Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


27. PRINCIP PŘÍMÉHO ÚČINKU (POUŽITELNOSTI) PRÁVA EU

Zdroje:SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 115-127.

Přímá použitelnost

* všechny normy práva EU mají automaticky v právních řádech členských států postavení pozitivního práva, aniž by tím ztratily svoji zvláštní povahu → nejspíš jde o inkorporaci, kdy neexistuje konkrétní inkorporační norma (jako např. čl. 10 Ústavy v případě mezinárodních smluv), ale tato inkorporace nevyplývá z primárního práva, nýbrž z judikatury ESD (Co si o tom myslíš, Jendusi?) * MP ponechává na státech, aby stanovily, jaký poměr mezi vnitrostátním a MP má u nich existovat: * monismus – mezi MP a VP neexistuje žádná bariéra * dualismus – aplikace normy MP je možná jen tehdy, je-li implementována do vnitrostátního zákonodárství * dnes většina států dualismus s prvky monismu, jen Nizozemsko čistý monismus * primární právo EU je také mezinárodní právo X ESD naordinoval bezvýhradný monismus pro vztah práva členských států k právu EU * primární právo EU – soubor mezinárodních smluv ← musejí projít ratifikačním procesem ve členských státech → poté je toto právo uplatňováno jako právo EU (se všemi jeho vlastnostmi – přímý a nepřímý účinek, přednost, odpovědnost za škodu), nikoli jako vnitrostátní normy * nařízení * přímo použitelné ve všech členských státech (čl. 288 SFEU) * reprodukce jeho obsahu do vnitrostátního právního aktu je nežádoucí (34/73 Variola); výjimky: * transpozici lze připustit v zájmu jednolitosti a srozumitelnosti * implementace možná, pokud je nařízení příliš obecné nebo pokud samo předpokládá vydání národního prováděcího předpisu (rámcové nařízení) → zásada loajality * směrnice – mohou mít právní účinky i bez řádného provedení → viz přímý a nepřímý účinek směrnic

Přednost

* dostane-li se přímo použitelná norma práva EU do aplikační kolize s normou národní, má před ní aplikační přednost


6/64 Costa v. E.N.E.L.

skutkový stav:

* Flaminio Costa, milánský advokát, odebíral elektřinu od a.s. E.N.E.L., která byla zákonem Italské republiky o znárodnění výroby a distribuce elektrické energie zestátněna * pan Costa odmítal oprávněnost faktury za elektřinu  dožadoval se podání předběžné otázky k SD, protože zejména čl. 37 SFEU a čl. 124 SFEU (současné číslování) byly podle něj porušeny znárodněním * italská vláda namítala absolutní nepřípustnost otázky smírčího soudce, protože národní soud, mající aplikovat národní zákon, nemůže použít čl. 267 SFEU


právní věty:

* na rozdíl od běžných mezinárodních smluv vytvořila Smlouva o EHS vlastní právní řád, integrovaný od nabytí účinnosti Smlouvy do právních systémů členských států, jenž je závazný pro jejich soudy * přenos práv a povinností, odpovídajících ustanovením Smlouvy, učiněný státy z jejich vnitřního právního řádu do práva Společenství, vytváří tedy definitivní omezení jejich suverénních práv, jemuž nemůže odporovat pozdější jednostranný akt neslučitelný s pojmem Společenství * přednost komunitárního práva je potvrzena čl. 288 SFEU – nařízení jsou závazná a bezprostředně použitelná v každém členském státě * žádosti států o výjimky jsou nadto předmětem povolovacího řízení, jež by bylo bezúčelné, kdyby státy měly možnost vyvázat se ze svých závazků prostřednictvím pouhého zákona


* přednost práva EU zajišťuje jeho jednotnou aplikaci – aby si národní soudce nemohl vybrat, zda aplikuje normu unijní či národní * důsledek přenosu pravomocí (pokud v určitých oblastech členské státy přenesly své pravomoci na EU, nemohou v nich vydávat normy, které by znemožňovaly činnost EU) * není pozitivně upravena X čl. 4/3 SEU ji předjímá – „Členské státy učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie.“ * kolidující národní předpisy přijaté po vstupu Smluv v platnost pro daný členský stát ovšem nejsou pro rozpor s unijním právem v důsledku zásady přednosti automaticky nicotné! – stanovit právní následek této kolize přísluší národním soudům


vymezení zásady přednosti:

- orgány členských států musí při aplikaci práva dát přednost přímo použitelné normě EU před jakýmkoli vnitrostátním pravidlem

* bez ohledu na to, zda vnitrostátní pravidlo bylo přijato před či po přijetí normy EU * bez ohledu na to, zda jde o vnitrostátní pravidlo hm.-pr. či proc.-pr. povahy * ze své vlastní iniciativy (aniž by potřebovaly souhlas jiného státního orgánu, např. ÚS)

- i samotná existence kolidující vnitrostátní normy uvádí právní subjekty do právní nejistoty + takový stát porušuje povinnost, která pro něj ze Smluv vyplývá → pasivní legitimace k žalobě dle čl. 258 SFEU - nemožnost platně přijímat nové národní legislativní akty neslučitelné s právem EU

* kolidující národní předpisy nejsou automaticky nicotné → musí o tom rozhodnout národní soud

- nemožnost přezkoumávat platnost aktů EU z důvodu jejich rozporu s vnitrostátním pravidlem (byť ústavním) X jinak porušení principu loajality


* předmět zásady přednosti – všechna závazná ustanovení práva primárního i sekundárního mají přednost před všemi vnitrostátními předpisy členských států → i před ústavami! * neplatnost zásady národní lex posterior derogat unijní legi priori106/79 Simmenthal


vztah hmotného práva EU vůči národnímu právu procesnímu:

* národní procesní podmínky uplatňování subjektivních unijních práv nesmějí

- být méně příznivé než pro podobná národní subjektivní práva (zásada ekvivalence) - mít za následek to, že by subjektivní unijní práva byla zbavena efektivity

* povinnost státních orgánů sdělovat důvody rozhodnutí * přiznání aktivní legitimace k žalobě, která pro čistě vnitrostátní situace dána není * nepoužitelnost zásady res iudicata na národní úrovni na národní prováděcí akt k aktu EU, pokud nebyla užita možnost zpochybnit samotný akt EU * povinnost státních orgánů ex offo aplikovat zásadu přednosti – soudce musí konstatovat kolizi přímo použitelné normy EU s normou národní, i když žádná strana tento argument nevznesla * provizorní aplikace zásady přednosti – v nejistých situacích, kdy ještě není jistota o neslučitelnosti normy unijní a národní * provizorní neaplikace národního předpisu odporujícího normě EU – do té doby, než se zjistí slučitelnost národní normy s unijní → presumpce platnosti národní normy (veřejnoprávních aktů) není bezvýjimečná! * provizorní neaplikace národního předpisu provádějícího normu EU – pokud lze zabránit těžké a neodstranitelné škodě a pokud existují závažné důvody ke zpochybnění právnosti tohoto opatření; národní soud se má obrátit na ESD s předběžnou otázkou o platnosti normy EU * důsledky aplikační přednosti pro neslučitelný národní předpisneaplikovatelnost takového předpisu, příp. neplatnost (ESD ji připustil v případě přijetí národní normy po přijetí kolidující normy EU) X rozhoduje o tom vždy národní soud * přednost Smlouvy o Evropském společenství atomové energie před soukromoprávními smlouvami (SESAE) ve věcné působnosti SESAE, uzavřených k porušení SESAE → Komise se může obrátit na ESD


výjimky ze zásady přednosti:

* porušení EÚLP * kolize unijní normy s národní normou provádějící mezinárodní závazek, přijatý předtím, než pro členský stát vstoupila SFEU v platnost (čl. 351 SFEU) → uplatněním přednosti EP by došlo k neplatnosti MS, a tím bylo ohroženo postavení třetího státu * nepřiměřené poškození práv třetích osob * zneužití práva EU – užití normy EP za účelem obejití přísnějších předpisů členského státu (např. imigračních)

Přímý účinek

* způsobilost mnohých evropských norem založit přímo práva a povinnost jednotlivců, jichž se lze dovolat u národních soudů, anebo vyloučit aplikaci neslučitelného národního předpisu * rozdíl přímého účinku EP od přímého účinku MP: * přímý účinek není založen na primárním právu (MS) X na judikatuře ESD * právo jednotlivce může vyplývat i z normy, jež je adresována členskému státu, ale dotýká se právního postavení jednotlivce * v právu EU nejde o výjimku, ale o pravidlo * tento princip ESD vyvodil nejprve pro členské státy, bylo to však rozšířeno na jednotlivce:


