Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU

  • obecnou závaznost (podobá se vnitrostátnímu zákonu) – upravuje konkrétní skutkové situace pro abstraktně určené adresáty
  • je závazné ve všech svých částech (nemůže být adresáty aplikováno selektivně)
  • je přímo použitelné v každém členském státě (automaticky zakládá práva a povinnosti v právním řádu členských států) - existují ale i nařízení, která se nevztahují na všechny členské státy
  • je jediným typem jednostranných sekundárních aktů EU, u něhož SFEU výslovně stanoví přímou použitelnost
  • platí v okamžiku vstupu v platnost ve všech členských státech
  • všechny orgány členského státu, správní úřady i soudy jsou povinny nařízení aplikovat
  • vytlačuje veškeré vnitrostátní právo, které je s ním v rozporu
  • používá se zejm. v oblasti výlučných pravomocí, kde je možno přijmout vlastní úpravu (např. regulace zemědělských trhů, soutěž)
  • může mít různou právní sílu podle toho, zda jde o nařízení legislativní/ delegované/ prováděcí
  • stanoví-li nařízení jen základní principy určité úpravy a přenechává další úpravě, aby je konkretizovala = základní nařízení (zpravidla vydáváno Radou) X prováděcí nařízení (často vydáváno Komisí)
  • jakákoliv recepce dle vnitrostátního práva je nadbytečná a v zásadě i zakázána
  • je schopno udělit jednotlivcům práva, která mají národní soudy povinnost chránit


* zásada bezprostřední použitelnosti – nařízení je aplikovatelné na území ČS v okamžiku, kdy nabude platnosti a účinnosti jako norma EU

  • znamená, že nařízení je aplikovatelné již v důsledku své existence, aniž by bylo zapotřebí jakékoli inkorporace či transformace, která by naopak byla v rozporu s účelem tohoto právního aktu

- výjimky ze zásady nepřípustnosti vnitrostátních opatření k provedení nařízení:

1. nařízení výslovně vyžaduje od ČS prováděcí akt – ten je pak ne přípustný, ale povinný

2. nařízení nevyžaduje výslovně prováděcí akt, le implicitně ho nevylučuje, resp. povoluje – v případě, kdy ustanovení nařízení jsou příliš obecná a sama osobě neumožňují jeho žádoucí aplikaci.

Odlišení od směrnic EU

  • směrnice – v oblastech nevýlučné pravomoci (např. sbližování národních předpisů k vytvoření vnitřního trhu)
  • nařízení – obecná závaznost X směrnice – zavazují pouze členské státy (buď jen určité nebo všechny)
  • směrnice je závazná pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo (formy a prostředky ponechány na volbě členských států)
  • teprve provedení obsahu směrnice (recepce a implementace do vnitrostátního právního řádu člens. státy) znamená aplikaci směrnice


Judikatura vztahující se k této otázce:


Zákaz transformace nařízení do práva ČS:

  • Rozsudek Variola
    • nařízení je svou funkcí pramen práva, „evropský zákon“, ČS nemůže bránit platnosti nařízení – nařízení vytlačuje předpis ČS
    • platí, že jakýkoliv prováděcí předpis ČS je v rozporu s bezprostřední použitelností nařízení – výjimkou je pouze to, pokud N stanoví základní principy a je na ČS, aby je konkretizoval (= základní nařízení, vydáno Radou)

Navigace (obsah)

1. Vývojová stádia evropské integrace | 2. Význam Maastrichtské smlouvy a Amsterdamské smlouvy | 3. Význam Lisabonské smlouvy | 4. Vznik členství v EU | 5. Pojem a obsah členství v EU | 6. Rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy | 7. Pozastavení a zánik členství v EU | 8. Princip posílené spolupráce | 9. Pojem a působnost práva EU | 10. Princip loajality | 11. Princip subsidiarity | 12. Princip proporcionality | 13. Systematika pramenů práva EU a jejich vzájemné vazby | 14. Primární právo EU a jeho vnitrostátní účinky | 15. Nařízení EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od směrnic EU | 16. Směrnice EU a jejich vnitrostátní účinky. Odlišení od nařízení EU | 17. Následky nenáležité transpozice směrnic EU | 18. Rozhodnutí (druhy, povaha a odlišnosti) | 19. Judikatura Soudního dvora EU jako pramen práva EU | 20. Obecné právní zásady jako pramen práva EU | 21. Hlavní metody výkladu práva EU a jejich specifika. | 22. Postupy pro přijímání změn primárního práva EU | 23. Legislativní proces v EU. | 24. Metody a nástroje harmonizace právních předpisů členských států EU | 25. Právní základ a autonomie práva EU | 26. Specifika práva EU vůči mezinárodnímu právu | 27. Princip přímého účinku (použitelnosti) práva EU | 28. Princip nepřímého účinku práva EU | 29. Princip přednosti práva EU - jeho zakotvení a projevy | 30. Výhrady ústavních soudů členských států proti absolutní přednosti práva | 31. Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU | 32. Sankce v právu EU | 33. Odpovědnost EU za škodu | 34. Pojetí základních práv v právu EU | 35. Systém ochrany základních práv v EU (včetně uvedení 2 klíčových rozsudků Soudního dvora EU) | 36. Geneze a obsah Listiny základních práv EU | 37. Vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva | 38. Přehled institucionální struktury EU | 39. Evropská rada (složení, fungování, pravomoci) | 40. Rada EU (složení, fungování, pravomoci) | 41. Evropská komise (složení, fungování, pravomoci) | 42. Evropský parlament (složení, fungování, pravomoci) | 43. Evropská centrální banka | 44. Zdroje, výdaje a schvalování rozpočtu EU | 45. Soudní dvůr (složení, pravomoci, úloha) | 46. Tribunál (složení, pravomoci, úloha) | 47. Přehled druhů řízení před Soudním dvorem EU | 48. Řízení o předběžné otázce | 49. Řízení o žalobě neplatnosti | 50. Řízení o žalobě pro porušení Smluv | 51. Pojem zboží a hlavní zákazy, na nichž je volný pohyb zboží založen | 52. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží | 53. Zákaz cel a opatření majících rovnocenný účinek | 54. Zákaz kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek | 55. Pojem služeb, zásada volného pohybu služeb a výjimky z ní | 56. Zásada vzájemného uznávání (princip země původu) ve volném pohybu služeb, zboží a osob | 57. Unijní občanství – pojem a základní charakteristika | 58. Práva unijních občanů ve vztahu k orgánům EU | 59. Právo pobytu a práce unijních občanů | 60. Omezení volného pohybu unijních občanů | 61. Schengenský systém | 62. Svoboda usazování v EU | 63. Pojem kapitálu a platby a omezení volného pohybu kapitálu a plateb | 64. Pojem hospodářské a měnové unie | 65. Pakt o stabilitě a růstu | 66. Zneužití dominantního postavení v EU | 67. Kartelové dohody v EU | 68. Kontrola fúzí v EU | 69. Veřejné podpory v EU | 70. Prosazování soutěžního práva EU | 71. Právní povaha tzv. vnějších smluv EU a řízení o posudku slučitelnosti | 72. Zvláštnosti právního režimu SZBP | 73. Prostor svobody, bezpečnosti a práva | 74. Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech | 75. Charakteristika jedné z následujících politik EU: zemědělská, dopravní, ochrany spotřebitele a životního prostředí

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code