Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci)

* jiná používaná označení – (do Maastrichtské smlouvy) Rada ministrů, Rada

- Rada je kolektivním nepermanentním orgánem EU, který je složen ze zástupců vlád členských států, jež zastupuje zájmy členských států EU, tj. jde o mezivládní orgán v institucionálním systému EU

* hlavním sídlem Rady EU je Brusel, především budova Justus Lipsius; zasedání v dubnu, červnu a říjnu se konají v Lucemburku


Složení(čl. 16 SEU)

- Rada má tolik členů – zástupců vlád, kolik je členských států (nyní 27); zástupce vlády musí být zmocněn zavazovat svou vládu, schopen vykonávat hlasovací právo, popř. vykonávat předsednictví - Rada se schází v různých formacích – podle předmětu jednání; po LS jsou nejdůležitějšími formacemi: Rada pro všeobecné záležitosti (GAC) spolu s předsedou a Komisí zajišťuje soudržnost dalších formací a připravuje práci ER a Rada pro zahraniční věci (FAC) rozhoduje o vnější činnosti EU podle strategických směrů ER a zajišťuje soudržnost činnosti EU - ostatní ministři se účastní specializovaných formací (finance, zemědělství, doprava, životní prostředí); o jejich ustavení rozhoduje ER; někdy je třeba konat zasedání více ministrů, pokud se některé problémy týkají více rezortů (schází se tzv. JUMBO Rada) - od Rady je třeba odlišit orgán (či zvláštní formát na zasedání) nazývaný zástupci vlád členských států v Radě (ZVR) – primární právo tento orgán výslovně neustavuje, ale přesto mu svěřuje významné pravomoci – jmenování Soudu, jmenování Tribunálu, stanovení sídla orgánů EU


Fungování

* předsednictví – předsednictví v Radě rotuje po členských státech podle rozhodnutí ER kvalifikovanou většinou; to stanoví, že předsednictví Rady, kromě FAC, vykonává vždy skupina tří členských států po 18 měsíců („trojka“), čímž se dosáhne určité obsahové koherence předsednictví * v rámci skupiny pak jednotlivé členské státy předsedají Radě vždy půl roku; předsedající členský stát mj. zajišťuje i koordinaci činnosti různých orgánů mezivládní povahy (COREPER, expertní skupiny atd.); toto neplatí pro FAC, jíž předsedá VP-ZVBP * jednání – počet zasedání Rady není stanoven, konají se na svolání předsedou na jeho návrh nebo na návrh některého ze členů Rady nebo na návrh Komise * program jednání navrhuje předseda, schvaluje jej Rada na začátku každého jednání; jednání Rady má dvě časti – veřejnou k rozhodování o legislativních návrzích a neveřejnou pro ostatní záležitosti * orgány připravující jednání Rady –> členové vlád, kteří občas zasedají v Radě EU, jsou zaneprázdněni hlavně úkoly ve své národní vládě, a proto potřebují pomoc permanentních orgánů * generální sekretariát – zaměstnává celkem 2000 úředníků připravujících rozhodnutí Rady; generální tajemník je jmenován prostou většinou Rady; pomáhá mu zástupce generálního tajemníka, 8 generálních ředitelství a právní služba * výbor stálých zástupců (COREPER) připravuje jednání Rady; schází se na úrovni velvyslanců pro obecné politické otázky (COREPER II), anebo jejich zástupců pro otázky technické týkající se zejm. vnitřního trhu a společných politik (COREPER I) * i Komise je u COREPERu zastoupena; návrhy předkládá Komise Radě, ta je postoupí COREPERu, ten je nechá přezkoumat jedné z cca 250 pracovních skupin či výborů sestavených z úředníků stálých zastoupení nebo expertů vlád členských států; na této úrovni mj. nastává intenzivní lobování

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

* vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku – jedná se o novou funkci, která nahrazuje a personálně slučuje dosavadní funkce generálního tajemníka – vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, komisaře pro vnější vztahy a předsedy Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy; v současnosti post zastává baronka Catherine Ashton * tato funkce zahrnuje 3 úkoly: zmocněnkyně Rady pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, předsedkyně Rady pro zahraniční věci a místropředsedkyně Komise * vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jmenuje Evropská rada se souhlasem předsedy Komise kvalifikovanou většinou

