Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


51. Prvky zaviněného porušení právní povinnosti a základy právní odpovědnosti

Právní odpovědnost v komplexu sociálních odpovědnostních vztahů

  • Určitým jednáním mohou být porušeny různé druhy sociálních norem → existuje více druhů odpovědnosti → různé druhy sankcí za porušení těchto různých druhů norem
  • Úrovně odpovědnosti:
    • Právní odpovědnost – porušení právních povinností
    • Politická odpovědnost – za výkon politické funkce
    • Ústavní odpovědnost – smíšeného charakteru (politicko-právní odpovědnost) – např. důvěra Poslanecké sněmovny vládě
    • Morální odpovědnost – rozlišujeme vnitřní dimenzi (svědomí) a vnější rovinu (sankce = odsouzení veřejností)
  • Lze tedy vyvodit, že:
    1. právní odpovědnost = pouze jeden z druhů odpovědnosti
    2. odlišení právní a mimoprávní odpovědnosti – na základě samotného pojmu práva (obsah, rozsah i znaky, které právo odlišují od jiných normativních systémů působících ve společnosti)
    3. právní odpovědnost = jedna ze základních forem realizace práva
    4. právní odpovědnost může být založena pouze právními normami, které vytváří určitý systém vztahů a vazeb v horizontální a vertikální linii
  • Obecný znak odpovědnosti = sankce – představuje povinnost snést újmu, když nastane skutečnost předvídaná určitou sociální normou

Pojem právní odpovědnosti

  • Právní odpovědnost = zvláštní forma právního vztahu, ve kterém dochází na základě porušení právní povinnosti ke vzniku nové právní povinnosti sankční povahy

primární právní povinnost → porušení primární povinnosti → sekundární právní povinnost

  • 2 koncepce právní odpovědnosti:
    1. povinnost strpět za porušení povinnosti následky, které jsou stanovené právními normami v rámci odpovědnostního právního poměru
    2. uplatnění nepříznivých právních následků stanovených právní normou vůči tomu, kdo porušil právní povinnost
    • odlišení: dle toho, zda spojují právní odpovědnost jen se vznikem sekundární povinnosti, nebo s jakoukoliv sankcí za porušení právní povinnosti * obsah pojmu právní odpovědnosti:
    1. předvídané nepříznivé právní následky
      • kdo nedodrží právní povinnost, bude zatížen předvídanými právními následky konkrétní povahy
    2. prvek státního donucení
      • excelentní znak právní normy, odlišuje ji od jiných druhů, systémů norem
        • donucení nepřímé – hrozba sankce (vzniká právní odpovědnost)
        • donucení přímé – nucené splnění právní povinnosti (zejm. ve formě exekuce)
  • právní skutečnosti, kterými vzniká právní odpovědnost:
    1. protiprávní jednání (porušení právní povinnosti)
      • komisivní – porušení zákazu určitého chování (kdo porušil právní pravidlo chování a jednání se choval jak neměl)
      • omisivní – porušení příkazu určitého chování (kdo porušil právní pravidlo chování a jednání se nechoval jak měl)
    2. protiprávní stav
  • právní následky porušení právní povinnost – 2 základní cíle:
    1. obsahují preventivní moment – cílem je minimalizovat případy porušení právní povinnosti (generální a individuální prevence)
    2. k nápravě nežádoucího stavu, pokud již k porušení právní povinnosti došlo

Sankční postihy při porušení právní povinnosti

  1. trvání původní (primární) povinnosti a možnost vynutit ji právem předvídaným a upraveným způsobem
    • zásada ne bis in idem (ne dvakrát, ne znovu) – subjekt nemůže být dvakrát souzen pro stejnou věc (např. odepřel vojenskou službu, byl postižen, nemůže dostat trest znovu)
    • primární povinnost však trvá i po porušení povinnost a většinou je vymahatelná
  2. vznik nové (sekundární) povinnosti (sankce, která tvoří obsah právní odpovědnosti)
    • sekundární povinnost = tíživý následek, je výsledkem toho, že se subjekt práva nechoval v souladu s platným právem
    • u soukromoprávních deliktů – větší důraz na vymáhání primární povinnosti
    • u veřejnoprávních deliktů – důležitější sankční postih
  3. jiné následky porušení právní povinnosti
    • neplatnost právního úkonu = sankce za to, že právní úkon není v souladu se zákonem
    • zánik práva – toto právo spjato s porušenou povinností (např. nájemní vztah – při neplnění povinností nájemníka možnost zániku nájemního práva)

Funkce právní odpovědnosti

  1. reparační (kompenzační)
    • zejm. u majetkové právní odpovědnosti
    • může mít dvojí formu: naturální restituce, odškodnění (reparace)
  2. satisfakční
    • např. v oblasti práva na ochranu osobnosti
    • užívá se institut zadostiučinění ve vhodné formě(např. omluva v tisku, popř. i přiměřená finanční náhrada)
  3. preventivní
    • cíl = předcházet vzniku situací porušení právní povinnosti
    • preventivní moment obsahují v určité podobě i všechny ostatní funkce
  4. represivní
    • obsah = újma, která vzniká tomu, kdo porušil právní povinnost
    • typická pro trestněprávní odpovědnost a další druhy veřejnoprávní odpovědnosti
  5. další
    • např. signalizační – z počtu porušení právních povinností v konkrétní oblasti v různých časových úsecích lze získávat statistické aj.

