Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


60. Právní záruky zákonnosti a ústavnosti

Zákonnost = legalita

  • všeobecná vázanost zákony (právem)
  • existují 2 požadavky → 1. relevantní vztahy musí být regulovány právem a 2. právo musí být zachováno
  • v demokratickém právním státě má 2 roviny → 1. aplikační – každý je povinen dodržovat právo (pod hrozbou sankce při jeho nedodržení), 2. legislativní – vydání pr. normy může být uskutečněno jen v mezích stanovených zákonem, subjektem stanoveným zákonem a ve formě stanovené zákonem (v ČR je tímto zákonem ústavní zákon)
  • uplatněna, pokud státní moc zabezpečuje právní regulaci vztahů a realizaci práva
  • legální jsou vztahy, které jsou v souladu s platným právem
  • zákl. prameny principu zákonnosti v ČR jsou čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny

Ústavnost = konstitucionalismus

  • všeobecná vázanost zákony + soulad zákonů s ústavou
  • označuje bezvýjimečnou vládu ústavy, resp. vládu lidu prostřednictvím demokratické ústavy
  • v ČR je podle čl. 83 Ústavy orgánem ochrany ústavnosti Ústavní soud, provádí ji buď jako abstraktní kontrolu ústavnosti (posuzuje abstraktní právní předpisy z hlediska jejich souladu s ústavním pořádkem, ještě neexistuje konkrétní spor), nebo jako kontrolu konkrétní = incidentní (rozhoduje o ústavních stížnostech jednotlivců v konkrétních případech, šetří, zda v nich nedošlo k porušení ústavního pořádku)
  • ochranu ústavnosti může vykonávat:
    1. orgán nesoudního typu – např. parlament, dnes jen výjimečně (Francie a Ústavní rada)
    2. orgán soudního typu – 3 alternativy:
      1. obecné soudy – difúzní soudnictví v USA
      2. specializované soudy – soudy, které stojí mimo soustavu obecných soudů, typické pro Evropu, kontrola je zde prováděna: a) PREVENTIVNĚ = ex ante → posuzuje návrhy zákonů z hlediska souladu s ústavním pořádkem, např. Francie, b) NÁSLEDNĚ = ex post → posuzuje zákony, které už byly přijaty a vyhlášeny (nejčastější typ), c) KOMBINACÍ a+b – Belgie, Kanada
      3. kombinace i.+ii.

1. Právní záruky zákonnosti

  • v širokém smyslu – jsou to právní formy činnosti státních orgánů, způsobilé zabezpečit tvorbu práva a jeho realizaci, v ČR jsou to tedy normativní právní akty, individuální (nenormativní) pr. akty (čili akty aplikace práva)
  • v užším smyslu
    • jsou to právními normami upravené způsoby zabezpečení realizace práva stát. orgány, směřující proti porušování práva, je jimi tedy zabezpečována závaznost normativních právních aktů, aktů aplikace práva i právních úkonů
    • jsou to
      1. zrušení nebo změna nezákonných veřejnoprávních aktů a neplatnost nezákonných soukromoprávních úkonů
      2. kontrola, dozor a dohled
      3. rozhodování sporů
      4. donucení
    • tyto pr. záruky se realizují
      1. následkem samého nedodržení právních norem (např. neplatnost nezákonných právních úkonů)
      2. teprve vydáním aktů státních orgánů (např. zrušení nezákonných právních aktů)
    • funkce těchto záruk
      1. preventivní
      2. kompenzační (patří mezi následné záruky zákonnosti)
      3. represivní (taktéž)