* hlasovánízpůsob hlasování – Rada zásadně rozhoduje kvalifikovanou většinou svých členů (ostatní kvóra jsou tedy výjimkou z pravidla; zejm. případy prosté většiny jsou v praxi vzácné – např. svolání mezivládní konference k revizi zakládacích smluv) * kvalifikovaná většinatzv. vážené hlasování se řídí těmito pravidly: každý stát má 3 – 29 hlasů přidělených podle více kritérií: rozloha, počet obyvatel, význam politický a ekonomický v EU * kvalifikovaná většina je dosažena, je-li pro přijetí návrhu 255 z 345 hlasů (74 %); z prosté většiny členských států, jedná-li Rada na návrh Komise, jinak 2/3 většiny členských států; na návrh členského státu je navíc třeba, aby hlasy „pro“ zastupovaly nejméně 62 % obyvatel EU; blokovací menšinu tvoří 91 hlasů * od 1.11. 2014 bude kvalifikovaná většina znamenat dvojí většinu, kde každý stát bude mít 1 hlas: jedná-li Rada o návrhu EK či VP-SZBP: 55 % počtu členských států, jež zastupují nejméně 65 % počtu obyvatel EU; jedná-li na jiný návrh: 72 % členských států, jež představují nejméně 65 % obyvatel EU; pro roky 2014 – 2017 může každý stát požádat, aby se používala pravidla platná před 1.11. 2014 * jednomyslnost je výraz respektu vůči mezinárodněprávnímu prvku v rámci evropské integrace, dovolující, aby členský stát nebyl vázán proti vlastní vůli v citlivých oblastech či ve věcech „ústavní“ důležitosti (např. sociální zabezpečení, SZBP a provádění EBOP, prostor svobody, bezpečnosti a práva, omezení pohybu kapitálu vůči třetím zemím, jazyková pravidla, volby do EP atd.) * LS umožňuje nově od r. 2014, popř. 2017 přechod od jednomyslnosti ke kvalifikované většině ve všech oblastech beze změny primárního práva, tj. bez s tím souvisejícími ratifikacemi, referendy atp. * aplikace pravidel o hlasování: hledání konsensu – praxe vede Radu k tomu, aby namísto formálního hlasování hledala shodu; dokud předseda nerozhodne o hlasování, vedou se diskuse spíše diplomatického typu, jež poněkud deformují procesní pravidla (tato praxe byla zkoumána i z hlediska legality) * Rada hlasuje na návrh předsedy; pokud většina členských států požaduje, aby se hlasovalo, předseda je povinen zahájit hlasování; většina členů Rady tedy může vyžadovat, aby se hlasovalo, i když některý členský stát se dovolával svých podstatných zájmů – to naznačuje, že formalizované právo veta v případě kvalifikované většiny neexistuje


Pravomoci

* legislativa – Rada je legislativním orgánem, který – spolu s EP – právní akty přijímá, ale nenavrhuje; toto právo náleží zpravidla Komisi; Rada má ale právo vyzvat Komisi k vypracování návrhu právního aktu, případné odmítnutí musí Komise zdůvodnit * kontrola – Rada provádí kontrolu díky aktivní privilegované legitimaci před ESD (bez potřeby prokazovat právní zájem); člena Komise může ESD na návrh Rady odvolat * Rada kontroluje Komisi též ustanovování zvláštních výborů; Rada má také povinnost signalizovat porušování hodnot EU některým členským státem * jmenování – Rada se podílí na výběru členů Komise; soudce a generální advokáty ESD jmenují zástupci vlád členských států v Radě společnou dohodou * správní funkce – Rada stanovuje platy, náhrady a důchody ostatním vysokým úředníkům EU (ne tedy europoslancům) * vnější vztahy – Rada má pravomoc spolupracovat a uzavírat dohody se třetími státy a mezinárodními organizacemi a podílí se na formulování a provádění SZBP * rozpočet – na návrh Komise schvaluje Rada s EP rozpočet


Rada EU vs. Evropská rada vs. Rada Evropy

Radu EU (Radu ministrů), jakožto legislativní a výkonný orgán Evropské unie nelze zaměňovat s Evropskou radou, která je politickým orgánem Evropské unie, ani s Radou Evropy, která je nezávislou mezinárodní organizací.

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code