Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


2. Význam Maastrichtské smlouvy A AMSTERDAMSKÉ SMLOUVY

Maastrichtská smlouva je největší reformou ES od jejího vzniku – 2 smlouvy – Smlouva o EU a revidovaná Smlouva o Evropském společenství

Vyjednána v roce 1992, přijata všemi státy kromě Dánska, následně vloženy výjimky pro Dánsko a smlouva přijata

1. 1.1993 – vstup v platnost; vznik Evropské unie

Důvod: Již od poloviny 80. let vzniká potřeba neekonomické integrace, zavést do společenství více federálních prvků, vzniká nutnost vystupovat jednotně v zahraničních vztazích, nutnost jednotného vystupování při jednání se sousedy (politika sousedství, jednání se středomořskými státy)

Změny:

Vznik pilířové struktury

  1. Pilíř tzv. Acquis communautaire – společné právo, v jeho rámci fungují standardně Rada, Komise, Parlament, ESD
    • V jeho rámci jsou přijímány nařízení a směrnice
    • Zakotvení Evropské rady jako základního politického článku EU
    • Jasné zakotvení počtu případů hlasování kvalifikovanou většinou
    • Zakotvení procesu spolurozhodovacího a kritéria pro užívání procesu kooperace a souhlasu
  2. Pilíř Společná zahraniční a bezpečnostní politika
    • rozhoduje se výhradně jednohlasně
    • uplatňují se společné strategie, společné akce a společné postoje
  3. Pilíř Policejní a justiční spolupráce v soudních věcech
    • rozhoduje se výhradně jednohlasně
    • uplatňuje se rámcové rozhodnutí (obdoba směrnice)

V II. a III. Pilíři se neuplatňuje komunitární právo, ale pouze právo unijní

Vzniká institut Evropského ombudsmana

Zavádí se do smluv výslovně princi subsidiarity

Zavádí se institut evropského občanství – každý občan členského státu je také občanem EU, možnost obracet se na diplomatická zastoupení členských států atd., integrační občanský nástroj

Cíl: dosažení hospodářské a měnové unie do 1999(1999 vznik virtuální měny, zavedení bankovek a mincí až r. 2002)

Další vývoj

1994 – vznik Evropského hospodářského prostoru

Kodaňský summit – tzv. kodaňská kritéria pro zahájení přístupových jednání

Další revize smluv – 1997Amsterodamská smlouva; 2000Niceská smlouva – obě posilují fungování II. a III. pilíře a příprava na rozšíření

Vznik Konventu a Smlouvy o ústavě pro Evropu


Amsterodamská smlouva a její význam

- sjednána na mezivládní konference v březnu 1996 v Turíně, přijatá na zasedání Evropské rady v Amsterdamu v červnu 1997, podepsána 2. 10. 1997, platnost od 1. 5. 1999

- cíl: připravit na další rozšíření EU, vylepšení institucionálního systému, reforma zemědělské politiky a strukturálních fondů, boj proti nezaměstnanosti, posílení konkurenceschopnosti, zintenzivnění společné bezpečností a zahraniční politiky, posílení spolupráce v oblasti justice a vnitra (zvláště policie za účelem koordinace potírání organizované kriminality)

- dělí se na tři části:

  • změny ve Smlouvě o EU, Smlouvě o ES, Smlouvě o ESUO, Smlouvě o EURATOM, změna volebních předpisů pro volby do Evropského parlamentu
  • ustanovení korigující, zjednodušující a upravující ustanovení zakládacích smluv
  • obecná a závěrečná ustanovení, přepočítací tabulka

- změny:

  • část třetího pilíře, společná justiční a vnitřní politiky, zejm. ve vztahu k cizincům, se stala součástí komunitárního práva a byla supranacionalizována > Rada může vydávat právní akty s bezprostřední účinností v členských státech v této oblasti
  • policejní a justiční spolupráce v trestních věcech: nová koncepce, silnější spolupráce policie, celních orgánů, nárůst významu EUROPOLu
  • zaměstnanost: je jedním z cílů EU, koordinace politiky zaměstnanosti, stala se věcí společného zájmu
  • konkretizace zásady subsidiarity ve zvláštním protokolu
  • zásada transparentnosti: každý občan EU, fyz. i práv. osoba s bydlištěm nebo sídlem v EU má právo na přístup k dokumentům EP, Rady a Komise (výjimky např. povinnost mlčenlivosti)
  • zahraniční a bezpečností politika: Evropská rada formuluje principy a směry, Rada konkretizuje v rámci společných akcí a postojů (v Radě jednomyslnost, ale nově možnost se zdržet hlasování, navíc ve věcech, kdy rámcově rozhodla Evropská rada už jen kvalifikovaná většina)
  • většinové rozhodování (snížení akceschopnosti nárůstem počtu členů orgánů), přepočítání členů a váhy hlasů v orgánech
  • Evropský parlament: nové oblasti, kde rozhoduje (zaměstnanost, sociální politika, zdravotnictví, diskriminace, občanství EU…), jeho rozhodování má větší váhu, počet jeho členů nesmí překročit 700
  • Komise: předseda jmenován jednomyslně vládami členských států za souhlasu EP, předseda vykonává politické řízení Komise, posílení jeho pravomocí (jsou v postavení „evropské vlády“ a „evropského předsedy vlády“)
  • užší spolupráce (tzv. zásada flexibility): možnost formalizovat užší spolupráci jen některých členských států, podmínky: musí být souhlas většiny členských států, nesmí být zpochybněna dosavadní integrace členských států, musí mít zmocnění kvalifikovanou většinou Rady

- nesplnila všechna očekávání, ale je hodnocena pozitivně, zejm. co se týče institucionálního práva (přestože některé otázky vyřešeny nebyly), zefektivnění legislativy, posílení demokratických prvků a prohloubení spolupráce v zahraniční a vnitřní politice


zdroj: Tichý, Arnold, Zemánek, Král, Dumbrovský: Evropské právo (Praha: C. H. Beck, 2011), 25-29.

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code