Presumpce (předpoklad) správnosti veřejnoprávních aktů

  • uplatňuje se, pokud jde o veřejnoprávní akty jak normativní, tak individuální
  • právní vady (např. obsahový rozpor s právním aktem vyššího stupně pr. síly) samy o sobě nezakládají neplatnost právního aktu → k neplatnosti takového vadného aktu je třeba nového příslušného pr. aktu zmocněného orgánu
  • vadný (i nezákonný), ale platný akt má tytéž právní účinky jako právní akt bezvadný !!
  • u individuálních pr. aktů je již překonáno rozlišování na vady materiální (vycházelo se z nepravdivého zjištění skutkové podstaty případu, jsou právními vadami rozhodnutí → orgán, který rozhodoval, měl zjistit objektivní pravdu a z ní vycházet, pokud tak neučinil → rozhodnutí je porušením práva, tedy právně vadné) a vady právní = formální (chybné právní posouzení při subsumpci, tj. podřazení kauzální skutkové podstaty normativní skutkové podstatě)

Akty vadné a nicotné

  • podmínkou platnosti je, že právní akt jako takový skutečně vznikl, tj. má příslušné specifické náležitosti pr. aktu X jinak nejde o akt právní, ale z právního hlediska nicotný = paakt
  • akt musí být vydán orgánem, který má pravomoc akt příslušného druhu vydat
  • nicotný (právně irelevantní) → byl-li akt vydaný někým, kdo nemá pravomoc vydávat dané akty, nemůže mít žádné účinky veřejnoprávního aktu, může však mít účinky obdobné jako neplatný soukromoprávní úkon
  • rozlišení pravomoci a působnosti má praktický význam → nedostatek pravomoci má zásadně jiné právní důsledky než překročení kompetence, významné pro odlišení nicotných od vadných pr. aktů
  • překročení kompetence je jednou z vad platných aktů → je platný, pokud není pro tuto vadu zrušen nebo změněn – uplatňuje se předpoklad správnosti X nedostatek pravomoce činí akt paaktem
  • předpoklad správnosti pr. aktů státních orgánů je nezbytný pro fungování zákonnosti → zajišťuje efektivnost pr.aktů, stanovení neplatnosti vadných pr. aktů by neodpovídalo jejich povaze a účelu → každý je povinen se řídit řádně vyhlášeným normativním (či pravomocným individuálním pr.) aktem státního orgánu i tehdy, je-li tento akt v rozporu s právní normou, s níž má být v souladu (rozhoduje akt vyšší právní síly) !!
  • soud má zvláštní postavení → je vázán pouze zákonem, má tedy pravomoc neaplikovat předpis nižší pr. síly, pokud shledá jeho nesoulad se zákonem, to se však vztahuje jen k individuálnímu případu, proto se jeho rozhodnutím nemění platnost předpisu (zrušit jej může Ústavní soud)
  • řešena ne/závaznost vadných individuálních pr. aktů, které patří do správní nebo soudní pravomoce (rozdělení pravomocí mezi správu a justici však není důsledně provedeno, rozhodující je justice), soud může tedy posuzovat, zda tento akt byl vydán kompetentním orgánem a nepředpokládá se správnost v tomto soudním rozhodování (na rozdíl od rozhodování ostatních orgánů)
  • u interních instrukcí → jsou-li v rozporu s pr. předpisy, tak ve vztazích, které jsou regulovany zákoníkem práce, není plnění stanovené těmito instrukcemi právní povinností

Zrušení či změna nezákonných veřejnoprávních aktů

  • aby se uplatnila zákonnost, musí existovat záruky zrušení nezákonných pr. aktů → příslušný vyšší orgán má pravomoc zrušit nezákonný akt orgánu nižšího, za podmínek a postupů stanovených procesními normami (veřejná správa, soustava soudů)
  • podle konkrétní úpravy může jít namísto zrušení event. o změnu = odstranění vad aktu
  • u aktů aplikace práva – procesní pravidla stanovují pravidla nápravy jejich vad
  • zásada → normativní akt smí být změněn nebo zrušen normativním aktem téhož či vyššího stupně pr. síly