26/62 Van Gend en Loos

skutkový stav:

* nizozemská speditérská společnost Van Gend en Loos vedla spor s nizozemskými finančními úřady o výši cla: na formaldehyd dovezený ze SRN v r. 1960 jí byla uplatněna sazba 8%, zatímco stejné zboží dovezené k 1.1.1958 (den nabytí účinnosti Smlouvy o založení EHS) bylo podrobeno clu jen ve výši 3 % * společnost tvrdila, že zvýšení cla je v rozporu s čl. 12 Smlouvy o založení EHS (dnešní čl. 30 SFEU v poupraveném znění), jenž stanoví, že „členské státy se mezi sebou vyhnou zavádění nových dovozních nebo vývozních cel nebo dávek s rovnocenným účinkem či zvyšování těch, která uplatňují ve svých vzájemných obchodních vztazích“


právní věty:

* cílem Smlouvy o založení EHS je zavést společný trh, jehož fungování se přímo dotýká občanů Společenství * Společenství vytváří nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch členské státy omezily, byť jen ve vymezených oblastech, svá suverénní práva, a jejichž subjektem nejsou jen členské státy, ale rovněž i jejich příslušníci * tento závazek není doplněn žádnou výhradou členských států, podřizující jeho provedení pozitivnímu aktu národního práva, (…) tento zákaz (tj. zákaz cel a dávek) se sám svojí povahou výborně hodí k tomu, aby měl bezprostřední účinky na právní vztahy mezi členskými státy a jejich příslušníky * provedení čl. 12 Smlouvy o založení EHS tedy nevyžaduje legislativní zásah států  ESD tak zavedl teorii bezprostřední použitelnosti (v daném případě primárního práva) a bezprostředního účinku * přímý účinek může být vyloučen právní normou členských států

Druhy přímého účinku

- podle druhu subjektů:

* horizontální – mezi jednotlivci navzájem * vertikální – mezi státem a jednotlivcem * vzestupný – jednotlivec se může „zdola“ dovolat svého práva vůči vlastnímu státu * sestupný – stát vůči jednotlivci X jestliže členský stát neprovedl transpozici směrnice, nemůže se vůči jednotlivci dovolávat přísnější národní normy


152/84 Marshall

skutkový stav:

* podle statutu žalovaného – zdravotního úřadu – skončila platnost pracovních smluv zaměstnanců tohoto úřadu dosažením věkové hranice, která opravňovala k pobrání důchodu; ta byla podle britské právní úpravy u mužů 65 a u žen 60 let * paní Marshallová byla propuštěna ve svých 62 letech, ačkoli by raději pracovala až do 65 let, domáhala se proto žalobou dalšího zaměstnání, svůj nárok opřela o směrnici 76/207 k uskutečnění zásady rovného zacházení s muži a ženami


právní věty:

* je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora (zejména 8/81 Becker) ve všech případech, ve kterých se ustanovení směrnice považují za obsahově bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolat se vůči státu těchto ustanovení, jestliže stát takovouto směrnici včas neprovede anebo ji řádně neprovede do vlastního právního řádu * bylo by neslučitelné se závazným charakterem, který čl. 288 SFEU (dnešní číslování) směrnici přiznává, v zásadě vylučovat, aby se dotčená osoba mohla dovolat povinnosti obsažených ve směrnici * členský stát, který včas nevydá prováděcí opatření předvídaná směrnicí, nemůže vůči jednotlivcům argumentovat tím, že nesplnil povinnosti vyplývající ze směrnice stát se tedy nesmí dovolávat přísnější (vůči jednotlivci) národní normy, když sám příslušnou směrnici neprovedl * směrnice sama nemůže zakládat povinnosti vůči jednotlivci



148/78 Ratti

skutkový stav:

