na jeho území s výjimkou vážných důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti

- rozhodnutí o vyhoštění občana EU s výjimkou vyhoštění založeného na imperativních důvodech veřejné bezpečnosti, které definuje členský stát, nesmí být provedeno, jestliže občan pobýval na území hostitelského státu během posledních deseti let anebo je nezletilý s výjimkou vyhoštění pro případ nejlepších zájmů dítěte ve smyslu Úmluvy o právech dítěte


* Vyhoštění z důvodu veřejného zdraví

- vyhostit z tohoto důvodu lze pouze za podmínek výskytu nemocí uvedených výše během prvních tří měsíců pobytu


Rozhodnutí a právní ochrana

- rozhodnutí o omezení svobody pohybu z výše uvedených důvodů musí být oznámeno písemnou formou, musí obsahovat konkrétní skutečnosti odůvodňující použití restriktivních opatření z těchto důvodů, ledaže by se to týkalo zájmů státní bezpečnosti, musí obsahovat poučení o opravném prostředku včetně lhůty k jeho podání

- stát musí zajistit kontrolní proceduru ve formě soudního či správního řízení, během níž je přezkoumávána správnost rozhodnutí

- okamžité vyhoštění lze uskutečnit tehdy, jestliže je učiněno na základě soudního rozhodnutí nebo dotčená osoba měla přístup k přezkumnému řízení nebo rozhodnutí o vyhoštění je založeno na imperativních důvodech veřejné bezpečnosti ve smyslu čl. 28/3 směrnice

- přezkumné řízení je zaměřeno na kontrolu správnosti rozhodnutí, včetně zjištění faktů a okolností, na základě kterých bylo rozhodnutí učiněno

- přezkumné řízení má zajistit, že rozhodnutí není disproporční, zejm. s ohledem na požadavky stanovené v čl. 28 směrnice


- čl. 26 odst. 2 SFEU: „Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv.“

- vnitřní trh nelze chápat jako trh, ve kterém neexistují žádné hranice a kde se uplatňuje jednotný právní pořádek, základní svobody fungují jako zákazy omezení, jestliže to je nutné k volnému pohybu zboží a osob uvnitř Společenství a současně není zasahováno do neutrality trhu a do pravomoci Společenství


+ Volný pohyby pracovníků

- volný pohyb pracovníků se stal základem volného pohybu osob

= občané EU a jejich rodinní příslušníci mají stejný přístup na trh práce jakéhokoliv členského státu jako jeho vlastní občané

- zákaz diskriminace na základě státní přísl. ve vztahu k zaměstnávání, odměňování atd.

- nevztahuje se jen na přístup na trh práce, ale i na hledání práce, využívání veřejných služeb zaměstnanosti či nakládání při odměňování nebo propouštění

- pro zajištění volného pohybu pracovníků může Evropský parlament a Rada přijmout po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem opatřeníve formě směrnic nebo nařízení

- tato opatření by měla především podpořit spolupráci úřadů práce a odstranit překážky liberalizace pohybu pracovníků

- Lisabonská smlouva zpřesňuje pojem migrující pracovník – jak zaměstnanec tak OSVČ


Výjimky ze svobodného pohybu pracovníků

Obecné (explicitní) výjimky:

- Omezení zaměstnání ve veřejné správě

- čl. 45/4 SFEU: „Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě.“

- přípustnápouze tehdy, jde-li o přímou či nepřímou účast na výkonu suverénních práv, či plnění takových úkolů, které jsou spojeny s uskutečňováním obecných úkolů státu, nebo jiných právnických osob veřejného práva

- SD– vykládat podmínky zaměstnání ve veřejné správě podle vlastních obecných hledisek a nikoli pouze na základě vnitrostátních úprav členských států

- výkon suverénních pravomocí a plnění obecných úkolů státu musí být realizovány současně

- příkladem výjimkyjsou: klasické či specifické činnosti veřejné správy, jako např. ozbrojené síly, policie, výkon soudnictví, diplomacie a finanční správy

- kritériem přípustnosti výjimek je výkon odpovídajících činností v soukromém sektoru

- zaměstnání ve veřejné správě je třeba vykládat restriktivně a aplikovat jen k účelům, které jsou nezbytně nutné, a to přiměřeným způsobem

- funkcionální přístup pro kvalifikaci určité činnosti jako důvodu výjimky – rozhodující je samotná činnost a to, jak je vykonávána; je nerozhodné, že je vykonávána v zařízení nebo organizaci veřejné správy, je nerozhodná i povaha pracovního poměru (státní nebo civilní zaměstnanec)


- Výjimky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví

- objevuje se téměř ve všech mezistátních obchodních dohodách

- jde o možnost členského státu negovat práva přiznaná Smlouvou z nadstátních důvodů

- lze je aplikovat na každou situaci, která objektivně jejich aplikaci vyžaduje

- vykládat je restriktivně

- jsou přípustné, jedná-li se o skutečné a dostatečně závažné ohrožení, které se týká základního zájmu společnosti

- vymezení předpokladu, za nějž dochází k ohrožení těchto hodnot, spočívá více méně i nadále na členských státech, ač se o určité zpřesnění těchto pojmů a jejich aplikace stará směrnice č. 64/221


* Veřejný pořádek a veřejná bezpečnost

- jednání cizince samo nemůže být dostatečně závažné ohrožení, jestliže v případě obdobného jednání tuzemce státní moc nepoužije žádných donucujících ani jiných skutečných a efektivních opatření k potírání takovéhoto jednání

- tyto důvody nesmějí být uplatňovány pro hospodářské důvody(vykládat je široce), jsou to např. důvody spočívající v politice pracovního trhu, fiskální důvody (nelze v případě nezaměstnaných, z důvodu pobírání sociální pomoci, různých podpor apod.)

- při výkladu a aplikaci důvodů je třeba vycházet stále z chování dotčených osob

- nepřípustné použít omezení z důvodu generální prevence (zastrašení z hospod. důvodů)

- zjištěná příslušnost k určitému hnutí či organizaci může vyjadřovat požad. osobní chování konkrétního člověka tehdy, jestliže je zřejmá účast jedince na činnostech takovéhoto hnutí nebo organizace a dotčená osoba se evidentně identifikuje s jejich cíli a úmysly (Van Duyn)

- pro použití výjimky z důvodu veřejného pořádku není důvod při porušení předpisů o hlášení cizinců(má pouze deklaratorní význam)

- samo odsouzení pro trestný čin není důvodempro použití opatření z důvodu veřejného pořádku či bezpečnosti – nepředstavuje skutečně vážné ohrožení, které by se dotýkalo základního zájmu společnosti


* Ochrana zdraví

- lze použít, pouze má-li cizí občan jednu z nemocí uvedenou v příloze směrnice č. 64/221

- pokud se dotčená osoba vzpírá opatření (např. vyhoštění), lze dovozovat i rozpor s veřejným pořádkem a bezpečností

- směrnice obsahuje procesní záruky spočívající v pravidlech pro správní řízení při použití těchto opatření

- čl. 5/1 směrnice – rozhodnutí je třeba učinit nejpozději ve lhůtě šesti měsíců od zjištění důvodu, do té doby cizinec nepobývá protiprávně, ale jde o dočasný řádný pobyt



Zdroje: Evropské právo; Tichý/Arnold/Svoboda/Zemánek/Král; 3. vydání, C. H. Beck 2006; s. 112-113, 459-504 – vybrané kapitoly

Když se řekne Lisabonská smlouva – str.73-77

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code