Prvky zaviněného porušení právní povinnosti

  • prvky zaviněného porušení právní povinnost = stránky deliktu a jeho následky
  • 4 prvky zaviněného porušení:
    1. Objekt deliktu
      • právem chráněný zájem proti němuž směřuje protiprávní jednání a chování (např. život, zdraví, majetek, ústavní zřízení atd.)
      • rozlišujeme veřejný a soukromý zájem: útok na veřejnoprávní zájem → veřejnoprávní charakter deliktu
        • jedním jednáním může být způsobeno několik deliktů
    2. Subjekt deliktu
      • ten, kdo se dopustí porušení právní povinnosti a právo mu současně přiznává způsobilost k protiprávnímu jednání
      • tyto subjekty musí mít relativní svobodu vůle = musí být způsobilé volit právu odpovídající variantu svého chování
      • je třeba rozlišovat mezi právním postavením osob fyzických a osob právnických
        1. fyzické osoby
          • musí být splněny dvě podmínky, aby mohla nést odpovědnost:
            • věk
              • není-li podmínka věku splněna, může event. odpovědnost nést někdo jiný (např. zákonný zástupce), nebo právní odpovědnost nelze vyvodit (možnost ochranné výchovy)
            • psychický stav v době spáchání deliktu
              • zda je delikvent schopen rozpoznat následky jednání
              • zda je schopen ovládnout jednání
            • příčetnost (vlastní trestnímu právu) – osoba nepříčetná nemůže být odpovědná za své jednání (možnost ochranné léčby)
        2. právnické osoby
          • nesou objektivní odpovědnost (nemůžou nic zavinit samy, nesou odpovědnost za stav způsobený FO, které za ně jednaly)
          • nově (od 1. 1. 2012) mají trestní odpovědnost
          • mají odpovědnost za správní delikty (ne však za přestupky)
          • mají odpovědnost za soukromoprávní delikty
          • veřejnoprávní korporace: záleží na tom, jak je odpovědnost konstituována (např. existuje odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci)
    3. Objektivní stránka deliktu
      • ty prvky protiprávního a společensky škodlivého jednání, které je charakterizují jako určitý akt navenek projeveného chování
      • základní prvky objektivní stránky porušení povinnosti:
        1. jednání jako akt volního, a to protiprávního jednání
          • protiprávní jednání = projev lidské vůle ve vnějším světě, je-li v rozporu s právem (contra legem)
          • takové jednání zahrnuje jak fyzickou(vnější), tak psychickou (vnitřní) stránku – nelze je oddělit, právo nikdy nepovažuje za jednání pouhou myšlenku (představu možného jednání), ani vůli neprojevenou vnějším aktem směřujícím k jejich uskutečnění
        2. škodlivý následek takového jednání
          • jednání ad a) způsobí určitý škodlivý následek, což je spojeno se vznikem právní odpovědnosti
          • = porušení či ohrožení právem chráněných společenských hodnot, vztahů, zájmů
          • delikt vždy způsobuje společnosti nebo jejím občanům (nebo i jiným subjektům) nějaký negativní následek (materiální či nemateriální újmu)
        3. příčinná souvislost mezi jednáním a následkem (kauzální nexus)
          • určitý subjekt může být činěn odpovědným za delikt pouze v případě, že jeho jednání určitý následek přímo vyvolalo
          • není-li zjištěna příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a následkem, je právní odpovědnost za zkoumaný následek zpravidla vyloučena
        • důležité okolnosti vylučující trestnost (např. nutná obrana, krajní nouze, dovolené použití zbraně,…)
    4. Subjektivní stránka deliktu
      • zahrnuje vnitřní znaky, které se týkají duševního života delikventa
      • vymezena třemi prvky:
        1. motiv – dlouhodobá pozitivní či negativní orientace delikventa (polehčující x přitěžující)
        2. pohnutka – momentální podnět jednání
        3. zavinění – vnitřní psychický stav delikventa k jednání a následku
      • zkoumáme dvě složky:
        1. vědomí – musí si být svého jednání vědom
        2. vůli – složitější – jaký byl jeho skutečný psychický stav k jednání a následku (např. ví, že se dopouští činnosti, která má znaky deliktu, ale není schopen jednání ovládnout – reflexivní pohyb, závažná duševní porucha či nemoc)
      • druhy zavinění:
        • úmysl – dolus
          • přímý (zlý úmysl) – dolus directus (dolus malus)
            • delikvent ví, že to, co činí, je protiprávní a že může škodlivý následek způsobit, a chce jej způsobit
          • nepřímý – dolus eventualis
            • delikvent ví, že se dopouští deliktu, a pro případ, že s tak stane, je s následkem srozuměn (např. při rvačce nechce protivníka zabít, ale používá takové chvaty, které zabít mohou)
        • nedbalost – culpa
          • vědomá (hrubá) nedbalost – culpa lata
            • delikvent ví, že se dopouští deliktu a nepřiměřeně (bez přiměřených důvodů) se spoléhá na to, že se následek nestane (spoléhá-li se přiměřeně, nemůže být odpovědný)
          • nevědomá (lehká) nedbalost – culpa levis
            • delikvent neví, že se dopustil deliktu, ačkoliv to vědět měl a mohl
            • uplatňuje se zásada neznalost zákona neomlouvá (týká se obecně přístupných právních norem, které musí být publikovány)
            • X paraprávní normy (obsaženy ve vnitřních předpisech) – u nich tento princip neplatí – musí se dokázat, že se delikvent k jeho dodržování zavázal
            • porušení norem, které souvisí s výkonem odborné činnosti – užívá se postup lege artis – porušení tohoto postupu má často za následek disciplinární, event. jinou právní odpovědnost

Prameny

  • Gerloch, A.: Teorie práva, 5. upravené vydání, str. 159 – 162 a 176 – 179
  • Boguszak, J., Čapek, J., Gerloch, A.: Teorie práva, ASPI, 2003, str. 172 – 175 (jen poslední část – Prvky zaviněného porušení právní povinnosti)
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code