Záruky právní jistoty

  • vyžaduje jistou stabilitu veřejnoprávních aktů – proto rozsudky tím, že nabudou právní moci, takže proti nim nelze podat odvolání, jsou nezměnitelné (zrušit je lze jen výjimečně → v řízení zahájeném po podání mimořádných opravných prostředků, a to za určitých podmínek)

→ Neplatnost nezákonných soukromoprávních úkonů

  • pravomoc vydávat veřejnoprávní akty mají pouze orgány veřejné moci → specifickým znakem veřejnopráv. aktů je předpoklad správnosti X presumpce správnosti se ALE neuplatňuje u soukromoprávních úkonů, k nimž mají způsobilost různé subjekty (např. úkony občanskoprávní, pracovněprávní)
  • úkon, pokud je vadný, je tedy zásadně neplatný už od začátku !!

→ Úkony neplatné a nicotné

  • neplatný – nemá žádné pr. účinky anebo má jiné pr. účinky, než by měl úkon bezvadný
  • nicotný – odlišuje se od neplatného, vůbec nemá náležitosti pr. úkonu → tedy jako úkon vůbec nevznikl a je z pr. hlediska bezvýznamný, nemá nikdy žádné pr.účinky
  • hmotněprávní úkon – rozhodnutí o neplatnosti vadného úkonu, vydané soudem v případě sporu, má jen deklaratorní charakter → neplatnost se jen konstatuje
  • procesní úkon účastníků řízení (nutno odlišit od procesních úkonů soudu/správního orgánu = veřejnoprávní akty aplikace práva) – v zásadě totéž

Jiné právní záruky

  • kontrola, dozor a dohled, rozhodování sporů a donucení jsou odlišné a zároveň související a doplňující se druhy záruk zákonnosti → liší se od sebe zpravidla způsobem zajištění nápravy závad, shodují se způsobem prověřování určitého chování z hlediska zákonnosti

2. Správní kontrola (dozor a dohled)

  • způsobem zajištění nápravy je a. závazný pokyn k odstranění nedostatků, b. uplatnění určité sankce, nebo c. obojí
  • od ostatních záruk se liší → jejím předmětem je nejen zákonnost, ale i účelnost (v mezích zákonnosti, např. hospodárnost)
  • vnitřní správní kontrola – vůči administrativně podřízeným orgánům, organizacím a pracovníkům → tato kontrola je povinností všech orgánů veřejné správy, předmětem je veškerá činnost podřízených, má oprávnění i řídit (nejen kontrolovat), každý orgán tak odpovídá za plnění úkolů v oboru, který řídí
  • vnější – vůči orgánům a osobám, které jinak nejsou podřízené kontrolujícím orgánům → ty nejsou povinny prověřovat veškerou činnost a u všech orgánů a osob, mají v tomto směru uvážení, vykonávají ji na úsecích finanční správy, obchodu, zemědělství a potravinářství, energetiky, životního prostředí, hygieny, jaderné bezpečnosti, silničního provozu…
  • zvláštní je úprava dozoru nad výkonem samostatné působnosti obcí nebo krajů (odlišná od dozoru nad výkonem jejich přenesené působnosti)

Specifické druhy dozoru či kontroly

  • k ochraně fyzických i právnických osob před nesprávným jednáním správních úřadů působí veřejný ochránce práv = ombudsman – nemá sice nařizovací nebo rozhodovací pravomoc ve věci samé, ale má pravomoci procesní povahy (k zjištění správného skutkového a pr. stavu, k vytvoření tlaku na zjednání nápravy atd.)
  • zvláštní nezávislý úřad působí pro ochranu osobních údajů
  • pro kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu → zřízen zvláštní nezávislý orgán (v ČR Nejvyšší kontrolní úřad)
  • státní zástupce → dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném trestním řízení (vydává závazné pokyny k vyšetření trestných činů, pravomoce vůči vyšetřovateli, policejnímu orgánu)

