Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


48. Řízení o předběžné otázce

-Čl.267 SFEU

-je ze systémového hlediska nejdůležitějším řízením před ESD, páteř komunitárního soudnictví

* předmět řízení-předběžné otázky se mohou týkat:

• výkladu Smluv

• platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie

-zvláštní druh nesporného řízení

-ESD má prostřednictvím tohoto řízení pomáhat vnitrostátním soudům a tak sjednocovat výklad a aplikaci evropského práva v celé EU=integrace evropského právního systému

-svou podstatou je řízení o předběžné otázce mezitímním řízením, které představuje část nebo výřez řízení zahájeného před vnitrostátním soudem, před kterým je zahájeno a který také s konečnou platností o věci rozhoduje. Řízení má jakoby tři fáze: 1)před národním soudem členského státu-vyvstane otázka, 2)fáze odehrávající se před Soudním dvorem, 3)navrácení věci před národní soud

-SD EU-mezitímní instance, rozhoduje otázky významné pro interpretaci evropského práva, v meritu věci ale rozhoduje vnitrostátní soud

* příslušnost: zatím je k řízení o předběžné otázce stále příslušný jen SD, nikoli Tribunál, ačkoli to SFEU umožňuje v čl. 256/3-možnost delegování na Tribunál přinesla Smlouva z Nice (muselo by to být ale přesně stanoveno ve Statutu SD, které předběžné otázky zůstávají v jeho působnosti, které jsou v působnosti Tribunálu, k tomu zatím ještě nedošlo, zatím Statut SD nebyl v tomto smyslu novelizován)

-soud členského státu požádá SD o rozhodnutí o předběžných otázkách

-je nutné vymezit pojem soud→k tomu judikatura: Nordsee 102/81 (rozhodčí orgán nebyl v tomto rozsudku uznán za soud ve smyslu čl.267 SFEU, nesplňoval jedno z kritérií nutných k tomu, aby mohla být určitá instituce považována za soud→konkrétně daný rozhodčí orgán nesplňoval podmínku výkonu veřejné moci)

-vznikla určitá kritéria, která musí být splněna, aby se jednalo o soud:

1)musí jít o nezávislou instituci, 2)zřízenou na základě zákona, 3)k rozhodování sporů podle právních norem, 4)musí být trvalé povahy, 5)rozsudek je exekučním titulem, 6)úkol veřejné moci


-soudce, zpravodaj nebo generální advokát (GA) mohou vyzvat strany, aby předložily veškeré relevantní informace ke skutkovému stavu, písemnosti nebo jiné údaje. SD může požádat vnitrostátní soud o další informace a vysvětlení

-na druhou stranu statut SD nikde nezakládá právo účastníka řízení vyjádřit se ke stanovisku GA(k tomu rozsudek Emesa Sugar, C-17/98)

* předmětem je tedy výklad smluv a platnost a výklad aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie=což jsou EP, Rada, Komise, ESD, EÚD, ECB, podle nauky (učebnice s.379) tím nejsou myšleny akty jiných orgánů, sice závazné, ale mimo výčet výše zmíněných orgánů

-předmětem mohou být nařízení, směrnice, rozhodnutí, které mají právně závazné následky, ale i nezávazná doporučení a stanoviska, například i dohody a prohlášení, rozhodnutí Rady, akty EP, i smlouvy mezinárodního práva veřejného, zavazující orgány EU

-předmětem nejsou rozhodnutí SD nebo Tribunálu (viz případ Wünsche III, platnost rozsudku nemůže být napadena předběžnou otázkou)

-předmětemřízení o předběžné otázce nemůže být výklad vnitrostátního práva (viz Foto Frost), SD nemá právo posuzovat ani bilaterální smlouvymezi členskými státy, ani není oprávněn posuzovat průběh a správnost řízení před vnitrostátním soudem, není oprávněn hodnotit důvody, které vedly vnitrostátního soudce k žádosti o rozhodnutí, musí se zdržet přezkoumávání a hodnocení národních právních předpisů

* obligatorní předložení předběžné otázky: podle čl. 267/třetí pododstavec-„vyvstane-li otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na SD EU.“

-povinnost položit předběžnou otázku pro poslední instanci, má-li pochybnost o výkladu nebo platnosti komunitárního aktu (soud poslední instance je soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky-SD EU tím myslí řádné opravné prostředky)

-jedinou výjimkou z předkládací povinnosti je teorie acte clair=předkládací povinnost neexistuje tehdy, jestliže správné použití práva Společenství/EU může být tak zřejmé, že neponechává prostor pro žádnou rozumnou pochybnost o způsobu vyřešení položené otázky(viz rozsudek CILFIT). Stejnou jistotu o daném řešení musí mít hypoteticky všechny národní soudy. Acte e´clair(otázka není tak jednoduchá, ale byla už dříve řešena, existuje konstantní judikatura)= důvodné pochybnosti neexistují tehdy, pokud ohledně stejně znějící otázky rozhodl SD v jiném řízení, nebo existuje o dané otázce konstantní judikatura

-povinnost předložit předběžnou otázkumají i soudy nižších instancí, pokud se hodlají odchýlit od judikatury ESD anebo jestliže zamýšlí suspendovat aplikaci národního správního aktu, který vychází z komunitárního práva

-povinnost předložit i tam, kde má národní soud pochybnosti o platnosti určitého právního aktu (viz Foto Frost)

* fakultativní předložení předběžné otázky: každý národní soud může položit předběžnou otázku, pokud potřebuje výklad Smluv nebo jiného komunitárního pravidla od Soudu k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout. Toto právo má soud i tehdy, jestliže by mu to vnitrostátní procesní nebo i jiné právní předpisy zakazovaly.

-národní soud může otázku položit ex offo, nebo na návrh strany sporu, strana sporu ale nemá na položení otázky právní nárok

-po předložení předběžné otázky národním soudem je obvykle původní řízení před tímto soudem přerušeno

-národní soud může vzít předběžnou otázku až do pravomocného rozhodnutí o ní zpět

-SD o předběžné otázce rozhoduje rozsudkem= má účinky pravomocného závazného rozhodnutí-závazný pro národní soud, který ji podal, i pro soudy, které o dané věci ještě ve vnitrostátním řízení rozhodují

- ze stejného skutkového stavu nemůže být soudem předložena stejná předběžná otázka opakovaně


-řízení o předběžné otázce může samo sloužit jako prostředek obejití stávajících procedur. Soudní dvůr je liberální v otázkách přípustnosti předběžných otázek. Významným příkladem je substituce nemožnosti přímo žalovat (pro jednotlivce) na neplatnost komunitárního/unijního aktu řízením o předběžné otázce, která by se týkala platnosti komunitárního/unijního aktu.

-zajímavosti:řízení o předběžné otázce tvoří většinu nápadů ESD, historicky první rozsudek rok 1962, ročně přes 200 otázek, rok 2003=237, průměrná délka řízení rok 2003-25,5 měsíce, nejvíce žádostí z Německa, v poměru na počet obyvatel vynikají Benelux, Rakousko)


-o předběžné otázce může být rozhodnuto ve zrychleném řízení, pokud to odůvodňuje zvláštní naléhavost konkrétního případu

-žádost o zrychlené řízení podává vnitrostátní soud

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code