13. Systematika pramenů práva eu a jejich vzájemné vazby

- pramen práva = formy v nichž je obsaženo objektivní právo (objekt. právo = právní normy tj.

obecně závazná pravidla chování)

- hierarchizace evropských norem podle právní síly není upravena primárním právem, ale

postupně se vyvíjela díky ESD

- dělení práva EU:

- z hlediska obsahu: institucionální (ústavní) x hmotné (materiální)

- dle autora právního aktu:

a) členské státy- primární právo, terciální právo, akty zástupců členských států v Radě,

částečně i tzv. smíšené smlouvy

b) orgány EU – sekundární právo (včetně tzv. vnějších smluv + částečně i tzv. smíšené

smlouvy), judikatury evropských soudů

Právo EU – dělení:

1) PRIMÁRNÍ PRÁVO(a prameny práva rovnocenné primárnímu právu)

- tvoří ho soustava mnohostranných mezinárodních smluv (normativní právní smlouvy dle

obecné teorie práva, smlouvy právotvorné – partikulární dle teorie mezin. práva)

zakládající mezi smluvními stranami v určitém regionu zvláštní práva a povinnosti

- z hlediska svého významu v systému práva EU a ve vztahu k ostatním pramenům práva je

považováno za „ústavní právo“, „základní ústavní chartu“, jíž jsou podřízeny ostatní

prameny evropského práva

- do primárního práva patří:

a) Zakládající smlouvy

- SEU (Smlouva o Evropské unii)

- SFEU (Smlouva o fungování EU – dříve Smlouva o založení ES)

- SESAE (Smlouva o založení evropského společenství pro atomovou energii) – 1957,

Římská smlouva

b) Novelizace těchto smluv:

- Jednotný evropský akt (1986), Maastrichtská smlouva(1992), Amsterodamská

smlouva (1997), Niceská smlouva (2001), Lisabonská smlouva (2007)

c) Veškeré přílohytěchto smluv (protokoly a prohlášení – dnes celkem 37

d) Smlouvy o přistoupeníjednotlivých členských států

e) „Akty“ předvídané Smlouvami(např. akt o všeobecných přímých volbách do EP)

f) Listina základních práv EU a její „vysvětlení“

- zakládací smlouvy doprovází 65 prohlášení, jimž není výslovně přisouzena jakákoliv

právní závaznost – mají interpretační význam

- vzájemné vztahy mezi součástmi primárního práva:

- vztah mezi smlouvami navzájem: mají stejnou právní sílu, SEU – základní ustanovení

a SFEU doplňuje

- vztah Smluv s SESAE: není zmíněn – jde o rovnoprávné akty mezin. práva

- vztah LZP a Smluv: Smlouvy jsou speciální vůči LZP (při duplicitě práv se použijí

podmínky ve Smlouvách, LZP je použije jen při aplikaci práva

EU)

2) NEPSANÉ PRAMENY PRÁVA

- ty prameny, které vznikají spontánně: právní obyčeje, soudní precedenty, právní principy

a) Právní obyčej

- v právu EU jen okrajově (v činnosti orgánů EU)

b) Obecné právní zásady

- obecné regulativní ideje, které musí normotvůrce dodržovat kvůli konsistenci

právního řádu

- mají vyšší míru obecnosti než právní normy a mohou být navzájem rozporné

- jejich základ vychází z právních řádů členských států

- zavazují orgány EU

- mají vyšší hierarchické postavení než sekundární právo

- závazné i pro členské státy, pokud jednají v rámci evr. práva

- za urč. podm. jsou i přímo použitelné

- obsahem: hodnoty společné všem člens. státům

- zásady společné právním řádům členských států:

- nullum crimen, nulla poena sine lege, ne bis in idem, zásada hierarchie norem

založená na rozdílu mezi obecnými předpisy a prováděcími opatřeními v rámci

sekundárního práva

- zásady odvozené z povahy práva EU jakožto společenství práva:

- právní jistota a její projevy:

- legitimní očekávání,zákaz retroaktivity (výjimky: pokud je to nezbytné pro

uskutečnění sledovaného cíle obecného zájmu a je náležitě respektováno

legitimní očekávání dotčených osob)

- respektování nabytých práv, publicita, dobrá víra, srozumitelnost právních

předpisů

- řádná správa, proporcionalita – přiměřenost, právo na efektivní soudní ochranu,

respektování práva na obranu u správních orgánů EU (právo být slyšen,

seznámení se spisem při správní kontrole,…)

