Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


55. POJEM SLUŽEB, ZÁSADA VOLNÉHO POHYBU SLUŽEB A VÝJIMKY Z NÍ

- pojem služeb je definován v čl. 57 SFEU jako úkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob

- dle judikatury ESD sem lze zařadit např. vzdělávání, zdravotní péči, turismus

- charakteristika služeb je podobná podnikání- jde o takovou činnost, která je prováděna samostatně, zpravidla za úplatu - to znamená, že poskytovatel sleduje výdělečný účel, ovšem postačuje, pokud jen většina služeb bude úplatná, služby zdarma sem nespadají


- svoboda se týká jak poskytovatelů tak příjemcůa také služeb samotných

- můžeme tak rozdělit svobodu služeb do tří kategorií

1) aktivní svoboda volného pohybu služeb

- poskytovatel se nachází na území příjemce a tam zároveň svoji službu poskytuje

2) pasivní svoboda volného pohybu služeb

- v rozhodnutí ESD LUISI A CARBONE, bylo stanoveno, že příjemce může při přijímání služby pobývat pro tento důvod na území jiného členského státu. např. turisti

3) hranice překračuje služba samotná

- poskytovatel a příjemce jsou každý ve svém domovském státě a služba je poskytována např. přes fax, telefon, internet…


Rozdíl mezi volným pohybem služeb a svobodou podnikání

- je nutné rozdíl vidět spíše v míře napojení na určitý členský stát než v druhu činnosti

- při podnikání jde o právo osoby (F i P) zahájit a provozovat samostatně výdělečnou činnost na území jiného členského státu a to trvale

- u volného pohybu služeb jde o poskytování služeb v jednom členském státě dočasně nebo nepravidelně osobou, která má sídlo své podnikatelské činnosti v jiném členském státě

- nejlépe byl rozdíl popsán v rozhodnutí ESD ve věci GEBHARD

Gebhard byl němec, kterému Milánská advokátní komora zakázala mít kancelář a trvale vykonávat advokacii v Itálii, protože nebyl členem Milánské advokátní komory a jeho kvalifikace a praxe nebyly v Itálii uznány.

ESD zde naznačil, že kapitoly SES týkající se volného pohybu pracovníků, služeb a svobody podnikání se vzájemně vylučují. Tam kde je možné podřadit činnost pod volný pohyb zboží, kapitálu nebo osob a zároveň pod volný pohyb služeb, použije se nejdříve ustanovení se prvních tří jmenovaných.

ESD také rozhodl, že pokud někdo poskytuje většinu, nebo všechny své služby na území jednoho členského státu, ale má oficiálně sídlo své podnikatelské činnosti v jiném členské státě, aby tím obešel požadovaná profesní pravidla, má být posuzován dle ustanovení o svobodě podnikání a ne o volném pohybu služeb.


výjimky ze zákazu omezování těchto oblastí

- důležité je podotknout, že úprava svobody podnikání nezakazuje tzv. obrácenou diskriminaci, tedy horší postavení příslušníků členského státu ve srovnání s cizími příslušníky, na rozdíl od volného pohybu zboží a pracovníků

- čl. 43 a 49 jsou speciálním ustanovením k článku 12, který obsahuje obecný zákaz jakékoli i skryté diskriminace z důvodu státní příslušnosti

- tu je možné ospravedlnit pouze z důvodu výkonu veřejné moci, veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví


další omezení

- právo na svobodu podnikání a volný pohyb služeb nejsou právy absolutními

- podle čl. 43 musí být dány příslušníků jiných členských států stejné podmínky jako domácím - pro cizí státní příslušníky může být nesnadné splnit všechny podmínky, které určitý členský stát považuje za nutné, aby mohla daná osoba vykonávat v tomto členském státě svoje povolání nebo jinou podnikatelsko činnost

- patří sem například kvalifikační požadavky na vzdělání a praxi a pravidla profesního chování a další omezení


Výjimky ze zásady volného pohybu služeb


Existují 4 kategorie těchto výjimek:

- taxativní výjimky podle - čl. 51 SFEU – činnosti, které jsou ve členském státě spjaty, i když jen příležitostně s výkonem veřejné moci


- čl.52 SFEU – z důvodu ochrany veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, z důvodu ochrany zdraví

- důvodů ochrany veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti se státy mají dovolávat kumulativně

* veřejný pořádek není právem EU definován, a protože je na členských státech, aby dbaly o udržování bezpečnosti a pořádku, je v jejich pravomocích tyto pojmy vysvětlovat – možnosti úvahy však nejsou neomezené, existují zde určité podmínky:

→ omezení musí být interpretováno restriktivně (viz.rozsudek Van Duyn – vyložení pojmu tak úzce, aby nemohl být jednostranně určován každým členským státem bez kontroly orgánů EU)

→ hrozba musí být skutečná, aktuální a dostatečně závažná proti zájmu společnosti

→ hrozba je založena výlučně osobním chováním jedince, přípustná je i příslušnost k určité skupině (prohřešky z minulosti však nemohou být argumentem, důvodem není ani obecná prevence; není ale nutné, aby dané jednání představovalo trestný čin na daném území, stačí určitá nebezpečnost vůči veřejného pořádku)

→ respektování zásad práva EU (nediskriminace, proporcionalita

* důvodem pro ochranu veřejného zdraví mohou být jen ty nemoci, které výslovně uvádí WHO a projeví se do 3 měsíců od vstupu a nemoci, proti kterým členský stát přijal opatření i ve vztahu k tuzemcům (úspěšně odůvodněn jím byl i zákaz tabákové reklamy) * těchto důvodů se nelze dovolat k dosažení ekonomických cílů


- čl.58 + 91/2 + 100/2 SFEU – omezení v oblasti dopravních služeb z důvodu udržení životní úrovně a úrovně zaměstnanosti * nutno vykládat restriktivně * veřejné služby v této oblasti mají speciální úpravu


- kategorické požadavky podle pravidla rozumu

- založeno judikaturou ESD, výčet není taxativní:

- opatření ale musí být nediskriminační, odůvodněné kategorickým požadavkem veřejného zájmu, způsobilé k dosažení cíle, přiměřené a musí být učiněno v oblasti dosud neharmonizované


- státní monopoly servisní povahy

- jde o služby obecného hospodářského zájmu podle čl. 106 SFEU, které ale nesmějí mít obdobu obchodních monopolů se zbožím podle čl.37 SFEU

- nesmí porušovat pravidla Smlouvy o volném pohybu služeb a soutěžní pravidla


- dočasná omezení na základě smluv o přistoupení k EU

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code