Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU

Počátky kodifikace lidských práv v EU – Charta základních práv EU


Potřeba vlastní kodifikace základních práv vzrostla po založení Evropské unie (1993), kdy výrazně posílil politický a společenský rozměr evropské integrace. O přípravě kodexu Evropská unie rozhodla v roce 1999, návrh přípravného konventu byl pak přijat Evropskou radou, Evropským parlamentema Komisí. Charta byla slavnostně podepsána při sjednání Smlouvy z Nicev prosinci 2000.

Charta byla prozatímně přijata jako politická deklarace bez právní závaznosti. Odráží moderní pojetí základních lidských, občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv, zejména standard Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dalších instrumentů základních práv Rady Evropy a základní hospodářské svobody ES a navazuje na ústavní tradice členských států. Obsahuje podrobnou preambuli a 54 článků, symbolicky se člení na kapitoly důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanství a spravedlnost. Charta shrnuje lidská práva různých generací včetně těch, jejichž formulace je reakcí na současný společenský a vědecký vývoj.

Evropský rozměr ochrany základních práv je dán tím, že buď jde o práva jednotlivce přímo v relaci k EU (např. právo na dobrou správu, tedy činnost institucí EU) nebo mají práva obecný charakter, avšak garance jejich respektování ve vztahu k jednotlivcům je povinností členských států ve vztahu k EU.

Původně byla navrhována jako součást Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která však nebyla schválena v referendech v Nizozemía ve Francii.

Charta podle svých závěrečných ustanovení nemění dělbu kompetencí členských států a Evropské unie ani Evropského společenství a nesnižuje standard základních práv stanovený mezinárodními smlouvami a ústavami členských států. Předpokládá se, že se uplatní jako měřítko tvorby a uplatňování práva EU jejími orgány a orgány členských států. Soudní dvůr odkazoval na ustanovení Charty ještě v době, kdy tato nebyla právně závazná.

Mezi základní práva patří zejména právo na život a právo na nedotknutelnost lidské osobnosti. Charta přiznává občanům právo na svobodu a bezpečnost, právo na ochranu osobních údajů, právo uzavřít manželství, právo na vzdělání, právo svobodné volby povolání, právo na vlastnictví a právo na azyl.

K základním svobodám, jež zaručuje charta, se řadí především svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu a informací, svoboda shromažďování, svoboda umění a věd a svoboda podnikání.

Charta zapovídá trest smrti na území celé EU, zakazuje jakoukoli formu diskriminace, mučení a nelidského či ponižujícího zacházení, zapovídá dětskou práci a zaručuje ochranu v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání.

Charta zaručuje rovnost žen a mužů a přiznává dětem právo na ochranu a péči, stejně jako právo starším osobám na důstojný a nezávislý život.

Mezi další základní práva patří zejména právo volit a být volen, právo na ochranu zdraví, právo na přístup k sociálnímu zabezpečení, právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, presumpce neviny a právo na obhajobu či právo obrátit se na evropského ochránce práv (ombudsmana).

Charta ze své samotné povahy je způsobilá artikulovat práva jen velice rámcově a heslovitě, a samotný obsah a náplň takto obecně deklarovaných práv ponechává na aktech sekundární legislativy a autoritativní interpretaci Evropského soudního dvora.

Charta na rozdíl od Evropské úmluvy neobsahuje zvláštní kontrolní mechanismus nutný pro její efektivní prosazování.

Základní práva EU nejsou taxativně vymezena, jejich katalog se může rozšiřovat. Podléhají interpretačnímu i aplikačnímu vývoji.

Listina základních práv EU:

Listina vešla v platnost spolu s Lisabonskou smlouvou, tj. 1. prosince2009, stala se tak pramenem primárního práva a nabyla jako dokument závaznosti.

Listina je adresována orgánům a institucím Unie a členským státům. Tyto subjekty se jí musejí řídit při vydávání právních aktů.


Nově po Lisabonu:


Čl. 6 SEU – Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv EU ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.

Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách.


OPT – OUT ( výjimky z aplikace Listiny):

Od chvíle, kdy Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, se stala Listina, která je její součástí, pro členy EU právně závazným dokumentem. Během procesu ratifikace se právě tento dokument stal předmětem polemik, které vyústily v prosazení výjimky z jeho působnosti (respektive speciálního režimu jeho uplatnění) pro Polsko, Irsko, Velkou Británii a Českou republiku. Pro tyto platí pro aplikaci Listiny základních práv EU zvláštní režim.

