Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


25. Právní základ a autonomie práva EU

Samostatnost práva EU je jeden z důsledků nadstátní integrace mezi členskými státy. Právo EU má své kořeny v mezinárodním právu veřejném. Na základě tzv. Zakládajících smluv se ovšem vyvinul dnešní autonomní právní řád EU, který získal částečným a dobrovolným přenosem pravomocí svrchovanost nad řády členských států. Autonomie práva EU se projevuje tím, že toto právo působí přímo v právních řádech národních států a přitom neztrácí svoji povahu jako evropské právo(tzn. monistický režim i pro státy s jinak dualistickým režimem MPV).

Při systematickém zkoumání preambule Smluv, institucionálního ustanovení a mechanismu předběžných otázek ESD v případu Van Gend en Loos (1962)konstatoval, že

„Společenství vytváří nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch členské státy omezily, byť jen ve vymezených oblastech, svá suverénní práva, a jejichž subjektem nejsou jen členské státy, ale rovněž i jejich příslušníci. Nezávisle na legislativě členských států právo Společenství proto nejen ukládá povinnosti jednotlivcům, ale rovněž zakládá jejich práva.“

Z důvodu naplnění cíle Smlouvy o založení EHS zavéstspolečný trh, jehož fungování se dotýká přímo občanů Společenství se tak logicky vyvinul vlastní právní řád integrovaný … do právních systémů členských států, jenž je závazný pro jejich soudy. (Costa, 1964)

V rámci své judiciální činnosti SD odvodil principy nadřazenosti a přímého účinku komunitárního práva, a to tzv. induktivní metodou vycházející z komplexní analýzy Zakladatelských smluv. Svoji rozhodovací činností tak SD dal obsah vágním normám v Zakladatelských smlouvách mající převážně teleologickou povahu. Podle Soudního dvora není splnění hospodářských cílů myslitelné, bez zaručení plné efektivity komunitárního práva. SD tak odvodil ze smluv tzv. konstitutivní principy mající ekvivalentní statut s ostatními ustanoveními primárního práva. Judikaturu SD tak lze označit evolučním nástrojem evropské integrace.

Posudek z roku 1991 stanovil, že „Smlouva EHS, byť uzavřena ve formě mezinárodní smlouvy, vytváří ústavní chartu Společenství založenou na panství práva … zakládací smlouvy založily nový právní řád, v jehož prospěch omezily svá suverénní práva.“

Autonomie práva tedy vycházela již ze Smluv zakládajících ES a to konkrétně z jejich vlastního institucionálního rámce, charakteru institucí (nezávislost, výlučná pravomoc) a závaznosti jejich sekundární legislativy.

Obecná teorie práva stanoví 3 podmínky pro samostatnost právního řádu:

(I.) právní řád se opírá o vlastní základní normy ústavní povahy – EU ano – primární právo

(II.) předpisy právního řádu jsou ve svém výkladu a aplikaci podřízeny jediné vlastní konečné a

obligatorní instanci – v EU je to SDEU

(III.) právní řád si vystačí sám o sobě, takže není třeba se dovolávat zásad nebo pravidel, jež

Smlouva neobsahuje – EU také splňuje, případné mezery zaplňuje Soudní dvůr

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code