Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci)

Upravena především článkem 17 SEU (ve znění Lisabonské smlouvy).

Komise je výkonný orgán, který je nezávislý na vnitrostátních vládách. Jejím úkolem je zastupovat a bránit zájmy Unie jako celku. Jejím hlavním posláním je sestavovat návrhy nových evropských právních předpisů, které předkládá Radě a Parlamentu. Také odpovídá za provádění rozhodnutí Rady a Parlamentu. Evropská komise byla založena již v 50. letech na základě zakládacích smluv.

- Složení

Komise od 2010:Komise jmenovaná v době mezi dnem vstupu v platnost Lisabonské smlouvy a dnem 31. října 2014 se skládá z jednoho státního příslušníka každého členského státu, včetně jejího předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je jedním z jejích místopředsedů.


Předseda EK: José Manuel Barroso

Místopředsedové: Catherine Ashton, Viviane Reding

Z ČR: Štefan Füle (Rozšíření a politika sousedství)


Komise od 2014:Ode dne 1. listopadu 2014 se Komise včetně předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku skládá z takového počtu členů, který odpovídá dvěma třetinám počtu členských států, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně o změně tohoto počtu. (čl. 17 SEU) Členové Komise jsou vybíráni ze státních příslušníků členských států na základě systému naprosto rovné rotace mezi členskými státy umožňujícího odrážet demografickou a zeměpisnou různorodost všech členských států. Rozdíl mezi celkovými počty funkčních období vykonávaných státními příslušníky jakýchkoli dvou členských států nesmí být nikdy vyšší než jedna. (čl. 244 SFEU)


Komisaři nejsou zástupci svých států. Komisaři nesmějí přijímat instrukce od státu, ze kterého pocházejí, ani od jakéhokoliv jiného státu a jsou povinni prosazovat výhradně zájmy Unie. Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti. Ke komisařům jsou přidělené resorty (generální ředitelství/direktoráty), pro které se obvykle používá zkratky DG (Directorate-general). Generální ředitelství mají strukturu podobnou ministerstvům a v jejich čele stojí generální ředitelé.


V čele: předsedanavržený Evropskou radou a potvrzený Evropským parlamentem.


Čl. 17 odst. 7: S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, kterého zvolí Evropský parlament stejným postupem.


Ostatní členové (komisaři) jsou společně jmenováni Radou Evropské unie, prezidentem Evropské komise a potvrzeni Evropským parlamentem. Komise má rovněž dva místopředsedy.

à

* Vlády členských států se navzájem dohodnou, koho navrhnou jako nového předsedu Komise. * Navrženého předsedu Komise následovně schválí Parlament. * Navržený předseda Komise si po projednání s vládami členských států vybere ostatní členy Komise. * Rada schválí seznam nominovaných členů kvalifikovanou většinou a předloží ho Evropskému parlamentu ke schválení. * Parlament následně vede pohovor s každým nominovaným členem a hlasuje o svém stanovisku ohledně celé Komise. * Poté, co Parlament na základě hlasování schválí stanovisko, Rada kvalifikovanou většinou oficiálně jmenuje novou Komisi.


- Fungování

Funkční období Komise je pětileté. Nová komise je jmenována na 5 let do 6 měsíců po volbách do EP.


Komise je jako sbor odpovědná Evropskému parlamentu. Evropský parlament může Komisi vyslovit nedůvěru. V případě vyslovení nedůvěry členové Komise kolektivně odstoupí ze svých funkcí a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku odstoupí ze své funkce v Komisi.


Komise se schází z pravidla jednou týdně v Bruselu. Usnáší se většinou hlasů svých členů, přičemž usnášeníschopnost stanoví jednací řád, který si Komise schválí.


Během funkčního období nesmí členové Komise vykonávat jinou výdělečnou i nevýdělečnou činnost.


Výkon funkce končí:

* uplynutím stanové doby, * smrtí, * odvoláním, * odstoupením.

Nahrazen na zbývající část funkčního období novým členem stejné státní příslušnosti, kterého jmenuje Rada vzájemnou dohodou s předsedou Komise po konzultaci s Evropským parlamentem.


Komise zveřejní každoročně nejméně měsíc před zahájením zasedání Evropského parlamentu souhrnnou zprávu o činnosti Unie.


- Pravomoci

* Je výkonný orgán Evropské unie. * Zajišťuje uplatňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě. * Pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie dohlíží na uplatňování práva Unie. * Plní rozpočet a řídí programy. * Vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. * S výjimkou společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dalších případů uvedených ve Smlouvách zajišťuje vnější zastupování Unie. * Činí podněty k přijímání jednoletých a víceletých programů Unie s cílem dosáhnout interinstitucionálních dohod. (čl. 17 SEU)

Legislativní akty mohou být přijaty pouze na návrh Komise. Komise je tedy prakticky jediným orgánem, který má možnost legislativní iniciativy. (Smlouvy mohou stanovit výjimky.) Rada a Parlament mohou pouze žádat Komisi a navrhla určitou legislativu, samotný akt navržení však musí učinit Komise. Také občané mají podle Lisabonské smlouvy možnost lidové iniciativy – mohou navrhnout legislativní akt, pokud bude podpořen 1 milionem podpisů evropských občanů, ale není to závazné. Komise navrhuje kroky na úrovni EU pouze tehdy, domnívá-li se, že problém nelze řešit efektivněji na vnitrostátní, regionální či místní úrovni. (princip subsidiarity)

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code