Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


5. Pojem a obsah členství v EU

Členství obecně znamená vzájemný vztah dvou právních subjektů, např. státu a mezinárodní organizace. Rozdíl oproti jinému členství spočívá především v nadstátní povaze EU a v přístupu k EU a vstupu do EU, stejně jako vystoupení. Přístup k EU není vznikem členství v EU, ve skutečnosti přistoupivší stát se stává smluvní stranou SEU a jako subjekt MPV se zavazuje být činný.


Obsahem členství jsou práva a povinnosti obou stran: člena a organizace. Práva a povinnosti členských států mají určitou strukturu. Členství je právní institut, jehož obsahem je rovnovážný stav práv a povinností jeho účastníků: povinnosti státu odpovídají práva EU a naopak právům EU odpovídají určité povinnosti členského státu.

Obsahem členství se rozumí to, co ze členství pro členský stát vyplývá. Členské státy mají povinnost respektovat veškeré povinnosti, které pro ně vyplývají ze Smluv (SEU + SFEU) na základě principu loajality vyjádřeného v Čl. 4(3) SEU. Patří k nejvýznamnějším povinnostem členského státu a je jedním ze základních úkolů. Členské státy jsou povinny podporovat (být aktivní vůči) EU při plnění úkolů. V tomto smyslu se mluví také o zásadě věrnosti (či loajální spolupráce) k EU.

Především z toho plyne povinnost plnit, ale také povinnost zdržet se určitého jednání. Tyto obecné povinnosti jsou pak konkretizovány v jednotlivých případech podle konkrétní situace upravené Smlouvami a podmíněné celkovou dynamikou odvozených právních a jiných pravidel. Této povinnosti státu odpovídá ovšem i právo státu na národní identitu a ochranu jeho oprávněných zájmů a na druhé straně povinnost EU respektovat národní identitu členského státu a jeho vitální zájmy. Spadá pod to i povinnost orgánů EU spolupracovat s členskými státy, orgány jsou povinny přihlížet k legitimním zájmům členských států (viz. rozhodnutí Zwarveld › šlo o práva rybolovu, Komise odmítla poskytnout důkazy. ESD judikoval, že Komise je povinna důkazy vydat soudu členského státu, protože jinak není možné dobrat se spravedlnosti. V jiných rozsudcích ESD dovodil, že takové povinnosti postihují i členské státy navzájem.)

Specifičtější povinnností potom je neporušovat hodnoty, na nichž je založena EU, tyto jsou stanoveny v Čl. 2 SEU:


Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“


Jinými slovy se jedná o politickou materiální podmínku členství. Porušuje-li členský stát tyto hodnoty je dle Čl. 7 SEU (zavedený Amsterodamskou smlouvou) zaveden mechanismus, který může být završen až po pozastavení členství, může být např. zbaven hlasovacích práv a výhod vyplývajících ze Smluv. Tento institut je možné použít jako sankce pro závažné a přetrvávající porušení principů právního státu a základních lidských práv členským státem (tedy nerespektování základních hodnot EU), resp. jeho orgány. Otázkou je, jaký rozsah může taková sankce mít, kdy je možné tuto sankci použít, která členská práva a v jaké míře mohou být omezena. Nejprve je třeba, aby Rada ve složení hlav států a vlád konstatovala toto porušení, a to jednomyslně na návrh 1/3 členských států nebo Komise, po získání souhlasného stanoviska EP, jenž je přijal 2/3 odevzdaných hlasů, představujících většinu členů EP. Vyšetřovaný členský stát má však právo předložit předem své stanovisko; hlasování ve věci se neúčastní. Teprve poté může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout o pozastavení některých práv. Přitom ale Rada musí vzít v úvahu eventuální důsledky takového pozastavení práv a závazků na soukromé fyzické a právnické osoby.


Práva a povinnosti členských států

Členský stát má právo podílet se na rozhodování EUo otázkách, které byly svěřeny EU. Jednotlivé členské státy mají své zastoupení v osobách europoslanců, zástupců vlád v Radě atd. Tímto zároveň přišly členské státy o možnost samy rozhodovat o otázkách, které byly přeneseny na EU. Existují otázky, o nichž stát úplně samostatně ztrátí možnost rozhodovat, jsou to otázky, které spadají do výlučných pravomocí EU dle Čl. 3 SFEU (viz. otázka 6.)


1. Unie má výlučnou pravomoc v těchto oblastech:

a) celní unie;cla pro dovoz zboží ze třetích zemí

b) stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu;

c) měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro;

d) zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky;

e) společná obchodní politika. Nemůžeme si stanovit kvóty pro dovoz z Číny

2. Ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno lefislativním aktem Unie nebo je nezbytná k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost.“


Všechny ostatní oblasti jsou oblasti nevýlučných pravomocí. EU může rozhodovat, je-li to v souladu s principem subsidiarity dle Čl. 5 SEU, tzn. použije se, pokud cíle nemůže být dosaženo členským státem uspokojivě. Po Lisabonské smlouvě kontrola ex ante ze strany SD – předběžná kontrola principu subsidiarity ze strany národních parlamentů členských států.

Dalším právem členského státu je právo čerpat z rozpočtu EU, na dotacea povinnost příspívat. ČR bude do roku 2013 pouze čistým příjemcem. V této souvislosti se řeší otázka Řecka, které dostalo každý rok 4% HDP, ale tyto prostředky už nemají.

Dále je to právo využívat práv vyplývajících ze zapojení do vnitřního trhu, obrátit se na ESD.

A pro občany členským států platí, že se stávají unijními občany. Právo úzké spolupráce pro alespoň 8 členských států.


Seminář Král, přednáška členství, učebnice Evropské právo (C.H.Beck, 3.vydání, 2006, Tichý a kol.), www.euroskop.cz, www.wikipedia.cz, kniha Evropská unie (Fiala, Pítrová, 2003), kniha Úvod do evropského práva (Svoboda, 2007)

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code