3. Rozhodování sporů

  • při rozhodování sporů je způsobem zajištění zákonnosti autoritativní zjištění existujícího pr. stavu nebo stanovení vzniku, změny či zániku pr. vztahu mezi subjekty sobě rovnými
  • v ČR je to svěřeno soustavě soudů se specifickou úpravou přezkoumávání zákonnosti správních rozhodnutí, pro ústavní soudnictví je zřízen zvláštní soud → Ústavní soud (má výhradní právo k jeho výkonu)
  • soudní řízení se zahajuje na návrh (ne z iniciativy soudu, jako u správního řízení), ve sporném řízení vystupuje žalobce a žalovaný, jsou si rovni
  • soudy dále ukládají tresty za trestné činy, řízení se zahajuje na návrh státního zástupce jako státního žalobce, uložení trestu a výkon soudního rozhodnutí spadá již mezi druhy donucení postihujícího porušitele pr. normy

4. Donucení

  • při donucení jde buď o realizaci sankcí → donucení nepřímé, nebo o nucené splnění právní normy → donucení přímé
  • uplatňuje se ve vztazích vzniklých porušením práva (deliktem) a postihuje toho, kdo právní normu porušil (delikventa)
  • Nepřímé
    • uskutečněno stanovením sankcí v pr. normách a realizací sankce při porušení pr. povinnosti, na které je sankce stanovena
    • sankce = součást pr. normy, stanoví újmu, která má postihnout toho, kdo je odpovědný za porušení pr.normy
    • druhy sankcí:
      1. soukromoprávní – závazek k náhradě škody, je rovná ekvivalentu, nebo části hmotné újmy způsobené delikventem
      2. veřejnoprávní – tresty za trestné činy, sankce za přestupky, kárná řízení, ekvivalen není
    • podle způsobu realizace:
      1. sankce nastupující již samotným porušením práva – delikventovi vzniká nová pr. povinnost (závazek) a tomu, kdo utrpěl újmu vzniká oprávnění požadovat splnění onoho závazku delikventa → hl. soukromoprávní sankce
      2. sankce, k jejichž realizaci je po deliktu zapotřebí aktu aplikace sankce státním orgánem → veřejnoprávní
  • Přímé
    • donucení exekucí → za následek má bezprostřední nucené splnění
    • existence povinnosti, jejíž splnění se má vynutit, musí být evidentní a nesporná → předpokladem je individuální pr. akt (rozhodnutí) státního orgánu, jde tedy při exekuci o výkon rozhodnutí
    • s tím je spjat pojem pr. odpovědnost = odpovědnost za porušení práva – povinnost nést důsledky tohoto porušení, z hlediska pr. jistoty je důležité vymezení podmínek odpovědnosti
    • odpovědnost předpokládá zaviněné protiprávní jednání → subjektivní odpovědnost je pravidlem (výlučně v trest. právu), někdy objektivní odpovědnost → předmětem není zavinění (např. odpovědnost zaměstnance zaměstnancům za škodu způsobenou pracovním úrazem)
    • při objektivní odpovědnosti je nutno identifikovat objekt, kterému se má přičítat odpovědnost, musí být zjištěna objektivní stránka (událost), kt. vyvolala škodu, dále způsobení škody a nakonec příčinná souvislost mezi nimi, zákon pak stanoví, komu vzniká odpovědnostní povinnost

Prameny

  • učebnice J. Boguszaka, J. Čapka a A. Gerlocha (str. 176, 231 – 241)
  • otázka z minulých let, autorka Hanka V.
  • Ústavní právo a státověda I. díl, Václav Pavlíček a kolektiv (XIII. kapitola)
  • wikipedie – odtud jsou částečně úvodní 2 definice, které jsou de facto citacemi z Teorie práva (Viktor Knapp) a Právnického slovníku

Pozn.: úvodní definice jsou spíše orientační, takže bych je více nepitvala, u zkoušky maximálně lehce zmínila, podstatné jsou ony pr. záruky, tedy u ústavnosti ty druhy soudů a vše od tohoto bodu dále

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code