Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


49. Řízení o žalobě NEPLATNOSTI

-čl. 263 SFEU (ex 230 SES), bylo to v Euratomu pod čl. 146, ten ale v současnosti zrušen

-zásadní význam=zajištění souladu sekundárního práva s prameny práva primárního

=zajištění řádné implementace sekundárních pramenů práva a její soulad s primárním právem

-slouží adresátům sekundárního práva ve vztahu ke Komisi, jistá protiváha žalobě z porušení Smlouvy

-žaloba nemá odkladný účinek, ten může být žádán zvláštním návrhem


-příslušnost: k žalobám podle článku 256 je příslušný Tribunál, s výjimkami, které jsou stanoveny v čl. 51 Statutu soudního dvora= 1) pro žalobu na neplatnost aktu EP nebo Rady nebo obou těchto orgánů jednajících společně (z tohoto ustanovení jsou další 3 výjimky viz čl.51 a) Statutu SD) a 2) proti aktu Komise podle čl. 331 odst.1 SFEU je příslušný Soudní dvůr

-aktivní legitimace:žalobci: členské státy a orgány EU=privilegovaní žalobci i soukromé osoby=neprivilegovaní žalobci

- privilegovaní: členské státy, Komise, Rada, EP, ECB a ÚD=poslední dva orgány ochrana jen na hájení vlastních práv (aktivní legitimace EP až od roku 1990, zaručení soudního přezkumu aktu Rady nebo Komise, který nerespektuje pravomoci EParlamentu (judikát: C-70/88, aktivní legimitace ECB a ÚD byla potvrzena Maastrichtskou smlouvou)

-nemusí dokazovat právní zájem na žalobě (kromě ECB a ÚD-musí prokázat poškození svých zájmů)

-žalovat mohou i osoby ze třetích států

- neprivilegovaní: všechny FO nebo PO-za splnění určitých podmínek* se mohou domáhat určení neplatnosti aktu orgánu EU (uč. Svoboda: jako neprivilegovaný žalobce může žalovat i územní samosprávná část státu).

-právní subjektivita osoby se určí podle rozhodného právního řádu

- *určité podmínky: prokázání oprávnění k žalobě, neprivilegovaný žalobce musí být bezprostředně a osobně aktem dotčen-u adresáta rozhodnutí (PO i FO)se to předpokládá, u třetích osob je prokazování tohoto dotčení problematičtější

-(pojem bezprostřední a osobní dotčení specifikováno v judikatuře, např. Plaumann=dodavatel neměl dostatek aktivní legitimace)

-pojmy:dotčení=poškození zájmu zásahem do právního postavení, bezprostřední dotčení=tehdy zasáhne-li do okruhu zájmů žalobce sám právní akt a nikoliv jen následky takového právního aktu, osobní dotčení=jestliže dotčenou osobu, jeho určité osobní vlastnosti nebo zvláštní okolnostiodlišují od okruhu ostatních osob a v důsledku toho je individualizován obdobným způsobem jako adresát rozhodnutí)

-pasivní legitimace: žalovaní:orgán, který dotčený právní akt vydal (původně jen Komise a Rada, později i ECB a EP, nově i akty Evropské Rady)

-žalobou na neplatnost se přezkoumávají pouze závazné akty orgánů EU, nepřezkoumávají se například stanoviska nebo doporučení


-čl.263: „Soudní dvůr EU přezkoumává legalitu legislativních aktů, aktů Rady, Komise a ECB, s výjimkou doporučení a stanovisek, a rovněž aktů EP a ER, které mají právní účinky vůči třetím osobám. Rovněž přezkoumává legalitu aktů institucí a jiných subjektů Unie, které mají právní účinky vůči třetím osobám.