Češi si výjimku vyjednali „za pět minut dvanáct“, především na základě argumentace prezidenta Václava Klause, který se obával možných dopadů Listiny na Benešovy dekrety, a to ve věci majetkových nároků sudetských Němců. Dokument totiž kromě jiného zakazuje hromadné vyhoštění a stanoví právo, že každý má nárok vlastnit zákonně nabytý majetek, jehož nesmí být zbaven (pokud se nejedná o veřejný zájem, tehdy je nutné poskytnout spravedlivou náhradu).

Zmíněná ustanovení podle prezidenta Klause mohla způsobit, že by evropská judikatura v budoucnosti napadla platnost dekretů. Prezidentovi odpůrci však tvrdí, že jsou tato práva zcela identicky obsažena v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a že je tedy výjimka zbytečná. Krom toho se většina odborníků shoduje na tom, že Benešovy dekrety přijaté před více než šedesáti lety nespadají do časové působnosti práva EU. Tak dekrety v minulosti již posoudil Evropská soud pro lidská práva (tehdy ve vztahu k článkům Evropské úmluvy o lidských právech).

Listina obsahuje i sociální práva, kvůli nimž výjimku požadovalo Polsko a která se nelíbila ani české pravici. Katoličtí Poláci se obávali, že akceptace Listiny by mohla v budoucnu ohrozit jejich nezávislé rozhodování o společensky citlivých záležitostech jako euthanasie či potraty. Někteří poslanci ODS zase argumentovali tím, že lidská práva již dostatečně ošetřují jiné mezinárodní úmluvy a Unie by je proto neměla dále specifikovat a už vůbec ne „uzákoňovat“ sociální práva (obsažená v hlavě IV Listiny). Právě vyjednaná výjimka vylučuje vymahatelnost těchto sociálních práv.

Neplatí ovšem, jak stále proklamují některá média a dokonce i politikové, že Listina nebude pro ČR (stejně jako Polsko, Irsko a Velkou Británii) platit vůbec a čeští občané se proto stanou Evropany „druhého řádu“. K Listině bude pouze připojen Protokol o uplatňování Listiny, který stanoví speciální režim výkladu dokumentu pro dané státy.


Výčet práv v Listině:


Hlava I. Důstojnost– lidská důstojnost, právo na život, zákaz trestu smrti, nedotknutelnost lidské osobnosti, zákaz klonování lidských bytostí, zákaz využívání lidského těla jako zdroj finančního příjmu, zákaz eugenických praktik, zákaz mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, zákaz otroctví a nucených prací, zákaz obchodu s lidmi.


Hlava II. Svobody– právo na svobodu a osobní bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace, ochrana osobních údajů, právo uzavřít manželství a založit rodinu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu a právo na informace, svoboda shromažďovací a sdružovací, svoboda umění a věd, právo na vzdělání, svobodná volba povolání a právo pracovat, svoboda podnikání, právo vlastnické včetně duševního vlastnictví, právo na azyl, zákaz hromadného vyhoštění.


Hlava III. Rovnost– před zákonem, zákaz diskriminace, respekt vůči kulturní a jazykové rozmanitosti, rovnost mužů a žen, práva dítěte, práva starších osob a osob se zdravotním postižením.


Hlava IV. Solidarita– právo pracovníka na informování a na projednání v podniku, na kolektivní vyjednávání, právo na přístup ke službám zaměstnanosti, ochrana v případě neoprávněného propuštění, slušné a spravedlivé pracovní podmínky, zákaz dětské práce a ochrana mladých pracovníků, rodinný a pracovní život, právo na sociální pomoc, ochrana zdraví, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele.


Hlava V. Občanská práva– právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu, právo volit a být volen v obecních volbách, právo na řádnou správu, právo na přístup k dokumentům, právo obrátit se na evropského ochránce práv, petiční právo, volný pohyb a pobyt, diplomatická a konzulární ochrana.


Hlava VI. Soudnictví– právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a právo na obhajobu, zásada zákonnosti a přiměřenosti trestů, ne bis in idem re.


Hlava VII. – Obecná ustanovení upravující výklad a použití Listiny

Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie.

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code