Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


50. Řízení o ŽALOBĚ PRO PORUŠENÍ smluv

-čl.258, 259 SFEU (ex 226, 227 SES), bylo i v Euroatomu, v čl. 141, 142, tyto články zrušeny

-řízení podle článku 108 (ex 88) o protiprávně poskytnutých podporách je považováno za speciální případ řízení o porušení smlouvy (viz Tichý a spol., s. 358)


-obecně k řízení o porušení smlouvy:-předmětem řízení je porušení práva (rozpor s primárním , tak i sekundárním právem) členským státem

-je přímo nebo nepřímo způsobeno jednáním orgánu členského státu- jednání může spočívat v konání i opomenutí, není rozhodující ani forma či druh jednání

-není důležité, který ze státních orgánů se jednání dopustil a zavinění se nevyžaduje (objektivní odpovědnost), členské státy se tedy nemohou dovolávat technických, institucionálních nebo politických obtíží, převládá názor, že i jednání soudu je jednáním členského státu

-rozhodující je objektivní porušení smlouvy

-řízení má pořádkovou, represivní funkci, i funkci preventivní

-cílem konstatování porušení závazků členského státu a donucení státu tyto závazky splnit


-oprávnění k žalobě:aktivní legitimace: čl. 258 Komise,podle čl.259 každý členský stát může podat žalobu na porušení smlouvy, pokud má za to, že jiný členský stát nesplnil povinnost, která pro něj ze smluv vyplývá

-podání žaloby nenílimitováno lhůtou

-žaloba a řízení před soudem představují jakousi poslední možnost, ve skutečnosti se většina těchto případů vyřídí v předběžném řízení u Komise a pouze 10-20% z nich tvoří předmět vlastního řízení před Soudem

-aktivní legitimace Komise je jejím právem nikoli povinností, ani nečinnost nebo sdělení komise o tom, že žalobu nepodá nelze považovat za rozhodnutí, jež lze napadnout žalobou na neplatnost-viz judikát Star Fruit


-příslušnost:je to ve výlučnékompetenci Soudního dvora

fáze řízení: předsoudní a soudní

* 1) předběžné předsoudní řízení: obligatorní předběžné řízení před podáním žaloby Komisí k SD, účelem je možnost mimosoudního urovnání sporu (skončí tak 80-90 % všech sporů) * 1a) předběžné řízení zahájené Komisí

-samotné předběžné řízení má dvě fáze:1) neformální postup-zaslání upozornění členskému státu na porušení smlouvy a stanovení lhůty ke splnění závazku (=tzv.řízení o upomínacím dopisu-v dopise je označení rozhodných skutečností a právní odůvodnění závěru o porušení smlouvy, stát musí mít možnost se k upomínkám vyjádřit, standardně komise poskytuje k vyjádření 2 týdny, upomínací dopis není závazným právním aktem)

2) formální postup-odůvodněné stanovisko Komise- EK k němu přistupuje, když první fáze nemá žádoucí účinky, neliší se od závazného právního aktu, mělo by splňovat náležitosti stanovené v čl. 296 SFEU (ex 253 SES), stanovisko by mělo obsahovat výrok, odůvodnění, z něhož jasně vyplývá, které právní předpisy evropského práva členský stát porušil, které právní důvody opravňují Komisi posoudit jednání jako porušení smlouvy

* 1b) předběžné řízení zahájené členským státem: žalobní právo má členský stát, vyjádření členského státu je neformální (určitý podnět Komisi ze strany členského státu, aby jednala podle čl. 258), řízení před Komisí má ústní i písemnou část, každý ze zúčastněných států musí mít možnost se alespoň jednou vyjádřit

-Komise v tomto případě nevystupuju jako žalobce, ale jako rozhodce, arbitr

-po provedeném řízení vydá Komise odůvodněné stanovisko, je odlišné od předchozího. Komise se ve svém stanovisku vyjadřuje k námitkám jedné strany obsaženým v návrhu, je ve svém stanovisku vázána návrhem strany a je povinna vyjádřit se ke všem částem tohoto návrhu

-pokud Komise nevydá stanovisko do 3 měsícůpo předložení věci, může žalobu podat členský stát sám

-žaloba členského státu na jiný členský stát-velmi ojedinělá

* 2) soudní řízení: předmět žaloby musí být identický s předmětem předběžného řízení

-žaloba musí odpovídat obecným požadavkům stanoveným v čl. 37 a 38 JŘ ESD (http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2010-04/rp.cs.pdf)

-určovací žaloba

-žaloba je důvodná, jestliže při podání žaloby, resp. při posledním jednání ještě trval protiprávní stav-výjimky z tohoto jsou 2: 1)případ nebezpečí opakování protiprávního jednání

2)případ, kdy se jedná o rozhodnutí v otázkách zásadního charakteru

* důvody žaloby: jednání v rozporu se Smlouvami

-jakékoli jednání proti evropskému právu, ať už ve formě konání či opomenutí bez ohledu na to, jaký orgán, úřad, instituce v konkrétním případě jednaly (jednání národních parlamentů, vlády, jednotlivých orgánů exekutivy, i jednání nezávislých institucí, soudů)

-protiprávní jednání=jednání proti povinnosti ze smlouvy, jakékoli povinnosti plynoucí jak z primárního, tak sekundárního práva, ze smluv s třetími státy, stejně jako závazky plynoucí z právních zásad vyvinutých ESD

-zvláštní kategorie jsou neprovedené nebo vadně provedené směrnice-nejčastější případ porušení Smluv členským státem

-vyvinění státu nepřichází zásadně v úvahu, jde o objektivní odpovědnost za porušení smlouvy, neexistují liberační důvody (Svoboda: jediný uznaný liberační důvod je nemožnostprovedeníkomunitárního závazku, pokud skutečněexistuje)

-rozhodnutí soudu: má určovací povahu-významem je to rozsudek na plnění

-rozsudkem se konstatuje porušení smlouvy členským státem=deklaratorní povaha

-odsouzený stát má prostor k uvážení ohledně druhu opatření, která zvolí k odstranění následku porušení smlouvy, pokud ale ESD konkretizovalpovinnost, volná úvaha státu není možná

-soukromoprávní osoby mohou po konstatování porušení smlouvy žalovat u národních soudů na náhradu škody, která z takového porušení evropského práva vznikla (viz judikát Francovich)

-v případě, kdy se členský stát ani po vydání rozsudku nepodřídí, zahájí Komise nové řízení-smyslem je potvrdit původní rozhodnutí

-od Maastrichtské smlouvy může navíc ESD na návrh Komise odsoudit porušující stát (v případě neplnění) k finanční sankci-k paušální pokutě i opakovanému penále

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code