- zásady mezinárodního práva

- ESD je při zaplňování mezer evropského práva výkladem nepreferuje

- odmítnuty, pokud jsou neslučitelné s evropským právem

- výhrada nesplněné smlouvy – tj. zákaz ospravedlnit nesplnění své povinnosti

poukazem na předchozí nesplnění jiné povinnosti jinou smluvní stranou

představující jistý druh svépomoci

- povinnost vyčerpat vnitrostátní právní prostředky před žalobou u ESD (X

existence přímých žalob k ESD)

- některé mezinárodněprávní interpretační metody (metoda teleologická, extenzivní

výklad závazků členských států,…)

c) Základní lidská práva

- hlavní prameny (čl. 6 SEU):

- Listina základních práv EU (postavení primárního práva)

- Evropská úmluva o lidských právech 1950

- ústavní tradice společné členským státům EU

- další mezinárodní nástroje ochrany LP, k nimž členské státy přistoupily/s nimiž

spolupracovaly, jež jsou pro čl. státy závazné mezinárodněprávně (Evropská

sociální charta, Charta ES základních sociálních práv pracovníků, Všeobecná

deklarace LP, Mezinárodní pakt o občans. a polit. právech,…)

- do přijetí SEU i judikatura ESD

- ochrana ZLP zavazuje: orgány EU

členské státy při aplikaci vnitrostátního práva, norem EU

- LZPEU

- postavení primárního práva

- obsahuje nejen základní práva, ale i právní zásady

- ustanovení nepřinášejí nový nárok pro jednotlivce (mají být aplikována

v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostát. práv. předpisy a

zvyklostmi)

- Smlouvy jsou vůči LZPEU leges speciales

- LZPEU přestavuje vůči zákl. právům uznaným právem EU jen minimální

standard

- její výklad nesmí odporovat tradicím čl. států

- obsah:

- třídění zákl. práv do 6 hlav: důstojnost, svobody, rovnost, solidarita,

občanská práva, soudnictví

3) VNĚJŠÍ SMLOUVY

- MS uzavírané mezi EU a třetími státy/mezinár. organizacemi

- hierarchicky stojí mezi primárním a sekundárním právem

- přednost před sekundárním právem – vnější smlouvy jsou závazné pro orgány EU

(sekundární akty je nutno vykládat v co největším možném rozsahu v souladu

s uvedenými smlouvami)

- zavazují členské státy

- aby mohly být uzavřeny, musí platit, že jejich uzavření :

- předvídá primární právo – tj. Smlouvy

- je nezbytné k dosažení cílů Smluv v rámci politiky Unie

- je stanoveno právně závazným aktem Unie

- se může dotknout společných pravidel nebo změnit jejich oblast působnosti

4) SEKUNDÁRNÍ PRÁVO

- akty, jež přijímají orgány vzniklé na základě primárního práva tj. orgány EU

- sekundární akt lze přijmout, pokud existují pravomoci k jeho přijetí a dodrží se rozpočtová

kázeň

- druhy sekundárních aktů:

1) právně závazné

a) legislativní: nařízení, směrnice a rozhodnutí přijímané na základě primárního práva

b) nelegislativní: akty přijímané na základě zmocnění v legislativním aktu

- delegované: akty s obecnou působností přijímané Komisí, jež doplňují/pozměňují

nepodstatné prvky nařízení či směrnice

- povinnou součástí aktu slova „v přenesené působnosti“

- prováděcí: přijímané zásadně Komisí (výjimečně Radou) – je-li třeba pro provádění

právě závazných aktů stanovit členským státům, které mají povinnost

provádět akty EU, jednotné podmínky

- povinnou součástí aktu slovo „prováděcí“

- akty SZBP - zvláštní postavení i režim přijímání

2) nezávazné

- doporučení, stanoviska a další nezávazné akty

- další dělení na akty individuální(rozhodnutí s adresátem) X normativní(s obecnou

působností)

- uvnitř jednotlivých kategorií mezi výše uvedenými akty není hierarchie

A) Nařízení

- má obecnou závaznost (podobá se vnitrostátnímu zákonu) – upravuje konkrétní skutkové

situace pro abstraktně určené adresáty

- je závazné ve všech svých částech (nemůže být adresáty aplikováno selektivně)

