Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva

Případ Hauer ( 1979) :

Skutkový stav:Paní Liselotte Hauerová požádala o povolení k vysazení vinné révy na svém pozemku. To jí nebylo uděleno s ohledem na nařízení EHS, o opatřeních k přizpůsobení vinařství potřebám společného trhu, které zakazuje jakoukoliv novou výsadbu vinné révy. Paní Hauerová se tak obrátila na správní soud a tvrdila porušení jejích ústavou SRN garantovaných práv – svobodný výkon vlastnického práva a svobodnou volbu povolání. Správní soud se obrátil na ESD, aby přezkoumal slučitelnost nařízení s obecnými právními zásadami Společenství ( lidskými právy a svobodami, které za obecné právní zásady označil ESD ve věci Stauder).

Závěry:Základní práva a svobody patří k obecným právním zásadám, které musí ESD zajišťovat. Přitom vychází ESD ze společných ústavních tradic členských států a mezinárodních smluv o lidských právech, které ratifikovala většina členských států ( odkaz i na Evropskou úmluva o lidských právech a svobodách a na Štrasburský soud a jeho judikaturu). ESD přebírá standard ochrany lidských práv podle Evropské úmluvy včetně judikatury ESLP.


Předně je nutno odlišit obě soudní instituce. ESD je soudním orgánem dozorujícím dodržování unijního práva v rámci EU, ESLP je justičním orgánem zřízeným v rámci Rady Evropy ( dnes 47 členů) na základě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod 1950.


Pokud se týče práv vyplývajících z Evropské úmluvy, aplikace Soudním dvorem jejich obsahu ve formě obecné zásady právní se stala nezvratným precedentem, v případě závazné interpretace ESLP se nejedná vždy o samozřejmost. Jako pravidlo platí to, že Lucemburský soud běžně čerpá z judikatury Soudu pro lidská práva jako ze zdroje své inspirace, každopádně a za všech okolností zkoumá, zdali jsou relevantní rozsudky Štrasburského soudu, které mohou být použity jako vodítka pro vlastní rozhodovací činnost na poli lidských práv.


ESD chrání širší katalog práv nežli je inkorporován v Evropské úmluvě. ( Listina obsahuje širší katalog práv).


Neexistuje výslovná aplikační přednost Listiny základních práv EU před EÚLP – vztah souběžnosti. V případě konfliktu úprav by měla být přednostně přeci jen aplikována Listina. ( ESD ve věci Internationala Handelsgesellschaft)


Zvláštní význam mají vztahy Evropské unie a Rady Evropy, zakotvené naposledy Memorandem o porozumění podepsaným ve Štrasburku dne 23. května 2007. Dalším krokem by mělo být přistoupení Evropské unie ke „štrasburské„ Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy: „Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“).


Rozpory v judikaturách obou soudů:


Například ve věci Musique Diffusion v. Komise ESD prohlásil, že článek 6 Úmluvy lidských práv (právo na spravedlivý proces) se nevztahuje na případy vyplývající ze soutěžního práva, jelikož Komise nemůže být považována za tribunál ve smyslu tohoto ustanovení.

Dále rozpory v soudní praxi Lucemburského a Štrasburského soudu lze zaregistrovat v případě interpretace práva na domovní svobodu na základě článku 8 odst. 1 Evropské úmluvy.

Tak například Soudní dvůr v rozsudku Hoechst uvedl, že oblast ochrany tohoto článku se vztahuje na osobní svobodu lidí a proto ji nelze rozšiřovat na prostory pro obchodní účely. Dále Soud Společenství konstatoval, že „právo na výkon pravomocí svěřených Komisí včetně vstupu do firemních prostor slouží k udržení soutěžního řádu a je nutný pro zabránění narušení hospodářské soutěže“. Naprosto odlišný názor na aplikaci článku 8 odst. 1 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv zastával Evropský soud pro lidská práva ve věci Niemitz19. V této kauze, která se týkala domovní prohlídky kanceláře právníka za nepřítomnosti nezávislého pozorovatele, Soud pro lidská práva navázal na své dřívější rozhodnutí ve věci Marckx. Stanovil zejména, že výklad smluv soukromý život a domov, jež zahrnují profesní a podnikatelské činnosti nebo provozní prostory „jsou v souladu s podstatným cílem a účelem článku 8 Úmluvy, zejména ochrany jednotlivce před svévolným zásahem veřejné moci“


Avšak poslední vývoj v rozhodovací činnosti Evropského soudního dvora již naznačuje

pozitivní tendence ve směru akceptace pozice Štrasburského soudu.


Čl. 59 odst. 2 EULP 14. protokol – EU může přistoupit k této Úmluvě.


ESLP odmítl judikovat ve věci, ve které rozhodl předtím ESD s tím, že ESLP zajišťuje rovnocennou ochranu práv - Bosphorus v. Irsko 2005.


Matthews v. UK ESLP 1999 přezkoumal akt komunitárního práva.


Z hlediska využití závěrů Štrasburského soudu Evropským soudním dvorem lze konstatovat, že rozdílná interpretace se vyskytuje pouze v určitých oblastech, jako například soutěžní a celní právo, výklad domovní svobody atd. Poslední judikatura Lucemburského soudu nicméně nasvědčuje tomu, že Evropský soudní dvůr se již snaží zachovávat stejnou linii s ESLP a „nevybočovat z řady“.


Maastrichtská smlouva:


Čl. 6 SEU - Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům.

Unie ctí základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práva základních svobod podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 a ta, jež vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, jako obecné zásady práva Společenství.


Po Lisabonské smlouvě:


Čl. 6 SEU - Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této Úmluvě se nijak nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami.

Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code