Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


24.METODY A NÁSTROJE HARMONIZACE PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ EU


- právní úprava harmonizace čl. 114-118 SFEU

- čl. 114 SFEU obecným právním základem harmonizace, umožňuje přijímat opatření k dosažení sblížení národních předpisů za účelem vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu (odstranění protekcionismu a odlišností mezi národními úpravami)

- integrační úprava zejména prostřednictvím nařízení v oblastech výlučné pravomoci EU, jinde harmonizace pomocí směrnic

- forma harmonizačního opatření není definována, jde zejména o směrnice i nařízení

- existují i dvojstupňová opatření – nepřímá harmonizace dvěma akty: základní (obecné standardy) a prováděcí (to obsahuje konkrétní sblížení národních úprav)

- k opatřením ke sblížení mohou patřit i instituce, které úzce souvisí se sbližováním národních předpisů a doprovází či usměrňují provádění předpisů EU

- proces – opatření se přijímají řádným legislativním postupem, tj. členský stát může být přehlasován v Radě (hlasuje se kvalifikovanou většinou)

- čl. 114 platí jako lex generalis pro harmonizaci, lex specialis jsou například pro fiskální oblast (čl. 113 SFEU), volný pohyb osob (čl. 114/2 SFEU), víza, azyl (čl. 70 SFEU), zemědělskou politiku (čl. 43 SFEU), volný pohyb pracovníků, volné poskytování služeb, dopravní politiku, hospodářskou soutěž,…

- výjimky– musí být splněny hmotné i procesní podmínky

a) hmotné podmínky pro zisk výjimky:

* kvalifikovaný neekonomický důvod pro zbavení se povinnosti podřídit se již přijatému opatření ve prospěch zachování existujícího národního omezení nebo přijetí nového národního omezení týkajících se životního nebo pracovního prostředí (musí se opírat o nějaké nové vědecké poznatky po přijetí harmon. opatření) * přiměřenost (proporcionalita) – národní opatření není nutné, pokud přesahuje potřeby sledovaného legitimního cíle * nejde o nástroj úmyslné diskriminace nebo skrytého omezení obchodu mezi členskými státy * nebrání fungování vnitřního trhu

b) procesní podmínky výjimky

* povinnost okamžitě nahlásit Komisi zamýšlené opatření a zdůvodnit ho * Komise rozhodne do 6 měsíců, pokud nerozhodne, bere se to jako schválené * žalobu k ESD mohou podat členský stát nebo Komise, pokud si myslí, že členský stát zneužil výjimky nebo pokud žádají zrušení rozhodnutí Komise * možná je procesní podmínkou výjimky i to, že na hlasování Rady musel stát dovolávající se této výjimky hlasovat proti harmonizačnímu opatření, zatím nejasné

- ochranná opatření– čl. 114/10 SFEU

* odůvodnění neekonomickým důvodem z čl. 36 SFEU, pokud takové opatření harmonizační opatření výslovně připouští * rozdíl oproti výjimce je hlavně v dočasnosti (výjimka je relativně trvalá) a kontrole EU * využívá se spíše v urgentních případech, kdy nelze řádně zúřadovat výjimku * zvláštní právní základ ochranných opatření (pod kontrolou Komise) poskytují přístupové smlouvy

- dohody o odstraňování narušování soutěže – čl. 116 a 117 SFEU

* rozdíly mezi národními předpisy narušují soutěž na vnitřním trhu * dohodu s ostatními zainteresovanými státy iniciuje Komise nebo členský stát * „narušení“ je obtížně definovatelné, podle ESD není čl. 117 SFEU přímo použitelný (Costa vs. ENEL) * moc se nepoužívá, jiné nástroje jsou účinnější

- druhy harmonizace: podle rozsahu úpravy úplná/minimální/opční, podle metody úpravy úplná/alternativní/pomocí odkazů na normy

- ze směrnic často není jasné, jaký druh to je, což vede ke sporům, protože není jasné, jestli je prostor pro legislativní činnost států (u minimální a opční harmonizace mohou státy přijímat a zachovávat národní pravidla)

- úplná harmonizace– nejčastější, unijní opatření zcela pokrývá věcnou působnost, členské státy nemají možnost zachovat dosavadní národní předpisy, nejsou možné výjimky podle čl. 36 SFEU, daná oblast spadá do výlučné pravomoci EU, např. harmonizace měrných jednotek; klady: unifikace, jednoduchost, zápory: opožděnost práva za technickým rozvojem (legislativní proces EU je pomalý), posouzení právnosti vnitrostátních implementačních opatření nejen vůči primárnímu právu, ale i sekundárnímu harmonizačnímu opatření

- opční harmonizace– vedle sebe zůstávají platné národní i unijní předpisy, výrobce má možnost opce (=volby), jestli chce výrobek pro národní trh (stačí splnit národní normy) nebo pro celý vnitřní trh EU (musí úplně splnit harmonizační požadavky EU, jinak může cílový stát odmítnout obchodování)

- minimální harmonizace– v některých případech mají členské státy povinnost podřídit se minimálním požadavkům harmonizačního opatření EU, ale mohou přijímat nebo zachovávat opatření přísnější (např. oblast zlepšení pracovního prostředí za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků čl. 153/2 SFEU), právním základem nesmí být čl. 114 SFEU

- alternativní harmonizace – směrnice dává na výběr z více alternativních opatření k dosažení stanoveného cíle harmonizace

- harmonizace pomocí odkazů na normy – směrnice obsahuje pouze obecné cíle a dále odkazuje na technické normy soukromoprávních institucí, např. CEN (Evropský výbor pro normalizaci), CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice), ETSI (Evropský ústav pro telekomunikační normy)

- meze účinnosti harmonizace - každý členský stát je zodpovědný za provádění a kontrolu na svém území (správní řízení, trestní sankce), nutnost důvěry v kontroly jiných států, aby nebylo nutné kontrolu opakovat každým státem, to by byla harmonizace k ničemu – některé směrnice zakotvují vzájemné uznávání státních kontrol


Svoboda: Úvod do evropského práva (Praha: C. H. Beck, 2010), 98-103.

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code