* pan Tullio Ratti byl prokuristou italské firmy Silvam, na jehož návrh byly výrobky této firmy označeny na obalu v souladu s ustanovením dvou směrnic Společenství o rozpouštědlech a lacích, které měly být Itálií transponovány do r. 1973, resp. 1979 X ještě v r. 1978 platil v Itálii pro rozpouštědla a laky zákon, jenž obsahoval z části přísnější předpisy než obě směrnice a předvídal pro případ porušení jeho ustanovení peněžité tresty; podle tohoto zákona došlo k trestnímu řízení proti Tullimu Rattimu


právní věty:

* zejména v těch případech, ve kterých orgány Společenství zavazují členské státy směrnicí k určitému chování, by byla praktická účinnost takovéhoto opatření zeslabena, jestliže by se jednotlivci nemohli před soudem těchto opatření dovolávat a jestliže by na ně vnitrostátní soudy nepohlížely jako na součást práva Společenstvívertikální vzestupný účinek směrnic * členský stát, který nevydal v určené lhůtě prováděcí opatření stanovené ve směrnici, se nemůže vůči jednotlivcům bránit tím, že on – stát – nesplnil závazky vyplývající ze směrnicestát se tedy nesmí dovolávat přísnější (vůči jednotlivci) národní normy, když sám příslušnou směrnici neprovedl * národní soud, který byl požádán osobou, respektující ustanovení směrnice, aby neaplikoval národní normu, která je neslučitelná se směrnicí a jež ještě nebyla transformována do vnitrostátního právního řádu, musí této žádosti vyhovět, pokud dotčený závazek obsažený ve směrnici je bezpodmínečný a dostatečně přesný


- podle účelu aplikace:

* pozitivní-substituční – pokud existuje neslučitelný národní předpis nebo není situace národním právem upravena vůbec → neaplikace národního předpisu (pokud existuje) + nahrazení ustanovením neprovedené směrnice * negativní-výlukovýneaplikace neslučitelného národního předpisu + zrušení všech rozhodnutí vydaných na jeho základě, aniž by došlo k aplikaci unijní normy → užije se obecnější národní norma (ta nenahrazuje normu EP, pouze vylučuje účinek kolidující národní normy)

Podmínky přímého účinku

- dostatečná jasnost a přesnost normy EP - bezpodmínečnost závazku (přímý účinek může být odložen do uplynutí lhůty); jde o ni i v případě, kdy norma EU vydání prováděcího předpokládá, ale

* neskýtá prováděcímu orgánu žádný prostor pro uvážení * členský stát překročil při vydání prováděcího předpisu zcela jasné stanovené meze uvážení (jen pro účely negativního přímého účinku)

- schopnost vyvolat právní účinky bez prováděcího opatření EU nebo členského státu

Přímý účinek u jednotlivých pramenů práva EU

- zakládací smlouvy – primární právo

* Smlouvy a SESAE ← to jsou ovšem normy primárního práva, jichž jednotlivci nejsou stranami ani adresáty * vertikální účinek mají, pokud jde o: * bezpodmínečný zdržovací závazek členských států * bezpodmínečný závazek konat bez možnosti jakéhokoli uvážení * závazek členského státu konat, jenž se stal nepodmíněným po uplynutí jisté lhůty (např. zákaz omezení svobody usazování po uplynutí přechodného období) * horizontální účinek – jiný jednotlivec nebo podnik se podle ESD může přímo dovolávat přímého účinku i vůči jiným jednotlivcům zejména v rámci smluvních vztahů, pokud jsou splněny podmínky přesnosti a bezpodmínečnosti


- obecné zásady právní

* vyšší hierarchické postavení než sekundární právo * zavazují orgány EU (vždy) + členské státy, pokud jednají v rámci evropského práva * za určitých podmínek jsou přímo použitelné → jednotlivci se jich mohou dovolat jak zneplatnění či neaplikaci aktů unijních, tak i národních prováděcích aktů


- vnější smlouvy

* přímo účinné ve prospěch jednotlivců, pokud jsou splněny podmínky přímého účinku (bezpodmínečnost, jasnost, schopnost vyvolat účinky bez prováděcího předpisu) * nezáleží na formě začlenění do EP (zda jde o nařízení, nebo rozhodnutí) * ESD odmítl přímý účinek u Dohody GATT (1947) a poté i Dohody o WTO


- nařízení

* zásadně aplikovatelná na horizontální i vertikální vztahy X ne rámcová nařízení ← k těm je vždy potřeba přijmout národní prováděcí předpis


