Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU

-pramenem práva, zejm. ta rozhodnutí, která vyplňují mezery v evr. právu

- zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění jednotlivých ustanovení evr. práva, dohlíží nad jednotností výkladu a aplikace ve všech členských státech, jakož i nad tím, aby tento výklad odpovídal duchu EU a evropské integrace.

- Jeho pravomoci z něj činí významný prvek evropského práva jak při jeho prosazování, tak i při interpretaci práv a povinností vyplývajících z jednotlivých pramenů práva ES. Ačkoli neexistuje výslovné stanovení závaznosti rozsudků ESDpro budoucí rozhodování ostatních soudů, přesto působí jednotlivé rozsudky silou své přesvědčivosti na soudní praxi ve všech členských státech Unie, protože naznačují, jak bude ESD rozhodovat v obdobných případech, předložených mu v budoucnu.

- V odůvodněních k jednotlivým rozsudkům ESD také představuje a vysvětluje své názory a stanoviska na některé fundamentální otázky evropské integracea tím výrazným způsobem ovlivňuje právní stránku celé věci

COSTA V. ENEL (6/64)

Základ sporu: Advokát Costa napadá vytvoření elektrárenského monopolu znárodňovacím aktem, což je v rozporu s článkem SES. Itálie odmítá aplikovat KP, její národní právo vytvoření monopolu umožňuje.

Jádro rozsudku: Soud vyslovil zásadu přednosti KP (aplikační přednost KP před národním právem).=)ESD formuloval tzv. zásadu aplikační přednosti práva ES před národním právem.Důsledkem této zásady je absolutní nemožnost použití národních právních předpisů, které jsou v rozporu s ustanoveními práva ES, a to ani v případě, že národní právní předpis je novější než příslušná evropská norma.

VAN GEND EN LOOS (26/62)

Případ, rozhodnutý roku 1963, přinesl stanovení tzv. bezprostředního účinku, jehož smyslem je ochrana státních příslušníků členských států před neplněním povinností členských států, které pro ně vyplývají z norem evropského práva, v případech, kdy postup státu hrozí podstatným narušením účinnosti a užitečnosti práva ES. Subjekt, který se v takovém případě cítí poškozen, má právo dovolat se těchto ustanovení i přesto, že není jejich bezprostředním adresátem. Podmínkami uplatnění bezprostředního účinku jsou jasnost a bezpodmínečnosttakovýchto ustanovení, tj. není nutné je konkretizovat nějakou další normou.

FRANCOVICH (C6 a 9/90)

Základ sporu: Itálie netransponovala ve lhůtě směrnici o ochraně zaměstnanců v případě nesolventnostizaměstnavatele. Nebyl vytvořen orgán nebo fond, který by Francovich a Bonifaci vyplatil.

Jádro rozsudku: ESD ve svém rozsudku dovodil, že pokud právo ES stanoví členskému státu povinnost upravit určitým způsobem právní postavení osob, ten svou povinnost nesplní, konkrétním subjektům z toho vznikne škoda a na celý tento případ nelze aplikovat teorii bezprostředního účinku, odpovídá stát za škody způsobené nesplněním jeho povinnosti. 3 podmínky k odpovědnosti státu:neprovedená norma zakládá práva jednotlivců, tato jsou dostatečně identifikovatelná, nexus mezi porušením závazků státu a škodou jednotlivců.

1974, Belgie: Dassonville

Základ sporu: Po dovozci lihovin Dassonville jakožto nepřímém dovozci požadovali britské osvědčení o původu lihovin, které firma padělala. Bránila se tím, že belgické právo odporuje KP.

Jádro rozsudku: Definováno ORUKO– každé pravidlo členského státu, které je způsobilé bezprostředně nebo nepřímo, potenciálně nebo skutečně bránit obchodu uvnitř Společenství. Důkazní břemeno nese stát.


1979, SRN: Cassis de Dijon

Základ sporu: Dovozce REWE nedostal povolení k dovozu likéru CdD, protože neobsahoval minimální obsah alkoholu podle německého zákona.

Jádro rozsudku: zmírněnímechanicky aplikované Dassonvillské definice – omezení jsou do určité míry akceptovatelná (ochrana spotřebitelů, zdraví), avšak v tomto případě nebyl respektován princip proporcionality. Zboží, které splňuje legální požadavky pro uvedení na trh jednoho státu, musí být připuštěno i na trh jiného členského státu.

ZDROJ: http://www.euroskop.cz/106/sekce/judikatura-esd/ a bobři

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code