-nepřípustná žaloba proti aktu, který by splňoval podmínku závazných právních účinků, ale byl by pouhým potvrzením dřívějšího, včas napadeného aktu

-žalobou nelzenapadnout samotná rozhodnutí soudu


-předmět řízení:

- privilegované žaloby: předmětem je právní akt (mající jistou samostatnost, formu a trvalost) kromě doporučení a stanoviska

- z judikatury: není důležitá forma nebo povaha daného aktu, pokud je právní akt schopen vyvolat právní následky závazných právních aktů (viz C-22/70 Komise vs. Rada)

- neprivilegované žaloby: předmětem je „rozhodnutí“ vydané vůči žalobci nebo 3.osobě, pojem rozhodnutí v tomto kontextu vyložen judikaturou=všechny akty, které způsobují závazné právní účinky, a které poškozují zájmy žalobce zásahem do jeho právního postavení

-lhůta k žalobě: lze ji podat do dvou měsíců. Lze ji prodloužit na základě procesních předpisů. Běží od uveřejnění aktu, pokud se neuveřejňuje, od oznámení žalobci, případně od okamžiku, kdy se žalobce o důvodu neplatnosti dozvěděl

-důvody neplatnosti aktu:čl.263/odstavec 2., taxativní výčet: 1)nedostatek příslušnosti, 2) porušení podstatných formálních náležitostí,3) porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění, 4) zneužití pravomoci

-vycházejí z francouzského správního procesu

- ad1) akt je vadný, pokud byl vydán orgánem, který k tomu neměl pravomoc, porušení vertikální dělby moci mezi EU a členskými státy, nebo horizontální dělby moci mezi jednotlivými orgány EU - ad2) týká se to jak vnější formy právního aktu, tak procesních předpisů, které je při jeho vydávání nutno dodržet

-formální předpisy, jak v primárním či sekundárním právu, tak v různých procesních předpisech= 2 skupiny těchto předpisů: 1)ustanovení a právní principy stanovící procesní postavení orgánů a institucí, jejich spolupůsobení a konzultace a za 2)pravidla pro tvorbu vůle při vydávání právního aktu=rozhodovací proces

-obecně: porušení formálního předpisu je podstatné, pokud mělo vliv na obsah právního aktu

- ad3) velmi široké, zahrnuje předchozí dva body, nedostatek příslušnosti a porušení podstatných formálních náležitostí

-důvod je dán tehdy, pokud právní akt porušuje psané nebo nepsané primární nebo sekundární evropské právo a toto porušení nepředstavuje již jeden z jiných žalobních důvodů

- ad4) zneužití pravomoci, uvážení: pojem uvážení zahrnuje prostor k uvážení, prostor k posouzení, prostor k rozhodnutí, prostor a možnost k uspořádání vztahů apod.

-zneužití uvážení vyloženo judikaturou ESD: „na základě objektivních, jasných a vzájemně souladných indicií je třeba vycházet z toho, že právní akt byl vydán k jinému než udanému účelu nebo s cílem obejít řízení předvídané Smlouvou k tomu, aby byla zvládnuta určitá situace.“

-účinky rozhodnutí o neplatnosti: soud žalobu zamítne, nebo jí vyhoví a prohlásí akt za neplatný-tzn. zrušení aktu erga omnes a ex tunc (zrušení celého aktu nebo jeho části)

-rozsudek má konstitutivní povahu, situaci nutno posuzovat tak, jako kdyby napadený akt nikdy nebyl vydán-svoje účinky ztrácejí všechny právní akty a opatření vydaná či vynesená na základě neplatného právního aktu, soud současně rozhodne tak, že vrátí věc tomu orgánu, jehož rozhodnutí zrušil

-soud ale může některé účinky zrušeného aktu prohlásit za platné i do budoucnosti, toto je výslovně dovoleno u nařízení, ale soud tak činí i u jiných pramenů práva


- námitka protiprávnosti-čl. 277 (ex 241)-incidenční řízení, doplněk žaloby na neplatnost, je to procesní úkon, označován jako nepřímá žaloba, předpokládá probíhající řízení, v jehož rámci námitka protiprávnosti vyvstane

Dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem , institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana, i když lhůta stanovená v čl.263/v šestém pododstavci uplynula, domáhat se z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci před SD EU nepoužitelnosti tohoto aktu“

-aktivní legitimace, kterákoli strana sporu

-je nejčastěji používána v rámci žaloby na neplatnost nebo nečinnost, může být namítnuta i v jiných sporech, podle Svobody s výjimkou řízení o porušení Smlouvy (ale není to zcela jasné)

-pokud je shledána důvodnou, napadený akt je neaplikovatelný v rámci předmětu sporu, rozhodnutí o neaplikovatelnosti není erga omnes, je relativní, omezeno na strany sporu

-přirozeným důsledkem je ale zrušení aktu, který byl prohlášen za neplatný, nepoužitelný

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code