- směrnice

* má přímý účinek (tj. působí bez transpozičních opatření) za těchto podmínek: * uplynutí transpoziční lhůty; směrnice nemůže mít přímý účinek ani tehdy, když členský stát nenáležitě transponoval směrnici již před vypršením transpoziční lhůty * nedbalost členského státu při transpozici →  „neprovedená směrnice“ ← nabývá přímého účinku až po uplynutí transpoziční lhůty + dochází tím k porušení Smluv → možno žalovat dle čl. 258 SFEU * nepodmíněný a dostatečně přesný obsah → čím je text směrnice detailnější, tím je větší šance, že ESD bude její ustanovení považovat za přímo použitelná, protože členskému státu se nenaskýtá prostor pro uvážení * aktivní legitimace dovolávající se osoby ← konečného adresáta i neadresáta konkrétního práva (pokud přímá aplikace slouží k ochraně jeho zájmů) * přímou aplikací směrnice může dojít k uložení povinnosti státu X nesmí dojít k uložení přímé povinnosti jednotlivci nebo nestátním subjektům (152/84 Marshall); odtud ovšem vyplývá rozdíl mezi zaměstnanci státní a soukromé sféry, protože zaměstnanci soukromého sektoru se nemohou dovolávat přímého účinku směrnice


vertikální vztahy(stát – jednotlivec)

* možnost jednotlivce dovolat se povinnosti ze směrnice proti státu * pro jednotlivce je to náhradní možnost, jak se dovolat svého nároku v případě, kdy členský stát nesplnil svoje právní povinnosti a kdy neexistuje národní prováděcí předpis * zákaz obráceného vertikálního účinku * členský stát, který včas nepřijal prováděcí opatření uložená směrnicí, nemůže proti jednotlivcům uplatňovat to, že sám nesplnil závazky, které mu byly uloženy → stát se nesmí dovolávat přísnější (vůči jednotlivci) národní normy, když sám příslušnou směrnici neprovedl (148/78 Ratti)


horizontální vztahy(jednotlivec – jednotlivec)

* pokud se jednotlivec ustanovení směrnice dovolává přímo proti jednotlivci (např. u soudu) → zákaz založit povinnost jinému jednotlivci


* pokud se jednotlivec ustanovení směrnice dovolává nepřímo prostřednictvím orgánu státní správy s cílem takto nepřímo změnit právní postavení onoho jiného jednotlivce → trojúhelníková situace: jednotlivec se dovolává vůči orgánu státní správy přímé aplikace směrnice (vzestupný vertikální účinek), ale přímá aplikace směrnice má důsledky i na třetí osoby (sestupný vertikální účinek) → výsledkem de facto horizontální účinek (jednotlivec – jednotlivec); nutno rozlišit: * pokud ustanovení neprovedené směrnice zakládá subjektivní práva a povinnosti jednotlivcůplatí zákaz uložení povinností vůči jednotlivci * pokud takové ustanovení směrnice taková práva nezakládá → jde o notifikační směrnici, ta má výlukový účinek, jednotlivec se může dovolat prostřednictvím orgánu státní správy neprovedené směrnice i vůči jednotlivci a způsobit mu zhoršení právního postavení i ve formě povinnosti konat, zdržet se či strpět za podmínek, že: * přímá aplikace směrnice vede jen k neaplikaci národního veřejnoprávního předpisu (účinek výlukový, ne substituční) * nedojde k uložení jednotlivci povinnosti předvídané směrnicí (např. případ napadení správního rozhodnutí o povolení těžby v lomu, jež bylo vydáno podle směrnice, která však nebyla provedena → došlo ke zrušení těžebního povolení, nikoli uložení povinnosti předvídané směrnicí) * nedojde k porušení principu ochrany dobré víry – případy, kdy jednotlivec nepřiměřeně poškodí zájmy třetích osob, ačkoli má k ochraně svých práv k dispozici přiměřenější prostředky unijního práva


- rozhodnutí adresovaná jednotlivcůmpřímo použitelná


- rozhodnutí adresovaná členským státům – mají přímý účinek, pokud:

* členský stát nenaplnil či porušil rozhodnutí * práva či povinnosti nenechávají prostor pro uvážení * je dána aktivní legitimace dovolávající se osoby * nedojde ke vzniku povinnosti jednotlivce

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code