16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU

* právní akty sekundárního práva (dnes platí asi 1500)

• musí být jako akty nižší právní síly v souladu se všemi prameny primárního práva - obecně platí, že prováděcí právní akt musí být v souladu s aktem, k jehož provedení a na jehož základě byl vydán
• akt, který zavazuje pouze subjekty, jimž je adresován, tedy výhradně členské státy (x nařízení zavazuje obecně všechny členské státy)
• předepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, formy a metody dosažení tohoto cíle jsou na vůli států
• většinou jsou směrnice adresovány všem členským státům obecně – v tomto smyslu mají tedy normativní (ne individuální) povahu
• zpravidla jsou stanoveny podrobně určité zásady, které mají být vtěleny do právních řádů ČS, a to způsobem, který je v ČS potřebný
• obsahují lhůtu, do které mají být transponovány do vnitrost. práva (větš. 2 – 4 roky)
• rozlišuje se: transpozice směrnice – přenesení jejího obsahu do vnitrost. předpisu

implementacesměrnice – kromě obsahu i faktické zajištění jejího respektování

• není-li implementována řádně a včas, mohou nastat tyto důsledky:

1. může být vynucováno – podání žaloby na porušení Smluv
2. neimplementovaná směrnice může získat přímý účinek – tj. jednotlivec se jí může dovolávat v soudním řízení (i když mu původně nebyla určena)
3. neimplementovaná směrnice může získat nepřímý účinek – tj. vnitrostátní předpis může být interpretován v jejím smyslu, i když nebyl změněn
4. vznikne-li neimplementací škoda jednotlivci, odpovědnost za škodu nese ČS

• slouží především ke sbližování (harmonizaci) obsahu vnitrostátních právních předpisů ČS – vnitrostátní předpisy musí splňovat určitý standart, který směrnice stanoví
• typ. oblasti: ochrana spotřebitele, daně, pracovní právo, právo obch. společností a další

Zásady:

• zásada přímého účinku (bezprostřední vnitrostátní účinek) – má právní norma, jestliže přiznává jednotlivcům (FO, PO) práva nebo povinnosti sama, bez prostřednictví jiné právní normy
  • jednotlivec se může přímo dovolávat přímo účinné normy, která existuje mimo rámec vnitrostátního práva a soudní orgán je povinen tuto normu aplikovat
  • dlouho se vycházelo z toho, že směrnice přímý účinek nemají, protože jej má vnitrost. prováděcí předpis – judikatura ESD se v této věci vyvíjela: Ratti 148/78 Marshall 152/84 (viz dále)
  • přímý účinek směrnic je ve své podstatě jiný než přímý účinek zřizovacích smluv nebo nařízení → přímo účinná směrnice nemůže ukládat povinnosti jednotlivcům – proto se rozlišuje přímý účinek horizontální a vertikální:
    • horizontální – má jej Smlouva o EU a nařízení
      • takový akt může upravovat nejen práva jednotlivců, ale také jim stanovit povinnosti

• vertikální – mají jej směrnice (vzestupný vertikální)

• takový přímý účinek může uplatnit pouze jednotlivec vůči státu (ne stát vůči jednotlivci)
• soukr. osoba se může vůči státu domáhat svých subj. práv, která by jí náležela, kdyby byla S řádně transponována
• směrnice sama o sobě nemůže ukládat jednotlivcům povinnost
• přímý účinek může mít pouze S, která:

1. obsahuje ust. pro jednotlivce podrobná a jednoznačná, že práva jednotlivce z ní lze vyčíst i bez vydání vnitrost. transpozičních předpisů
2. nevyžaduje zvláštní opatření členského státu
3. marně uplynula lhůta k transpozici směrnice

• přímý účinek S je spíše výjimkou

* tzv. nepřímý účinek směrnic – tento pojem nikdy nebyl ESD použit

• stav, kdy není dán přímý účinek směrnice, ale její obsah musí být brán v úvahu při interpretaci odpovídajících vnitrostátních předpisů
• vych. z rozsudku Von Colson a Kamann 14/83 (viz dále)
• dále rozs. Marleasing C-106/89

vztah nepřímého a přímého účinku

• nepřímý účinek se uplatňuje bez ohledu na případný přímý účinek normy
• zároveň jde o rub přímého účinku: obě zásady mají vést k užitečné aplikaci komunitárních norem
• v praxi má smysl zkoumat, zda komunitární norma má přímý účinek, pouze tehdy, kdy nelze uplatnit účinek nepřímý: nepřímý účinek totiž státní orgány musí zásadně uplatnit ex offo, zatímco přímý účinek jen výjimečně

Odlišení od nařízení EU:

• nařízení - závazný akt normativní povahy (je tím, co je ve vnitrost. právu zákon)

- obecně závazné na úrovni EU i na úrovni jednotlivých ČS

- závazné ve všech členských státech → může tedy přímo zavazovat ČS, tak jejich vnitrostátní subjekty (jednotlivce)

- používá se tam, kde je třeba vytvořit přímou unijní právní úpravu určité otázky, relativně nezávislou na vnitrostátním právu ČS

- typ. v soutěžním právu EU (ochrana hosp. soutěže na celém vnitřním trhu EU), pro otázky sociálního zabezpečení migrujících osob (na základě volného pohybu osob v EU), měnová politika a další

- přímý účinek získává vstupem v platnost (x S až vypršením lhůty k transpozici)

- zásadně je v ČS vyloučeno vydání prováděcího předpisu (x S jej předpokládá)

Judikatura vztahující se k této otázce:

Přímý účinek směrnice:

• Ratti 148/78

• soud v tomto rozsudku obecným způsobem stanovil předpoklady přímého účinku S, kterou ČS vhodným způsobem neimplementoval do národního právního řádu – šlo o přímý účinek vertikální
• přímý účinek S slouží k uplatňování subj. práv jednotlivce, nikoli založení jeho povinností

• Marshall 152/84

• soud zde řešil, zda z netransponované směrnice může jednotlivci vznikat i povinnost – nelze
• horizontální přímý účinek nelze uplatňovat vůči jednotlivci
• povinnosti z neprovedené směrnice se může jednotlivec dovolávat jen vůči ČS

Nepřímý účinek směrnice

• Von Colson a Kamann 14/83

• rozsudek se snaží stanovit urč. obecná kritéria a požadavky pro stanovení povinnosti státu S transponovat do svého právního řádu
• řádná implemantace S zahrnuje i povinnost ČS zajistit jednotlivci takové nástroje, které mu realizaci jeho práv umožní, příp. jim pomůžou v jejich vymáhání
• první rozsudek, kde soud aplikoval doktrínu nepřímého účinku – tj. metodu účinku neprovedené S při výkladu předpisu nár. pr. řádu ve smyslu „znění a účelu směrnice“

• Marleasing 106/89

• výklad musí vycházet z cíle, účelu S, a proto překračuje i konkrétní ustanovení, které např. mělo být transponováno
• předmětem výkladu je celý úsek (odvětví) národního práva, ne pouze urč. předpis, do kterého byla S transponována
• soud zde i stanoví rozsah takového výkladu – musí být omezen základními principy práva

Prameny:

Týč, V.: Základy práva EU, 5. vydání

učeb. Občanské právo hmotné, 4. vydání

Analýza dopadu Lisabonské smlouvy

učeb. Úvod do evropského práva, 3. vydání + nová učebnice EP

http://europa.eu/lisbon_treaty/glance/index_cs.htm

http://www.euroskop.cz/8917/sekce/primarni-pravo/