Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


38. Přehled institucionální struktury EU

* V institucích Evropské unie se odráží vyjádření vůle zakladatelů Evropských společenství vytvářet „stále pevnější unii lidu Evropy“, jejímž výchozím bodem a zároveň cílem má být sdílení politické odpovědnosti.


* Pravomoci a úkoly institucí EU, stejně tak jako pravidla a postupy, kterými se musí řídit, jsou stanoveny v základních smlouvách Unie, resp. akty revidující a pozměňující zřizovací smlouvy


* ESUO * EHS * Euratom * Slučovací smlouva * Jednotný evropský akt * Maastricht * Amsterodam * Nice * SFEU


 v nichž členské státy vyjádřily souhlas s přenesením části svých pravomocí na orgány Společenství.


HLAVNÍ ORGÁNY EU


* NOVÉ FUNKCE V RÁMCI INSTITUCIONÁLNÍ REFORMY


* Stálý předseda Evropské rady

* volen Evropskou radou na základě kvalifikované většiny na dobu dva a půl roku, mandát možné jednou, opět na dva a půl roku, prodloužit * předsedá zasedání Evropské rady, vede její jednání, ve spolupráci s předsedou Komise a na základě práce Rady pro obecné záležitosti zajišťuje přípravu a kontinuity jednání Evropské rady, usiluje o usnadnění soudržnosti a konsensu uvnitř Evropské rady, po každém zasedání Evropské rady předkládá zprávu Evropskému parlamentu * zajišťuje vnější zastupování Unie v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aniž jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Unii zastupuje jako její vrcholný představitel např. na summitech se třetími státy (bilaterální summity EU-Rusko, EU-USA či biregionální summit EU-Afrika) * Stálý předseda Evropské rady nesmí zastávat žádnou funkci na národní úrovni


* Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečností politiku

* nahrazuje a personálně slučuje dosavadní funkce vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, komisaře pro vnější vztahy a předsedy Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, resp. její zahraničně-politické části. * rovněž šéfem Evropské služby pro vnější činnost, určité diplomatické služby EU * jmenován Evropskou radou kvalifikovanou většinou a podléhá souhlasu předsedy Komise, současně – jakožto místopředseda Komise – podléhá schválení Evropským parlamentem * jedná jménem Rady v politickém dialogu EU s třetími zeměmi na ministerské úrovni  nahrazuje tak ministra zahraničí předsednické země * působí v roli místopředsedy Komise * zástupce Vysokého představitele bude předsedat Politickému a bezpečnostnímu výboru




Evropská rada

- poprvé formálně začleněna do unijního institucionálního rámce stává se jedním z orgánů Unie, jejichž působnost a organizace je upravena Smlouvami, samostatná instituce EU – v čele předseda Evropské rady – viz výše

- základní poslání: Unii poskytuje nezbytné podněty pro její rozvoj, vymezuje obecné politické směry a priority Unie, X nevykonává však legislativní funkce

- Složení ER – hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise; jednání se účastní – nikoliv však jako její člen – vysoký představitel

- Zasedá dvakrát za půl roku, tj. dvakrát během každého předsednictví, vyžaduje-li to situace, svolá předseda mimořádné zasedání ER

- pokud Smlouvy nestanoví jinak, rozhoduje ER konsensem, X možné o rozhodování kvalifikovanou většinou – platí stejná pravidla jako pro hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, jednomyslně rozhoduje ER např. o přijetí rozhodnutí podle tzv. přechodové klauzule, prostou většinou pak v procedurálních otázkách a o přijetí svého jednacího řádu.

- akty přijaté ER budou předmětem přezkumu Soudním dvorem Evropské unie z hlediska jejich legality, pokud budou mít právní účinky vůči třetím osobám



Evropská komise a její předseda

- Evropská komise je výkonným orgánem EU, předkládá návrhy evropských právních předpisů a má na starosti praktické provádění politik EU a rozdělování finančních prostředků.

- hájí zájmy Unie jako celku a dbá na to, aby všechny členské státy dodržovaly evropské smlouvy

- počet členů: od 1. listopadu 2014 měl být dle LS redukován na číslo odpovídající dvěma třetinám členských států X opakované referendum v Irsku  politická dohoda vstoupí-li LS v platnost, každý členský stát bude mít v Komisi i nadále svého státního příslušníka

- sestavování Komise: kandidáta na předsedu Komise navrhuje Evropská rada tzv. velkou kvalifikovanou většinou s přihlédnutím k výsledku voleb do Evropského parlamentu (posílení demokratické legitimity jmenování) a volí jej Evropská parlament většinou hlasů všech svých členů; ostatní členové navržení na základě dohody Rady a předsedy Komise jako sbor podléhají schválení Evropským parlamentem



Evropský parlament

- Lisabonská smlouva se také snaží změnou institucionálního fungování posílit demokratičnost a legitimitu rozhodování Unie a tak upravuje pozici národních parlamentů a Evropského parlamentu.

- Lisabonská smlouva prohlubuje a posiluje legislativní a rozpočtové pravomoci Evropského parlamentu, stejně tak jako jeho roli v oblasti monitorování a dohledu nad aktivitami Evropské komise prostřednictvím procedury spolurozhodování

- Role EP posílena i v rozpočtové politice, EP musí vydat souhlas se všemi mezinárodními dohodami, které EU uzavře.

- LS určuje i horní hranici pro počet poslanců EP – 750 poslanců - minimum pro jednu zemi je 6 a maximum 96 europoslanců,(Itálii se však podařilo získat jednoho europoslance navíc a horní hranice je tedy 751 europoslanců)  pod touto formulí „750+1“ je předpokládáno, že předseda EP nebude vykonávat své právo hlasovat.

- EP v přechodném období do roku 2014 754 europoslanců, až od roku 2014 by pak platil strop pro 751 křesel



Soudní dvůr EU

- jeho úkolem je zajišťovat, aby právní předpisy EU byly vykládány a uplatňovány ve všech zemích EU stejně, tj. tak, aby bylo právo stejné pro každého; zajišťuje, že vnitrostátní soudy nevydají v téže věci různá soudní rozhodnutí.

- soudní dvůr také zajišťuje, aby členské státy a orgány EU jednaly v souladu s požadavky evropského práva, Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy EU, orgány EU, podniky i fyzickými osobami.

- vynáší rozsudky v jemu předložených případech  pět následujících nejběžnějších typů

* řízení o předběžné otázce * řízení o porušení Smlouvy; * řízení o prohlášení neplatnosti; * řízení o nečinnosti; * žaloba o náhradu škody.



PORADNÍ ORGÁNY

* Hospodářský a sociální výbor vyjadřuje názory organizované občanské společnosti na hospodářské a sociální aspekty * Výbor regionů vyjadřuje stanoviska regionálních a místních orgánů

FINANČNÍ ORGÁNY

* Evropská centrální banka odpovídá za měnovou politiku a společnou měnu euro * Evropská investiční banka pomáhá dosahovat cílů EU financováním investičních projektů.

Zdroj: http://www.euractiv.cz/budoucnost-eu/link-dossier/lisabonska-smlouva-zmeny-v-rozhodovani-po-institucionalni-reforme-000056

http://www.euroskop.cz

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code