- je přímo použitelné v každém členském státě (automaticky zakládá práva a povinnosti

v právním řádu členských států) - existují ale i nařízení, která se nevztahují na všechny

členské státy

- používá se zejm. v oblasti výlučných pravomocí, kde je možno přijmout vlastní úpravu

(např. regulace zemědělských trhů, soutěž)

- může mít různou právní sílu podle toho, zda jde o nařízení legislativní/ delegované/

prováděcí

B) Směrnice

- specifický nástroj harmonizace úprav čl. států v oblastech, kde má EU jen nevýlučné

pravomoci

- adresáty směrnice: členské státy

- znaky:

- závaznost zamýšleného výsledku směrnice

- je ho dosaženo, pokud čl. stát zajistí řádné (obsahově správné a včasné) promítnutí

obsahu směrnice do vnitrostátního transpozičního opatření + zajistí jeho řádnou

aplikaci a vymahatelnost + oznámí transpoziční opatření Komisi

- uvážení čl. států ohledně volby formy a prostředků transpozičního předpisu

- minimální požadavky transpozice:

- musí přesně odrážet obsah směrnice (odchylky možné, pokud to dovoluje

směrnice/primární právo)

- způsob transpozice: jasný, přesný a transparentní

- transpozič. opatření – forma obecně závazného předpisu

- lhůta k dosažení účelu – většinou 2-4 roky

- před jejím uplynutím nejsou ustanovení směrnice přímo

použitelná

- důsledky neprovedení směrnice:

- ustanovení směrnice může být přímo použitelné/ mít nepřímý účinek

- možnost podání žaloby na náhradu škody jednotlivcem x čl. státu

- možnost podání žaloby na porušení Smluv

C) Rozhodnutí

- je závazné v celém rozsahu

- zpravidla má adresáty, nově (od LS) je ale mít nemusí

- má obecnou působnost

- jsou-li adresátem, čl. státy jsou povinny přijmout k němu potřebná prováděcí opatření

- přímý účinek a vykonatelnost

- významným typem rozhodnutí – rozhodnutí ESD

- autoritativní výklad práva EU x zaplňování mezer v psaných pramenech práva EU x

dovozování nepsaných pramenů práva

D) Akty sui generis

- akty, které nejsou uvedeny v čl. 288 SFEU (např. rozhodnutí zástupců vlád členských

států v Radě)

- ESD u nich přezkoumává, zda respektují požadavky primárního práva

E) Meziorgánové dohody

- upravují způsoby spolupráce mezi otgány EU navzájem (zejm. oblast rozpočtová a

rozhodovací)

- zavazují orgány politicky a morálně, právně jen je-li to dohodnuto

F) Nezávazné právní akty

- Doporučení

- není závazné, ale může mít jisté právní účinky (představuje obecný rámec určitých

činností EU)

- přijímá je hl. Rada, ale i Komise či ECB

- Stanoviska

- jsou obligatorně požadována v rámci některých řízení

- obsahuje posouzení určité právně relevantní situace

- adresáty: především čl. státy (i u doporučení)

- Sdělení Komise

- obsahuje výkladová pravidla, sděluje, jak bude rozhodovat v budoucnu – vytváří

soft law

- nejsou právně závazné, vytvářejí legitimní důvěru a očekávání

- Vysvětlení(vydáno k LZP)

- Rezoluce-prohlášení Rady - definují budoucí program činnosti některé oblasti

- nemají právní závaznost

G) Platné historické formy sekundárních aktů

- předpisy ve formách, jež současné primární právo nezná

- tyto akty zůstávají v platnosti i po LS, dokud nebudou zrušeny či nahrazeny

- Rámcové rozhodnutí (obdobou směrnice pro policejní a justiční spolupráci ve věcech

trestních), nemají přímý účinek

- společné akce, společné strategie a společné postoje – nahrazeny formou rozhodnutí

s příslušným obsahem (strategie, akce, postoj)

5) TERCIÁLNÍ PRÁVO

- MS mezi člen. státy EU navzájem, jež usnadňovaly fungování EU – časem ale

nahrazovány regulérním sekundárním právem

- je sporné, zda jde o pramen EP

- úmluvy za účelem harmonizace práva v zájmu FO a soukromých osob ve 4 oblastech,

úmluvy koordinující postupy čl. států v policejní a justiční spolupráci v trestních věcech,

úmluvy usnadňující výkon primárního práva